Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chlap „vypnul“ a odešel – zažil někdo?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
7.4.26 08:00
Chlap „vypnul“ a odešel – zažil někdo?
Ahoj, potřebuju slyšet zkušenosti někoho, kdo zažil něco podobného.
Po 8 letech vztahu a dvou malých dětech partner ze dne na den odešel. Řekl, že nic necítí a že už nemůže. Přitom ještě pár dní předtím bylo všechno normální.
Odstěhoval se jen pár minut od nás, jezdí za dětmi, někdy je milý a normální, ale jindy je úplně chladný a nekomunikuje. Neodpovídá na zprávy, někdy se úplně odpojí.
Co je pro mě zvláštní – nemám pocit, že by v tom byla jiná žena. Spíš mám pocit, jako kdyby „vypnul“. Když s ním mluvím, někdy mi přijde, jako by přede mnou seděl jen tělem, ale duší byl úplně pryč.
Neproběhla žádná velká krize, spíš byl poslední měsíc hodně ve stresu z práce a začal se chovat jinak.
Máte někdo zkušenost, že partner takhle „vypnul“, utekl a pak se třeba vrátil? Nebo že to bylo vyhoření nebo psychický kolaps?
Nevím, jestli čekat, nebo to brát jako definitivní konec.
Díky moc všem
Příspěvek upraven 07.04.26 v 20:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.4.26 08:11
@Mischelll11 píše: Více
Nepíšeš nic o vašem vztahu. Jak jste fungovali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 08:15
Nejspíš má jinou. Nebo nějakou hodně depresi. Každopádně tohle chování a udržování v nejistotě je úplně na houby. Řekla bych mu na rovinu, ať teda laskavě řekne jak se věci mají a jak to vidí dál, jinak podávám žádost o rozvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 08:20
Něco podobného bylo u mého otce. Poprvé, když jsem se narodila a on nepřijel pro mámu do porodnice a nemohla ho nikde najít. Pak měl ještě několik epizod, vždy io sejmula nějaká těžká situace. Důvodem byla neléčená deprese. Pak posledních pár měsíců života se to hrozně zhoršilo, nespavost, konec v práci, důvod byl stěhování z rodného domu. Tu poslední epizodu už neustál ani po pár měsíční hospitalizaci, už se úplně vzdálil a nic mu nezabíralo. Seděl s námi, my do něho hučeli a on už byl duchem jinde. Přišlo mi, že se za potíže styděl a k lékařům nebyl upřímný. Jeho bratr se léčil od mládí, oba tedy zemřeli těsně po padesátce, kdy už jim v boji s depresí nějak došla síla. Nemá muž nějakou rodinnou anamnézu? Poradila bych, aby se nechal vyšetřit a zamedikovat a hlavně, aby říkal pravdu lékařům. S tím my jsme nehnuli, táta byl samorost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 08:26
@MartinL45 Byli jsme spolu skoro 8 let, máme dvě malé děti. Náš vztah byl hezký a klidný, nikdy jsme neměli žádné velké krize. Hádky jsme měli, ale vždycky jsme si to do pár hodin vyříkali a bylo zase dobře.
Byli jsme na sebe hodně zvyklí, trávili jsme spolu skoro všechen čas, povídali si, smáli se a fungovali jako rodina. On byl dobrý táta, k dětem měl hezký vztah a doma bylo spíš veselo než dusno.
Nikdy se nestalo, že by někdo z nás odešel nebo že bychom řešili rozchod. Spíš jsme plánovali budoucnost – mluvili jsme o svatbě a ještě dva měsíce zpátky jsme řešili stavbu domu.
Proto vůbec nechápu, co se stalo. Nepřišlo žádné varování ani velká krize, prostě ze dne na den řekl, že nic necítí a odešel.
Nikdy nebyl typ, co by chodil po hospodách nebo někde „lítal“. Věnuje se boxu, baví ho to a dělá ho skoro každý den. Jen poslední měsíc začal víc pít a byl takový zvláštní, jako by nebyl sám sebou. Pak sám řekl, že to přehnal, týden byl zase jako dřív… a najednou přišlo tohle.
Říká, že když se podívá do zrcadla, nic necítí a nic nevidí. Do tří dnů si našel byt asi 7 minut od nás. Jezdí za dětmi skoro každý den, ale je vidět, že není ve své kůži. Někdy je normální, jindy úplně chladný.
Nemám pocit, že by v tom byla jiná žena. Spíš mám pocit, jako by „vypnul“ – někdy mi přijde, že přede mnou sedí jen tělem, ale duší je úplně jinde.
Peníze vydělává slušné, ale vždycky byl hodně náročný sám na sebe a měl pocit, že musí víc a víc, i když už dávno máme dost. Já jsem teď ještě na rodičovské, takže říká, že se o nás postará, aby nám nic nechybělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 08:32
@Ani123200 ne tam je spis v rodině jiny problém. Mama s tátou ho nechali dědovi a babičce a odjeli pracovat do ciziny pak děda umřel a zůstal s babičkou co je docela taková emočně no neni moc milá. Pak ho v sedmi letech máma přivezla sem do Česka kde byl šikanovaný za to že cizinec a že je chudý. Ted ma všechno. Velkou firmu ale ani tak se nikdy nedočkal od rodičů třeba slov ze jsou pyšný. Jen mu závidí. Nikdy nebyl takový typ jako romantické gesta. On tu lásku dokazuje jinak. On ted jen sedí v tom bytě a spí a nebo hraje.Za nama jezdí každý den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 08:33
@JancaS84 jiná v tom není. Spis nějaké vyhoření. Kdyz zatlačím stáhne se. Kdyz cejti klid trochu se otevře ale jen na minimum casu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.26 09:04
Zkušenost nemám, ale něco podobného se stalo kamarádce, byli spolu dlouho, takový harmonický pár, dvě menší děti, taky zničehonic (už si úplně nepamatuju detaily). Odešel na pár týdnů/nižších měsíců a nakonec se zase vrátil. Taky za tím byl stres, bylo toho na něj moc, stres v práci, do toho dělal školu, tuším že opravovali byt… Nahrnulo se toho na něj moc a potřeboval vypnout. Pak se zas vrátil a od té doby jsou zase harmonický pár.
- Citovat
- Upravit
7.4.26 09:20
Ahoj, to je mi líto. Opravdu to vypadá na vyhoření či depresi. Dej mu chvíli čas, pokud je to pro tebe možné, a pak zkus nadhodit odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 09:22
@MartinL45 A jak se mam chovat? mohu mu nějak pomoc? Nebo si tím musí projít sám? Ja nikoho takové neznám a nemam s tím zkušenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 09:26
@Mischelll11 píše: Více
Působí to na mě, že bojuje s nějakou psychickou věci, že má možná i strach, aby vám neco neudělal.
Nabídla bych mu v klidu pochopení. Zmínila určitě, jestli se cítí psychicky dobře, a že ses tu případně pro něj. Ale zároveň zmínit, že jestli jde o tohle tak to musí řešit hlavně sám. Nikdo ho nemůže nutit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 09:28
@Neboj samozřejmě mu čas dam. Když si nevěděl rady s prackou volal mně 
ale je to těžký. Dcerám je 6 a 2 roky a předtím jsme na to byli vždycky dva a ja sem ted sama i kdyz on kazdy den přijede ale déle jak hodinu tu nedá. Zvládne tady bejt déle kdyz jde udělat nějaké mužské práce. Jako třeba postavit dětem postel ale pak zase jak kdyby utíkal. Občas kdyz mu něco říkám tak mi přijde ze ja něco řeknu úplně normální větu a on slyší úplně něco jiného. Jako je to těžký a nějak sem cekala podporu od někoho z blízkých ale nic. Od každého slyším ze se vrátí ale ja se na to nemohu spoléhat. Zatím tak jako přežívám kvůli dětem, protože jsem vlastně přišla i o nejlepšího přítele. Byli jsme schopný si povídat hodiny celých těch osm let a najednou ticho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 09:32
@Mischelll11 píše: Více
No ať je co nejmíň sám, bacha na to, pokud by se mu najednou hodně ulevilo, chtěl podniknout nějaký cestovní víkend, oslavu atd. Nejlepší by bylo, kdyby skončil v práci, pokud to je ten spouštěč. Pokud by byl ve stavu na hospitalizaci, tak stejně bude muset skončit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.26 09:34
Dluhy? Nějaký echt průšvih, který neumí skrývat, tak se odstěhuje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
