Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otevřít rakev?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.1.17 22:29
Vždy jsme měli u rozloučení otevřenou rakev. A vždy jsem se šla rozloučit až k mrtvému. Vidět toho člověka takhle jiného mi pomáhalo pochopit, že už je „jinde“ a lépe se s tím vyrovnat. Moji milovanou babičku jsem mrtvou neviděla, protože jsem byla 3000 km daleko a doteď i po 10 letech mi mozek nebere, že už tady není 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.17 22:32
@Anonymní píše:
Ahoj, zemřel mi tatínek a já přemýšlím, jestli se s ním mám ještě naposledy před obřadem rozloučit v rakvi nebo ne, nevím, bojím se, nechal jste si prosím někdo otevřít rakev a pak jste třeba litovali? Děkuji
Já ne. Byla jsem ráda, že jsem tátu ještě naposledy viděla. Umřel nám v náručí před 5 lety o vánocích. Byl to ten nejhodnější člověk, kterého jsem kdy znala. Mohla jsem se s ním rozloučit. U rakve jsme se sešli jen moje mamka, ségra, já a dcera od sestry. Pak rakev zavřeli a probíhal klasický obřad. Je to těžké. Držím palce, ať to zvládnete. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.17 22:34
@Burj Chalifa píše:
Ne, nedělej to. Uchovej si tatínka v paměti tak, jaký byl zaživa.
Souhas.Taky bych radila to nedelat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.17 22:49
Já ne. Táta umřel náhle a nečekaně, a jelikož jsem v té době v porodnici, tak už jsem ho živého nezastihla, tak pro mě bylo důležité se přesvědčit že je to opravdu on. Trauma z toho nemám, vypadal jako by spal. A u pohřební služby jsme dopředu objednali vystavení, takže byl na to připraven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.17 23:00
Nemam trauma.Sice si to umim vybavit, ale neprepsalo to jine vzpominky.Mela jsem pocit, ze ho jeste chci videt, taky jsem se bala, co uvidim, drzely jsme se se sestrou za ruce. Rozhodne toho nelituji. Druha segra, co ho resuscitovala, nesla, uz to nezvladla a to jsem plne chapala. Rozhodni se podle sebe, ne co ti rikaji druzi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.17 07:26
Babičku i dědu jsme si nechali vystavit za sklem, rozloučili se s nimi, dokonce máme i nějaké fotky s nimi. Nevím, chtěl to tak děda, pravda je taková, že si je vybavuji především vždy v té rakvi a potom až jako živé a to už to je řada let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.17 08:05
Jestli to chcete nechat az a den pohrbu, tak si zadejte radsi pozadavek na upravu zemreleho, abyste pak nebyla vylekana… Je to na kazdem, jak se rozhodne, uvidite sama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.17 10:44
Já bych chtěla otevřít. Dnes už vím, že ano. Když mi zemřela mamka, neudělala jsem to a moc toho lituju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.17 11:11
Já kdysi dávno (12 let) dělala na v pohřební službě 2 roky, viděla jsem fakt všechno…I jsem občas mluvila na pohřbech. A vím, že bych si rakev otevřít nenechala. Ale taky vím, že pro spousty lidí je to fakt důležité se naposled rozloučit. Nejhorsi byly dětičky…ty vždycky vypadali jako když spinkaji. U dospělých… někdy je to jako když spí…Jindy už vypadají jinak většinou po nemocech… Noční můry jsem nikdy neměla 
… Vyšla jsem ze hřbitova a vše zůstalo za branou…Kamarádi že mě tahali historky 
.
Vím že už bych to nikdy dělat nechtěla…Byla jsem dost mladá a chtěla jsem to zkusit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.17 13:38
Upřímnou soustrast.
Držím palce, ať se rozhodnete správně. Já bych do toho nešla. Jsem srab. Už jenom vidět např. babičku pár hodin před smrtí bylo pro mě trauma. A nelituju toho, že ani ostatní příbuzné jsem po smrti neviděla.
Moje druhá babička nechtěla ani obřad a tak jsem se s ní vlastně ani nerozloučila a pak se mně, mojí mamině a ségře o ní noc co noc zdálo. Jedna známá nám poradila, že až budou všichni doma spát, tak si máme zapálit svíčku a babičce říct, co nám leží na srdci a rozloučit se s ní. Každá jsme to udělala (nebydlíme společně) a od té doby se mi o ní přestalo zdát každou noc. Samozřejmě se mi už o ní zdálo, ale takový normální sen. Prostě už mohla odejít na druhý břeh, už jsme jí nikdo „nedržel“. Takže za mě rozloučit se ano, ale ne bezpodmínečně vidět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.17 15:03
Některé obrazy se vrací na mysl a pěkné nejsou. Ponech si v mysli ty veselejší. Myslím, že by to tak chtěl i Tvůj tatínek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.17 14:01
Před čtyřmi roky mi zemřela babička, šla do nemocnice s tím že jí bolí noha, nic víc jí nebylo, ale najednou se její stav nečekaně zhoršil, po pár dnech doktoři volali, že se máme přijet rozloučit, že to dlouho nebude trvat, dodnes nevíme co se v té nemocnici stalo, byla jsem tam ležela, spala, dýchala na přístrojích, odjela jsem a za hodinu mamka volala, že babička umřela, nepochopitelné…při pohřbu jsem se na ni chtěla podívat, šla jsem tam ještě s tátou a strejdou, ležela tam klidná, spala, měla na sobě šaty které měla moc ráda a které často nosila…chtěla jsem aby se zvedla, a odešla se mnou, stačilo aby se probudila…nelituji toho, můry z toho nemám, a vzpomínám jenom na to hezké co jsem s ní prožila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.17 19:38
Jestli to u vás není zvykem, tudíž na to nejsi zvyklá od jiných, je možná lepší, že ses rozhodla pro neotvírat.
Popros v duchu tatínka o odpuštění, že ses nepřišla rozloučit až k rakvi. Možná si na to občas vzpomeneš a zalituješ, ale říkej si, že ses rozhodla tak, jak to pro tebe bylo v tu chvíli nejlepší
Rozhodla bych se stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.17 17:54
Ahojky ne neudělala bych to bala bych se před rokem a chlup mi umřel milovaný tatínek do dnes mě to boli když umřel doma mamka zavolala jestli chci ať se přijdu rozloučit že ho položili do postele a klidně zdrži pohřebaky abych se mohla rozloučit Řekla jsem ne a nešla jsem bala jsem se a měla zaroveň radost že jsem ho obejmula den před tim ještě živeho umiral 2 roky na rakovinu sveho rozhodnuti nelituji a udělala bych to zase tak posilám ti obejmuti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.17 18:06
Ono asi záleží i na tom, jakým způsobem člověk umře.
Strejda umřel na vykrvácení do břicha, jeho jsem viděla jako první mrtvou osobu a byl stejný. Tehdy jsem dovolila se na strejdu podívat i našim malým dětem - fakt byl stejný.
Můj otec zemřel na rakovinu, poslední týden už se měnil, byla jsem s ním v okamžiku smrti a pak se dívala do rakve. V tomto případě jsem dětem nedovolila se na něj dívat, ač byly starší a velice si to přály.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
