Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tvoje máme je hroznej člověk. To, že se sebou nechá nakládat bůh ví jak je její věc, ale nechat to dělat dětem. Nechat je mlátit jen tak? Je mi z ní zle. je ještě horší, než ten hroznej otec. Hrozný lidi oba dva. Je mi to líto a doufám, že je třeba oba vymažeš z telefonu, nebo zablokuješ a nikdy už se s nimi neuvidíš. A budeš mít hezkej život.
Jsi blbá, že se s otcem stýkáš, nedivím se, že jsi z toho magor. Bez urážky:
Psa si pořídí stejně jiného, je to dobytek
Dobrý den,
taky mám problém s rodiči. Prostě se potřebuji pořádně vypovídat, protože jsem jedináček a jinak nemám s kým. Letos mi bude 25 let a studuji VŠ a momentálně se připravuji na státnice. Bydlím doma a už upřímně… Nemohu vystát své rodiče. Nenacházím u nich žádné pochopení a cítím se v jejich přítomnosti opravdu mizerně. Moje máma je šílený nervák. Nenavidí svoji práci, svůj život, nás, náš byt a stačí drobnost a okamžitě se vzteká. Měla jsem s ní peklo už od dětského věku, protože na mě strašně tlačila se známkami. Musela jsem nosit domů jen jedničky a když ne, tak mi to vyčítala a dost tvrdě. „Všichni jsou lepší, ty jsi nula, ty nejsi moje dcera…“ Dost mě to poznamenalo, protože kdykoli se mi ve škole něco nepodaří, tak se i ve svém dospělém věku stále bojím něco doma říct. Můj táta je zase flegmatik nebo spíš odevzdaný z toho všeho mámina vztekaní. Hraje si na hrdinu, že se rozvede, ale to už poslouchám tak přes deset let. Momentálně jsem tedy s nimi doma, připravuji se na státnice a ke všemu jsem po těžkém rozchodu po šesti letech vztahu, takže asi chápete, že se mi neučí lehce. Bohužel rodiče nemají pochopení. Mámě se pořádně s ničím svěřit nemohu, protože okamžitě vyletí. Zkusila jsem se jí svěřit s tím, že se cítím opravdu mizerně po rozchodu s člověkem, který pro mě znamenal všechno a hádejte. Scéna jako prase, že jsou chlapi na h*vno a nemám se nikdy vdávat. Táta zase nic neřeší nebo se mnou mluví jako s malou holkou. Nemají pochopení, že vstávám až kolem oběda, protože se učím i do 4 do rána. Nemají pochopení, že mi není nejlíp a upřímně… Už nevím, co s tím. Na koleje nemůžu kvůli momentální situaci a i kvůli tomu, že mi kolikrát máma vyčetla, že je stojím furt nějaké peníze. Hluboko do kapsy nemáme. Rodiče mají oba zaměstnání a já jsem jedno dítě. Mám pocit, že mě prostě emočně vydírají. Mám je moc ráda, ale opravdu se děsím toho, že ty státnice neudělám a budu tu s nimi muset ještě být.
@8VEVE8 Jsi dospělá ženská a jestli máš před státnicemi, tak ti stačí se vzchopit, dokončit školu a najít si práci a vlastní bydlení. Jestli nejsi v psychické pohodě, zajdi k lékaři a nech si napsat něco na uklidnění. Aspoň než odstátnicuješ.