Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Wilík píše:
Hlavní problém vidím v tom, že si ta dura chodí v kolik chce… takže to bych chtěla změnit jako první… prostě dát čas a v tolik a v tolik…to by člověk jen čekal kdy se konečně dostaví?
Ne, zásadní problém je postava otce. Ten má dítě předávat a jak si to s durou vyřeší je jeho bussines. Pokud jemu nedělá problém, že dura si chodí jak chce, tak ť si chodí jak chce.
@Lama Lama píše:
Ne, zásadní problém je postava otce. Ten má dítě předávat a jak si to s durou vyřeší je jeho bussines. Pokud jemu nedělá problém, že dura si chodí jak chce, tak ť si chodí jak chce.
No mě by to teda vadilo kdyby mě někdo lezl neočekávaně do bytu a působil rozruch… takže se to bohužel týká za mě i jí…
@Anonymní píše:
Koule zakladatelka má a bere to tak, že když je domácnost společná, péče je taky společná, i o partnerovo dítě. Sama se třeba v lécích orientuji, díky svým zkušenostem, lépe, proto se partner s těmito věcmi často na mne obrací. V tom, ale, že jakou léčbu pro dítě zvolit rozhoduje on a podobně. Uspořádání domácnosti je mezi námi a více méně funguje.
Tyto zádrhely řeší i partner, ale zatím bez úspěchu, proto hledám způsob jak si s tím poradit sama za sebe, protože zpětná vazba i „příklad“ z naší strany je bez úspěchu. Otevřené konfrontaci se vyhýbám s ohledem na partnera a dítě, pokud bych neočekávala po tom dusno ze strany ex, tak jí o některé věci požádám i já sama, zatím je ale pro mne toto dostatečným důvodem se do toho nepouštět.
No, evidentě nefunguje, pokud tě to frustruje. Pokud něco nefunguje, tak je třeba identifikovat problém. A tím problémem není ex. Je fajn, že mu chceš pomáhat, ale musíš nastavit podmínky, za kterých podmínek budeš pomáhat. A jednu z podmínek by pro mě bylo, že musím mít informace - jak získá partner ty informace, to je jeho problém, ne tvůj. Až ti je dodá, tak mu pomůžeš. Když je nedodá, tak se nedá svítit.
J8 fak za sebe musím říct, že se mi neskutečně ulevilo, když jsem přestala za partnera řešit věci. Něco jiného je mu pomoct, něco jiného je to za něj dělat. Pomoc funguje do té doby, kdy jsem s tím sama OK. A hlavně, jsou věci, které za něj fakt já dělat nikdy nebudu - třeba komunikace s jeho ex.
@Anonymní píše:
Koule zakladatelka má a bere to tak, že když je domácnost společná, péče je taky společná, i o partnerovo dítě. Sama se třeba v lécích orientuji, díky svým zkušenostem, lépe, proto se partner s těmito věcmi často na mne obrací. V tom, ale, že jakou léčbu pro dítě zvolit rozhoduje on a podobně. Uspořádání domácnosti je mezi námi a více méně funguje.
Tyto zádrhely řeší i partner, ale zatím bez úspěchu, proto hledám způsob jak si s tím poradit sama za sebe, protože zpětná vazba i „příklad“ z naší strany je bez úspěchu. Otevřené konfrontaci se vyhýbám s ohledem na partnera a dítě, pokud bych neočekávala po tom dusno ze strany ex, tak jí o některé věci požádám i já sama, zatím je ale pro mne toto dostatečným důvodem se do toho nepouštět.
Jak bys to měla řešit? Maximálně tak, že řekneš svému chlapovi, co Ti vadí. S tím, že je nutné to změnit, nevyhovuje Ti to, nežije se Ti v tom dobře. Pak už je to na něm.
Jestli budeš dítěti dávat sirup na kašel, chystat mu svačinky a přepírat hadříky, to je Tvoje věc a věc dohody s partnerem. Komunikace a fungování s ex je pouze na něm.
Ale třeba ten problém s odchody dítěte, to je kravina na entou. V poledne mu sbalím, při příchodu matky si přidá do batohu hračku, jde se oblíct, vrazím mu zabalenej žvanec a nazdar.
@Wilík píše:
No mě by to teda vadilo kdyby mě někdo lezl neočekávaně do bytu a působil rozruch… takže se to bohužel týká za mě i jí…
Rozruch dělá podle všeho ona a její pes. Matka je kdesi na chodbě, předpokládám, že kravál tam nedělá. Bych pokračovala dál ve své práci, klidně seděla ve vaně a četla si. Chápala bych, že by jí vadilo, že leze do obýváku nebo do ložnice, tak jen zakrývá jádro problému - dělá něco, co dělat nechce, co je práce jejího manžela.
Společná domácnost je fajn, ale taky to neznamená, že za mě na homeoffice bude v rámci práce ve společné domácnosti dělat, moje povolání. Stejně to vnímá s péčí o vlastní děti - výpomoc ano, přebírání něčeho, co nechci, ne. Cesta je jasně definovat - lékům rozumím, budu se o to starat, ale vykomunikovat si to musíš s ex ty, na to rozhodně expert nejsem a dělat to nechci. Pokud to on neumí, je to jeho problém. Stejně jako když neumí komunikovat se svým šéfem nebo obchodním partnerem. Tak to za něj řešit nebudu.
Ten pes mi přijde vůbec vtipnej. Na jejím místě bych vzala psa do ložnice, zabavila ho a tím zabila dvě mouchy jednou ranou - pes nebude vyvádět a ona nebude muset jančit s předávkou dítěte. Pořád ale nechápu, co je těžkého na tom připravit ty věci prostě v poledne a až přijde, tak jí je šoupnout a odchod ![]()
Musí vše, co ti vadí, s ex vykomunikovat otec. Ona si nemůže chodit pro dítě, jak se jí zachce. Jednoduše at se vyjádří v kolik přijde (nebudete doma, máte návštěvu a nechcete, aby vás rušila atd.). Jak si to teď uděláte, tak to bude fungovat pořád a ex k vám poleze, kdy si vzpomene, jak do krámu.
A neboj, to není navždy. Jen dokud se dítko nebude pohybovat samostatně.
Vis, ty mi hodně pripominas moji kolegyni, jakmile zacne neco vybocovat, na co neni zvykla, tak je s nervama proste v haji. Jinak je to skvela holka, ale, tato vlastnost ji zbytecne dela stresy. Jako, rikam ji, co silis, nejde o zivot, tak proc to hrotis ![]()
@Erinne píše:
Musí vše, co ti vadí, s ex vykomunikovat otec. Ona si nemůže chodit pro dítě, jak se jí zachce. Jednoduše at se vyjádří v kolik přijde (nebudete doma, máte návštěvu a nechcete, aby vás rušila atd.). Jak si to teď uděláte, tak to bude fungovat pořád a ex k vám poleze, kdy si vzpomene, jak do krámu.
A neboj, to není navždy. Jen dokud se dítko nebude pohybovat samostatně.
Přesně tak. Tenhle holubník by mi taky vadil.
Jak jsem pochopila, zakladatelce to už klepe na pupek, je nejvyšší čas nastavit nějaká pravidla. Ale to je věc otce. I kdyby měl na domluvený čas stát připravený s dítětem před barákem.
@Erinne píše:
Musí vše, co ti vadí, s ex vykomunikovat otec. Ona si nemůže chodit pro dítě, jak se jí zachce. Jednoduše at se vyjádří v kolik přijde (nebudete doma, máte návštěvu a nechcete, aby vás rušila atd.). Jak si to teď uděláte, tak to bude fungovat pořád a ex k vám poleze, kdy si vzpomene, jak do krámu.
A neboj, to není navždy. Jen dokud se dítko nebude pohybovat samostatně.
Ale co by nemohla? Jako aby mi můj partner diktoval, kdy si smí nebo nesmí přijet otec pro děti? Taky si může přijet pro děti, kdy chce. Otázka je spíš těch okolností.- prvně - to předávání a balení nehází na něj. Chápala bych, kdyby měl výhrady, že nechce, aby byl kravál, když pracuje. Nebo že nechce, aby byl na chodbě, protože tam máme vstup na záchod a on má je trenky… Ale jinak nechápu, proč by mu to mělo vadit a proč by měl řešit to, zda jezdí ex na čas nebo ne.
Díky všem za reakce a zpětnou vazbu!
Beru si z toho to, že jediným řešením je neřešit a doufat, že stěhování mimo pohodlný dojezd MHD od ex (na což se chystáme bez ohledu na toto), této situaci předejde, případně minimalizuje na únosnou míru, pokud nepředejde, nechám to v partnerových rukách a v čase předání si půjdu někam po svém.
Neefektivní předávku informací holt taky budu muset strpět dokud dítě nebude dost velké na to, aby většinu zvládlo samo.
Zároveň, budu dál trvat na tom, že tyto střety s povahou partnerovy ex, jsou něco, co mi řídit život a domácnost nebude, tedy péči o domácnost, partnera, partnera o mne, jeho, či naše společné děti a zvěř je pořád na nás dvou.
@Anonymní píše:
Díky všem za reakce a zpětnou vazbu!
Beru si z toho to, že jediným řešením je neřešit a doufat, že stěhování mimo pohodlný dojezd MHD od ex (na což se chystáme bez ohledu na toto), této situaci předejde, případně minimalizuje na únosnou míru, pokud nepředejde, nechám to v partnerových rukách a v čase předání si půjdu někam po svém.
Neefektivní předávku informací holt taky budu muset strpět dokud dítě nebude dost velké na to, aby většinu zvládlo samo.
Zároveň, budu dál trvat na tom, že tyto střety s povahou partnerovy ex, jsou něco, co mi řídit život a domácnost nebude, tedy péči o domácnost, partnera, partnera o mne, jeho, či naše společné děti a zvěř je pořád na nás dvou.
Skvěle shrnute
@Anonymní píše:
Díky všem za reakce a zpětnou vazbu!
Beru si z toho to, že jediným řešením je neřešit a doufat, že stěhování mimo pohodlný dojezd MHD od ex (na což se chystáme bez ohledu na toto), této situaci předejde, případně minimalizuje na únosnou míru, pokud nepředejde, nechám to v partnerových rukách a v čase předání si půjdu někam po svém.
Neefektivní předávku informací holt taky budu muset strpět dokud dítě nebude dost velké na to, aby většinu zvládlo samo.
Zároveň, budu dál trvat na tom, že tyto střety s povahou partnerovy ex, jsou něco, co mi řídit život a domácnost nebude, tedy péči o domácnost, partnera, partnera o mne, jeho, či naše společné děti a zvěř je pořád na nás dvou.
Je zajimave, ze tady jsou vzdy ex ty nejhorsi, ale, ze ten tvuj pritel je [taky pekny oslik, ktery se nedokaze nebo proste nechce domluvit se sboji byvalou, te ani na chvíli nenapadne. Proc by to vlastne delal, kdyz si nasel nekoho, kdo to za nej vyridi.
@Anonymní píše:
Díky všem za reakce a zpětnou vazbu!
Beru si z toho to, že jediným řešením je neřešit a doufat, že stěhování mimo pohodlný dojezd MHD od ex(na což se chystáme bez ohledu na toto), této situaci předejde, případně minimalizuje na únosnou míru, pokud nepředejde, nechám to v partnerových rukách a v čase předání si půjdu někam po svém.
Neefektivní předávku informací holt taky budu muset strpět dokud dítě nebude dost velké na to, aby většinu zvládlo samo.
Zároveň, budu dál trvat na tom, že tyto střety s povahou partnerovy ex, jsou něco, co mi řídit život a domácnost nebude, tedy péči o domácnost, partnera, partnera o mne, jeho, či naše společné děti a zvěř je pořád na nás dvou.
Tak snad tvůj chlap ví, že bez jejího svolení se stěhovat s dítětem nesmí ![]()
Koule zakladatelka má a bere to tak, že když je domácnost společná, péče je taky společná, i o partnerovo dítě. Sama se třeba v lécích orientuji, díky svým zkušenostem, lépe, proto se partner s těmito věcmi často na mne obrací. V tom, ale, že jakou léčbu pro dítě zvolit rozhoduje on a podobně. Uspořádání domácnosti je mezi námi a více méně funguje.
Tyto zádrhely řeší i partner, ale zatím bez úspěchu, proto hledám způsob jak si s tím poradit sama za sebe, protože zpětná vazba i „příklad“ z naší strany je bez úspěchu. Otevřené konfrontaci se vyhýbám s ohledem na partnera a dítě, pokud bych neočekávala po tom dusno ze strany ex, tak jí o některé věci požádám i já sama, zatím je ale pro mne toto dostatečným důvodem se do toho nepouštět.