Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzít ten vztah jako životní bonus a zůstat teď bydlet každý tam, kde je doma. Kde má děti, které jsou tam zvyklé. Kde má práci., která ho baví a živí.
Když se sestěhujete, ten, kdo se hne, může litovat. Ztratí svůj domov. Ty budeš mít problém, jak si brát své děti na víkend, když půjdeš za ní, ona bude mít problém, že dětem změní školu, přijdou o kamarády. A jejich otci by se stěhování líbit nemuselo.
Já bych to nechala, jak to je. A byla bych ráda, že jsem potkala člověka, co mi sedne. Za nějakých deset let se situace může změnit. Jednou třeba spolu bydlet budete. A napadne vás kompromis prodat oba byty a vybrat si lokalitu někde mezi. Děti půjdou na školy jinam, nebo se osamostatní, a budou se u vás střídat na víkendy. A když se vám třeba povede domeček na vesnici, budou tam mít pokojík na prázdniny jak ty její, tak ty tvoje…
Chápu, že chcete být spolu co nejvíc. Ale nerozhoduje se za sebe. Ty děti vás potřebují, potřebují mít u vás to zázemí. Máte za ně odpovědnost. Slaďte to tak, aby to nikoho nebolelo, aby nikdo neztratil. Život nekončí. Třeba, kdoví, se okolnosti nějak změní a vy se dočkáte mnohem dřív. Přijde nabídka na novou práci blíž k tomu druhému. A dojezdová vzdálenost bude příznivá k tomu, aby sis bral děti nadále a přitom s ní byl častěji.
I při velké lásce může dojít k tomu, že společný život nebude fungovat tak, jak si oba představujete. Buďte rádi, že jste se potkali. Nic vám nebrání, abyste třeba vzali děti na společnou dovolenou. A až budou u druhého rodiče, jeli někam spolu. Snažte se sladit tu péči o ně tak, abyste spolu trávili dva víkendy v měsíci. Všechno jde. Jen nemůžete chtít všechno hned za cenu toho, že někdo bude nešťastný. Že udělá krok, kterého může litovat.
@Pe.M.1 píšeš to co víme my oba. A je to tak. Je lepší lásku zažít a ztratit. Ten čas a ty myšlenky nám už nikdo nikdy nevezme. Jen hledáme v každé skulině něco co jsme mohli přehlédnout. Možná být milionářem by změnilo mnohé a čas by se pak dal koupit. Ve své podstatě… milionář jsem, protože tak úžasného člověka poznáš stěží jednou za život a to je k nezaplacení.
Změnit práci a bydliště je vážný krok. Co když to nevyjde? Kvalita vztahu není v tom, být spolu co nejvíc. Kvalita vztahu je, aby ten společně strávený čas stál zato. S tím, že nikdo nemusel udělat něco, čeho by později litoval. Jsou vztahy, které fungují a mají mezi sebou větší vzdálenost.
Hormonální bouře. Jak jinak bys dokázal vysvětlit, že s tou životní láskou musíš být v denním kontaktu, jinak to asi ve tvém pojetí nebude láska - ale děti bys viděl jen občas? Hele to přejde a když nebudeš dělat kraviny, můžeš mít vyrovnaný vztah jak s dětmi tak s bohyní. Ona bohyně je asi méně ovlivněna hormony než ty, takže se za tebou stěhovat nehodlá a jestli „chápe“, že ty za ní taky nepůjdeš, tak má asi trocha rozumu. Teda méně hormonů. Jestli vám to má vyjít, tak není třeba, abys jí denně ležel na gauči. Jako takové psycho, co zahodí po krátké známosti svůj dosavadní život, fakt není terno. Takže abys nenarazil.
@Míra 3 píše: Více
Tak to je hlavně na vás dvou a o tom, co a kdo je pro vás nejdůležitější…
Jestli láska, která je nebo může být po nějakém čase minulostí nebo vlastní děti, které jsou pro tebe vším. ![]()
Těžko tady radit, protože to je především tvůj život a každý je za něj určitou měrou zodpovědný.
Ale ať už se rozhodneš jakkoliv, tak ti přeji, abys nemusel nikdy litovat. ![]()
Nač tolik dramatu?
Jste snad dospělí a máte auto nebo umíte sami cestovat vlakem, ne? Tak nějak vymyslete víkendy nebo termíny, kdy se můžete vídat tak, abyste nezničili ty nejdůležitější vztahy, tedy s dětmi. Až děti odrostou, můžete žít spolu.
Btw. Jak dlouho spolu jste a jak často se vídáte, když mluvíš o dvou dílcích puzzle atd.? Za mě působíš jak 15 letý puberťák po prvním sexu. To budou hormony.
A upřímně za sebe jako matka říkám, že kdyby se kvůli mě chlap vzdal svých dětí, tak je mezi námi konec.
Tak tři hodiny autem sice není úplně na otočku, ale tak na nějaký společný víkendy, výlet na půli cesta apod v pohodě. Děti už spolu mít nebudete, tak o co jde. Za mě ideální stav. Aspoň vám to nezevšední.
@Míra 3 píše: Více
Tohle řešení nemá no, můžete se vídat o víkendech atd. Jediná možnost by byla se odstěhovat, ale přišel bys tím o děti a to za to nestojí.
Koukej se laskavě pořádně starat o děti, když je máš a nevymýšlej krav'ny. Nebo se nech vykastrovat ![]()
@Míra 3 píše: Více
Jak se znáte dlouho?
Doporučuji studený obkládek na pindíka a hlavu a uvědomit si, že to, co zažíváš, není osudová LÁSKA, ani spřízněná duše anebo dvojplamen
, ale jen a pouze hormony vyplavené ze sexu.
Až ti to dojde, nebudeš se snad chovat jako patnáctiletej, tam bych to i pochopila a uvědomíš si, že máš hlavně povinnosti k dětem. Žádné stěhování a hry na zakládání nových rodinek ted nemohou být na prvním místě ![]()
Ne, ani zabít se z nenaplněné lásenky ted nemůžeš, máš vyživovací povinnosti k dětem na velmi dlouho dopředu ![]()
Jak se znáte dlouho, ona má asi maly deti, co? Tohle, ze jsi to nikdy nezažil, ale zažil, jen si to nepamatuješ a teď jsi zblbly hormony.
@Míra 3 píše: Více
Kolik ti je? V první řadě máš děti, které tě miluji potřebují u sebe…ty by si kvůli ženě kterou znáš chvíli opustil děti,.které máš na celý život?
jak tě to vůbec může napadnout? to není žádná osudová láska, to jsou hormony, počkej rok dva, p o to opadne…co práce, co tvoje zázemí? jako vyměnit ženskou za své malé děti, tak to by nechtěli slyšet ![]()
@Lil Kitkatt píše: Více
Přesně…tohle kdyby mi jen řekl jako o možnosti, tak by skončil…hodně to pak o něm vypovídá…
@pikola píše: Více
jop, nad timto take vzdy dumam… ty teatralni zvasty o tom ze nikdy nic takoveho predtim nezazil… ![]()
clovek se zamiluje prece nekolikrat za zivot, to s temi hormony ztraci i pamet?
Vím že tu nemám co dělat, ale hledám odpověď kde se jen dá. Jsem bezradný a nevím jak dál. Po rozvodu jsem poznal novou ženu. Nikdy jsem takový vztah nezažil. Jsme jak dva díly puzzle co do sebe zapadají. nebudu dále rozvádět co kde a jak a kdy… Bohužel osud nás…teď dělí dlouhá vzdálenost Liberec - Sokolov. Ona má děti a samozřejmě se nemůže teď odstěhovat. Nejen kvůli dětem. A já mám také děti 7a9let, nejsou v mé péči, ale vídám je častěji protože je miluji.. Odešel bych za ní hned, ale neumím kvůli mým dětem. Nedokážu si představit jak by to šlo skloubit. Oba jsme z toho mimo a denně spolu komunikujeme a myslíme na sebe. Řešení..to asi nemá, leda bych se zachoval jako ha…jzl a odešel za ní a děti vídal minimálně. Což také nechce a chápe mě. Jsem bezradný a uvítám každý nápad. Práva láska je výmysl, ale naše pouto je tak silné…a smutek že spolu už nebudeme je velký. Kdo nezažil nepochopí. Vím že čas vše vyřeší. Ale já chci o ní bojovat, protože jí miluji a vzdám to až když nebude už žádná možnost. Je tu něco co nás ještě nenapadlo?