Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Taky se bojím smrti,a přemýšlím o tom co by bylo s dětmi.....,ale nemám až takový stav.Holky mají pravdu,chce to odbornou pomoc.
Já ten svůj strach vyřešila na půl tím,že jsme si s manželem zařídily životní pojistky,pro případ náhlého,či úrazového úmrtí.Když nic,tak kdyby se jednomu z nás něco nedej bože stalo,bude po dobu nejhoršího stresu aspoň fin. zajištěný,a nebude se muset zaobírat existenčními otázkami.Tím pádem bude mít více možností zaopatřit děti,a pak.....to se bude řešit až pak.
to jsou úzkostné stavy, taky jsem tím trpěla, antidepresiva pomohla…nisméně s tím budeš bojovat napořád, jako s úzkostností, když se nebudeš bát o sebe, budeš se bát o syna…ale neboj, dá se s tím bojovat a vyhrát…hodně štěstí…hlavně se se vším svěř a najdi si dobrého psychologa, nemusíš hned na psychiatrii. Psycholog Ti ale nenapíše léky, ale to může udělat obvoďák, já to tak měla…a Ty úzkosti mohou způsobit řadu psychosomatických potíží, takže se neboj, když Tě někde píchne…a na rakovinu zapomeň, nejde o to kolik Ti je, ale tato nemoc většinou zaskočí lidi, které by to ani nenapadlo…
Právě že mi je jen 24let,a ani po porodu jsem žádné takovéhle stavy neměla.Přišlo to najednou.Prostě jsem začla o tom z ničeho nic přemýšlet.Bude to asi dlouhá cesta,ale už kvůli synovi se musim dát do kupy,aby měl spokojenou normální maminku.Neznáte v Praze nějaké odborníka?
Anonymní píše:
Právě že mi je jen 24let,a ani po porodu jsem žádné takovéhle stavy neměla.Přišlo to najednou.Prostě jsem začla o tom z ničeho nic přemýšlet.Bude to asi dlouhá cesta,ale už kvůli synovi se musim dát do kupy,aby měl spokojenou normální maminku.Neznáte v Praze nějaké odborníka?
Ahoj
osobně se znám s psychiatričkou MUDr. Skovajsová, ale nevím, jestli bere nové lidi ani kde má ordinaci. Chodila k nám do zařízení za klienty a je milá.
Zakladatelko, člověk ve tvé situaci si může pomoct sám - ale je to tak vážný zásah do života, že bych asi „kutilství“ v téhle věci nikomu nedoporučil. Nicméně já jsem si tím prošel. A můžu říct, že pomůže jedno: zorganizovat si pestrý život. Ne nákladný, ale opravdu pestrý a rozmanitý… Dělat to, co tě baví, vyhledávat stále nové a dosud nevyzkoušené zábavy (ať už sama nebo s nejbližší rodinou (přítel, děti…) a velice rychle od sebe odehnat každého, kdo by tě chtěl deptat. V práci, v příbuzenstvu, v paneláku, vynechat i nepříjemné kadeřnice a nepříjemné doktory… Vím, že se to lehko napíše, ale já jsem si tím opravdu prošel. Ale bylo by to na dlouhé lokte…
Měl bych pro tebe jeden citát: „Život je cesta, která vede ke smrti. Ale po cestě se na ten cíl zapomene.“ Řekl to jeden francouzský filozof, bohužel už nevím který.
Sám jsem kdysi prožil něco podobného, panický strach, že zemřu. Jak léta běžela, chápal jsem, že je to následek stresu, který jsem prožíval. Začal jsem žít, dělat co mě baví, meditovat a bylo po stresu a po strachu. Pro všechny, kteří chtějí pomoci od strachu ze smrti jsem vytvořil web www.umiram.cz
Ahoj, tak já se přidávám do diskuze … i když už starší. Teď po porodu se mi taky rozeběhly takové stavy … a o myšlenkách, co se mi honí v hlavě snad ani nemůžu mluvit … chvílemi se bojím o muže, chvílemi o sebe, chvílemi o moji žabku. Chvílemi se šíleně bojím že mám nevyléčitelnou nemoc.
Je to o to horší, že jí opravdu diagnostikovanou mám (RS).
![]()
A co mi zatím jediné pomáhá … být s malou co nejvíc.
![]()
Tak já se také přidávám do skupiny. U mě se objevila nejříve hrozná únava, bolesti kloubů a svalů…začala jsem se s tím nehorázně zabývat. Díky tomu jsem byla ještě více unavená a vyčerpaná.
Trvalo to asi půl roku, bála jsem se, že jsem nemocná atd.
Jenže ta únava byla deprese, kterou jsem těmi svými myšlenkami na fyzické onemocnění pořádně prohloubila.
Také radím návštěvu psychologa - poradí, jak s těmi automatickými myšlenkami o strachu pracovat, i psychiatra, který případně předepíše vhodnou medikaci.
Zdravím zakladatelku i ostatní s tímto problémem, já sama mám ten stejný, ale trvá už skoro rok. Každý večer se bojím usnout a spánek čím dál víc prodlužuju až do doby, kdy vyčerpáním usnu a příteli říkám, že mám strach, že umřu. Je ze mě nešťastný, ale mám také miminko a strašně se bojím, hlavně když má noční, že ve spánku umřu a mimi taky bude celou noc strašně plakat, nebo když odchází na ranní, chci by mě budil, aby věděl, že jsem v pořádku. Také se cítím stále strašně nemocná a unavená. Nic se mi nechce a nebaví, protože mám strach, že to nemá ani smysl, protože jednou umřu a děsím se toho až to příjde. Denně si říkám, že se bojím a nechci, ale na druhou stranu se děsím toho, že právě budu žít moc dlouho a bude mě čekat spousta strašných nemocí, které budu muset překonávat. Jak jsme to ostatní zvládly a co vám pomohlo, díky
@Julča86 píše:
Zdravím zakladatelku i ostatní s tímto problémem, já sama mám ten stejný, ale trvá už skoro rok. Každý večer se bojím usnout a spánek čím dál víc prodlužuju až do doby, kdy vyčerpáním usnu a příteli říkám, že mám strach, že umřu. Je ze mě nešťastný, ale mám také miminko a strašně se bojím, hlavně když má noční, že ve spánku umřu a mimi taky bude celou noc strašně plakat, nebo když odchází na ranní, chci by mě budil, aby věděl, že jsem v pořádku. Také se cítím stále strašně nemocná a unavená. Nic se mi nechce a nebaví, protože mám strach, že to nemá ani smysl, protože jednou umřu a děsím se toho až to příjde. Denně si říkám, že se bojím a nechci, ale na druhou stranu se děsím toho, že právě budu žít moc dlouho a bude mě čekat spousta strašných nemocí, které budu muset překonávat. Jak jsme to ostatní zvládly a co vám pomohlo, díky
To chce psychiatra, taky jsem to tak mívala, celé 3 roky. pak už jsem se bála i vyjít z domu, nikde jsem se necítila dobře jako doma, a hlavně ne sama, co kdybych náhodou omdlela a rodiče by mě našli až večer mrtvou…už 7 let beru antidepresiva a jsem konečně zase šťastná ![]()
Ahojky,
chtěla bych všem, kteří se bojí smrti doporučit přečíst si co nejvíce duchovní literatury. Například od pana Moodyho. Také jsem trpěla těmito stavy pár měsíců po porodu druhé dcery a řekla bych, že tyhle stavy byly spojené i s poporodní depresí. Dnes jsem z tohoto strachu venku. Také hodně pomáhá meditace. Ve chvíli, kdy jste samy, děti spí, prostě si vyšetřit i jen 2o minut, sednout si, případně lehnout, poslechnout si pár písniček a věřit, že smrt není konec. Každý, kdo zemře zde nechá jen své tělo, ale jeho duše odchází, aby se znovu narodila. Je těžké tohle všechno rozepisovat, ale celý život máme předem naplánovaný. Žádná věc v našem životě není jen náhoda. Vždy budou nehmatatelné síly a energie, které nás popohání, abychom se dostali do správných situací, emocí i vztahů… každý život na Zemi má svůj smysl. Všichni se rodíme, abychom se zde něčemu naučili. Není to jen o tom, že se narodíme a pak jednou umřeme. Důležité je, jakým způsobem život prožijeme a kolik dobrých věcí si z tohoto života „odneseme“ do toho dalšího. Čím více bolesti způsobíme nyní, tím více budeme trpět v budoucnosti. Každý strach vyvolá nějaký zážitek či prožitek. Navíc strach může být způsobený klidně i traumatem v dětství a projeví se až o mnoho let později, kdy už člověk na tohle trauma zapomněl.
má bývalá dobrá kamarádka se mi vysmála když jsem se jí svěřila.Proto jsem se bála,že to bude znovu.