Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@stock píše:
Jakou tu skolu? Kdo ji vystrili? Ta hocina, o kterou se on stara? Nespletla sis diskuzi?
Ty současné dětičky co můžou vše
@Venetia píše:
Ty současné dětičky co můžou vše
Ale soucasne deti nemohou vse. A pokud nekdo vystrili skolu, je v tom nejaky psychicky zadrhel. Normalne vychovane dite tuhle „zalibu“ nema. Vetsinou jsou to deti, ktere to doma/ve skole zle odnasely. Ono kaslat na dite a nevidet, kam se řítí, je na par pohlavku, ktere si zaslouzi „rodic“.
@stock píše:
Ale soucasne deti nemohou vse. A pokud nekdo vystrili skolu, je v tom nejaky psychicky zadrhel. Normalne vychovane dite tuhle „zalibu“ nema. Vetsinou jsou to deti, ktere to doma/ve skole zle odnasely. Ono kaslat na dite a nevidet, kam se řítí, je na par pohlavku, ktere si zaslouzi „rodic“.
V tom máš pravdu, rozhodně to neznamená, že nebité děti mohou vše. Já se naopak setkal s kupou dětí, co biti nikdy nebyly a přesto byly drženy dost na kratko a měly rodičů plné zuby. A za mě tedy právem, některé rodiče mi stačilo poslouchat pět minut a bolela mi z nich hlava. Byli to rodiče, kteří řešili každou malichernost hodinovým rozhovorem a zákazy a tím to dítě dost dusili. Ono je to těžké. Mě je milejší, když jinak naprosto v pohodě rodič, který je chapavý, tolerantní a hlavně milující, v situacich, kdy už neví kudy kam, halt jednu plácne, tím vymezí hranice a jede zase v klidném módu dál, než někdo, kdo v životě neplácne, ale neustále křičí, zakazuje, přikazuje, poučuje, mnohdy vydírá apod. Jasně, že nejlepší je pokud to jde v klidu, bez fyzických trestů, hodinových rozhovorů a vydírání, ale někdy to zkrátka nejde. Navíc každé dítě je jiné a platí na něj něco jiného. A pokud plácnutí zabere a to, že někdy zabere, tak je prostě na místě, ať se vám to líbí nebo ne. A mnohdy je to rychlá a efektivní metoda, lepší, než sto řečí kolem. To záleží na věku, na situaci a taky na konkrétním dítěti. Já věřím, že každý vychovává dítě podle nejlepšího vědomí a svědomí, tak jak nejlépe dovede. Pokud někdo dítěti vysloveně neubližuje a to jak fyzicky, tak psychicky (ano i to je ublizování a takový psychický nátlak může být mnohem větší teror a nadělat větší paseku, než jedna dobře mířená) je to každého věc. A tady se právě dostávám k tomu, co mi na téhle debatě vadí. A sice ta snaha těch z vás, co jsou silně proti jakémukoli fyz. trestu vyvolat v ostatních pocit viny. A to už třeba tím, že považujete jedno plácnutí za selhání. Ono to vážně není tak jednoduché. Rodič, který nikdy neplácne se ještě automaticky nerovná skvělý rodič a naopak. Je to mnohem složitější a závisí na hodně faktorech. Pár plácnutí za dětství nezkazí vztahy mezi dítětem a rodiči, z dítěte se nestane agresor a ani mu nepřijde normální bít slabší. To jsou zkrátka jen ničím nepodložené výkřiky. Jiná situace je u pravidelně bitého dítěte, u dítěte trestaného neprávem apod. To je samozřejmě špatně, ale to tu nikdo nevyvrací.
@Ja-rekk píše:
V tom máš pravdu, rozhodně to neznamená, že nebité děti mohou vše. Já se naopak setkal s kupou dětí, co biti nikdy nebyly a přesto byly drženy dost na kratko a měly rodičů plné zuby. A za mě tedy právem, některé rodiče mi stačilo poslouchat pět minut a bolela mi z nich hlava. Byli to rodiče, kteří řešili každou malichernost hodinovým rozhovorem a zákazy a tím to dítě dost dusili. Ono je to těžké. Mě je milejší, když jinak naprosto v pohodě rodič, který je chapavý, tolerantní a hlavně milující, v situacich, kdy už neví kudy kam, halt jednu plácne, tím vymezí hranice a jede zase v klidném módu dál, než někdo, kdo v životě neplácne, ale neustále křičí, zakazuje, přikazuje, poučuje, mnohdy vydírá apod. Jasně, že nejlepší je pokud to jde v klidu, bez fyzických trestů, hodinových rozhovorů a vydírání, ale někdy to zkrátka nejde. Navíc každé dítě je jiné a platí na něj něco jiného. A pokud plácnutí zabere a to, že někdy zabere, tak je prostě na místě, ať se vám to líbí nebo ne. A mnohdy je to rychlá a efektivní metoda, lepší, než sto řečí kolem. To záleží na věku, na situaci a taky na konkrétním dítěti. Já věřím, že každý vychovává dítě podle nejlepšího vědomí a svědomí, tak jak nejlépe dovede. Pokud někdo dítěti vysloveně neubližuje a to jak fyzicky, tak psychicky (ano i to je ublizování a takový psychický nátlak může být mnohem větší teror a nadělat větší paseku, než jedna dobře mířená) je to každého věc. A tady se právě dostávám k tomu, co mi na téhle debatě vadí. A sice ta snaha těch z vás, co jsou silně proti jakémukoli fyz. trestu vyvolat v ostatních pocit viny. A to už třeba tím, že považujete jedno plácnutí za selhání. Ono to vážně není tak jednoduché. Rodič, který nikdy neplácne se ještě automaticky nerovná skvělý rodič a naopak. Je to mnohem složitější a závisí na hodně faktorech. Pár plácnutí za dětství nezkazí vztahy mezi dítětem a rodiči, z dítěte se nestane agresor a ani mu nepřijde normální bít slabší. To jsou zkrátka jen ničím nepodložené výkřiky. Jiná situace je u pravidelně bitého dítěte, u dítěte trestaného neprávem apod. To je samozřejmě špatně, ale to tu nikdo nevyvrací.
Hmm, az na to, ze tady to za SVÉ selhani povazuji ti, kteri normalne sve deti nebiji a prave jim to ujede, nikoliv ti, kteri pouzivaji fyzicke tresty jako metodu, jak z harantu nevychovat fagany ![]()
A i ty teda nejak motas jednoho facana v afektu a ‚dobře mířenou‘. Sorry, do veci moc jasno nevnasis
@Ja-rekk Není všechno černobílé, že někdo bije a druhý zase nadává, hodiny, vysvětluje a buzeruje. Já například nedělam ani jedno, stejně jako moje maminka a mám děti vychovane i já jsem byla v detstvi bezproblémová. Co je nejvíc zajímavé, že já jsem na deti nejhodnější a mě nejvíc poslechnou.
@Ja-rekk píše:
V tom máš pravdu, rozhodně to neznamená, že nebité děti mohou vše. Já se naopak setkal s kupou dětí, co biti nikdy nebyly a přesto byly drženy dost na kratko a měly rodičů plné zuby. A za mě tedy právem, některé rodiče mi stačilo poslouchat pět minut a bolela mi z nich hlava. Byli to rodiče, kteří řešili každou malichernost hodinovým rozhovorem a zákazy a tím to dítě dost dusili. Ono je to těžké. Mě je milejší, když jinak naprosto v pohodě rodič, který je chapavý, tolerantní a hlavně milující, v situacich, kdy už neví kudy kam, halt jednu plácne, tím vymezí hranice a jede zase v klidném módu dál, než někdo, kdo v životě neplácne, ale neustále křičí, zakazuje, přikazuje, poučuje, mnohdy vydírá apod. Jasně, že nejlepší je pokud to jde v klidu, bez fyzických trestů, hodinových rozhovorů a vydírání, ale někdy to zkrátka nejde. Navíc každé dítě je jiné a platí na něj něco jiného. A pokud plácnutí zabere a to, že někdy zabere, tak je prostě na místě, ať se vám to líbí nebo ne. A mnohdy je to rychlá a efektivní metoda, lepší, než sto řečí kolem. To záleží na věku, na situaci a taky na konkrétním dítěti. Já věřím, že každý vychovává dítě podle nejlepšího vědomí a svědomí, tak jak nejlépe dovede. Pokud někdo dítěti vysloveně neubližuje a to jak fyzicky, tak psychicky (ano i to je ublizování a takový psychický nátlak může být mnohem větší teror a nadělat větší paseku, než jedna dobře mířená) je to každého věc. A tady se právě dostávám k tomu, co mi na téhle debatě vadí. A sice ta snaha těch z vás, co jsou silně proti jakémukoli fyz. trestu vyvolat v ostatních pocit viny. A to už třeba tím, že považujete jedno plácnutí za selhání. Ono to vážně není tak jednoduché. Rodič, který nikdy neplácne se ještě automaticky nerovná skvělý rodič a naopak. Je to mnohem složitější a závisí na hodně faktorech. Pár plácnutí za dětství nezkazí vztahy mezi dítětem a rodiči, z dítěte se nestane agresor a ani mu nepřijde normální bít slabší. To jsou zkrátka jen ničím nepodložené výkřiky. Jiná situace je u pravidelně bitého dítěte, u dítěte trestaného neprávem apod. To je samozřejmě špatně, ale to tu nikdo nevyvrací.
Jsem proti telesnym trestum, nikdy jsem je nepraktikovala a nikdy nebyly praktikovany na mne. Mym umyslem neni v nekom vyvolat pocit viny, ten si rodice „vyrabeji“ placanim sami. Netvrdim, ze „neplacajici“ rodice jsou automaticky skveli rodice. Jsem si vedoma toho, ze zavirani do pokojicku, strkani deti pod ledovou sprchu, rvani na ne, vyhrozovani a vydírání nadela paseku a posleze pocit viny u rodicu. Hodinove rozhovory nejsou k uzitku, spis ke skode. Jiste, ze nejen kazde dite je jine, ale i kazdy rodic je jiny. Pokud dite nepochopi proc „ne“, tak je biti zbytecne. Zkusi to stejne znovu, jen co se otocis zady. Biti vyvolalava „poslusnost“ ze strachu. A to neni dobry. Nikdy jsem nebyla dite snu, a ani moje deti a vnoucata. Ale obeslo se to bez biti atd. To je moje zkusenost.
@Alušáček píše:
@Ja-rekk Není všechno černobílé, že někdo bije a druhý zase nadává, hodiny, vysvětluje a buzeruje. Já například nedělam ani jedno, stejně jako moje maminka a mám děti vychovane i já jsem byla v detstvi bezproblémová. Co je nejvíc zajímavé, že já jsem na deti nejhodnější a mě nejvíc poslechnou.
Tohle je ta nejlepší varianta
To je úplně bez debat. My byli vychováváni dost podobně a máš pravdu, že to v naprosté většině fungovalo. Ale jde o to, že kdyby ne, muselo by se to nějak vyřešit. Myslím u těch podstatných a důležitých věcí. No a tam je pak otázka co na koho funguje. Na někoho se stačí drsně podívat a stáhne se, jinému stačí nepustit pohádku a příště, na potřetí upozornění raději poslechne, když ví co by následovalo. Jenže jiný ani to ne, půjde dál a dál, dokud nenarazí. A pak jsou taky tací, co naopak po facce na just neposlechnou. To je prostě dáno povahou.
@FlorenceF Jenkins píše:
Hmm, az na to, ze tady to za SVÉ selhani povazuji ti, kteri normalne sve deti nebiji a prave jim to ujede, nikoliv ti, kteri pouzivaji fyzicke tresty jako metodu, jak z harantu nevychovat faganyA i ty teda nejak motas jednoho facana v afektu a ‚dobře mířenou‘. Sorry, do veci moc jasno nevnasis
Ale v jednom má pravdu. Nejde říci, jsem lepší matka, nepoužívám fyzické tresty. To pravda není. Nejde jednoznačně říci, co je lepší, co je správná výchova pro každé dítě. Na každého muže platit něco jiného. Kolikrát ty psychické tresty udělají pěknou paseku, to tu asi víme všichni. V Anglii jsem byla v rodině, kde matka holky sice neplacla, ale jecela na ně z plných plic, nic moc. A má pravdu v tom, že když někdo třeba pětkrát v životě dá dítěti na zadek, žádné škody to nemusí nutně udělat.
@belladonna píše:
Ale v jednom má pravdu. Nejde říci, jsem lepší matka, nepoužívám fyzické tresty. To pravda není. Nejde jednoznačně říci, co je lepší, co je správná výchova pro každé dítě. Na každého muže platit něco jiného. Kolikrát ty psychické tresty udělají pěknou paseku, to tu asi víme všichni. V Anglii jsem byla v rodině, kde matka holky sice neplacla, ale jecela na ně z plných plic, nic moc. A má pravdu v tom, že když někdo třeba pětkrát v životě dá dítěti na zadek, žádné škody to nemusí nutně udělat.
Hele, mne je jedno, kdo je lepsi matka.
Za me proste fyzicke tresty fakt ne. Proste ne
dneska jsem teda memu synkovi nazorne demonstrovala, ze pri pouzivani sily se vzdy najde protisila. Snazil se uhodit psa, takze jsem mu tu pazouru švihem vcelku drsne odmavla, nelibilo se mu to, ale vedel…ale proc bych mu za to mela sundavat plinu a davat mu na zadek? To proste nepochopim ![]()
O psychicke manipulaci, vydirani a dalsich praktikach tu rec nebyla. Zvlastni je, ze se tady hovori porad jen o trestech. Znam plno laskavych rodicu a rodin, kde se proste netresta. Tady je porad dojem, ze kdyz dite zlobi, tak je rozbite a je treba ho systemem represi opravit…
Pokud se nebavime o obdobich, kdy to dite zcela v souladu s vyvojem testuje hranice, tak ty tresty moc nejsou potreba.
Zadnou z tech situaci nevyresim tim, ze ho zmydlim nebo placnu, nebo jo? Ujizdej mi nervy, jen kdyz se tvari a hérečkuje
tam je ‚trestem‘, ze se nastvu a tu aktivitu s nim ukoncim ![]()
U toho biti je totiz zakladni predpoklad, ze to dite je uplne blbe, nevnima svet kolem sebe a nasledky, ktere ma jeho chovani, tudiz je potreba mu zpusobit bolest, aby to zavnimalo…a s tim nesouhlasim. Ty deti to fakt vedi ![]()
@FlorenceF Jenkins píše:
Hele, mne je jedno, kdo je lepsi matka.Za me proste fyzicke tresty fakt ne. Proste ne
dneska jsem teda memu synkovi nazorne demonstrovala, ze pri pouzivani sily se vzdy najde protisila. Snazil se uhodit psa, takze jsem mu tu pazouru švihem vcelku drsne odmavla, nelibilo se mu to, ale vedel…ale proc bych mu za to mela sundavat plinu a davat mu na zadek? To proste nepochopim
O psychicke manipulaci, vydirani a dalsich praktikach tu rec nebyla. Zvlastni je, ze se tady hovori porad jen o trestech. Znam plno laskavych rodicu a rodin, kde se proste netresta. Tady je porad dojem, ze kdyz dite zlobi, tak je rozbite a je treba ho systemem represi opravit…
Pokud se nebavime o obdobich, kdy to dite zcela v souladu s vyvojem testuje hranice, tak ty tresty moc nejsou potreba.
- Malokdy rozbije neco schvalne z touhy nicit, bud nedbalosti nebo je malinke a nechape. Trest naprosto zbytecny.
- uci se novym vecem -prechazet, komunikovat s okolim, stolovat,…stane se hodne nehod, ale taky ne nejakych extra potouchlosti. Pokud to psychicky nezvlada (nechova se vhodne), odchazime ze situace anebo se deje neco fakt mimoradneho a tam je spis na miste vysvetleni (jeho vysvetleni, co se deje)
- nedela, co ma. Stejne to musi udelat, takze ztrata casu, ktery mohl venovat necemu jinemu (tohle je treba vysvetlit) nebo to udelam ja, ale jsem nastvana, protoze jsem mohla delat neco jineho
- lze, zatoula se - tak tam je u nas ‚trest‘, ze me to strasne mrzi (a hrozi, ze mu uz priste neuverim) nebo se o nej strasne bojim a zavolam policajty
Zadnou z tech situaci nevyresim tim, ze ho zmydlim nebo placnu, nebo jo? Ujizdej mi nervy, jen kdyz se tvari a hérečkuje
U toho biti je totiz zakladni predpoklad, ze to dite je uplne blbe, nevnima svet kolem sebe a nasledky, ktere ma jeho chovani, tudiz je potreba mu zpusobit bolest, aby to zavnimalo…a s tim nesouhlasim. Ty deti to fakt veditam je ‚trestem‘, ze se nastvu a tu aktivitu s nim ukoncim
Každému normálnímu je jedno, kdo je lepší matka. Ale právě proto není vhodné věci zvelicovat, ani z jedné strany. Podle mě je špatně zvelicit, když někdo použije plácnutí, jak jsem psala, třeba pětkrát za život. Jaké škody to udělá? Žádné. Pokud jinak je vše v rodině v pořádku. Mě rodiče nebili, ale matka měla zase jiné praktiky, prostě špatné.
@belladonna píše:
Každému normálnímu je jedno, kdo je lepší matka. Ale právě proto není vhodné věci zvelicovat, ani z jedné strany. Podle mě je špatně zvelicit, když někdo použije plácnutí, jak jsem psala, třeba pětkrát za život. Jaké škody to udělá? Žádné. Pokud jinak je vše v rodině v pořádku. Mě rodiče nebili, ale matka měla zase jiné praktiky, prostě špatné.
Jo, souhlas. Je jedno, jestli rodice bijou nebo psychicky šikanujou, to jo. Ja prave mluvila o jinem pristupu nez represivnim. Kdyz jsem uz kdysi videla nektere vychovne situace rozebrane z hlediska smyslu, tak jsem nejdriv taky čučela jak puk, pak prislo ‚aha, no jooo‘. Ja jsem trestana nebyla nijak (teda…nahodile). Doted mam jen problem s umelyma autoritama, ktere zastavaji, ze na lidi ma bejt prisnost ![]()
@FlorenceF Jenkins píše:
Jo, souhlas. Je jedno, jestli rodice bijou nebo psychicky šikanujou, to jo. Ja prave mluvila o jinem pristupu nez represivnim. Kdyz jsem uz kdysi videla nektere vychovne situace rozebrane z hlediska smyslu, tak jsem nejdriv taky čučela jak puk, pak prislo ‚aha, no jooo‘. Ja jsem trestana nebyla nijak (teda…nahodile). Doted mam jen problem s umelyma autoritama, ktere zastavaji, ze na lidi ma bejt prisnost
Jo, věřím. Moje matka třeba říká, škoda každé rány, která padne vedle, že by ty dnešní děti rezala atp. Je na tom zajímavé, ze mě nebila. Já jsem proti extrémum. Volná výchova, pokud si dítě opravdu dělá, co chce, je špatně, mlátit dítě, bit ho za každou kravinu a tak, to je taky špatně. A věřím, že na některé děti by jen mluvení, ci to, že to udělá maminku smutnou, nestačilo.
A je ještě jedna hodně dobrá a efektivní metoda. Jít příkladem
.
@FlorenceF Jenkins píše:
Hele, mne je jedno, kdo je lepsi matka.Za me proste fyzicke tresty fakt ne. Proste ne
dneska jsem teda memu synkovi nazorne demonstrovala, ze pri pouzivani sily se vzdy najde protisila. Snazil se uhodit psa, takze jsem mu tu pazouru švihem vcelku drsne odmavla, nelibilo se mu to, ale vedel…ale proc bych mu za to mela sundavat plinu a davat mu na zadek? To proste nepochopim
O psychicke manipulaci, vydirani a dalsich praktikach tu rec nebyla. Zvlastni je, ze se tady hovori porad jen o trestech. Znam plno laskavych rodicu a rodin, kde se proste netresta. Tady je porad dojem, ze kdyz dite zlobi, tak je rozbite a je treba ho systemem represi opravit…
Pokud se nebavime o obdobich, kdy to dite zcela v souladu s vyvojem testuje hranice, tak ty tresty moc nejsou potreba.
- Malokdy rozbije neco schvalne z touhy nicit, bud nedbalosti nebo je malinke a nechape. Trest naprosto zbytecny.
- uci se novym vecem -prechazet, komunikovat s okolim, stolovat,…stane se hodne nehod, ale taky ne nejakych extra potouchlosti. Pokud to psychicky nezvlada (nechova se vhodne), odchazime ze situace anebo se deje neco fakt mimoradneho a tam je spis na miste vysvetleni (jeho vysvetleni, co se deje)
- nedela, co ma. Stejne to musi udelat, takze ztrata casu, ktery mohl venovat necemu jinemu (tohle je treba vysvetlit) nebo to udelam ja, ale jsem nastvana, protoze jsem mohla delat neco jineho
- lze, zatoula se - tak tam je u nas ‚trest‘, ze me to strasne mrzi (a hrozi, ze mu uz priste neuverim) nebo se o nej strasne bojim a zavolam policajty
Zadnou z tech situaci nevyresim tim, ze ho zmydlim nebo placnu, nebo jo? Ujizdej mi nervy, jen kdyz se tvari a hérečkuje
U toho biti je totiz zakladni predpoklad, ze to dite je uplne blbe, nevnima svet kolem sebe a nasledky, ktere ma jeho chovani, tudiz je potreba mu zpusobit bolest, aby to zavnimalo…a s tim nesouhlasim. Ty deti to fakt veditam je ‚trestem‘, ze se nastvu a tu aktivitu s nim ukoncim
Takže jsi použila fyzickou sílu. Ale hezky si to obhájíš. Protože jsi mu nedala na zadek
krásná ukázka pokrytectví. A neboj, pokud dítě nebude respektovat tvé výchovné metody, tak on to jednou ten pes vyřeší za tebe.