Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jsem vzteklá a trápí mě to
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.6.10 11:15
j.s. píše:
liberte: a nejsi typ, co má hodné miminko, nasáčkovanou doma rodinu a nejsi na všechno sama?
ono, ty nervy ujednou jednou každému, a sprostě nadávat…prostě to tak někdy je, pokud je to často, tak je potřeba s tím něco dělat, ale jinak je to dle mě normální, přirozené, potřebné…
nemám ráda lidi,co tak kážou…
lepší je si to přiznat a nelhat a netvrdit o sobě, že jsem super klidná parádní megatrpělivá máma…
verunka ví, že má problém a snaží se ho řešit a i sama si přizná, že je nervák a už to je super, že si to přizná a dokonce to sem napíše…
tak jakou sodu? nejde vidět, jen ze svého úhlu pohledu…
a tyhle mámy mají časem nejhodnější děti a ty klidné maminky mají pěkné potvory…neříkám, že všichni, ale mám to z praxe…
Naprosto souhlasím, ztotožňuju se s Verunkou, byla jsem na tom s nervama stejně…ten příběh je mi moooc povědomý a mám dítě úplně hodné, nekonfliktní!!! A to můžu zodpovědně říci, protože je jí už 10 let! Takže jen to řešit a vydržet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.10 11:24
Verunko, ještě jedna věc, fakt mi ten tvůj příběh připadá povědomý. Obličej jsem mívala taky smutný, nebyla jsem spokojená v životě…dlouho. Šťastné jsem měla jen nějaká období v životě, ale to se rychle vystřídalo s jinými ošklivými zkušenostmi..to nebudu rozebírat. Jen jsem ti chtěla říct, že si nemyslím, že potřebuješ nějakou odbornou pomoc. Bude něco v tvém životě s čím nejsi spokojená…asi dlouhodobější a jakmile se to spraví tak se ti zvýší i sebevědomí. Mi sebevědomí hodně zvedlo zaměstnání, kde jsem začala po mateřské pracovat. Od bývalého přítele jsem slýchávala, že můžu být akorát tak uklízečka a znáš to - stokrát opakovaná lež se stane pravdou! Takže jsem se podceňovala..... Když jsem nasoupila do zaměstnání, tak jsem zjistila co ve mě je, a že jsem chytrá holka! 
Držím palečky…haprují s tebou hormony!!! Bude líííííííp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Liberte
26.6.10 12:57
Tak se to nakonec obrátilo proti mně, to se dalo čekat 
A opravdu nemám klidné dítě, od narození skoro nespí, nehraje si sám, vyžaduje pozornost řevem, první záchvat vzteku měl dávno před prvním rokem a od té doby období vzdoru úspěšně pokračuje. Teď, když už je mu téměř rok a půl, ho občas okřiknu, zvýším hlas, plácnu přes ručičku, protože už to CHÁPE, ale ani ve snu by mě nenapadlo řvát na něj v 6 měsících..... A sprostá slova jsou naprosto samozřejmě pasé, protože tento způsob agrese se vrací jako bumerang. Nejsem zvědavá na to, aby mi ve stáří nadával do krav a posílal mě do pr… Přes tohle u nás prostě nejede vlak a všichni se spolu baví slušně.
Tohle neberte jako kázání, jen říkám, že taky nemám doma andílka, z čehož jsem tady byla nařčena.
Přeju všem šťastné a pohodové děti.
- Citovat
- Upravit
26.6.10 13:05
Hele, ženský, já mám na to hodně podobný pohled jako Liberte.
Nic proti, ale v některých případech je na místě člověku naznačit, že by se sebou měl něco dělat a né ho utěšovat, že je na tom podobně.
Já jsem taky cholerik a bývala jsem vzteklá, vybouchla jsem velice snadno a zařvala.
A nejvíc mi pomohla právě reakce mého dítěte.
Když jsem si uvědomila, jak jsem asi vypadala, když jsem na něj křičela - jak se asi, chudáček, bál mého vztekem zkřiveného obličeje a nechápal, proč na něj ječím - no, nic moc pocit.
Šla jsem do sebe a v našem případě to bylo hlavně tím, že jsem měla moc práce a málo času, dítě se kolikrát dožadovalo pozornosti nevybíravým způsobem a já jsem vylítla.
Takové chování pramení určitě z nějaké přetlaku, stresu, trápení.
V prvé řadě bych to tedy odbourala, snažila se přijít na to, kde je ten konkrétní problém.
P.S.: Fakt to magnésko funguje? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.10 14:25
jojo holky jen do mě, potřebuju to jako sůl…
evčo a o zaměstnání ani nebudu psát… to já raději ani nikam nešla aby všichni nezjistily že jsem naprosto k ničemu. 
jenže já jsem fakt sprostá a to dost a to je strašný. Normálně ze mě vyjede ku*va do píp jak nic. 
Možná je to tím v čem jsem vyrůstala, takový slova mi nedělaj problém, neni to tabu. Počítám si vduchu do 10 ale když nepřestane tak křiknu přestan! třeba když mi rve tu bradavku…a bud natáhne, to je ta horší varianta kdy začnu bulit i já a nebo se začne smát a to bulim ještě víc jaká jsem kráva. Na přítele to samé. Je od rána tak do 5ti v práci občas do 7 atak a pak když chce mít klid. . Nemá ho protože má nalada je na pěst. . Já se vůbec divim, že se mnou vydrží. Musím ale říct, že od doby, kdy jsem to sem napsala (já nemám komu jinýmu bych to řekla, ty jo já nemám ani kámošky, všichni jsou pryč, mají svoje životy) a čtu vaše příspěvky, začínám se smát tomu co mě točívalo. Raději udělám nákou srandu aby sme se oba smály. Snad brzo příjdu na to jak se mám se sebou vyrovnat hergot. Zřejmě musím začít něco užitečnýho dělat, být na sebe aspon někdy pyšná nebo tak něco, není možný být ze sebe takhle neštastná přece…
Jestli to čte někdo kdo mě zná, tak 
budu chodit kanálama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.10 14:39
Verunko, já to znám. Člověk je od rána do večera doma sám, spousta práce, spousta starostí. Kolikrát si ani není s kým popovídat. Kamarádky jsou daleko nebo mají jiné životy, starosti. Ono to časem začne lézt pěkně na mozek.
Myslím, že problém bude někde v tom
Mně nejvíc pomáhá vše hodit za hlavu, nechat doma bordel jak po výbuchu granátem a jít prostě ven, na procházku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.10 14:44
Je fakt, že Cappy má pravdu v jedné věci. Ta reakce toho dítěte pomůže hodně. Na té si člověk uvědomí, že chyba je na jeho straně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.10 20:17
verunkamanda:
Veri, Ty jsi prostě JÁ
Já teda už nekojím, malej jí krásně, ale prakticky od doby, co jsem ho porodila pláče a pláče a to je mu 8.měs. Sprostá jsem strašně, zatím ne před ním a doufám, že se to nezmění, vždycky počítám do 10 a když moc křičí a není důvod (je najezený, přebalený, vyspalý…je u mě) a stejně pláče, tak buď ho držím a i když ji neslyším, tak koukám na telku a snažím se to ignorovat a nebo ho položím do postýlky a dám si 2 minutky zavřená v koupelně nebo v obýváku a až se uklidním, tak za ním jdu. Teď si prochází ukázkovou separační krizí, kdy nesmím odejít ani na krok, jinak řev! a ani si nechce sám ležet na hrací dece, musím ho držet v náručí a nebo u něj minimálně sedět. Je to pěkně na palicu. Tím, že pláče hodně od narození, tak má tak vykřičenej hlas, že to není pláč, to je řev 3-letýho dítěte, fakt!
Drž se, soucítím s Tebou 
a myslím, že bude hůř a pak napiš do které psychiatrické léčebny Tě odvezly, pokecáme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.10 21:32
Abych rekla plavdu, tak me to taky celkem vydesilo. Ja jsem typickej startovac a mluvim celkem sproste, to teda jo 
Ale mala me nikdy zatim tak nevytocila, teda vytocila, ale proste clovek se MUSI ovladnout, protoze je pro dite vzor a hlavne ten malej tvuj vztek nechape. Taky se mi stokrat stalo, ze mala neco nechtela a ja si myslela, jaky ji delam pomysleni. Ja si ke krmeni udelala kafco a kdyz nechtela, tak jsem se v klidu napila,koukla do zdi, napocitala do desiti a pak to odnesla. Jestli mas pocit, ze to prekracuje slusnou mez, mela bys nekoho navstivit. Na tom prece neni nic spatneho a urcite te za to nikdo neodsoudi, ale za to,ze si vylejvas vztek na malyho, urcite ano. Jen tak maly tip na zacatek, zkus nevyvaret a delat neco jednoducheho, co ti pak nebude lito vyhodit. A nebo nemas nejaky jiny problem uvnitr, co te trapi a prave si to vylejvas jinde? Je fakt, kdyz si tak vzpominam, ze si obcas vyleji vztek na manzela. Ale asi je to porad lepsi nez na dite, manza to pochopi (nic jineho mu nezbyde )ale dite nikoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.10 15:04
Verunka:
příčin může být hodně…a ono si to chce najít to svoje…
určitě všechno v tvém životě není špatné a ani ty ne, musíš se od tohodle odrazit, prostě máš miminko, krásné zdravé, zvládla jsi ho porodit, nechat ho v sobě vyrůst, prostě jsi máma a to už je co říci, vem si,že někdo se tohodle v životě nedočkám, někde bydlíte, s manželem, s přítelem? a někdo nikdy v životě nedošáhne ani na své bydléní, natož, aby měl muže…
víš co, a hlavní je, se tak nepodceňovat…
já jsem třeba dělala v kanceláři u ředitelů, moje ségra dělá uklizečku, měla jsem sice více peněz, ale řekla bych, že spokojenější je ona.......nejde o to, co člověk má za práci, ale jak je spokojený…
a mě třeba pomáhá jezdit spin, jsem instruktorka a jednou za týden (kojím a víc toho nedám, protože jsem pak moc zbitá) tak mi to pomůže, jsem klidná, endorfiny se vyplavují…
i když váš tatka příjde unavený a chce klid, tak prostě ať třeba koupe, vlezou si spolu do vany, ty si poklid, nachystej večeři a nechej je samotné…
já jsem taky nervák, ale to je prostě tím, kde jsem vyrůstalo, co se mi v životě stalo a nemám zrovna ideální život, ale makala jsem, zabrala jsem, mám svůj teď už náš byt, vdala jsem se, našla práci, udělala jsem si titul, mám krásného syna, a prostě se musím pochválit…
a holky, co tě tady soudí…prostě každý nemůže být ideální jako vy, nenadávat, nemluvit sprostě, být prostě za každé situace cool a v pohodě…víte, jaké by to bylo., asi jako kdyby všichni lidé byli hubení…
jako vy, je moje švagrová, spokojená, rodina manžel růžovější než růžová, všechno ideální, parádní, všem jenom radí a posuzuje, ale zajímalo by mě, jak je to ve zkutečnosti, mívala jsem z ní mindrák a hádavala se s přítelem, ale pak jsem pochopila…
a verunko, podle fotky, jsi šikovná ženská a máš teď těžké období, žádná z nás nevěděla, že mateřství a naše dovolená je někdy tak těžká… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.10 15:21
No ja nevim, zas tak cernobily to s tim nadavanim nebude. U nas doma se sproste nikdy nemluvilo, ja to teda chytla poradne az od manzela…ale neprehanim to 
Zato manzel je PRISERNEJ!!! Clovek by rekl, ze je socialne i mentalne slabsi, kdyby ho neznal…kdyz se rozjede. U nich doma se sproste nemluvi a ke svy mame se chova samozrejme slusne. Nase deti taky sproste nemluvi. Urcite jednou zacnou, ale spis je k tomu strhnou vrstevnici, nez rodice… a pak zalezi, jak to ma kazdy nastaveny doma (neobhajuju to, nelibi se mi to, presto i s takovym slovnikem lze vystudovat vysokou skolu, platit dane a jednat slusne 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.10 20:25
Děvčata, vaši diskuzi jsem četla už včera, sice se nezapojovala, ale v některých příspěvcích jsem se úplně poznávala. 
Hned jsem naběhla do lékárny a řekla, že chci B-komplex a pak asi nějaký horčík neboli magnézium.
A magistra na to: Chcete rozpustný šumák a nebo tablety:
Já: Raději zobu tablety.
Magistra: Tak to vám mohu nabídnout cosi cosi a pak Magnézium s B6.
Já: To chci! (jako to poslední)
Zobu obojí teprve druhý den, dodržuji dávkování a už teď mohu říct, že se cítím nesrovnatelně lépe!
Takže díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.10 14:20
No, když to tu čtu, asi si taky zjdu pro magnésium Ne, že bych byla nějak echt vzteklá, ale někdy mi ty nervy taky vytečou. Zvlášť poslední dva dny se Matýsek zřejmě rozhodl zkoušet, kolik vydržím. 
A sprostě? U nás doma mluvil sprostě táta, když měl určitý typ nálady, tj. buď ho něco hodně vytočilo nebo dělal ramena. Máma používá sprostá slova velice výjimečně. Já jsem v tom asi po ní, ovšem, můj manžel - on nezachází do žádných extrémních výraziv, ale za to mu ty běžné ojíždějí na můj vkus čast.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.10 10:19
vystrašená:-(
Ahojky. Tak to si mě docela vylekala. To je to po té psychické stránce, tak vážné když má žena první dítě?? Mám už 5 let trvalý vztah, ale jelikož stále nemáme svoje hnízdo lásky takové jaké bychom chtěli (příteli zřejmě nestačí barák jako kráva ve svých 29 letech). Čeká nás ještě stěhování. Mě bude v srpnu 24. Tak do 2 let snad bude mimi. A nevím, jak to s ním zvládnu…zastřelit ho nemůžeš a přitom ho miluješ…:-) asi těžký. Tak hodně radostí a málo starostí maminky:-))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.10 16:12
Veru, jistě tvoje chování správné neni, ale už to, že si to uvědomuješ a chceš to změnit, je začátek a je to plus. Moralizování ani odsuzování ti fakt moc nepomůže. Spíš asi slyšet podporu a že nejsi jediná na světě, kdo to tak má. Navíc tu padla dobrá rada „magnezium“ - zítra pro něj letím.
Abych pravdu řekla, jsem na tom podobně. Jsem taky nervák a výbušná povaha, přibližně od 6. měsíce má Natálka dar mě totálně vytočit. Držím se co to dá, ale někdy taky vybouchnu. Sprostě se snažím nemluvit před ní, ale občas mi to teda vylítne, hlavně když mi něco nejde, jsem v časovém presu, dítě huláká atd. Nikdy jsem sprostě nemluvila, ale vím kdy to začalo…v těhu jsem se rozešla a zůstala sama,měla jsem hodně stresu a když mi ještě k tomu něco nešlo, klidně jsem si zanadávala - nikdo to neslyšel tak co. Jenže mi to zůstalo Jinak si taky někdy připadám jako hrozná fůrie a hysterka, vytočí mě maličkost. Přesně vím, že to u mě pramení z toho, že ač mám krásnou, zdravou holčičku, nejsem šťastná. Dřív jsem se považovala za dítě štěstěny,vším jsem tak nějak proplula…před cca 2 rokama se to změnilo a vše se obrátilo vzhůru nohama. Teď jsem ve stádiu, kdy se snažím s tím vším něco dělat, některé věci změnit. Tak snad se z toho vyhrabu, za pomoci magnezia
Držím palce všem mamkám nervačkám, abychom ty zatracený emoce lépe zvládaly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
