Po nevěře

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
ovčáček
Nováček 4 příspěvky 23.01.17 11:35
Po nevěře

Ahoj, chtěla bych se zeptat, těch co jste překonali nevěru…
Manžel mi byl nevěrný po 10 letech manželství, máme 2 děti. nyní už je to 2,5 roku. Trvalo to 1/2 roku a byl do ní i zamilovaný. Ovšem po provalení vztah s ní okamžitě ukončil a začal se snažit a snaží se dodnes. Měli jsme takové druhé líbánky. Jenže mně se neustále vrací ta zrada, třeba 2 měsíce mám klid a pak stačí maličkost, většinou, když se pohádáme a šup je to zpět, jako by to bylo včera. Jsem co se týče nevěry hodně zásadová, myslím, že já bych to opravdu muži neudělala, jsem prostě slušňačka a vážím si toho co mám. Proto je pro mě problém celé to pochopit. Proč to udělal? Proč se nebál toho, že se naše manželství rozpadne. Dělal to docela hnusným způsobem, který tu nechci moc popisovat (třeba, že si ji vodil k nám domů…) :poblion: Myslím, že mu v té době na ničem a nikom nezáleželo. A já jsem si potom připadala, jak kus hadru. Chová se pořád ke mě moc hezky, zpočátku to vypadalo, že to překonám. Ale říkám si, že když se mi to pořád vrací, tak jsem mu stále neodpustila. Vím, jistě, že kdybychom neměli děti, tak se o to ani snažit nebudu. Prostě ten vztah už pro mě není čistý, jestli do chápete… Možná jsem moc hrdá, nevím… Proto by mě zajímali pocity těch, kteří si tím také prošli a za jak dlouho jste byli úplně ok. Děkuji :srdce:

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
 
martina.se
Hvězda diskuse 56919 příspěvků 23.01.17 11:39

@ovčáček nikdy.. myslela jsem si, že to překonám, ale nešlo to - 2 roky.. ukončila jsem to. Nebyly v tom děti, ale být, udělám to samé -pro mne ten vztah ztratil vše, čemu jsem věřila.. proč on to udělal? myslel ptákem, v takovém chvíli zahodí rodinu, děti, všechno, bohužel :nevim:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.01.17 11:40

@ovčáček mě když otec dítěte podvedl ( ne 1×) tak jsem ho chytla a vyhodila. Nezvládla jsem tu nevěru. Sesypala jsem se. Jsme od sebe 7 let a nikdy jsem mu to neodpustila. A teď? Nynějšímu partnerovi nevěřím. Bohužel to zklamání ve mě zanechalo takovou bolest, že už věřit nebudu.

 
lovean
Ukecaná baba ;) 2472 příspěvků 23.01.17 11:41

@ovčáček no nevím co ti poradit řeším trochu podobnou situaci ale u nás je to právě teď manžel mě úplně tak neprovádí ale zamiloval se do jiné o hodne mladší holky nespal s ní ale je do ni zamilovaný i se polibili. No máme taky dvě děti manžel říká že to chce ješte skusit že doufá že se to časem srovná ale že neví jenže on mě nemiluje a ani se mnou teď nechce spát a taky je to takové o ničem nevím jestli je šance že bude líp

 
Nymphetamine
Kecalka 443 příspěvků 23.01.17 11:45

Ahoj Ovcacku, s pritelem jsme 7 let. Ujel, kdyz jsme spolu byli rok a pul, ikdyz to nebyl klasicky pripad nevery- nechci to moc rozebirat. Ale lhal mi, delal ze me blbecka a ve finale me dobutil, abych se mu jeste ja omlouvala. Pripadala sem si uplne stejne. Rekli jsme si, ze zacneme od zacatku a nebudem o tom mluvit. A ikdyz je to uz fakt dlouho a sex jako sex( udajne) nemel, tak porad to ve me je a do dneska mam trochu pochybnosti(ikdyz absolutne nic nrnaznacuje tomu, ze by se neco delo), protoze ta duvera uz je proste nabourana, no.

 
Lama Lama
Hvězda diskuse 49152 příspěvků 23.01.17 11:47

Taky jsem to prožila, nicméně já o sobě věděla, že bych to přesně z tohodle důvodu nedala. Šly jsme rovnou od sebe, ted jsme spolu v poho, vycházíme jako rodiče dobře, ale jako partneři by to nešlo.

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 26445 příspěvků 23.01.17 12:03
@lovean píše:
@ovčáček no nevím co ti poradit řeším trochu podobnou situaci ale u nás je to právě teď manžel mě úplně tak neprovádí ale zamiloval se do jiné o hodne mladší holky nespal s ní ale je do ni zamilovaný i se polibili. No máme taky dvě děti manžel říká že to chce ješte skusit že doufá že se to časem srovná ale že neví jenže on mě nemiluje a ani se mnou teď nechce spát a taky je to takové o ničem nevím jestli je šance že bude líp

Nebude… trápili byste se oba plus děti.
Pokud tam neni cit, je zbytečné trápit sebe i druhého. :nevim:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.01.17 12:13

Prosím anonymně, osobní informace
Jestli jsi odpustila nebo neodpustila nesouvisí s tím, že se Ti myšlenky na jeho nevěru vrací, to samo o sobě není nic divného, po dvou letech je to stále ještě čerstvé a vracet se ti to bude ještě dlouho. Ale neznamená to, že jsi neodpustila, záleží na tom jaké máš při tom pocity. Ono odpustit totiž neznamená to pouze to vyslovit, ale důležité je, co k partnerovi cítíš. Pokud v tu chvíli, kdy se Ti v hlavě objeví ty zlé vzpomínky pociťuješ vůči němu zlobu a skoro nenávist, pak to znamená, že jsi ještě neodpustila. Pokud už cítíš jen smutek a lítost, ale neobrací se to proti němu, pak už jsi odpustila nebo jsi na dobré cestě. Jestli odpustíš záleží na tom, jak kvalitní je váš vztah po ostatních stránkách a jestli tyto klady vyváží jeho selhání, jestli i přes to přese všechno je pro Tebe natolik cenný člověk, abys s ním chtěla zůstat. Ale pokud si odpovíš, že ano, že Ti za to stojí, musíš být silná, musíš se vyrovnat s tím, že prostě nezapomeneš nikdy a vracet se Ti to bude pořád. I když postupem času stále méně často a s méně intenzivnějším pocitem smutku. Dokonce v tomto případě funguje i … jak bych to řekla… taková „milosrdná lež“ vůči sobě samé. Když už to na Tebe přijde, nebraň se těm představám, stejně neodejdou a je to hrozně vysilující., zkus si je pro sebe „zmilosrdnit“, představovat si, že se to stalo jinak. Časem se tomu dá i uvěřit nebo se to prostě zamlží a zapomínáš víc a víc. Já jsem třeba po čase dosáhla toho, že když mi přijde na mysl milenka (bohužel jsem ji znala) – vidím ji jen nehybnou, se skloněnou pootočenou hlavou a odvrácenou tváří, prostě už jakoby absolutně neživou. Pro mě osobně to znamená, že je to mrtvá záležitost.
Anonym ZA

 
Bůča
Kelišová 7253 příspěvků 23.01.17 12:14

Musela bys zit tady a ted. nemyslet na minulost, zahanet na ni myslenky. naucit se s tim zit. ja si taky myslim, ze je vse spatny pryc, ale neni. clovek si vsecko nese sebou a ono se to zase prihlasi ke slovu. vyhledej pomoc. ja jsem odhodlana ji taky vyhledat. neco clovek proste sam neprekona a kecy, ze je to pryc a nema cenu na to myslet jsou jen kecy. ty se s tim musis nejdriv poprat, az po tom muze jit clovek dal.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.01.17 12:14

@ovčáček prošla jsem si tím před pár lety a fungujeme doteď. Ale situace byla jiná, měli jsme sice doma miminko :roll: :zed:, ale manžel nebyl zamilovaný a nevodil ji k nám domů :poblion: Byla to taková postel kamarádka :roll: Njn, na druhou stranu, po roce a půl abstinence, nevím který chlap by to vydržel. Zdravotní problémy v těhotenství, pak po porodu. Neomlouvám ho, ale dneska už to neřeším.
Ale když jsem to zjistila, byla velká itálie, řádila jsem jako saň :oops: Od té doby seká dobrotu, neměla jsem od něj jediný signál, který by něco naznačoval :think:
Tehdy jsem měla taky myšlenky ho vyrazit, ale vedly mě k tomu rozhodnutí se pokusit o manželství zabojovat mimojiné i materiální důvody - sama s miminem jsem neměla šanci ani s případnými alimenty si udržet stávající bydlení 8) A pak samozřejmě dítě.. 8) Dneska je situace jiná, jsem zpátky v pracovním procesu, vydělám víc než on a on ví moc dobře, že pokud jen něco někde, řádím jak saň podruhé a rozhodně z toho nevyjde bez vyhazovu s igelitkou :oops:
Je to přes 6 let zpátky, dneska fungujeme normálně, nikdo by to na nás nepoznal, ve mě to někde hodně hluboko je, ale nevytahuju to, nijak ho nekontroluju, protože máme mezi sebou jasno. Ale nevím, jestli bych dokázala takhle skousnout dlouhodobý vztah a zamilování a docela jasně vím, že kdyby mi ji přivedl do mé postele, tak že bych ho asi zabila :,(
Tím jsem ti asi nepomohla… ale, vyplývá z toho jediná možná věc, pokud s ním chceš zůstat, zůstaň - ale zamkni to hluboko a nevracej se k tomu, jinak se budeš trápit a bude to znát na manželství, to napětí mezi vámi ucítí i děti, to není řešení :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.01.17 12:23

Také se mi to stalo, děti malé…chtěla jsem napsat svoji zkušenost, ale po přečtení příspěvku od Anonym ZA stačí pouze napsat, že souhlasím naprosto se vším.

Opravdu záůeží na tom, jak kvalitní je Váš vztah, když pominu tuto aféru…nevzdávala bych to hned, pokud ti to manželství za to stojí.
My jsme to překonali. Neříkám, že to bylo lehké, ale oba jsme chtěli.
Teď je to od nevěry 18 let a můžu říct, že máme krásný vztah.
Povedlo se a já jsem za to ráda.

Držím moc palce!!! Hodně štěstí.

 
kdochcekam 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.01.17 12:36

@ovčáček myslím si, že jak tu někdo psal, 2,5 roku není až tak dlouho. Když si člověk uvědomí váhu té zrady…dala bych tomu čas a našla něco na zahánění těch ponurých myšlenek na minulost. Možná se s mužem domluvit, když tě to napadne nebo přijde na mysl abyste to měli čím zahnat. abys na to nebyla sama a on to věděl a pomohl ti. Nějaký rituál, co já vím…jistě je něco mimořádného, :nevim: Myslím si, že jsou i páry, které tato událost posílí. Právě díky tomu, že to překonávají spolu, a ne mlčky jen ten podváděný. Přeju ti ať se ti všechna bolest ze zrady nejbližšího vrátí stonásobně jako společná radost a šťastně strávené roky. :hug: :srdce:

 
Lama Lama
Hvězda diskuse 49152 příspěvků 23.01.17 12:38
@Anonymní píše:
Prosím anonymně, osobní informace
Jestli jsi odpustila nebo neodpustila nesouvisí s tím, že se Ti myšlenky na jeho nevěru vrací, to samo o sobě není nic divného, po dvou letech je to stále ještě čerstvé a vracet se ti to bude ještě dlouho. Ale neznamená to, že jsi neodpustila, záleží na tom jaké máš při tom pocity. Ono odpustit totiž neznamená to pouze to vyslovit, ale důležité je, co k partnerovi cítíš. Pokud v tu chvíli, kdy se Ti v hlavě objeví ty zlé vzpomínky pociťuješ vůči němu zlobu a skoro nenávist, pak to znamená, že jsi ještě neodpustila. Pokud už cítíš jen smutek a lítost, ale neobrací se to proti němu, pak už jsi odpustila nebo jsi na dobré cestě. Jestli odpustíš záleží na tom, jak kvalitní je váš vztah po ostatních stránkách a jestli tyto klady vyváží jeho selhání, jestli i přes to přese všechno je pro Tebe natolik cenný člověk, abys s ním chtěla zůstat. Ale pokud si odpovíš, že ano, že Ti za to stojí, musíš být silná, musíš se vyrovnat s tím, že prostě nezapomeneš nikdy a vracet se Ti to bude pořád. I když postupem času stále méně často a s méně intenzivnějším pocitem smutku. Dokonce v tomto případě funguje i … jak bych to řekla… taková „milosrdná lež“ vůči sobě samé. Když už to na Tebe přijde, nebraň se těm představám, stejně neodejdou a je to hrozně vysilující., zkus si je pro sebe „zmilosrdnit“, představovat si, že se to stalo jinak. Časem se tomu dá i uvěřit nebo se to prostě zamlží a zapomínáš víc a víc. Já jsem třeba po čase dosáhla toho, že když mi přijde na mysl milenka (bohužel jsem ji znala) – vidím ji jen nehybnou, se skloněnou pootočenou hlavou a odvrácenou tváří, prostě už jakoby absolutně neživou. Pro mě osobně to znamená, že je to mrtvá záležitost.
Anonym ZA

nemyslim, ze zalezi jen na stabilite vztahu. je to hlavne o postoni toho podvedemeho k nevere. pro nekoho to proste muze byt neodpustitelne, ikdyby byl vztah kdovijaky

 
Lama Lama
Hvězda diskuse 49152 příspěvků 23.01.17 12:38
@Anonymní píše:
Prosím anonymně, osobní informace
Jestli jsi odpustila nebo neodpustila nesouvisí s tím, že se Ti myšlenky na jeho nevěru vrací, to samo o sobě není nic divného, po dvou letech je to stále ještě čerstvé a vracet se ti to bude ještě dlouho. Ale neznamená to, že jsi neodpustila, záleží na tom jaké máš při tom pocity. Ono odpustit totiž neznamená to pouze to vyslovit, ale důležité je, co k partnerovi cítíš. Pokud v tu chvíli, kdy se Ti v hlavě objeví ty zlé vzpomínky pociťuješ vůči němu zlobu a skoro nenávist, pak to znamená, že jsi ještě neodpustila. Pokud už cítíš jen smutek a lítost, ale neobrací se to proti němu, pak už jsi odpustila nebo jsi na dobré cestě. Jestli odpustíš záleží na tom, jak kvalitní je váš vztah po ostatních stránkách a jestli tyto klady vyváží jeho selhání, jestli i přes to přese všechno je pro Tebe natolik cenný člověk, abys s ním chtěla zůstat. Ale pokud si odpovíš, že ano, že Ti za to stojí, musíš být silná, musíš se vyrovnat s tím, že prostě nezapomeneš nikdy a vracet se Ti to bude pořád. I když postupem času stále méně často a s méně intenzivnějším pocitem smutku. Dokonce v tomto případě funguje i … jak bych to řekla… taková „milosrdná lež“ vůči sobě samé. Když už to na Tebe přijde, nebraň se těm představám, stejně neodejdou a je to hrozně vysilující., zkus si je pro sebe „zmilosrdnit“, představovat si, že se to stalo jinak. Časem se tomu dá i uvěřit nebo se to prostě zamlží a zapomínáš víc a víc. Já jsem třeba po čase dosáhla toho, že když mi přijde na mysl milenka (bohužel jsem ji znala) – vidím ji jen nehybnou, se skloněnou pootočenou hlavou a odvrácenou tváří, prostě už jakoby absolutně neživou. Pro mě osobně to znamená, že je to mrtvá záležitost.
Anonym ZA

nemyslim, ze zalezi jen na stabilite vztahu. je to hlavne o postoni toho podvedemeho k nevere. pro nekoho to proste muze byt neodpustitelne, ikdyby byl vztah kdovijaky

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.01.17 12:40
@Anonymní píše:
Prosím anonymně, osobní informace
Jestli jsi odpustila nebo neodpustila nesouvisí s tím, že se Ti myšlenky na jeho nevěru vrací, to samo o sobě není nic divného, po dvou letech je to stále ještě čerstvé a vracet se ti to bude ještě dlouho. Ale neznamená to, že jsi neodpustila, záleží na tom jaké máš při tom pocity. Ono odpustit totiž neznamená to pouze to vyslovit, ale důležité je, co k partnerovi cítíš. Pokud v tu chvíli, kdy se Ti v hlavě objeví ty zlé vzpomínky pociťuješ vůči němu zlobu a skoro nenávist, pak to znamená, že jsi ještě neodpustila. Pokud už cítíš jen smutek a lítost, ale neobrací se to proti němu, pak už jsi odpustila nebo jsi na dobré cestě. Jestli odpustíš záleží na tom, jak kvalitní je váš vztah po ostatních stránkách a jestli tyto klady vyváží jeho selhání, jestli i přes to přese všechno je pro Tebe natolik cenný člověk, abys s ním chtěla zůstat. Ale pokud si odpovíš, že ano, že Ti za to stojí, musíš být silná, musíš se vyrovnat s tím, že prostě nezapomeneš nikdy a vracet se Ti to bude pořád. I když postupem času stále méně často a s méně intenzivnějším pocitem smutku. Dokonce v tomto případě funguje i … jak bych to řekla… taková „milosrdná lež“ vůči sobě samé. Když už to na Tebe přijde, nebraň se těm představám, stejně neodejdou a je to hrozně vysilující., zkus si je pro sebe „zmilosrdnit“, představovat si, že se to stalo jinak. Časem se tomu dá i uvěřit nebo se to prostě zamlží a zapomínáš víc a víc. Já jsem třeba po čase dosáhla toho, že když mi přijde na mysl milenka (bohužel jsem ji znala) – vidím ji jen nehybnou, se skloněnou pootočenou hlavou a odvrácenou tváří, prostě už jakoby absolutně neživou. Pro mě osobně to znamená, že je to mrtvá záležitost.
Anonym ZA

moc hezky napsané :srdce:

Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Daisy Lee chce větší prsa a rty. „Máma zůstává v nemocnici,“ vzkázala mimochodem

Je to už několik dní, co bývalou přední příbramskou političku Alenu... číst dále >

Babiš ml. a jeho schizofrenie: 6 lidí, kterým tato porucha ničí nebo ničila život

Zjistěte si, co je to schizofrenie, kterou má můj syn, řekl ve středu před... číst dále >

Články z Ona Dnes

Zpověď moderátorky: Proč ten porod tak moc bolí?

Prý to každá zvládne. Prý jsme stvořené proto, abychom porodily. Tak proč to... číst dále >

Žena už si dvacet let nemyla vlasy a čtrnáct let je nestříhala

Frankie Cluneyová (32) z Anglie se pyšní vlnitými vlasy, které jí sahají až... číst dále >