Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj zakladatelko, taky by mi to vadilo. Na můj vkus se chová hodně sobecky. Vlastně tě staví před hotovou věc (já si tady jedu ke kamarádovi a ty si dělej, co chceš). Absolutní nezájem. Za mě je to sobec. Řekla jsi mu, že ti jeho chování vadí? Ale pokud on na to reaguje tak, že jako těžký nezájem, co a jak si ty myslíš, co cítíš… Ne, tak pravé partnerství nemá vypadat. Já bych mu za této situace ani nevěřila toho kamaráda, ale podezírala ho z nevěry. To přece je na palici, že jednou za 14 dnů na víkend je mimo domov. Má přece vás jako rodinu, tak kde to jako jsme? Chtěl vůbec s tebou to dítě, nebo se stala nehoda? Nebo jsi ho k tomu ukecala?
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, omlouvám se předem za anonym, ale je to pro mě citlivé. Ráda bych vás poprosila o váš pohled na situaci, váš názor nebo třeba některá z vás řešila něco podobného. Možná se chci jen ujistit, že nejsem úplně mimo. Žiju s přítelem, máme dvouletého chlapečka. Dřív bylo všechno v pořádku, oba jsme měli svou práci, koníčky a zbylý volný čas jsme trávili spolu v kině, na večeřích atp. Možná proto jsem neměla čas poznat, jak si vlastně partnerský život představuje. Teď jsem na rodičovské a s omezenými finančními možnostmi. Bydlím na malé vsi, nemáme žádnou možnost hlídání, takže většina péče o syna je na mě. Všechno je to horší od loňského léta, kdy začal přítel pravidelně každou druhou sobotu přespávat mimo domov. Tvrdí, že u kamaráda a že nechce cestovat dálku domů. Ale je to každou druhou sobotu pravidelně. Já mu i věřím, že je u kamaráda, ale těžce to dávám a když mu říkám, že otec od rodiny už by si tohle dovolit neměl, dostanu odpověď, že on je svobodný a bude si dělat, co bude chtít. Teď nás čeká nějaká investice, která se týká hlavně přítele, ale měla jsem za to, že se o všem poradíme jako partneři. Jestli zvládneme úvěr, jak ho splatime, jestli do toho teď jít nebo počkat - jsme prostě na to dva. Ale dozvěděla jsem se, že to je jen jeho věc, ať se o to nestarám, o čem by se se mnou jako měl radit? Zaplatí v domácnosti, na čem jsme se domluvili a víc prý není moje starost. Max. ještě kdybych mu na tu investici přidala. Uvědomila jsem si taky, že z poslední doby neznám žádného jeho kamaráda, že mě nikam nebere mezi známé. Má prostě dva světy - mě a syna a pak svůj svět mimo rodinu a striktně je odděluje. Podle mě tohle není ale prostě partnerství a takový vztah nechci. Jaký vzorec předám i synovi? Co si o tom myslíte?
Takto se milující partner a otec nechová. Manžel je každou volnou chvíli s dětmi a když má nekde spát tak má depku, že je neuvidí. O financích rozhodujeme vše spolu.
Hodila bych s ním vážný rozhovor, že takto ne. Řekla pravidla jak si to představuješ a jinak, že příště zvazujes konec. Ale obávám se, že už má dávno nekde jinou.
Jediny dobry na tom je, ze te netaha do uveru a tudiz az se rozejdete, nebudes platit jeho dluhy. Doufam, ze mas kam jit. Promluvila bych s nim v klidu, ze takto zit nechces, ze nemas problem ze si obcas vyrazi, ale to ze ty taky a pekne spravedlive. Nejsi chuva. Pokud by to nezabralo, nebo by neco nenavrhnul, po svym dalsim vyjezdu uz by nas doma nenasel.
Ne, není to v pořádku. A nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že téma “Mám s ním dítě a neváží si mě/ ubližuje mi”, píšou tady z většiny ty, kterým za tu svatbu už před dítětem ani nestál.
Edit: *které jim za tu svatbu už ani před dítětem nestály
Příspěvek upraven 14.06.22 v 08:53
No, partnerské to není, ale má pravdu, že je svobodný, a to prostě u většiny lidí znamená bez závazků.
Tím spíš, pokud ti to osoba přímo takhle prezentuje.
Na druhou stranu, můžeš být ráda, že jsi si takový exemplář neuvázala na krk. Dává to svobodu i tobě.
Sice máš dítě na krku, ale s tím každá (tím spíš svobodná) matka počítá, takže žádná tragédie.
Nejspíš je každý druhý víkend u milenky. Tebe si ani nevzal, takže jestli ti dává peníze, na kterých jste domluveni, do zbytku ti nic není.
Je to parchant, svobodný není, má partnerku a dítě.
Má milenku, odejde od něj.
On rekne, ze to neni tvoje vec a ty co? Sklopis usi a jdes si po svem? Protoze jinak nechapu, jak jste se dostali az sem.Ja bych totiz zacala startovat a chtela bych okamzite ujasnit, jestli jsme teda partneri a resime veci spolu (vcetne traveni volneho casu a hlidani spolecnych deti)…pokud bych se dozvedela, ze ne, tak uz davno nedelam sluzku v zapadakove na vsi…
zivot je jen jeden, uzij si ho, udelej po svem… necekej, az se milostpan rozhodne oblazit te svou pozornosti… ![]()
Ty už jsi tu jednou psala, rad jsi dostala jak v poradně. Evidentně to žiješ dál. Dobrovolně. Takže problém je kde?
Podvádí, lže a ty se trápíš. Co chceš slyšet víc? Vždyť ti to říká jasně.
To snad není ani žádný partner, ale spíš spolubydlící. Myslím, že má milenku a ty předtím raději zavíráš oči ![]()
Co chceš od zoufalce, který si tě ani nevzal? On má pravdu. Svým způsobem je svobodný. Jediný závazek s tebou má to dítě. S tím jsi souhlasila. Dovolila mu, aby tohle s tebe udělal. Tak co se teď divíš?
Vadilo by mi, kdyby co dva týdny spal jinde. I kdybychom neměli děti. Snad má rodinu a bydlí doma, tak může jezdit domů. A o těch financích ani nemluvě.
Proč s ním ještě jsi?
Ahoj maminky, omlouvám se předem za anonym, ale je to pro mě citlivé. Ráda bych vás poprosila o váš pohled na situaci, váš názor nebo třeba některá z vás řešila něco podobného. Možná se chci jen ujistit, že nejsem úplně mimo. Žiju s přítelem, máme dvouletého chlapečka. Dřív bylo všechno v pořádku, oba jsme měli svou práci, koníčky a zbylý volný čas jsme trávili spolu v kině, na večeřích atp. Možná proto jsem neměla čas poznat, jak si vlastně partnerský život představuje. Teď jsem na rodičovské a s omezenými finančními možnostmi. Bydlím na malé vsi, nemáme žádnou možnost hlídání, takže většina péče o syna je na mě. Všechno je to horší od loňského léta, kdy začal přítel pravidelně každou druhou sobotu přespávat mimo domov. Tvrdí, že u kamaráda a že nechce cestovat dálku domů. Ale je to každou druhou sobotu pravidelně. Já mu i věřím, že je u kamaráda, ale těžce to dávám a když mu říkám, že otec od rodiny už by si tohle dovolit neměl, dostanu odpověď, že on je svobodný a bude si dělat, co bude chtít. Teď nás čeká nějaká investice, která se týká hlavně přítele, ale měla jsem za to, že se o všem poradíme jako partneři. Jestli zvládneme úvěr, jak ho splatime, jestli do toho teď jít nebo počkat - jsme prostě na to dva. Ale dozvěděla jsem se, že to je jen jeho věc, ať se o to nestarám, o čem by se se mnou jako měl radit? Zaplatí v domácnosti, na čem jsme se domluvili a víc prý není moje starost. Max. ještě kdybych mu na tu investici přidala. Uvědomila jsem si taky, že z poslední doby neznám žádného jeho kamaráda, že mě nikam nebere mezi známé. Má prostě dva světy - mě a syna a pak svůj svět mimo rodinu a striktně je odděluje. Podle mě tohle není ale prostě partnerství a takový vztah nechci. Jaký vzorec předám i synovi? Co si o tom myslíte?