Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@sakota píše:
Díky všem za názory. Samozřejmě, že pokud vím, že dítě už obsáhlo určité vzorce chování a vím, že tomu rozumí a „umí to“, pak je jasné, že to očekávám. Ale prostě mě vždycky překvapí tady to přesně jak dneska: 2,5 leté dítě mě neposlouchá, pomoc, co mám dělat? Tam mi to přijde úplně mimo prostě… proč je pro některé rodiče období vzdoru vždycky takové překvapení.Abych nevypadala, že si tu nějak honím triko a houby vím, 6 let ve školce, vlastní dítě je zatím mimino, takže zkušenost matky mi chybí (zatím.)
Ono, já si myslím, že to kolikrát ani není o dítěti které prostě má den, týden, kdy vyloženě neposlouchá, ale že tam hraje dost velkou roli taky únava matky, nebo nějaké blbé rozpoložení a je to vesměs schoda náhod.
Proto jsou tu kolikrát ty nadpisy, dítě tolik a tolik let neposlouchá…atd. ![]()
@Hoa Mai problém je v tom, ze on tohle vytáhne v okamžiku, kdy neco vyvede a ví, ze to prepiskl. I tak třeba o ty nůžky prijde, ale tak nějak to ztrácí ten výchovný potenciál
@Tamtama píše:
@terinka4444 mám doma horší verzi tvé mladší
no, ale na mou mladší platí domluva, i když je svéhlavička, teď v pěti už je to pohoda, sice peskuje a nechce a já nevím co, ale domluvit se s ní dá, hlavně má respekt, a ve školce si ji chválí jako jedno z nejhodnějších dětí. Prostě si na mě nedovolí ![]()
@Tichošlápek píše:
@Hoa Mai problém je v tom, ze on tohle vytáhne v okamžiku, kdy neco vyvede a ví, ze to prepiskl. I tak třeba o ty nůžky prijde, ale tak nějak to ztrácí ten výchovný potenciál
to dělá malá mně, když jde do tuhého, obejme mě a přitiskne se ke mně
jo a funguje to i na chlapa
myslím obejmutí, když pění, to ho vždycky odzbrojí ![]()
@SIMONA1234 píše:
Mám takového „diktátora“, ale je to (už diagnostikovaný) asperger…ale u něj funguje si „pokecat“, vysvětlíme si důvody proč to a ono vyžaduju a on pokýve hlavou a ustoupí, jindy zase ustoupím z požadavku já, pokud to není „životně důležité“…a zase si to vysvětlíme. Fungujem na kompromisech už 2 roky. Ale je to náročný
Tak já samozřejmě psala o dětech, které nemají žádné znevýhodnění. Ale přiznávám, že já jsem zastánce spíš přísnější výchovy.
A dítě, o kterém se zmiňuješ je tvoje vlastní nebo ze školky?
@Tamtama píše:
byli, ale nadopovat ho lékama a zavřít na dětskou psychiatrii se mi nezdálo jako správné řešení, takže chci zkusit ještě jiného
No počkej, to je docela hardcore…
Mne přijde krásne popsany ten vnitřní dětský boj ohledně poslušnosti v knize Malý Bobeš. To je příběh tak ze začátku minulého století, výchova přísná, ale milující, kluk vyka i rodičům, je mu kolem 6 let a upřímně myslím, že můj o rok mladší se chová lip
. ale tam je to i tím, že na něj nemají až tak moc času, takže má čas vymyslet si o samotě lumpárny. Každopádně mě vždycky rozesměje, když má můj tatik nějaké pindy ohledně výchovy, a jak by si nemohl doma a dovolit to a to…a potom zacnou s tetou vzpomínat a mi se mezi chlupy po těle
. jinak k otázce, v základních věcech bych ráda, aby poslouchali. U staršího v pohodě, mladší ma furt vsecko s kecama
![]()
K zakladatelčině otázce - ano, jsem zvyklá, že mě moje děti (4 roky, 2 roky) v důležitých věcech poslechnou. Mám určité hranice a vyžaduju, aby je děti respektovaly a poslechly. Na druhou stranu se snažím zbytečně je nesekýrovat a vše vysvětlit. V případě staršího dítěte jsem se docela nadřela, u mladšího spoustu věcí funguje tak nějak samo.
@Tichošlápek píše:
@Hoa Mai problém je v tom, ze on tohle vytáhne v okamžiku, kdy neco vyvede a ví, ze to prepiskl. I tak třeba o ty nůžky prijde, ale tak nějak to ztrácí ten výchovný potenciál
Já si vůbec nemyslím, že by to bylo špatně. Naopak mi to přijde moc hezké. Ovšem za předpokladu, že se tím nevyhne trestu. Já to sama dělám, třeba kdyby rozstříhal nůžkami něco, co neměl, třeba povlečení, tak bych mu řekla, že se zlobím, protože zničil povlečení. Pak ho obejmu a řeknu, že ho mám ráda a právě proto, že ho mám ráda, tak ho musím potrestat, aby si pamatoval, že není hezké ničit věci. Takže odteď budou nůžky schované a bude stříhat jedině u stolu, jedině pod dozorem a až slíbí, že bude stříhat jen papír. A protože budu mít teď práci s přestýláním postele a zašíváním povlečení, tak už nám nezbude čas na to, aby mi mohl pomáhat v kuchyni/abychom si mohli skládat Lego/abychom napustili vanu… Na to on by se ještě víc přitulil a řekl, že je smutný. Já mu na to řeknu, že jsem taky moc smutná a zeptám se, jestli by to šlo udělat tak, abychom smutní nebyli. Teď už říká, že jo a víceméně to dodržuje, protože ví, že je to pro něj výhodnější. Ze začátku říkal, že ne, ale viděl, že nejsem spokojená a že to má důsledky právě v podobě schovaných nůžek a toho, že mám práci s nápravami škod (případně pokud to bylo aspoň trochu v jeho schopnostech, musel pomoct s likvidováním škod i on sám). Takže časem došel k tomu, že bude lepší dodržet to, na čem jsme se domluvili. Samozřejmě to ani teď nefunguje na sto procent, ale má to stále zlepšující se tendenci. Pak když poslechne, tak se ho snažím za to pochválit, dát mu najevo, že jsem si všimla, že se zlepšil a že si toho cením, ev. mu umožnit něco navíc, třeba ty děrovačky a lepení.
@sloninka píše:Školkové…
Tak já samozřejmě psala o dětech, které nemají žádné znevýhodnění. Ale přiznávám, že já jsem zastánce spíš přísnější výchovy.
A dítě, o kterém se zmiňuješ je tvoje vlastní nebo ze školky?
Poslušnost vyžaduji v situacích, kdy by mohlo dojít k ohrožení života dítěte, pokud by neposlechlo. Takže zastavení u silnice při jízdě na kole a ruka při přecházení. Jinak to až tolik neřeším a vždy se nějak domluvíme. Mám ale štěstí na poslušné dítě, které nedělá žádné kraviny. Moje zásluha to není, je taková od přírody. I když manžela tolik neposlouchá a má ho mnohdy na háku, tak třeba v tom mám prsty taky
Snažím se jít vždy cestou nejmenšího odporu. Pokud si dcera něco umane, že bude podle ní a pro mě to není tak důležité, přizpůsobím se jí. Jinak se s ní snažím domluvit na nějakém kompromisu. Jo a zmíněnou větu ‚Já jsem se tě na nic neptala, až se budu ptát, poznáš to‘ používám taky a ráda ![]()
@Hoa Mai píše:
No počkej, to je docela hardcore…
to mi řekla, než ho vůbec viděla.. pak ho viděla, řekla, že je to normální dítě, ale pobyt na psychiatrii přesto doporučuje ![]()
Jinak teda volně přístupné nůžky, pastelky, lepidlo, balzám na rty… to je u nás nemožné ![]()
@SIMONA1234 píše: Školkové…
Tak i u něj si musím v duchu opakovat:Je to asperger, nedělá to schválně!Protože v některých situacích v duchu počítám do deseti…i u něj.
Věř, že vím o čem je řeč. Ve třídě 15-ti prvňáčků máme 3 integrované děti, všechny mají doporučení na asistenta. Se dvěma to aspoň trochu jde. Ale 3. dítko - všechny možné psychiatrické a neurologické diagnózy, samozřejmě léky, cizinec (špatně rozumí i mluví česky, občas na nás místo mluvení vrčí), značně snížený intelekt. A to si musím stále opakovat, že to nedělá schválně a nemůže za to.
@terinka4444 píše:
upřímně, kdyby mi mé pětileté dítě dělalo naschvál, že by nezdravilo, se zlou by se potázalo
Tak u mě to už v tom věku byl asi protest proti velmi diktátorské výchově, problémy s rodiči se táhnou až do dneška. Ale to je o něčem jiném.
Pokud by dítko nezdravilo, protože by se stydělo (tak jak někdo zmiňoval) taky by se se zlou potázalo?