Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@unuděná Ex přesně ví, kam se stěhujeme, věděla to ve chvíli, kdy jsme se rozhodli hledat novou nemovitost, že ji hledat budeme, výběr destinace jsme přizpůsobovali hodně i tomu, aby dítě mohlo chodit pořád do stejné školy i školky, akorát pro ex to už tak pohodlné k nám, po cestě z práce, nebude
dokonce jsme se ujišťovali, že se nechystá někam stěhovat ona v blízké době, aby nedošlo k tomu, že se každý odstěhuje jiným směrem.
Ve vaší domácnosti přece neudělá chaos ženská čekající v chodbě
Chaos vytváříte vy. A taky u vás doma určujete pravidla hry. Vypravit dítě nám trvá 15 min. Dej vědět 15 min dopředu, když nedáš, budeš čekat 15 min venku.
Se sdělováním informací… Ono se tomu nejde ubránit. Přiznám se, že asi taky mluvím o ex častěji, než by se mi chtělo. Je to tím, že jsem s ním byla značnou část života, takže společně s ním jsem zažila spoustu věcí. Přistihnu se, že ho zmíním v tématu u vaření, u stříhání stromů, prostě v běžných situací. On nemluví o ex, on mluví o svýchživotních zkušenostech. Tohle bych si nebrala ososbně, pokud by mě partner nesrovnával.
@karinka Ex není nejhorší, a ani jsem nechtěla aby to tak vyznělo, prakticky ji neznám. Oslík se s ní domlouvá, ale ta úspěšnost, že dostane konkrétní odpověď, je malá, oslík i žádal, aby prostě dala vědět půl hoďky předem, ujišťuje, že pokud to nebude na minutu, je to v pohodě, oslík dává vědět předem vždy, bez úspěchu. Mně se příčí oslíka (i oslí mládě) v tom nechat, ať se v tom máchá sám, protože je to můj životní partner, ale v rámci zachování vlastního „mentálního zdraví“, to na nic jiného nevypadá.
@Anonymní píše:
Vadí mi asi nejvíc ta sociální neobratnost - neohlášený příchod do cizí domácnosti, nedomýšlení toho, co otec o dítěti potřebuje vědět v zájmu dítěte (léky, pokyny lékařů, školky, časy vyzvednutí, příprava jídla), to ostatní potom už se jen nabalí.
Vždyť jsi psala, že to není neohlášený příchod, že řekne, že přijede např. odpoledne, pak to není úplně cizí domácnost, ale domácnost, ve které má dítě ve společné péči. Což si vysvětluju, že se závisí na dohodě, kdy si kdo bude moct přijít pro dítě. Žádný pevný rozvrh. Co by vadilo mě, tak mít první dítě s chlapem, pro koho tohle všechno není poprvé. Asi bych radila zapracovat na blbostech, aby ti tak nevadily, protože po porodu bude těch třecích ploch o hodně víc. Minimálně je dost vysoká pravděpodobnost…Tak nějak to tuším ![]()
@Anonymní píše:
@karinka Ex není nejhorší, a ani jsem nechtěla aby to tak vyznělo, prakticky ji neznám. Oslík se s ní domlouvá, ale ta úspěšnost, že dostane konkrétní odpověď, je malá, oslík i žádal, aby prostě dala vědět půl hoďky předem, ujišťuje, že pokud to nebude na minutu, je to v pohodě, oslík dává vědět předem vždy, bez úspěchu. Mně se příčí oslíka (i oslí mládě) v tom nechat, ať se v tom máchá sám, protože je to můj životní partner, ale v rámci zachování vlastního „mentálního zdraví“, to na nic jiného nevypadá.
Vypojte zvonek a až přijede, bude nucena zavolat. On jí řekne, ok, za těch 30 minut ti dítě přivedu před barák (pamatuješ, jak jsme se domlouvali že máš dát vědět s předstihem?). Vsaď se, že tohle se stane tak maximálně 3× a příště se ještě ráda ohlásí.
@Anonymní píše:
@karinka Ex není nejhorší, a ani jsem nechtěla aby to tak vyznělo, prakticky ji neznám. Oslík se s ní domlouvá, ale ta úspěšnost, že dostane konkrétní odpověď, je malá, oslík i žádal, aby prostě dala vědět půl hoďky předem, ujišťuje, že pokud to nebude na minutu, je to v pohodě, oslík dává vědět předem vždy, bez úspěchu. Mně se příčí oslíka (i oslí mládě) v tom nechat, ať se v tom máchá sám, protože je to můj životní partner, ale v rámci zachování vlastního „mentálního zdraví“, to na nic jiného nevypadá.
Ale vadi to jenom tobe, oslikovi asi ne, tak to neres
@moof píše:
Ve vaší domácnosti přece neudělá chaos ženská čekající v chodběChaos vytváříte vy. A taky u vás doma určujete pravidla hry. Vypravit dítě nám trvá 15 min. Dej vědět 15 min dopředu, když nedáš, budeš čekat 15 min venku.Se sdělováním informací… Ono se tomu nejde ubránit. Přiznám se, že asi taky mluvím o ex častěji, než by se mi chtělo. Je to tím, že jsem s ním byla značnou část života, takže společně s ním jsem zažila spoustu věcí. Přistihnu se, že ho zmíním v tématu u vaření, u stříhání stromů, prostě v běžných situací. On nemluví o ex, on mluví o svýchživotních zkušenostech. Tohle bych si nebrala ososbně, pokud by mě partner nesrovnával.
Díky, je to nejspíše jedno z řešení.
Ano, to s těmi životními zkušenostmi si uvědomuji, ale když se to sejde s dalšími věcmi, začínám být alergická - v těchto situacích se snažím se včas zastavit a prostě si to sama sobě připomínat. Uvědomuji si, že tím partnera jen zbytečně vysírám a to nechci. Zároveň nechci, aby měl obavu mi třeba říct v některých situacích, že se bojí, že se řítíme do něčeho, co už absolvoval se svojí ex třeba a pod. V
@Anonymní píše:
Nejde vůbec o to kdy smí, nebo ne, to zdůrazňuji vždy i partnerovi, aby to hlavně takto neprezentoval. Jde o to, aby dala vědět předem, třeba aspoň půl hoďky.
Dítě tak v klidu stihne ukončit hru, uklidit si po sobě hračky (společná ložnice a prostor na hraní a na lego fakt šlápnout nechceš) nemusíme řešit, že jsme se domluvili na tom, že odpo si zahrajeme stolní hru, ale nestihneme to, protože mamka přijela bez varování už před oběděm, dítě se připraví na přechod k druhému rodiči (ano, i to potřebuje, samo si o to říká a nějaký přechodový rituál tomu pomáhá), zároveň to chci vědět já, protože ten chaos kolem odchodu a to překvapení mne dost vždycky rozhodí (vím, můj problém, ale sakra, jsem doma, tak aspoň tam chci mít klid!).
Jinak, při zpoždění, nebo změně času (někdy, když máme pak další program, domlouváme čas z naší strany) jsem nikdy ani nepípla, to se prostě stává, že jo, a vždy jsme se dokázali zařídit/měli časovou rezervu.
Naposledy. Tohle je na Tvém chlapovi, aby to s ním domluvil. Na něj hrň svoje požadavky (dle mého přirozené, taky bych to nesnesla).
@Takyjedna píše:
Vždyť jsi psala, že to není neohlášený příchod, že řekne, že přijede např. odpoledne, pak to není úplně cizí domácnost, ale domácnost, ve které má dítě ve společné péči. Což si vysvětluju, že se závisí na dohodě, kdy si kdo bude moct přijít pro dítě. Žádný pevný rozvrh. Co by vadilo mě, tak mít první dítě s chlapem, pro koho tohle všechno není poprvé. Asi bych radila zapracovat na blbostech, aby ti tak nevadily, protože po porodu bude těch třecích ploch o hodně víc. Minimálně je dost vysoká pravděpodobnost…Tak nějak to tuším
Odpoledne je někde mezi 12:05 a 16:00 ![]()
A ona to je cizí domácnost, pro ni, pro dítě, a za to jsem moc ráda, je to jedno z „doma“.
A uznávám, že jsou to blbosti, že mohu být ráda, že nemáme vážnější problém, říkám si to často. A pak týden zase řešíme, že nevíme, jestli dítě dostalo všechny léky ráno, nebo je ještě třeba něco dát, jestli je ráno v 5:00 nebo v 8:00, jestli mu chystat oběd (vaříme pro něj jídla s drobnými úpravami), protože přijede kolem oběda, jestli dovézt ho večer znamená v pět nebo v sedm a pak se dostáváme k tomu, že řešíme doma přesně tyhle blbosti a mně začne vadit, že partner zmíní, že doktora od ex měla v ordinaci ultrazvuk a moje ho asi nemá
(má, jen jsem si ho nevšimla, protože doteď mne to nezajímalo)
@Lojzísek Hrnu, a on hrne dál a bez výsledku. Proto mne zajímají jiné názory, zkušenosti, takový reality check. Osobně to nemám s kým řešit.
Trochu mě zaráží ty léky, to dítě je nějak vážně nemocné? Jaké léky je potřeba brát takhle pravidelně na hodinu? Jestli má rýmu, teplotu, kašel, tak přece prostě vidíš, jak na tom je a podle toho mu léky dáš. Je úplně fuk, jestli mělo u mámy Paralen v 7 nebo v 9, pokud bude mít v 16 horečku, dostane další ![]()
No tak to jsi dobrá, ty seš nastěhovala k němu?
Mně by vlezla ex do bytu jen jednou
@unuděná píše:
Trochu mě zaráží ty léky, to dítě je nějak vážně nemocné? Jaké léky je potřeba brát takhle pravidelně na hodinu? Jestli má rýmu, teplotu, kašel, tak přece prostě vidíš, jak na tom je a podle toho mu léky dáš. Je úplně fuk, jestli mělo u mámy Paralen v 7 nebo v 9, pokud bude mít v 16 horečku, dostane další
V 7 nebo devět je fuk. Ale co když ho mělo mělo ve 13. tak už to fuk není.
@Lama Lama píše:
A co když ten paralen nebo brufen mělo ve 13?
Tak nejspíš nebude mít ve 14 horečku, že? A každopádně dobře, léky, kde je potřeba dodržovat nějaký odstup, jsou prostě předmětem normální komunikace. „Dej mu kdyžtak Paralen“ „Ok, a kdy ho měl naposledy?“. To mi nepřijde jako nějaké drama, které by se nedalo vyřešit při předávce. Nebo jsem možná nepochopila, o co tu jde.
Nejde vůbec o to kdy smí, nebo ne, to zdůrazňuji vždy i partnerovi, aby to hlavně takto neprezentoval. Jde o to, aby dala vědět předem, třeba aspoň půl hoďky.
) nemusíme řešit, že jsme se domluvili na tom, že odpo si zahrajeme stolní hru, ale nestihneme to, protože mamka přijela bez varování už před oběděm, dítě se připraví na přechod k druhému rodiči (ano, i to potřebuje, samo si o to říká a nějaký přechodový rituál tomu pomáhá), zároveň to chci vědět já, protože ten chaos kolem odchodu a to překvapení mne dost vždycky rozhodí (vím, můj problém, ale sakra, jsem doma, tak aspoň tam chci mít klid!).
Dítě tak v klidu stihne ukončit hru, uklidit si po sobě hračky (společná ložnice a prostor na hraní a na lego fakt šlápnout nechceš
Jinak, při zpoždění, nebo změně času (někdy, když máme pak další program, domlouváme čas z naší strany) jsem nikdy ani nepípla, to se prostě stává, že jo, a vždy jsme se dokázali zařídit/měli časovou rezervu.