Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Píšu z nově registrovaného nicku, ale před lety jsem tu byla dlouho aktivní. Nyní jednak už nevím nick ani přístupy, jednak řeším situaci, kterou bych nerada, aby si se mnou někdo z té doby spojil. Nechci myslet u každého příspěvku na anonymizaci, takže s dovolením použiji tuto novou identitu.
Nyní k věci. Je mi 51 let. Před cca 4 lety jsem se rozvedla, řešila nějaký čas obtížnou situaci kolem jednoho z dětí a neměla za tu dobu vážnější vztah. Nyní jsem si našla partnera, jsme spolu necelý rok. Nebydlíme spolu, já mám ještě dítě u sebe, on je zvyklý už delší dobu na svůj život ve svém bytě. Je mu 62, rozvedl se před delší dobou, ale vždy měl nějakou partnerku. Sedli jsme si skvěle v praktických věcech, zájmech, trávení volného času, sexu atd., až to je skoro k neuvěření v tomhle věku. Navíc jsme v zájmech docela úzký profil, těžko bychom hledali k sobě srovnatelného partnera. Má to všechno jeden mráček, který hrozí přerůst v pořádný mrak. Můj partner má nestandardní názory, sleduje všelijaké alternativistické a konspirační weby a je na toto hodně zaměřený a podléhá tomu. Já jsem pragmatik, který má jiné názory, případně si vystačí s tím, že něco neví. Některé jeho názory jsou mi blízké, třeba na zdravý životní styl, různé zdravotní alternativy, ale něco je už opravdu přes čáru. Věří třeba v různá světová spiknutí atd. Zkoumala jsem i definice paranoidní poruchy, jestli se to na něj nevztahuje, ale to ne - nevidí ohrožení sebe. Jak je jinak rozumný a ohleduplný, tady se úplně nezvládá kontrolovat, aby o tom nemluvil, i když vidí, že mi to vadí. Na mě to vždycky působí na základě minulých vztahových zkušeností jako polití ledovou vodou.
Je to pro mě docela velký red flag a popravdě si myslím, že na tomhle ten vztah pohoří. Je mi to líto, oba v tom máme city a šanci na hezký vztah do konce života… Má někdo nějaké zkušenosti, nápady? Kdyžtak se prosím doptejte. Jen upozorňuji, že se nejedná o marginalitu, pro něj je to silná součást identity a já to opravdu nedávám. Dohoda o nemluvení o tom po zbytek života není dobré řešení. Děkuji předem všem.
To bych nedala, mám takového kolegu a občas se kvůli tomu pohadame do krve
Myslím si, že já bych to vůbec nezvládla být s člověkem, který věří takovým ko. kotinám typu placatá země nebo chemtrails. Mám to v rodině a měla jsem i známého, který o tom nezvládl přesvědčeně nemluvit, a vždy se mi ulevilo, když jsem od něj odjela. V rodině panuje tichá dohoda se světových událostí nedotýkat a mluvit jen o osobním životě. Ale vidíme se třeba jednou za měsíc na dvě hodiny.
U někoho, s kým mám souznít, by to nejspíš skutečně znamenalo krach vztahu.
To asi bude problém. Tenhle typ lidí se prostě těm svým oblíbeným tématům nedokáže vyhýbat. A já zase jsem ten typ, který opravdu nezvládne každý večer poslouchat něčí lamentování nad českou politikou, Izraelem, lgbtq+, očkováním atd. Nevidím smysl v tom prožívat tolik emocí nad něčím, s čím stejně nic neudělám. A už vůbec nevidím smysl v tom s tím obtěžovat lidi kolem mě… Já bych v tom vztahu nevydržela, protože máloco je otravnější, než člověk, co si furt jede ten svůj nesmysl se zatvrzelostí dezoláta…
Mam v rodině osobu, ktera je různými spiknutimi a konspiracemi pohlecena…mam to podobne jako ty, neco mi prijde uvěřitelné, ale kdyz to posloucháš porad dokola pri kazde návštěvě tak je to na hlavu. Ja osobně bych nezvládla byt s takovou osobou. Jednak kolem šíří negativní energii a jednat mi některé nazory přijdou totálně ujete. A nejhorsi je, kdyz si myslim opak, tak ta osoba si to bere osobně a rozohni se nad tématem jeste vic.
Udělat z toho zakázané tema neni dobry napad, ve vztahu jde především o upřímnost a nebát se pred tim druhým mluvit o svých pocitech, názorech.
Pokud vztah stojí za to asi bych vzala v potaz, jestli stačí nechat partnera „vykecat“ a mas klid, nebo jestli chce, at mu delas oponenta a chce vest dlouhé diskuze.
@HaSLRna píše: Více
Jde o to, jestli on si je vědomý toho, že každý může mít jiný názor na cokoliv, a je schopen to respektovat, nebo jestli si pořád jede to svoje, s tím, že to je ta jediná pravda, a běda, jestli by mu někdo oponoval. To může být až nesnesitelné.
Vzpomněla jsem si na svého hodně dávno bývalého, volil komunisty a byl zcela přesvědčen, že to tehdá bylo mnohem lepší.
A nestačilo se domluvit, že se o tom nebudeme bavit, on vyloženě chtěl vyvolávat diskuzi (rozuměj hádku) a přesvědčit mě o své pravdě (nebo se prostě jen hádat? Kdo ví). Kolikrát jsem se snažila se o tom prostě nebavit, mlčet, stočit téma jinam… nepomáhalo to. Nemohlo to dobře dopadnout.
V životě bych nedokázala být s člověkem, který jede v politických konspiracích, antivax či ploché zemi a podle toho volí. Protože takový člověk podle toho volí. Takže bych ho s klidem přenechala nějaké podobně vymaštěné blběně, které jeho pitomosti nebudou vadit a která se za něj nebude stydět. Což ty budeš v jakékoliv společnosti, když otevře ústa.
Zakladatelka: On ví, že mi to vadí a snaží se to neotvírat, což je ale zase nekomfortní pro něj. Je komunikativní, mluví spontánně o různých tématech, což je v pohodě, já jsem spíš lehký introvert, tak mu komunikaci ráda přenechám. Je jinak extrémně chytrý a má přehled, takže je to i zajímavé a informačně kvalitní. Ale občas se neudrží. Spíš já jsem na to hodně citlivá, nedokážu to jen tak nechat projít, aby se mě to nedotklo a nezpůsobilo citové stažení. Jsou tam nějaké asociace s partnerskými zraněními s manželem a ještě jedním bývalým partnerem před manželstvím, který měl opravdu psychiatrickou diagnózu. Zpětnou vazbu ode mě nevyžaduje, ale „nechat ho vykecat“ nedám bez toho, aby se mě to emočně nedotklo. Jinak je to opravdu fajn vztah, sedneme si hodně fyzicky, podnikáme spolu spoustu věcí, je naprosto splachovací v čemkoliv, nic není problém a nic mu nevadí kromě zpochybňování nebo dehodnestace jeho přesvědčení. Moje jazyky lásky jsou fyzický kontakt a praktická pomoc a obojího se mi poprvé v životě dostává vrchovatě.
Děkuji všem. Jdu dnes spát, nakouknu zítra během dne. Kdyby měl někdo zkušenost, jak to sám řešil, budu ráda.
To nedáš. Budeš se stydět, kdykoliv ve společnosti otevře pusu. Tyhle kecy jsou děsně otravné. Mám podobně smýšlejícího známého a obvykle dělám, že neexistuje, když začne. Je to vyčerpávající.
@HaSLRna píše: Více
Mám to v rodine. S jednou se o tom da mluvit s druhym moc ne. Nechavame ho vykecat, obcas usměrníme. Nevim, na jake konspirace veri, ale jak se te emočně dotkne, když říká, treba, že svět řídí skupinka nejbohatších z Davosu? ![]()
HaSLRna… velmi děkuji za váš příspěvek. Mě osobně zaujala zmínka o tom, že měl po rozvodu stále nějaký vztah. To neznamená, že je špatný člověk. Podle mých zkušeností by se měl naučit žít nejprve sám se sebou. Nezáleží na tom kdy začne. Jde o to, že už člověk neskáče ze vztahu do vztahu. Musí si projít určitou zkušeností. Musí si tou zkušeností projít sám. A nikdo jiný to za něj neudělá… Vy mu pomoci nemůžete. On si musí umět pomoct sám. Podle toho co píšete je zkušený, zralý, inteligentní muž. Pokud bude hledat způsob jak si pomoci - najde jej. Pokud bude hledat důvod proč to nejde - najde jej. Vy nemáte povinost někoho zachraňovat. Nemusíte trpět. Je možné, že to lepší nebude. Jste ochotná takto žít svých dalších 5, 10, 15, 20…let?
Příspěvek upraven 08.04.26 v 09:39
@Anonymní píše: Více
A kdo ten Svět řídí? Ty asi ne. Nevím, jestli je to zrovna skupinka z Davosu, ale jsou to ti nejbohatší bezpáteřníci napojeni na politiku.
Jinak zakladatelka by to mohla konkretizovat, čemu ten její úžasný nabíječ věří a kterou pravdu hlásá. Jestli někdo věří tomu, že je Země placatá, tak je to fakt dement.