Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Očekáváte od malých dětí poslušnost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.2.17 13:07
@terinka4444 píše:
nebyly důslední, proto jsi je dělala, respektive sis je dovolila dělat. I když tedy obdivuji, že si pamatuješ, že jsi ve dvou letech dělala naschvály a schválně nezdravila. Já si ze dvou tří let nepamatuju nic moc, jen útržky zážitků.
Já si také moc dobře pamatuji, že jsem před třetími narozeninami dělala naschvály. Vím to určitě, protože to bylo před narozením mého mladšího bráchy, na kterého jsem se strašně těšila.
Třeba jsem nerada nosila šaty, přesně si pamatuji, že když mne do nich navlékli, schválně jsem vyběhla na dvorek a úmyslně si je zašpinila, jen aby mi dali kraťasy. Pak jsme jeli za mámou do porodnice, navlékli mi šaty a táta říkal, ať si je neušpiním, že mamince řezali bříško a že jí to bolí, že by byla smutná. Poprvé jsem je nezaprasila 
. Naschválů jsem dělala víc a pamatuji si na to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:11
@terinka4444 píše:
já si moc neumím představit, že dítě dělá naschvál, jako že naschvál nezdraví, aby mijako ukázalo, a já to nechám býtproč by se dítě mělo zatvrdit? Zdravení je základ, takževysvětluju, že zdravíme, sama zdravím, a když to dítě neudělá automaticky, tak ho prostě k pozdravu dovedu. Ne že ho nechám nezdravit, ať to ode mě okouká, a třeba ještě v pěti letech nezdraví a okoukává. To jsou stejné návyky, jako že po záchodě se myjí ruce a večer se čistí zuby.Taky dítě přeci nenechám okoukávat a nedělat to, dokud si to samo neukouká a nebude chtít. Moc si neumím představit, že dítě mi naschvál něco nedělá a já to nechám jen tak být
já jsem jako malá nezdravila, přesně do mě máma furt hučela „pozdrav“, ale já byla stydlivá a tím pozdravem bych na sebe jen upozornila, nic se mnou nehlo. A dneska zdravím normálně:-))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:23
@sakota píše:
Ale prostě mě vždycky překvapí tady to přesně jak dneska: 2,5 leté dítě mě neposlouchá, pomoc, co mám dělat? Tam mi to přijde úplně mimo prostě… proč je pro některé rodiče období vzdoru vždycky takové překvapení.
Mě tohle třeba nepřekvapuje vůbec. Slýchávám to často třeba v souvislosti s požadavky kamarádek-matek typu „Pojď, už půjdeme domů.“ Dítě na to „Néééééé, nechcíííííí, nejdůůůůůůů.“ Ona na mě „Vidíš, on mě vůbec neposlouchá a tak je to se vším.“ Následuje půlhodinové smlouvání a nakonec odtah řvoucího dítěte. Když se kamarádky zeptám, jestli se s ním zkusila třeba nějak domluvit, tak mi na to ´řekne, že vůbec, že to nemá cenu, stejně jenom furt ječí.
Nikomu nevnucuju svoje výchovné metody a nikomu nechci dávat rady, protože vím, že na každé dítě funguje něco jiného, ale u nás třeba funguje toto. Já (s dostatečným předstihem ukazuju hodinky): „Ještě si tady dostav ten tunel a až bude tahle ručička tady dole, tak půjdeme domů, jo?“
On: „Mami, ještě ne, já nechci.“
Já: „Já vím, že se ti tu líbí, ale za chvíli bude tma a i ostatní děti půjdou domů. Cestou domů se stavíme do drogerie, můžeš mi pomoct nakupovat a vozit vozíček. Pak budu vařit večeři a budu moc ráda, když mi pomůžeš loupat žampiony. A když se nebudeme loudat, tak nám zbude čas a ve vaně si uděláme námořní bitvu/dám vám do vody pěnu…No a zítra půjdem na písek zase.“
On:„Jééé, tak jóó, hurá.“
Tohle praktikuju (ze začátku ve zjednodušené formě) tak od roku a půl. Samozřejmě to nefungovalo hned napoprvé, ale když zjistil, že se mu „vyplatí“ z toho písku odejít, tak to dělá a už se těch dohod i aktivně účastní, sám si navrhuje, co chce pak dělat nebo s čím mi pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:30
@Hoa Mai No, tak to manželka měla vyřešené tak, že řekla: Rozluč se se skluzavkou, řekni jí pápá…
Když se zašprajcovala, tak fungovala hrozba počítání do tří. Na „jedna“ většinou poslechla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:33
@Hoa Mai tak nějaký domlouvání je mému pětiletému u zadku, on chce zrovna teď a tady tohleto a nic jiného ho nezajímá..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:48
@terinka4444 píše:
A sousedovic rabr dítě na to prostě háže bobek. Prostě vysvětlíš, řekneš proč ne, a stejně je to houby platné, byly jim dva a půl, moje dítě zareaguje a nejde tam, rabr dítě nezareaguje.
Aniž bych měla RABR kdovíjak nastudovaný, tak mi přijde, že toto je prostě RABR špatně uchopený a nedůsledně praktikovaný. Už z toho pojmu samotného je patrné, že by tam mělo být jak „respektovat“ tak „být respektován“, což se v tom tvém případě očividně neděje. Což si myslím, je velké úskalí všech těch RABRů, Nevýchov apod. Sice si myslím, že i tímto stylem, pokud je dobře uchopený, lze dítě naučit spolehlivosti a poslušnosti „na první dobrou“, tam kde si to situace vyžaduje, ale jinak souhlasím s tebou, v otázkách bezpečnosti bych se na jakoukoliv „alternativní metodu“ vykašlala, i kdybych ji jinde praktikovala. Bydlíme v rušném městě a pokud jde o pohyb po městě, používání MHD a přecházení cest, jsem striktně autoritativní a děcka musí šlapat jak švýcaráky. Vzdor netoleruju, případné diskuze až potom.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:50
Tak určitou poslušnost vyžaduji určitě, ale ne zase striktní. Dcera má 26 měsíců a jsme ve fázi kdy jednu věc opakuji dvacetkrát a kolikrát bez výsledku. Někdy ovšem stačí říct jednou a bez problémů. Když dojí řeknu pojď si umýt ruce a ona místo toho jde a otře si je o bílou zeď. To už mi tepe céva opravdu… Ale když si hraje a já zavolám ať mi donese čistou utěrku tak třeba toto udělá okamžitě. Je prostě v období kdy to zkouší a hlavně je od malinka hrozný paličák, takže je to malinko těžší a pořád hledám ten správný způsob jak na ní. Momentálně jsme ve fázi kdy po nás začala vším házet a není síla, která by jí v tom zabránila, takže jsem začala praktikovat metodu hodíš to a já ti to vyhodím a mít to už nebudeš. Pár věcí už opravdu skončilo v koši a už si to pomalu začíná uvědomovat. Napřáhne se a když řeknu hoď to a vyhodím ti to většinou už si to rozmyslí. Ale třeba přes to pojď jíst, koupat se nebo obléknout prostě nejede vlak a v tomto prostě trvám na tom, že poslechne. A co se vztekaní týče tam prostě dostane na zadek a následuje ignor dokud se neuklidní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:53
@eumedon píše:
@Hoa Mai No, tak to manželka měla vyřešené tak, že řekla: Rozluč se se skluzavkou, řekni jí pápá…
Když se zašprajcovala, tak fungovala hrozba počítání do tří. Na „jedna“ většinou poslechla.
Jojo, tohle funguje na mladšího (necelých 18m) a fungovalo i u staršího, když byl menší. Ono jde prostě o to najít nějaký způsob, jak se s dítětem domluvit, aby tvoje požadavky byly pro něj akceptovatelné. Starší syn je teď v období „jsem velký kluk, chci být důležitý, užitečný, chci něco dělat sám“, takže téměř cokoliv v tomhle smyslu mu nabídnu, setká se s úspěchem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:59
@Tamtama amen. Mam teda zatím exemplář 2,5 roku starý, ale nějaké domlouvani nebo vysvětlování je mu totálně ukradeny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 14:01
@Tamtama No ale nemá náhodou tvůj syn nějakou diagnózu, nebo podezření na ni? Pokud se pletu, tak se omlouvám, ale něco takového se mi vybavuje z jiných diskuzí. V tom případě je jasné, že něco takového na něj nebude fungovat. Partner má v rodině autistku (už dospělou) a normálním stylem komunikace se s ní člověk taky nedomluví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 14:12
@Tichošlápek píše:
@Tamtama amen. Mam teda zatím exemplář 2,5 roku starý, ale nějaké domlouvani nebo vysvětlování je mu totálně ukradeny.
Hele, mým dětem (a znám to velmi dobře, byla jsem jako malá stejná) je třeba úplně u pozadí vysvětlování stylem, jakým to dělají jejich babičky. Tím teda nechci říct, že to děláš taky tak, to já samozřejmě nevím, chci tím říct, že může být rozdíl ve vysvětlování a vysvětlování. Ale taky se samozřejmě může stát, že dítě nezareaguje ani na jedno.
Naše babičky dělají to, že to vysvětlení furt dokola omílají. Do zblbnutí. Když to tady vidím v diskuzích, jak si to maminky navzájem doporučují, tak mám z toho úplně husí kůži a vybavuje se mi moje dětství, kdy jsem si při těch proslovech v duchu říkala „blbá matko, ty si o mě myslíš, že jsem úplně pitomá, že to nechápu“ a just jsem to udělala naopak, abych ji naštvala. A úplně vidím, jak když babičky začnou na mého staršího „Ale Pepíčku, to se nedělá, s nůžkama nemůžeš stříhat v posteli, mohl bys něco zničit nebo se popíchat bla bla bla…“, tak on nasadí hluchý výraz a pokračuje v tom, co dělá. Já vysvětlím jednou, maximálně třikrát (podle složitosti situace), ale většinou jen jednou a co nejstručněji. A pak už jen řeknu „Jdi si prosím sednout s těmi nůžkami ke stolu.“ Buď jde rovnou, nebo se zeptá proč, tak mu na to řeknu, že moc dobře ví proč, že už jsme o tom mluvili a on jde. Pokud se výjimečně stane, že nejde, tak počítám do tří a odvádím ke stolu, při vzpouře beru nůžky, dokud se neuklidní, při velké vzpouře odesílám do ústraní, než se uklidní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 14:14
@Hoa Mai To je moc pěkné, moje dítě mě ovšem přestává poslouchat u druhé věty 
ten zbytek můžu říkat, komu chci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 14:24
@Hoa Mai no. To je sice hezké, ale s dítětem, které je aspoň trochu ochotné spolupracovat. U nás to vždy konci vzpourou a vykazanim do pokojicku. To, ze by se mne zeptal proč je čirá utopie. Ale je ještě malý. Porad sázim, ze z toho vyroste
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 14:25
Zklamání pramení z očekávání…mám-li skupinu cca 27 (momentálně) dětí, neočekávám zázraky…27 různých stylů výchovy, nevýchovy…27 různě starých dětí, tedy 2-7 let, různého pohlaví 
, temperamentu…na první dobrou poslouchají děti z „klidných rodin“, ty poznám už na dálku. Zbytek občas bývá boj „kdo z koho“, což u někoho znamená opakovat daný pokyn třeba 20 x (a nenechat se vytočit!!!), trvat na svém a neustoupit, pokud je daný pokyn nutný. Jinak se dá domluvit i s tříleťákem na kompromisu. U předškoláků na splnění (důležitého) pokynu lpím víc než u prcků. Předškoláci už musí fungovat a jít i těm prckům příkladem.
Jinak u vlastní dcery (zhruba od 3-4 let)jsem měla a mám větu, kterou jsem vždy zopakovala, pokud něco nechtěla udělat a měla to udělat. Ta věta zněla: „Já jsem se tě neptala jestli to chceš udělat, já ti říkám udělej to (ukliď pokoj např.), až se tě budu ptát, tak to poznáš!“ (matka tyran, ale fungovalo to, věděla že sranda končí)
Příspěvek upraven 20.02.17 v 14:26
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 14:25
@Margery píše:
@Hoa Mai To je moc pěkné, moje dítě mě ovšem přestává poslouchat u druhé věty
No to je právě to, co jsem psala, že to funguje u nás, ale nemusí to fungovat paušálně na všechny. A ne vždycky se rodiči podaří přijít na to, co funguje na to jeho dítě, není to nic jednoduchého. Já vím, že v tomhle ohledu to mám u syna celkem jednoduché, protože má relativně širokou škálu „zájmů“ a je ochotný vyměnit jednu aktivitu za jinou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
