Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jsem vzteklá a trápí mě to
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.6.10 16:12
Veru, jistě tvoje chování správné neni, ale už to, že si to uvědomuješ a chceš to změnit, je začátek a je to plus. Moralizování ani odsuzování ti fakt moc nepomůže. Spíš asi slyšet podporu a že nejsi jediná na světě, kdo to tak má. Navíc tu padla dobrá rada „magnezium“ - zítra pro něj letím.
Abych pravdu řekla, jsem na tom podobně. Jsem taky nervák a výbušná povaha, přibližně od 6. měsíce má Natálka dar mě totálně vytočit. Držím se co to dá, ale někdy taky vybouchnu. Sprostě se snažím nemluvit před ní, ale občas mi to teda vylítne, hlavně když mi něco nejde, jsem v časovém presu, dítě huláká atd. Nikdy jsem sprostě nemluvila, ale vím kdy to začalo…v těhu jsem se rozešla a zůstala sama,měla jsem hodně stresu a když mi ještě k tomu něco nešlo, klidně jsem si zanadávala - nikdo to neslyšel tak co. Jenže mi to zůstalo 
Jinak si taky někdy připadám jako hrozná fůrie a hysterka, vytočí mě maličkost. Přesně vím, že to u mě pramení z toho, že ač mám krásnou, zdravou holčičku, nejsem šťastná. Dřív jsem se považovala za dítě štěstěny,vším jsem tak nějak proplula…před cca 2 rokama se to změnilo a vše se obrátilo vzhůru nohama. Teď jsem ve stádiu, kdy se snažím s tím vším něco dělat, některé věci změnit. Tak snad se z toho vyhrabu, za pomoci magnezia 
Držím palce všem mamkám nervačkám, abychom ty zatracený emoce lépe zvládaly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.10 19:17
Ewule0712 píše:
verunkamanda:Veri, Ty jsi prostě JÁ
Drž se, soucítím s Tebou
Já teda už nekojím, malej jí krásně, ale prakticky od doby, co jsem ho porodila pláče a pláče a to je mu 8.měs. Sprostá jsem strašně, zatím ne před ním a doufám, že se to nezmění, vždycky počítám do 10a myslím, že bude hůř a pak napiš do které psychiatrické léčebny Tě odvezly, pokecáme
dobře řeknu ti kde zkončím 
Ted uz je fajn si z toho delat srandu ale já byla fakt zoufalá z toho jak jsem hnusná. To moje přestan! nebo proč řveš sakra! to jako bylo na facky čtyry a jednu pěstí. Magnezium taky beru ale bylo mi řečeno že rozpustný je na …houby… jedině tablety a opravdu brát. Tak já opravdu beru a zatím jsem klidná teda nevím jestli to pomohlo za tak krátký čas ale zřejmě si myslím že to pomohlo, tak to je taky dobře. Tak všem kdož počítají do 10 či odchází si dát pár vteřinek jinde zdar . . .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.10 19:48
opět děkuju všem co mi píšete at soucítíte nebo nechápete. Bude to znít jako cliché, ale já opravdu zasednu k počítači a s rukou pod bradou čtu každý příspěvek s takovým zaujetím… nejsem ráda že jsme na tom některé podobně, ale na druhou stranu mě to uklidnuje a povoluje ten stres, že jsem příšerná. Já vždycky byla výbušná…dost výbušná… a s alkoholem ani nemluvim, to mě jen někdo špatně nazval a už byl ko..t . Na přítele více méně spíš štěkám. Ke všemu k tomu všemu, uplně nesnáším, když se někdo na něco zeptá, ikdyž milionkrát viděl jak se to dělá, a kde co najde. Tak štěkám, at nedělá radši nic co mu neřeknu, když vidim že mi opet přendal něco kam nechci, protože je posedlý uklizením… Když má tmavá věc na sobě chlup, tak je schopnej si to prostě na sebe nevzít… Ale pak na druhou stranu jindy, štěkám, že mu musím vše říkat, proč neudělá něco podle svého uvážení, no nejsem já na palici???? jsem.. ale hned jak na to přídu už mu to říkám..práskám na sebe, jaká si myslím že jsem, tak mi dá za pravdu…že jsem nervák a že nevím co chci Ale jinak je zlatej a já taky 
Každopádně právě žiju pro malýho a jestli budu někdy zase mít chut křičet, nesmím jeho směrem… prostě nesmím, tak jako jsem přestala kouřit ze dne na den a to jedině kvuli němu, tak přestanu být smutná, vzteklá a podrážděná… Co by mi na to asi řekl kdyby mohl… Nakopal by mě do zadku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.10 20:15
Veru v mnohém se poznámvám,není to sice úplně správné chování to víš taky,ale na druhou strnau se taky není za co stydět,každý jsme nějaký.Já byla děsný nervák už před těhu a všichni mě takovou znají a vědí to o mě,ale s příchodem malýho to byl ze začátku děs,za prvé cloumají hormony a za druhé jsem nepřizpůsobivá,dlouho mi trvá než si zvyknu na něco nového a to přesně pro mě miminko bylo,noční vstávání,problémy s kojením,únava,strach,abych byla dobrá máma,aby se malýmu něco nestalo je toho moc co musí žena matka zvládnout,taky jsem občas na malého zakřičela než jsem si uvědomila že to není to pravé ořechové,ale živě si pamatuju,jak jsem se zavírala v pokoji a házela polštáři,boxovala peřiny,házela oblečením po celém pokoji a nakonec jsem skončila s pláčem na zemi.Jednoho dne jsem si sedla a utřídila si myšlenky jaký si představuju svůj život,jak chci vychovávat své dítě,jak chci žít,co jsou mé priority,apod,dala jsem to na papír,psala deníky a ohromně mi to pomohlo,samozřejmě tyhle věci si v hlavě nesrovnáš přes den,ale je to otázka týdnů,ale jde to a každý den jsem na sobě cítila,že jsem o krůček blíž své vlastní spokojenosti.Začala jsem se chválit a odměňovat za maličkosti a to mi pomohlo zvýšit sebevědomí,začala jsem se o sebe víc starat,vlasy,nehty,kosmetika,nakupování,prostě ty holčičí věci.A v neposlední řadě jsem objevila emimino,byla jsem tu pečená vařená a pomohlo mi v tom,že jsem se dokázala na věc dívat z jiného pohledu a holky mě vždy vyslechly a poradili a mě se ulevilo (taky nemám kamarádky v pravém slova smyslu-nemají rodiny a já jsem trošku už jinde jak ony).Ale ještě ti chci napsat,že i když jsem teď se sebou spokojená,jak po stránce chování,tak sebevědomí,tak stále jsou okamžiky,kdy se musím krotit a vím,že se budu krotit do konce života i když jsem známá tím,že dát přes zadek,poslat do kouta,vzít pod studenou sprchu apod. se nebojím,ale to je jak už jsem psala výš můj výběr jak budu vychovávat své dítě.Přeju ti dost sil se s tím vypořádat a opravdu je nejdůležitější být spokojená ty sama a pak vše půjde líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Liberte
1.7.10 13:14
Tak jsem si na vás, holky, včera na hřišti vzpomněla. Běhal tam tak 4-5letý chlapeček s kulometem, honil stejně starého kamaráda a křičel na něj „ty zmr*e!!!“. Neříkám, že mluvíte před dětmi zrovna takhle, ale ono zní dost divně i např. to nevinné dětské sakla a kulva…
- Citovat
- Upravit
1.7.10 13:53
Liberte Vím, kam míříš a plně s Teboü souhlasím. Jo, co špunti slyší doma, to pak ventilují jinde. Mám i příklad toho, že to funguje naopak. Kdysi jsem hlídala jednoho caparta. U nich doma se sprostě nemluvilo prakticky vůbec a celkově to byla taková slušná, spořádaná rodina. Pak šel do školky, kde cosi pochytil, jenže rodiče zjevně vychytali správnou taktiku - ïgnorovali jeho „výlevy“ a jen párkrár¨t mu řekli, že se to prostě neříká. Protože to doma neslýchal a neměl odezvu, brzo s tím zase přestal.
Jenže nervy, ty mohou vytéct i člověku, který sprostě nemluví. Já to vidím na sobě. Mám jednoho dvouletého a jednoho pětitýdenního broučka. Dvouletý prochází obdobím vzdoru a nevíc přeci jen trochu žárlí a dělá scény. Kdo to zná, ví, jaký je to trénink na nervy. Vím, že to není omluva, není to dobře ale je to tak. Já jsem „naštěstí“taková povaha, že mě to vytočí párkrát, ale čím víc se to opakuje, tím spíš to přecházím s klidem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.7.10 14:30
k vyprávění liberte… Mě jde hlavně o to abych já nebyla ta, od koho se učí sprostá slova a křik. Nástupem do školky se to jaksi stává, že největší sprostárna je cool. Doma to být nemusí…u nás ani nebude..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.10 08:28
Ahojky.Jsem taky znamení berana a mám první dítko a jsem taky hroznej nervák..ale snažím se to před malým skrývat nebo zajdu do jíné místnosti a tam se vyřádím..ulevím si a pak jdu vklidu za malým 
my to máme v povaze..za to nemůžeš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.10 22:40
ted moje vyprávění… známá známé mi vyprávěla, jak ta známá přišla ke svému (přes rok starému) synovi a řekla Jiříku ten tvůj táta to je ale kok*t co? .........
tak hlásím dvě zprávy… asi ještě horší než slyšet to pak od dítete je, slyšet to přímo od jiné matky jak mluví k dítěti…
a ta druhá je, že magnesium beru pravidelne, ale moc necítím učinek… Nejsem „zlá“ to ne…jen stále cítím, že občas vybouchnu… jen se krotím… K čemu má vlastně pomoct a za jak dlouho? je mi divně…co když mi už nic nepomůže… právě jim mandarinky z konzervy a je mi do pláče…a ještě k tomu to tu píšu uplně cizím lidem… zřejmě kámoška depka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.10 19:51
a verunko není to nejhorší, když máš dostat MS? já sleduju, že kolem mě je hodně ženských (nebo spíše myslím ségru a dvě moje známé), že jsou hodně podrážděné, unavené a bez nálady, když to mají dostat a já vlastně taky, ale jak to vypadá, devět měsíců budu mít klid 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.10 21:16
Verunko, na tvém místě bych vyhledala psychiatra. To myslím vážně, ne jako nějakou urážku. Cca v 17 jsem brala antidepresiva, vím, jaký pocit je při počínající depresi (úplně rozjeté jsem to naštěstí neměla) a ty tvoje příznaky se mi zdají dosti přesné. Určitě jsou nějaké léky, které můžou i kojící, navíc ty jsi ještě pořád v riziku poporodní deprese a to fakt není sranda. Tak seber odvahu a běž, udělej to pro své dítě i pro sebe. Je to nemoc jako každá jiná a nemůžeš za to, vůlí se to ovlivnit nedá. Teda ten projev na venek do jisté míry ano, ale to, co se děje v tobě, ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.10 10:45
Verunko, taky bych raději vyhledala odbornou pomoc - nemusí to být rovnou psychiatr, stačí psycholog
První a nejdůležitější krok jsi už udělala - to je uvědomění si, že něco není v pořádku. Psycholog si s Tebou popovídá, určitě Ti poradí - a hlavně zjistí, v jaké fázi se Tvůj problém nachází a jestli to je vážnější anebo ne. Nenechávala bych to zajít do krajností, ale řešila bych to včas. Až bude mimi větší, bude stále více důvodů k rozčilování - bude mít nekoordinované pohyby, takže každou chvíli bude hrozit nějaká kolize a Tebe to bude stresovat.
Nenechala bych se uklidnit tím, že takových matek je spousta.
V poslední době se hodně mluví o tom, jak se k seniorům chovají jejich děti, jak je fyzicky a psychicky týrají… jak se asi ti senioři chovali ke svým dětem, když byly malé???? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.10 11:18
Tak jak to tu čtu, všichni mají podobné problémy. J e toho na nás moc a čím víc se ženská snaží vychovávat prcka líp a aby bylo všechno dokonalé, tak je to horší. A nespokojení mužský a unavení z práce tomu taky nedodají! Myslim si, že by se nemělo nic přehánět a myslet jen na to pěkné a hlavně že jsou děti zdravé. Mě pomáhá, když mám nervíka, dát Vojtíka na chvilku třeba pohlídat babičce, jen tak si od něj odpočinout. Je mi pak tzv. vzácnější. A vůbec když jsou kolem lidi, co vám pomůžou a podpoří. A když jsem s malým dýl sama, musíme vymýšlet stále nějaké nové věci a programy, jinač jsem taky na palici. A sprostá jsem taky! Člověk se musí nějak vybouřit…Dítě to nemusí z pravidla pochytit. Znám moc slušnou rodinu a jejich malej už ve školce křičel na pí učitelku P..O a naopak znám jednu moooc sprostou mámu a její syn je moc slušnej. Záleží na okolnostech, okolí a tak..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
