Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Okamžitá láska k dítěti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
20.9.10 11:30
Ahojyk, já jsem taky po císaři a to dvakrát, u prvního mimi jsem měla něco obdobného, ale u druhého to bylo jiné, milovala jsem mimi hned. Stát se to může, záleží vždy na okolnostech! Hlavní je, že ta láska už je mezi Vámi!!! Hodně štěstíčka a lásky!! 
- Citovat
- Upravit
neczuz
20.9.10 11:33
Taky. A to mi kluka dali na břicho hned. Samozřejmě jsem měla hroznou radost. Ale taková ta opravdová láska přišla postupně, později. V šestinedělí jsem to brala tak, jako že: tady jsem si přinesla z porodnice dítě, musím se o něj postarat.
- Citovat
- Upravit
20.9.10 11:35
HUráá,to mě potěšilo, že nejsem vadná. Já měla porod naprosto v pohodě, ale taky mi nepřiložili dceru k prsu. A když mi jí pak manžel umytou donesl ukázat, okukovala jsem jí,ale nával mateřské pýchy a lásky nikde. K tomu jsem neměla mléko, takže dcera řvala jako tur, nervy mi pochodovaly, no horor. A trvalo nám to tak ty dva měsíce, než jsme si na sebe zvykly. Teď je jí pět let a jsme nerozlučná dvojka a je to moje zlatíčko a druhé já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 11:39
Tak já to měla stejně. Akutní císař po 2 dnech porodu.
Když mi přinesli prcka na JIPku, tak jsem čekala, jak se dostaví ta slibovaná extáze a ono nic. Ono vlastně nic ještě pár týdnů potom. Ne, že bych ho neměla na začátku ráda, ale žádné obrovské návaly emocí a lásky mě nepostihli. Prostě jako Neczuz: bylo to moje dítě a já se o něj musela postarat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 11:41
Já jsem to měla podobně. Po porodu mi malou jen ukázali, ani nepřiložili. Podruhé jsem ji viděla za více jak 24 hodin po porodu, přiložení se nepovedlo, jedině po nějaké době s kloboučkem, pořád mě tím kojením strašně trápili…pobyt v porodnici byl pro mě horor a stejně tak první dny doma. Jakmile jsme začali dávat UM, bylo vše najednou lepší. Teď jsem zase v těžší situaci, protože jsme na pár měsíců odděleně od tatínka, ale brzy se zase sestěhujeme spolu a jak na malou budeme oba dva, bude zase fajn 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 11:42
Taky jsem nezažila nějakou smršť citů, mateřské lásky…čekala jsem bůhví co, představovala si, že budu brečet jako želva a nakonec…byla jsem šťastná, malá byla krásná…ale nic co bych popsala jako nával mateřské lásky se nekonalo. A to jsem rodila přirozeně, malou mi přinesli asi po 30ti minutách. Ze začátku jsem to měla tak jako „tenhle krásný drobek je fakt můj, musím se o něj postarat“ Mateřská láska přišla u mě později, po porodu určitě ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
20.9.10 11:49
se nechci nikoho dotknout, nemyslím to vůbec zle …
ale některé popisy porodů mi připomínají rubriku v Bravíčku (láska, sex a něžnosti či jak to bylo) 
Tam holky popisovali jak to bylo na poprvé krááásnéé, úžasné a nezapomenutelné, jak si to užily a bla bla bla … ve skutečnosti (alespoň u mě) byl první sex o tom že on udělal pár pohybů a bylo po akci 
žádnej nezapomenutelnej zážitek …
A tak to čtu i u těch porodů .. zaplavila mě vlna neskutečné lásky k miminku, hned jsem pocítila euforii štěstí … a skutek u mě?? nejprve úleva že to mám za sebou, pocit jakého si štěstí jen z toho že jsem to dokázala, ukázali mi zabalené mimino a já na něj koukala s pocitem hm, mimino, a co? takovejch je … odnesli ho a že bych z toho byla hin to ne .. prostě mimino. nezapomenutelný zážitek porod bezesporu je že..ale ten pocit štěstí, mateřské hrdosti, lásky … ten se dostavil později, nevím přesně kdy, prostě se vzal … a čím víc moje dítko roste, čím víc se mé mateřské ego vznáší
- Citovat
- Upravit
20.9.10 11:52
neczuz píše:
Taky. A to mi kluka dali na břicho hned. Samozřejmě jsem měla hroznou radost. Ale taková ta opravdová láska přišla postupně, později. V šestinedělí jsem to brala tak, jako že: tady jsem si přinesla z porodnice dítě, musím se o něj postarat.
jj, neczuz to napsala presne…ani ja po porodu necitila nejakou euforii…a to jsem porodila „normalne“. Dokonce jsem po porodu lezela na luzku, klepala se zimou, syna choval manzel..dve hodiny. Pak jsem sla na pokoj a nechala si ho donest az kolem poledne (rodila jsem kolem 3h rano)..proste jsem byla uplne bez citu…prazdno. Pak jsem se zastydela a bylo mi malyho lito, ze se narodil a je nekde u sestricek a ne u mamy, tak mi ho dovezly. … popravde zpetne me to mrzi, ze jsem ho tam nemela, ale v tu chvili to nefungovalo jak vsichni pisi… No a prvni dva tydny to bylo opravdu jako „mam miminko, musim se starat“…pak jsem zamilovala
Verim, ze s druhym to bude jine..materstvi me zmenilo..to dite miluju uz ted i kdyz jeste neni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 12:02
Jéé, synovy budou 4 měsíce a až terpve teď se fakt zamilovávám. Je to moje zlatíčko s prdama a dalšíma miminkovskejma neduhama, ale co jsem si ho přinesla domů tak to bylo jen nakrmit, přebalit, pochovat a uspat (pak jsem měla výčitky, že se s dcerou pořád mazlím a chudák Kryštof nic). Ale mění se to, bude to asi tím, že mám dcerku ve školce a konečně si můžu Kryštofa naplno vychutnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 12:15
Ahoj , jsi úplně normální. U prvního dítěte jsem to měla úplně stejně , euforie? - to určitě ne…byla jsem ráda , že syn je zdravý a že to mám za sebou .....láska přišla opravdu až po čase .
U druhého dítěte už to bylo trochu lepší - to už jsem se nemohla dočkat , až mi ho donesou - rodila jsem kolem půlnoci a v 6 ráno už jsem si ho vyžádala.
Teď s dcerou to teprv bylo tak jak píšou - to byla fakt euforie a okamžitá láska (nespojujte si to s tím , že je holka a předtím jsem měla kluky - všichni jsou chtění a milovaní - spíš je to tím , že jsme na ni dlouho čekali a možná naším věkem - mnohem víc si jí vychutnáváme…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 12:15
Super téma.....
taky jsem čekala všude zminovanou euforii a pocit štěstí…
matese mi hned dali na břicho,pak přiložili a já???chtěla jsem spát
Pak mi ho dali na pokoj a já pořád čekala,co se jako stane,kde je ten nával citů a lásky??????
Přišlo to postupně,ale zase to pak bylo tak silné,že jsem seděla u postýlky a brečela štěstím,že něco tak dokonalého je „moje“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.10 12:21
Já rodila přirozeně, u staršího žádný extra bolesti, k prsu mi obě děti přiložili hned, a že bych mohla mluvit o záplavě citů? Byla jsem ráda, že je to za mnou a zvědavě jsem si prohlížela to ošklivý pomačkaný cosi.
Jediný co asi po hodině nastoupilo, byla obrovská odpovědnost, uvědomění si, že to dítě beze mě nemůže být, že je na mě maximálně závislý.
Několik měsíců jsem zoufale vyhlížela mateřský instinkty a pokud existujou, jsou úplně jiný než jsem předpokládala a doufala.
Kdy jsem Matyho (skoro 3 roky) začala zbožňovat, nevím, ale několik měsíců určitě jsem se ho učila mít ráda. S Májou (skoro 2 měsíce) je to jiné. Na ňu mi stačilo několik dní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.9.10 12:26
Jééé tak tak jsem fakt ráda,že nejsem jedinej exot,kterej svý mimi hned nemiloval,ale jak jste psaly donesla jsem mimi z porodnice tak se musím o něj postarat-strašně jsem se tím užírala,že necítím tu velkou mateřskou lásku,ale teď si to vynahrazujem
A taky jsem četla,že po císařích to tak nějak všechno trvá dýl tvorba mlíka,zavinováný dělohy..i ten mateřskej cit,než to tomu tělu prý dojde…ale když jste psaly,že to tak někdo má i po normálním porodu…
A joo taky mi přijde NĚKDY až hraný jak někdo říká jaká to byla nádhera,tím nechci říct,že to tak někdo nemůže mít,ale…spíš se to stydí přiznat..
- Citovat
- Upravit
irinek
20.9.10 12:41
Tak u prvního porodu, který byl přirozený jsem svého chlapečka milovala okamžitě, byl to pro mě příliv neskutečné lásky k němu. Po druhé jsem dceru rodila císařem a žádný pocit lásky nepřišel. Byly jsme od sebe i dlouho oddělení a po tom čase jsme si na sebe museli zvykat. Ale te´d už to začíná být super.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky
No a pak když cca do hodiny mi malou přiložily k prsu tak na ni koukám a nic žádný nádhernej pocit jak všichni píšou,nepřišlo to ani potom 
Malá byla dost uřvaný mimi,neuměla se přisát řvala hlady a já ako prvorodička nervy v háji…
možná budu mít blbej dotaz…
Ale nedávno jsme se s kamarádkou bavily o přiložení dítěte hned po porodu.Ale oco mi jde já jsem po akutním císaři,porod nic moc,ale to je fuk..když mi dělaly císař tak z posledních sil jsem se těšila až uslyším malou brečet a položí mi ji na chvíli na břicho,ale to neudělaly a já se cítila strašně zklamaná
Tak jsem se chtěla zeptat měla ste to některá taky,že ta velká láska k mimču přišla až dýl,a ne jak každej tvrdí,že hned
Musím dodat,že u nás to bylo kolem 4měsíce,protože malá byla předtím ještě dost nemocná,takže než jsme si na sebe nějak zvykly a sladily se…
Ale teď je to můj miláček,sluníčko atd… bez,který si to už nedokážu představit
Tak jsem zvědavá na vaše odpovědi,nebo jestli jsem divná jen já??
