Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Partnerova ex u vas doma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.10.23 10:12
Holt sis vybrala chlapa s malým dítětem, tak tohle musíš překousnout. Jinak předávání dítěte v předsíni se přece účastnit nemusíš. Věci ať mu sbalej oni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:16
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím ponechat anonymně, stydím se za své pocity.
Ne, že bych nevěděla co si mám myslet, nebo, že moje pocity nejsou validní, spíše mne zajímají jiné pohledy na věc. Takže o co jde?
Mám partnera, který je rozvedený, s bývalou partnerkou má školkovní dítě ve společné péči. Jejich vztah ztroskotal na tom, že spolu nedokázali mluvit o problémech a hledat řešení.
Domluva ohledně dítěte probíha obvykle k všestranné spokojenosti, ikdyž komunikace je hodně, protože partner s bývalou nemluví „společným jazykem“, neboli každý o něčem jiném ( můj dojem z konverzací, kterým jsem byla svědkem, nic dalšího nekontroluji, stačí mi výsledek domluvy, který se dozvím od partnera). Z této neschopnosti spolu efektivně komunikovat pak plynou situace, kdy v případě nemoci dítěte musí partner až dodatečně zjišťovat po předání dítěte kdy naposledy mělo léky, zda je najezené, třeba při předání v čase oběda, zda trénovalo logo/fyzio a pod. K tomu se přidávají občasné zmínky o průběhu těhotenství ex, když čekala jejich společné dítě, což na jedné straně je fajn, že se partner podělí o své zkušenosti, které mně, poporvé těhotné, chybí, na stranu druhou, zase ex „mám doma“ a já opravdu nejsem ona, aby byla vůbec šance, že naše těhotenství budou podobná. Pak jsou to „nenadálé“ příchody k nám domů pro dítě - není to žádná neohlášená návštěva, spíše něco jako informace, že přijde odpoledne, ale nevíme konkrétní čas, takže prostě zazvoní a nastane chaos - štěká pes, dítě lítá natěšené za maminkou, já balím věci ve spěchu, aby mu nic nechybělo, partner sděluje případné info bývalé. Vše se děje buď na chodbě našeho bytového domu, nebo u nás v mini předsíni a když je to takto 5× za týden v případě nemoci dítěte, kdy ho máme během homeoffice dopoledne my, tak z toho šílím. Kdyby dala vědět třeba 15 minut předem, kdy už musí vědět, že se blíží, tak se vklidu připravíme všichni a dítě předáme (sami to takto praktikujeme při vyzvedávání od ní.) Vychází mi, že je velmi nepraktická a neorganizovaná, nějaká sociální stránka taky pokulhává, čehož jsem pravým opakem a šíleně mně to vytáčí. Vyjma těchto krátkých setkání a nepřímých „navštěv“ (neustálé řešení chybějících informací a zmínky o jejích zážitcích a zkušenostech), ji prakticky neznám a nemám valný zájem poznat.
Nicméně, když se mi toto sejde všechno, tak jsem z toho frustrovaná a pak na partnera vyjedu a pohádáme se o tom. Jemu vadí, že se musí hlídat co a jak mi říkat, aby nezmiňoval ex, a mně vadí, že ex mi takto leze do života v míře, která mi opravdu vadí a musím se jí zabývat víc, než je nutné. Ještě doplním, že takovýto úzký kontakt není každý den, ale hlavně v době rýmiček a pod.
Nečekám nějaký zázračný recept, spíše mne zajímají zkušenosti jiných s tím jak si „lézt“ /pouštět někoho do života co nejméně. Případně jak se proti tomu obrnit?
Jo, devce, detny chlap neni pro kazdou, ale to uz ted vis. Je spis pro zeny flegmaticky. Dovedes si predstavit, ze uz to takto bude porad? Pochopila jsem, ze jsi tehotna, takze uz je trochu pozde, aby jsi sla o dum dal. Takze, bud si vymezis hranice, ze, kdyz bude jeho dite u vás, tak se bude muset starat otec a ty si pujdes delat svoje nebo zatnes zuby a vydrzis to. Kdo by se o dite staral, kdyz by otec nebyl doma? Ale, ze ti chlapi si to umi zaridit, jen co je pravda. Ale, my zenysi to delame samy tak tezke.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:19
@karinka píše:
Jo, devce, detny chlap neni pro kazdou, ale to uz ted vis. Je spis pro zeny flegmaticky. Dovedes si predstavit, ze uz to takto bude porad? Pochopila jsem, ze jsi tehotna, takze uz je trochu pozde, aby jsi sla o dum dal. Takze, bud si vymezis hranice, ze, kdyz bude jeho dite u vás, tak se bude muset starat otec a ty si pujdes delat svoje nebo zatnes zuby a vydrzis to. Kdo by se o dite staral, kdyz by otec nebyl doma? Ale, ze ti chlapi si to umi zaridit, jen co je pravda. Ale, my zenysi to delame samy tak tezke.
Mne nevadi se o dite starat, mam ho rada, klidne s nim travim cas osamote, vezmu ho na vylet, to je v poho. Mne leze na nervy jeho maminka 
A prave proto, ze uz to tak bude naporad, snazim se v tom najit si nejaky zpusob fungovani v ramci techto trecich ploch.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:25
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím ponechat anonymně, stydím se za své pocity.
Ne, že bych nevěděla co si mám myslet, nebo, že moje pocity nejsou validní, spíše mne zajímají jiné pohledy na věc. Takže o co jde?
Mám partnera, který je rozvedený, s bývalou partnerkou má školkovní dítě ve společné péči. Jejich vztah ztroskotal na tom, že spolu nedokázali mluvit o problémech a hledat řešení.
Domluva ohledně dítěte probíha obvykle k všestranné spokojenosti, ikdyž komunikace je hodně, protože partner s bývalou nemluví „společným jazykem“, neboli každý o něčem jiném ( můj dojem z konverzací, kterým jsem byla svědkem, nic dalšího nekontroluji, stačí mi výsledek domluvy, který se dozvím od partnera). Z této neschopnosti spolu efektivně komunikovat pak plynou situace, kdy v případě nemoci dítěte musí partner až dodatečně zjišťovat po předání dítěte kdy naposledy mělo léky, zda je najezené, třeba při předání v čase oběda, zda trénovalo logo/fyzio a pod. K tomu se přidávají občasné zmínky o průběhu těhotenství ex, když čekala jejich společné dítě, což na jedné straně je fajn, že se partner podělí o své zkušenosti, které mně, poporvé těhotné, chybí, na stranu druhou, zase ex „mám doma“ a já opravdu nejsem ona, aby byla vůbec šance, že naše těhotenství budou podobná. Pak jsou to „nenadálé“ příchody k nám domů pro dítě - není to žádná neohlášená návštěva, spíše něco jako informace, že přijde odpoledne, ale nevíme konkrétní čas, takže prostě zazvoní a nastane chaos - štěká pes, dítě lítá natěšené za maminkou, já balím věci ve spěchu, aby mu nic nechybělo, partner sděluje případné info bývalé. Vše se děje buď na chodbě našeho bytového domu, nebo u nás v mini předsíni a když je to takto 5× za týden v případě nemoci dítěte, kdy ho máme během homeoffice dopoledne my, tak z toho šílím. Kdyby dala vědět třeba 15 minut předem, kdy už musí vědět, že se blíží, tak se vklidu připravíme všichni a dítě předáme (sami to takto praktikujeme při vyzvedávání od ní.) Vychází mi, že je velmi nepraktická a neorganizovaná, nějaká sociální stránka taky pokulhává, čehož jsem pravým opakem a šíleně mně to vytáčí. Vyjma těchto krátkých setkání a nepřímých „navštěv“ (neustálé řešení chybějících informací a zmínky o jejích zážitcích a zkušenostech), ji prakticky neznám a nemám valný zájem poznat.
Nicméně, když se mi toto sejde všechno, tak jsem z toho frustrovaná a pak na partnera vyjedu a pohádáme se o tom. Jemu vadí, že se musí hlídat co a jak mi říkat, aby nezmiňoval ex, a mně vadí, že ex mi takto leze do života v míře, která mi opravdu vadí a musím se jí zabývat víc, než je nutné. Ještě doplním, že takovýto úzký kontakt není každý den, ale hlavně v době rýmiček a pod.
Nečekám nějaký zázračný recept, spíše mne zajímají zkušenosti jiných s tím jak si „lézt“ /pouštět někoho do života co nejméně. Případně jak se proti tomu obrnit?
V těchto situacích stačí nedělat nic- nebalit, neběha, mám homeoffice, nemůžu… Sbalí si dítě samo, sbalí si otec, prostě to neřeš. A podobně cokoli, co ti je nepříjemné dělat, stran dítěte, je jeho, povinnosti, at si řeší on, ty si užívej to, co tě baví nebo v tom vidíš smysl, tak jako tety, babičky…
Na druhou stranu- je třeba přijmout fakt, že kvuli tobě nebude mít dítě naprogramovaný život na minuty až do dospělosti, změny se prostě dějí a je fajn, že to rodiče dokáží se dohodnout. Ale následky by měli nést především oni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:26
@starfish_at_night píše:
Mne nevadi se o dite starat, mam ho rada, klidne s nim travim cas osamote, vezmu ho na vylet, to je v poho. Mne leze na nervy jeho maminka
A v čem přesně ti maminka vadí. Že přijede? Nebo že po tobě něco chce? Nauč se odmítat. Přijed, ale nemůžu se ti věnovat, pracuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:28
@starfish_at_night píše:
Mne nevadi se o dite starat, mam ho rada, klidne s nim travim cas osamote, vezmu ho na vylet, to je v poho. Mne leze na nervy jeho maminka
Tak to je fajn, ze mas dite rada, to ocenuji. Ale, ta maminka tam bude porad a pockej, az se ti narodí tvoje dite, to bude ta nejvetsi zkouska pro vas, vsechny. Jak to bude fungovat s maminkou je hlavne v rukou tveho pritele. Ty mu akorát nastav mantinely, ze jako nemas problem mu pomahat s ditetem, ale, vse ma sve hranice. On, kdyz si chce vzit sve dite, tak tomu musi prizpusobit i svuj cas a ne, ze si chce vzit dite, sam vi, ze bude v praci, ale neresi to, pac vi, ze jsi doma. To jako hned ukaž, ze takto ne. Az budes mit svoje dite, tak sama uvidis, jak ti to timto zpusobem dela tezsi, ale, uz to nepujde zmenit, pac si ho tak naucis, aby to delal
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:29
Hele, ale tohle si děláš dost sama. Ať si předávky řeší oni mezi sebou, proč ty mu máš něco balit a chystat? Ať to udělá otec a ona si ohlídá, že dostala vše, co dítě potřebuje. Předpokládám, že ve střídavé péči má stejně většinu věcí na obou místech, učení se jí ještě netýká, tak co jí pořád chystáš? 
Radila bych ti co nejméně se mezi ně plést, případné kecy, jak ex v těhotenství to a tamhleto prostě utni s tím, že ty nejsi ona a nechceš to poslouchat a hotovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:30
A štěkající pes je váš problém, ne matky, která si přijde vyzvednout svoje dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.23 10:32
@Lama Lama
Je to těžký Když je chaos, mám tendenci ho krotit a ne nedělat nic, ale asi je to něco, co se potřebuju v životě taky naučit. Díky.
Jinak o plánování na minuty mi nejde, sice plánuji ráda, ale ne každý to tak má, to už vím. Spíše mi přijde strašně neuctivé dostavit se do cizí domácnosti bez přibližného časového údaje, kdy dorazím, toto nedělám ani svým rodičům.
- Citovat
- Upravit
20.10.23 10:33
@Anonymní píše:
@Lama Lama
Je to těžký
Jinak o plánování na minuty mi nejde, sice plánuji ráda, ale ne každý to tak má, to už vím. Spíše mi přijde strašně neuctivé dostavit se do cizí domácnosti bez přibližného časového údaje, kdy dorazím, toto nedělám ani svým rodičům.
A tvému partnerovi to nevadí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:37
Tohle bys měla probírat se svým chlapem. Jestli za něco stojí a vidí, že máš jeho dítě ráda, pochopí, že Ti určité věci nemusí vyhovovat. Pak je na místě něco změnit.
Třeba popisovaná situace s vyzvedáváním dítěte mi přijde absurdní „problém“. Buď se bývalí partneři mohou domluvit, že napíše 15 min. předem, nebo prostě počká… Ale nechápu, proč bys měla někde lítat. Víte, že dítě půjde k mámě, tj. má v podstatě sbaleno (až na hračku,? nevím). Vezme baťůžek, přidá 2/3 věci, odchází. Nechala bych to na partnerovi. ty si užívej společné chvíle, pokud s ním jsi ráda, ale rodičovské starosti a povinnosti nech na něm. Z tvého psaní mám pocit, že řešíš ledacos a pán se jen veze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:37
@Anonymní píše:
@Lama Lama
Je to těžký
Jinak o plánování na minuty mi nejde, sice plánuji ráda, ale ne každý to tak má, to už vím. Spíše mi přijde strašně neuctivé dostavit se do cizí domácnosti bez přibližného časového údaje, kdy dorazím, toto nedělám ani svým rodičům.
NO, zase… tobě. Jí ne. Evidentně tvému partnerovi taky ne. Tak at si to řeší. Ty se zavři, pracuj, neřeš, jejich problém.
Navíc, ty to nazýváš do domácnosti - co jsem pochopila, tak ti dovnitř neleze, v domácnosti není, prostě popadne dítě a jde. Vypravit dítě je problém tvého partnera, nedělej z toho problém na její straně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:37
@Anonymní píše:
@Lama Lama
Je to těžký
Jinak o plánování na minuty mi nejde, sice plánuji ráda, ale ne každý to tak má, to už vím. Spíše mi přijde strašně neuctivé dostavit se do cizí domácnosti bez přibližného časového údaje, kdy dorazím, toto nedělám ani svým rodičům.
Ale, ona to ma jinak a nevadi ji to, tak proc by to menila. Ona ani nevi, ze to vadi tobe. Ta nase povaha ceska, neco nam vadi, trapime se kvuli tomu a cekame, ze to ten druhy pozna, ale, abychom prisli a narovinu rekly, co nas stve, na to jsme slabosi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 10:38
Jo, a bývalka může těch 5 min. počkat venku. Nemusí lézt k Vám domů, nehodí se to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, prosím ponechat anonymně, stydím se za své pocity.
Ne, že bych nevěděla co si mám myslet, nebo, že moje pocity nejsou validní, spíše mne zajímají jiné pohledy na věc. Takže o co jde?
Mám partnera, který je rozvedený, s bývalou partnerkou má školkovní dítě ve společné péči. Jejich vztah ztroskotal na tom, že spolu nedokázali mluvit o problémech a hledat řešení.
Domluva ohledně dítěte probíha obvykle k všestranné spokojenosti, ikdyž komunikace je hodně, protože partner s bývalou nemluví „společným jazykem“, neboli každý o něčem jiném ( můj dojem z konverzací, kterým jsem byla svědkem, nic dalšího nekontroluji, stačí mi výsledek domluvy, který se dozvím od partnera). Z této neschopnosti spolu efektivně komunikovat pak plynou situace, kdy v případě nemoci dítěte musí partner až dodatečně zjišťovat po předání dítěte kdy naposledy mělo léky, zda je najezené, třeba při předání v čase oběda, zda trénovalo logo/fyzio a pod. K tomu se přidávají občasné zmínky o průběhu těhotenství ex, když čekala jejich společné dítě, což na jedné straně je fajn, že se partner podělí o své zkušenosti, které mně, poporvé těhotné, chybí, na stranu druhou, zase ex „mám doma“ a já opravdu nejsem ona, aby byla vůbec šance, že naše těhotenství budou podobná. Pak jsou to „nenadálé“ příchody k nám domů pro dítě - není to žádná neohlášená návštěva, spíše něco jako informace, že přijde odpoledne, ale nevíme konkrétní čas, takže prostě zazvoní a nastane chaos - štěká pes, dítě lítá natěšené za maminkou, já balím věci ve spěchu, aby mu nic nechybělo, partner sděluje případné info bývalé. Vše se děje buď na chodbě našeho bytového domu, nebo u nás v mini předsíni a když je to takto 5× za týden v případě nemoci dítěte, kdy ho máme během homeoffice dopoledne my, tak z toho šílím. Kdyby dala vědět třeba 15 minut předem, kdy už musí vědět, že se blíží, tak se vklidu připravíme všichni a dítě předáme (sami to takto praktikujeme při vyzvedávání od ní.) Vychází mi, že je velmi nepraktická a neorganizovaná, nějaká sociální stránka taky pokulhává, čehož jsem pravým opakem a šíleně mně to vytáčí. Vyjma těchto krátkých setkání a nepřímých „navštěv“ (neustálé řešení chybějících informací a zmínky o jejích zážitcích a zkušenostech), ji prakticky neznám a nemám valný zájem poznat.
Nicméně, když se mi toto sejde všechno, tak jsem z toho frustrovaná a pak na partnera vyjedu a pohádáme se o tom. Jemu vadí, že se musí hlídat co a jak mi říkat, aby nezmiňoval ex, a mně vadí, že ex mi takto leze do života v míře, která mi opravdu vadí a musím se jí zabývat víc, než je nutné. Ještě doplním, že takovýto úzký kontakt není každý den, ale hlavně v době rýmiček a pod.
Nečekám nějaký zázračný recept, spíše mne zajímají zkušenosti jiných s tím jak si „lézt“ /pouštět někoho do života co nejméně. Případně jak se proti tomu obrnit?