Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Osobní zodpovědnost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
TO_IT
23.4.22 20:58
Jak se zatím projevuje to, že nejsi zodpovědná za svůj život? Ostatní o tobě rozhodují?
- Citovat
- Upravit
23.4.22 21:08
Ahoj,
je dobře, že ses rozhodla žít svůj život za sebe. Děláním pouze toho, co se od nás očekává, většinou nedojdeme k tomu, abychom život označovali za šťastný.
Asi bych začal na nějakých drobných věcech, kdy si prosadíš svoje, na tom získáš jednat trochu sebedůvěry, sebevědomí, a také pro ostatní bude ten postupný přerod snesitelnější, přirozenější.
Každopádně je dobré mít kolem sebe i lidi nebo člověka, který tě podpoří.
Zkus třeba dát konkrétnější příklady, kdy nejednáš podle své vlastní vůle, přání, na konkrétních věcech to lze asi rozebírat lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.22 21:09
Obecně, pokud se snažíš změnit nějakou svou rutinu, obvykle funguje systém postupných změn, které až zautomatizuješ, stanou se snadné. Naopak pokusit se ráno vstát jako nový člověk se obvykle s úspěchem nesetká.
Tak si pro sebe pro začátek vymysli konkrétní mety. Třeba že týdně uděláš jednu věc, nad kterou ze strachu už dlouho prokrastinuješ. Nebo že se naučíš slušně říkat ne v práci nebo ve škole, pokud něco skutečně nechceš.
Sebedůvěra u přirozeně nesebevědomých lidí nevzniká tak, že se pro ni rozhodnou, ale tak, že sami sebe přesvědčí, že se rozvíjejí a jsou v něčem dobří. Můžeš začít něčím ve své komfortní zóně, a pak z ní zkusit i vystoupit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.22 21:15
@TO_IT píše:
Jak se zatím projevuje to, že nejsi zodpovědná za svůj život? Ostatní o tobě rozhodují?
Tak, že když si něco sama přeji, i když to cítím od srdcem, tak to prostě neudělám, protože mám strach, co na to řekne okolí… připadám si poté sobecká vůči těm druhým.
Když mají druzí výhrady, začnu o tom pochybovat. Abych nezklamala druhé. A za další - mám obtíže projevit sama sebe, co by tomu lidé řekli.
A nezodpovědnost? Je logické, že se vymlouvám poté takhle:,,Já se bála, protože ten a ten toto a ono." Ale ve skutečnosti jsem zodpovědná za to já. Udělala jsem to rozhodnutí sama - takové či makové.
Obvykle únikové. Ale spokojená s tím, co dělám, nejsem. Krom toho, že jsem si vybrala dobré vysoké školy a doufám, že se dostanu.
Takhle to vypadá. A pořád dokolečka dokola.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.4.22 21:17
@MrsNorris píše:
Obecně, pokud se snažíš změnit nějakou svou rutinu, obvykle funguje systém postupných změn, které až zautomatizuješ, stanou se snadné. Naopak pokusit se ráno vstát jako nový člověk se obvykle s úspěchem nesetká.Tak si pro sebe pro začátek vymysli konkrétní mety. Třeba že týdně uděláš jednu věc, nad kterou ze strachu už dlouho prokrastinuješ. Nebo že se naučíš slušně říkat ne v práci nebo ve škole, pokud něco skutečně nechceš.
Sebedůvěra u přirozeně nesebevědomých lidí nevzniká tak, že se pro ni rozhodnou, ale tak, že sami sebe přesvědčí, že se rozvíjejí a jsou v něčem dobří. Můžeš začít něčím ve své komfortní zóně, a pak z ní zkusit i vystoupit.
Týdně jednu věc? Vidíte, to je dobrý nápad. Zkusím si sepsat ty věci, které jakoby „odkládám“ na neurčito. A zamyslím se nad tím strachem. Děkuji a přijímám to, i když to asi nebude moc příjemné a jednoduché. Ale musí to být.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.4.22 21:23
@Premek_Orac píše:
Ahoj,
je dobře, že ses rozhodla žít svůj život za sebe. Děláním pouze toho, co se od nás očekává, většinou nedojdeme k tomu, abychom život označovali za šťastný.
Asi bych začal na nějakých drobných věcech, kdy si prosadíš svoje, na tom získáš jednat trochu sebedůvěry, sebevědomí, a také pro ostatní bude ten postupný přerod snesitelnější, přirozenější.
Každopádně je dobré mít kolem sebe i lidi nebo člověka, který tě podpoří.
Zkus třeba dát konkrétnější příklady, kdy nejednáš podle své vlastní vůle, přání, na konkrétních věcech to lze asi rozebírat lépe.
Dobrý večer,
Moc děkuji. Také jsem ráda, že jsem si to uvědomila. Nemá cenu litovat minulých rozhodnutí, to je teď fuk, ale budu se soustředit na budoucnost. Ano, lidé, kteří jsou tzv. upíři, jsem už odstřihla, nebo velmi omezila styky.
- Například toto: minulý rok jsem si měla vybrat VŠ, rodiče mě měli k tomu, abych si vybrala to, co chci, nechali to víceméně na mně samotné… Ale já poslouchala lidi kolem sebe, kteří mě poslali někam, kam jsem nechtěla…když jsem protestovala, dokázali být ti lidé nepříjemní a já nějak v sobě cítila, že bych měla ve výběru zohlednit i je…výsledek? Špatná škola, která by mě nebavila. Takže tento rok znovu půjdu, na jinou. Tentokrát jsem si vybrala s podporou rodičů dobrou školu, která mě bude bavit a ve které vidím naplnění a vzor. A tu osobu, která mi radila špatně, neposlouchám.
- Nedokážu projevit, co mám ráda, co se mi líbí, co mě baví, apod. Paradox je i to, že se v tom občas ani sama nevyznám.
Třeba v té dvojce to bude snazší pro mě, aspoň myslím. A podobně.
- Citovat
- Upravit
TO_IT
23.4.22 21:33
Zkus si to začít psát, co bys vlastně doopravdy chtěla. A pak si naplánuje kroky jak toho dosáhnout.
Na VŠ budeš žít sama? Bylo by to lehčí, nebýt tolik pod vlivem okolí.
No a poslední věc je, najdi nové přátele, v tom pomůže i ta škola. Nebo na netu někoho, kdo se zajímá o to co ty chceš, chce to najít někoho kdo tě ve věcech podpoří. Jen pozor, jsi zralá na to se zaháčkovat na prvního, kdo tě bude mít rád a bude ti trošku naslouchat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.4.22 21:40
@TO_IT píše:
Zkus si to začít psát, co bys vlastně doopravdy chtěla. A pak si naplánuje kroky jak toho dosáhnout.Na VŠ budeš žít sama? Bylo by to lehčí, nebýt tolik pod vlivem okolí.
No a poslední věc je, najdi nové přátele, v tom pomůže i ta škola. Nebo na netu někoho, kdo se zajímá o to co ty chceš, chce to najít někoho kdo tě ve věcech podpoří. Jen pozor, jsi zralá na to se zaháčkovat na prvního, kdo tě bude mít rád a bude ti trošku naslouchat.
Zkusím. Děkuji.
Nebudu se na nikoho háčkovat. Ta podpora je fajn, ale musím být nezávislá a nehodnotit sebe podle toho, co říkají ostatní.
Mám rodiče, ti mě v tom plně podporují. I pár přátel by se našlo.
Nejsem moc komunikativní a stydím se navazovat vztahy, ale myslím, že by to mohlo jít časem. Ale děkuji.
- Citovat
- Upravit
TO_IT
23.4.22 21:43
@Anonymní píše:
Zkusím. Děkuji.
Nebudu se na nikoho háčkovat. Ta podpora je fajn, ale musím být nezávislá a nehodnotit sebe podle toho, co říkají ostatní.
Mám rodiče, ti mě v tom plně podporují. I pár přátel by se našlo.
Nejsem moc komunikativní a stydím se navazovat vztahy, ale myslím, že by to mohlo jít časem. Ale děkuji.
Tak kdo tě omezuje, pokud to nejsou rodiče?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.4.22 21:46
@TO_IT píše:
Tak kdo tě omezuje, pokud to nejsou rodiče?
No. Dávám dost na názory lidí v okolí. V minulosti jsem měla problémy v tom, zapadnout do kolektivu. Od té doby se snažím spíše vyhovět druhým… Jednoduše. Mám pořád pocit, že si musím lásku druhých a tak zasloužit. Ale vím, že je to pouze iluze. Nyní si to musím uvědomit tak, abych se podle toho i chovala.
- Citovat
- Upravit
23.4.22 22:23
V tech vecech, co popisujes, je dle meho nazoru tezke se zmenit “jen tak ze dne na den”. Castecne k tomu budes muset prostarnout 
Taky jsem se snazila porad zapadat do kolektivu, stydela jsem se, mela problem navazat kontakt a pak jsem se ho zase snazila udrzet za kazdou cenu, brala v potaz nazory okoli. I kdyz u me ta nejvetsi brzda byli rodice.
Nejvic mi pomohlo uvedomit si, ze nikdy neudelam vse spravne podle vsech, je to proste nesmyslna meta. Taky jsem zacala verit svemu usudku a nazoru a umim si za nim stat. Ale to vse prislo nejak samo, a hodne s materstvim, kdyz clovek tu “zodpovednost” musi prebrat.
Nicmene nejvetsi moje motto je pro me to, co mi rekla babicka, kdyz umirala a ja se ji ptala, jestli ji neco neboli, odpovedela: “Boli me vsechno, co nemuzu ted udelat”. A ja si to porad opakuju, kdyz mam pocit, ze neco “nemuzu” nebo to “nejde”.
Preju ti uspesne studium, a nenech se odstrasit od toho, co chces! I kdyz je to pokazde neco jineho, i kdyz udelas chyby a slapnes vedle, ale proste zkousej!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
23.4.22 23:24
Takže cíl je mít sama sebe ráda a věřit si. Pak se v tom posuneš.
- Citovat
- Upravit
24.4.22 14:14
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
Moc děkuji. Také jsem ráda, že jsem si to uvědomila. Nemá cenu litovat minulých rozhodnutí, to je teď fuk, ale budu se soustředit na budoucnost. Ano, lidé, kteří jsou tzv. upíři, jsem už odstřihla, nebo velmi omezila styky.
- Například toto: minulý rok jsem si měla vybrat VŠ, rodiče mě měli k tomu, abych si vybrala to, co chci, nechali to víceméně na mně samotné… Ale já poslouchala lidi kolem sebe, kteří mě poslali někam, kam jsem nechtěla…když jsem protestovala, dokázali být ti lidé nepříjemní a já nějak v sobě cítila, že bych měla ve výběru zohlednit i je…výsledek? Špatná škola, která by mě nebavila. Takže tento rok znovu půjdu, na jinou. Tentokrát jsem si vybrala s podporou rodičů dobrou školu, která mě bude bavit a ve které vidím naplnění a vzor. A tu osobu, která mi radila špatně, neposlouchám.
- Nedokážu projevit, co mám ráda, co se mi líbí, co mě baví, apod. Paradox je i to, že se v tom občas ani sama nevyznám.
Třeba v té dvojce to bude snazší pro mě, aspoň myslím. A podobně.
Dobrý den, že máte oporu v rodičích je báječné. Takové štěstí se nedostane všem. Že člověk někdy sám neví, co přesně by chtěl, to je normální. Je třeba se nebát vyzkoušet různé věci, poznat je, skrze ně sebe a cestu si najít.
Je dobře, když vliv těch, kteří vás k něčemu, co se Vám úplně nelíbí, velmi omezujete. Člověk lépe snese chybné rozhodnutí, když ho udělá sám.
Přeji hodně sil a štěstí v životě a mnoho správných rozhodnutí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Prosím o anonym - budu psát něco o svém soukromí a chodí sem členové mojí rodiny, tak aby si to se mnou nespojili.
Zkrátka a dobře - jsem ještě hodně mladá a uvědomuji si, že nejsem v životě tam, kde bych si přála být. Snažím se vyhovět druhým a dělám především to, co chtějí oni. Nedokážu si jít za svým, poslouchám ostatní a jejich názory. To je jedna věc. Druhá věc - nevěřím si. Nemám o sobě vysoké mínění. Bojím se dělat nějaké rozhodnutí, projevit se takovou, jaká skutečně jsem…
Ale. Uvědomila jsem si, že s tím chci nadobro skoncovat a začít jinak, dokud je čas, když mám teprve dvacet let.
Nechci se dokola vymlouvat na strach a na to, že jsem se bála a tak. Případně to házet na druhé. Je to chyba, vím to. Teorii vím, ale v praxi je to hůře proveditelné.
Jde především o to, abych se naučila být zodpovědná za svůj život.
Proto zakládám tuto diskuzi. Chtěla bych se zeptat, zda nemá někdo nějaký tip, jak začít toto praktikovat.
Budu se snažit, udělám maximum, abych se po této stránce vylepšila. Kvůli sobě i kvůli těm, na kterých mi záleží.
Moc Vám děkuji.
Hezký večer.