Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Enli píše:
@Alexandria Nixia ale tak to už je taky dost extrém ne? Dobře může mít dítě samozřejmě poruchu to nikdo nemůže vědět, ale když se v budoucnu projeví tak už s ním bude asi mít nějaký vztah… Jako to je jen co by kdyby… Proč jako hned do toho židle tahat… „Taky můj partner může v budoucnu přijít o nohu mám si s ním vůbec pořizovat dítě? " Nebo " budu v budoucnu nemocná mám si vůbec pořizovat děti?“ Tohle je dle mě nezlob se ale blbost…
No jasně, jde ale o to, že ona to teďka nevidí jako problém, protože je to malé miminko. Jenže se může stát, že bude muset v budoucnu řešit i takovéhle věci. Je na to připravená?
Ano, ano může se stát, že bude těhotná a jejího partnera srazí autobus nebo, že si najde jinou a spoustu dalšího. Jde jen o to, jestli si to člověk nejen uvědomuje, ale dokáže i představit.
A upřímně, pro bezdětnou (starší) ženu zvyklou na nějaký svůj klid můžou být děti a starosti kolem nich poněkud obtížné na zvládání. ![]()
@Enli píše:
@Sylvania 333 mluvíme o situaci kdy se domluvili oba dva že půjdou od sebe u tebe byla očividně situace jiná… Ale přece nebude někde kde o něj nestojí… Promiň jestli jsem se tě dotkla to jsem rozhodně nemyslela jako výsměch… Jen se tady asi bavíme o trochu jiné situaci… Nemůžeš budovat bezpečí domova někde kde o tebe nestojí…
Ono to dokonce bylo tak, že ona byla ta, co se chtěla rozejít dřív (jak mi říkal).
Na druhou stranu jim to nějakou dobu nefungovalo a nevím co je špatného na tom, že jsem mu padla do oka a že nečekal 2 roky nebo jako dlouho, než si dovolí začít nový vztah. Navíc my se seznámili v práci, kde jsme se předtím nějakou dobu vídali. On nikoho aktivně nesháněl.
@Lama Lama s tebou se fajn diskutuje ty máš celkem těžký argumenty co dávají hlavu a patu
no každopádně jako matka samozivitelka (dřív) jsem hledala partnera co nás bude mít rád ne toho co nás bude živit… Uživit jsem se dokázala vždy sama… A ani jsem nehledal partnera co mi bude vychovávat dítě… Takže ono je to podle mě zase o nastavení co ta žena chce a jak to tomu muži podá… Samozřejmě být muž tak tu finanční stránku věci dost zvažují zda jsem jen sponzor nebo to je opravdu jak má být… Takže názor většiny mužů na cizí dítě chápu…
@Lama Lama píše:
A proč? Já je chápu. Nechtěla bych za jiné rodiče živit dítě, ani ho vychovávat.
No, protože když si to vezmeš, tak salám koupíš tak jako tak. A je vážně jedno, jestli ho sní tvůj Pepíček nebo moje Anežka. Tohle prostě nějak neberu jako hrozné živnění cizího dítěte.
Samozřejmě, bavím se o těch věcech, co bývají společné pro všechny členy domácnosti. ![]()
@Lama Lama píše:
Vzhldem k tomu, že frajer počítá, že si dítě vezme jen na nějaký víkend, tak bych to neviděla jako zásadí problém. Na 4 dny v měsíci se dá koneckonců zdejchnout.
No, ale počkej. Podle některých zdejších diskuzí se zdá, že i zdejchnutí na ty čtyři dny je hrozný problém. ![]()
@Alexandria Nixia no ale ona má pravdu u salámu to nekončí
společné věci se samozřejmě koupi společně a pak to dítě potřebuje nadstandardní věci třeba tábor a už je to živení ač to dítě není jeho… Prostě vždycky jako náhradní otec nebo imatka do toho dítěte ty peníze sypeš ![]()
@Alexandria Nixia píše:
No, ale počkej. Podle některých zdejších diskuzí se zdá, že i zdejchnutí na ty čtyři dny je hrozný problém.
@Enli píše:
@Lama Lama s tebou se fajn diskutuje ty máš celkem těžký argumenty co dávají hlavu a patuno každopádně jako matka samozivitelka (dřív) jsem hledala partnera co nás bude mít rád ne toho co nás bude živit… Uživit jsem se dokázala vždy sama… A ani jsem nehledal partnera co mi bude vychovávat dítě… Takže ono je to podle mě zase o nastavení co ta žena chce a jak to tomu muži podá… Samozřejmě být muž tak tu finanční stránku věci dost zvažují zda jsem jen sponzor nebo to je opravdu jak má být… Takže názor většiny mužů na cizí dítě chápu…
NO a o tom to je. V momentě, kdy kdokoli hledá partnera prostě pro sebe, pro to, že chce parťáka, tak pak funguje všechno lépe. Nejhorší je, když někdo hledá někoho proto, aby na něj hodil svoje starosti, svůj život, který nezvládá sám. To je cesta do pekla. A je úplně jedno jestli jde o dítě, finance nebo rozpadlý barák po tetě Filoméně. To není partner, to je koule na noze.
Mam dve deti, partnera taky s detma. Oba s detmi vychazime dobre, oba ex vlastne taky dobry a penize me nijak netrapi a stejne je to zahul jako prase.
Kazdou chvili je nekdo nemocny, takze to kazi plany, resi se logistika kdo kde s marode, ktere vikendy ma kdo akci. Resime kde vubec bydlet. Akce deti, rodinne akce.
Pritel resi penize-ve smyslu ze by byl pro nej ted problem utahnout vsechny naklady, kdybych vypadla. A to jsou jen ty prakticke veci.
Pak se snazis sladit vychovu. Kazdy z nas ma s detmi neco zaziteho a neco, co ho desne vytaci a jako naschval to ty „druhe“ deti delaji, ze. Plus do toho vychovne zasahuji ex, takze zase nemuzes jen tak delat pravidla na vse mozne.
Treci plochy vylezaji všude. A kdyz si unavena at uz z práce nebo nemoci nebo neco, tak je to o to horsi.
Takze jak uz tu parkrat padlo, chce to tuny tolerance, byt splachovaci, chtit od muze nastavit nejaka pravidla a stejne to bude nekdy dost skripat.
@Alexandria Nixia píše:
No, ale počkej. Podle některých zdejších diskuzí se zdá, že i zdejchnutí na ty čtyři dny je hrozný problém.
Já nejsem nějaký mluvčí emimina. Já mluvím za sebe. To je zde takový problém, že se tu často řeší jakýsi stádní názor. Nic takového není. Můžeš řešit jedině konzistentnost názorů jednotlivých učivatelů.
Teď jsi v důležité fázi vztahu, kdy si ještě můžeš všechno rozmyslet a vzít zpátečku…Za sebe můžu říct, že vztah s dětným je opravdu náročný a nejvíc to na tebe dolehne a dojde ti to až v okamžiku, kdy spolu začnete bydlet. Pokud spolu nebydlíte a on si dítě nebere nějak pravidelně v každému týdnu s přespáváním, tak nemáš šanci si uvědomit, jak moc je to „blbé“. Jenže to už budete ve vztahu dál, ty budeš zase starší a bio hodiny ti budou řvát na poplach, a z takového vztahu je prakticky nemožné vyskočit, pokud jinak klape. Musíš si uvědomit, že chtě nechtě se o to dítě budeš muset starat, a to obzvlášť, když budeš na své mateřské, tak ti ho chlap bude cpát přes den „aby s ním mohl pak být“. To bych mu rovnou utnula na začátku, tak to je takový ten první point. Jinak co se týká rozchodu rodičů těsně po porodu…jako to se stává, nikdo z nás neví, co se přesně odehrálo mezi nimi, ale měl by ti to uspokojivě vysvětlit. Stejně ale pravdu jako takovou nezjistíš. Nicméně sleduj, jak se partner chová, zda-li o dítě má zájem, jaký má názor na výchovu, jak se vyjadřuje o bývalce, jaká bývalka je…pokud je vše zalité sluncem a v podstatě se rozešli po vzájemné dohodě, že už jim to neklape, a oba jsou normální, máš šanci na relativně normální vztah, byť s dítětem „navíc“, ale máš možnost si s tím prckem udělat adekvátní vztah jako rodič - dítě, a to dítě bude brát za normální rodinu mámu + jejího partnera a tátu + tebe, protože nic jiného nezná, a nebude „pošramoceno“ tím, že se mu rozpadla rodina, což u staršího dítěte se už do vztahu taky promítá, že třeba bojkotuje vztah rodiče s partnerem atp. Fungovat to určitě může, ale nějaké predispozice tam musí být splněny - normálnost a nekonfliktnost partnera, bývalky + tvou ochotu se „obětovat“ pro výchovu a péči o jiné dítě, než je tvoje, s čímž jsou spojeny i finance - vždycky už to bude výdaj navíc, který bude každý měsíc odcházet z Vašich peněženek a bude se jen zvyšovat.
Já nevím, jestli ti to nějak pomůže ale v té záplavě špatných prognóz si možná ráda přečteš i o jednom šťastném „konci“. Se současným partnerem jsem si začala, když mi bylo 32 bezdětná a on měl čtyřlého syna. Šla jsem do toho po hlavě a věřila, že láska hory a problémy přenese. Bylo to těžší než jsem čekala a hlavně začátek byl těžký. Ano, měla jsem pocit, že výchova syna by měla vypadat trochu jinak, bylo těžké si každý najít tu svoji pozici a hranice. Ano, mám pocit, že když tvrdí bývalá žena, že náklady na 10 kluka jsou 18 000 Kč/měsíc a každý rok jsme u soudu kvůli alimentům a posloucháme, jak o nás jeho maminka mluví, tak se mi dobře nespí. Ano, někdy má člověk sto chutí si všechnu tuhle zlost vybít na dítěti, které za to nemůže. ALE pokud ho (dítě) mám ráda, tak jsk mám, tak se umím ovládnout. A tak jsme těžký začátek zvladli, je to už přes pět let, žije se nám hezky, přibyla nám doma malá princezna a má super velkého bráchu, který ji má rád a my řešíme běžné starosti jako všichni ostatní. Chci tím říct, že to nemusí dopadnout jen špatně. ![]()
@Švédka87 píše:
@Magda26 Asi jaké si to kdo udělá, takové to bude mít. Všichni se milujeme a neměnili bychom. Mně se stýská jen po práci.
Tak samozrejme. Taky mame dite, je mu 12 let uz a krize doted zadna i kdyz jako problemu jsme museli v souvislosti s tim ditetem resit dost (zdravotnich), ale nas to ve finale jako par naopak stmelilo. Ale partner zakladatelky ma zcela opacnou zkusenost… Tam ten vztah prichod ditete proste nevydrzel. Protoze to, ze „kazdy se casem vyvinul jinym smerem a uz si zkratka nerozumeli“, je za me naprosty blabol. Pokud si nejsem vztahem jista a to souzneni tam uplne neni, vubec se nepoustim do plozeni. A pokud krize prijde po porodu (coz neni nic neobvykleho), tak se aspon nejakou dobu snazim bojovat a nezabalim to ve 3 mesicich veku ditete, ne-li drive…
@Anonymní píše:
K příteli/otci dítěte - on to není žádný vůl, který opustil bývalou s čerstvě narozeným dítětem. Dohodli se tak, delší dobu jim to neklapalo (docela zásadně) a on sám přiznává, že měl odejít daleko dřív, ale dost investoval do společného bydlení a tak se to nějak snažili lepit. Zůstal s ní ještě v době těhotenství, ale nebyl to funkční vztah. Po narození dítěte se domluvili, že on odejde, protože se jednoduše už nesnesou a jsou schopni se racionálně domluvit na péči o dítě.
Samozřejmě, že jsem to s ním probírala, protože mi blikla kontrolka, že dítě je ještě dost malé. V tomhle ohledu mu ale nemám důvod nevěřit. sama jsem měla vztah, kde to dopadlo tak, že jsme se s bývalým nemohli ani cítit, s tím rozdílem, že jsem si s ním neudělala dítě no.
O té ex toho moc nevím. Jen že má dítě ještě z jiného předchozího vztahu.
Ono ty černý scénáře je jednoduchý si malovat, ale mě, jak jsem tady psala, zajímá hlavně ta praktická stránka a to, co dělat, aby to fungovat mohlo.Jinak z jeho chování si rozhodně nemyslím, že hledá pečovatelku. Jasně, že se něco může změnit, až dítě trochu vyroste, ale jediné, o co mě „žádal“ bylo, jestli mi nebude vadit, když v budoucnu ho bude mít třeba na víkend. Ani mě nijak nenutí ho vídat, prý ať si to rozhodnu sama, že by sice byl rád, ale chápe, že to pro mě může být těžký.
Já mám děti ráda, jsem zvyklá se o ně občas starat, a z celé té „trojice“ mám teda nejvíc soucitu právě s tím dítětem, které nemůže za to, že jeho rodiče moc nepřemýšleli. takže si nemyslím, že vůči němu budu zaujatá nebo tak něco.
Jen měj na paměti, že to co říkají na začátku, se postupem času dost zásadně mění, tím, jak dítě roste.
S tím počítej..já bych šla od toho, ale ty to stejně budeš chtít zkusit, tady jsou rady k ničemu
@Enli píše:
@Alexandria Nixia no ale ona má pravdu u salámu to nekončíspolečné věci se samozřejmě koupi společně a pak to dítě potřebuje nadstandardní věci třeba tábor a už je to živení ač to dítě není jeho… Prostě vždycky jako náhradní otec nebo imatka do toho dítěte ty peníze sypeš
No jak jsem říkala mám postižené dítě, to žere hodně peněz. A žádný chlap mi neplatí žádné terapie a počítám s tím, že nebude ani v budoucnu.
Btw. Berou se tábory pro nemocné děti také jako nadstandardní?