Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pomohla by vám rodina?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.10.20 12:56
No a řekla sis o pomoc?
Jinak si myslím, že sis nejspíš ty dosavadní vztahy idealizovala.
Na otázku v nadpisu - ano, pomohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 12:56
A ozveš se jim ty? Řekneš, že nemáte, že kdyby měli ať vám dají třeba ty jablka? Nebo jen hrdě čekáš až se někdo ozve sám… 
to se totiž asi načekáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 12:57
Píšete, že musíte vydělávat na posledního zaměstnance - nechápu, proč?
O pomoc jste si rodině řekli? Nevěřím, že by vám nedali ovoce nebo zeleninu, které mají dostatek. Spíš tu trošku vidím problém v komunikaci.
Nám by rodina pomohla určitě. Ale tak všude to pravidlem taky není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 12:57
Tak mě se nezdá, že byste to nezvládali a potřebovali tak životně nutně pomoct. Z toho popisu to na mě působí tak, že jste šikovní a i když se budete muset dočasně uskromnit, tak to zvládáte sami.
Ale pokud se vám zdá, že ano, asi bude nejlepší si o ní říct - maminko, máte má zahradě ty jablka a my teď máme fakt napjatý rozpočet, pomohli by nám, kdybysme si mohli nějaké nasbírat, uděláme z toho fajn odpoledne s děckama, například.
Nechci aby to znělo zle, ale čekat že ostatní myslí hlavně na vás a na to jak vám pomoci mi přijde trošku sebestředné. On má teď každý dost starostí sám se sebou. Ale věřím, že když si řeknete, tak vám pomůžou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 12:57
Tak normální mi to moc nepřijde, ale tak oni treba maj pocit, že zvladate. Vy jste je o pomoc prosili? Ptali jste se, jestli si muzete jit sebrat jabka? Jako mi prijde normlani pomoct rodine v nouzi, tak mi taky přijde normalni za tou rodinou prijit, kdyz teda nezvládám a poprosit o tu pomoc. Necekala bych, az nekoho napadne samotneho k vam dojit a neco vam davat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 12:59
Pomohla by. Pomáháme si pořád. Ve vaší situaci. Propustit posledního zaměstnance, o pomoc si říct. Třeba neví, v jakém srabu jste. Můžou samozřejmě odmítnout, tam pak musíte hledat jiná řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 12:59
Proč oni se mají ozývat? Ty jsi jim taky volala a cpala jsi jim půjčení peněz nebo se oni ozvali, že potřebují půjčit?
Jinak k otázce, určitě by rodina pomohla, kdyby mohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 13:01
Ano, rodina by nám pomohla. Na druou stranu já si o pomoc říct umím, i o ta spadaná jabka občas prosím - ne, že bych je nějak existenčně potřebovala, ale dělám na zimu křížaly. A první reakce byla - no jasně, žádnej problém, to by mě nenapadlo, že by je někdo chtěl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 13:02
A proč jste jim třeba s tou zahradou nepomohli? Ono je kolem toho hodně práce. Tak bych zvedla telefon, vysvětlila situaci a vyrazila na brigádu pěkně k rodičům. Pomohli by jste jim se zahradou a za odměnu dostali ovoce. Jako čekat, že dovezou bednu s ovocem je asi hloupost. Musí to jít s obou stran ta pomoc. Třeba si ani neuvědomují, že jste na tom špatně finančně, kolikrát přece lidé musí vyjít i s méně penězi a nebo třeba nemají prostředky jak vám pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 13:02
A zase to ženské očekávání…proč to rodině neřekneš? Neni to přece nic ostudneho? Ja teď poprosila kamarady o ořechy. Mají na zahradě ořešák. Kdybych čekala, tak se nedočkam 
Někdy to neni o ochotě, ale komunikaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 13:07
Ano, pomohla bych. Ale jsme v rodině zvyklí si o pomoc říkat. Takže když něco potřebuju otevřu pusu a o pomoc požádám. V naprosté většině případů mi někdo opravdu pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 13:09
… jak jen bylo zmineno vyse, rekli jste rodine, co potrebujete? nechapu, ze kazdy, kdo narika, ze mu nikdo nepomuze si mysli, ze ten druhy ma telepatii a vi, ze nekdo chce jablka ze zahrady? btw. pokud jste s timto pristupem - cekali, ze vam stat se situaci pomuze automaticky, o nic jste nepozadali, mozna proto ten krach… ja sama podnikam a treba na najemne mi bylo prispeno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 13:10
Taky z toho chapu, ze jste nikdo o tom s rodinou nemluvili…jinak ano, urcite by nam pomohla rodina, moje i manzelova.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.20 13:10
Jo rodina by mi pomohla.
Boty by třeba koupii místo dárku k Vánocům, o přebytky ze zahrady se rozdělili. Ale zase by očekávali, že já si o tu pomoc nějakým způsobem řeknu. Aby třeba nedošlo k situaci, kdy mi budu něco cpát, protože si myslí, že jsme na tom špatně a my bychom se třeba cítili trapně…
Takže si říct o pomoc (ne si jen postěžovat, jak to te´d stojí všechno za ho…) a konkretizovat, co by vám pomohlo (příspěvek na boty pro dítě, ovoce ze zahrady apod.).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem.
Chtěla bych se zeptat jak to funguje v jiných rodinách. Díky koroně jsme přišli o vše. A to doslova. Všechny peníze padly na provoz, nájmy, výplaty, odstupné pro zaměstnance. Já nastoupila okamžitě do práce, ale vydělám si cca 22 tisíc. Z toho musím zaplatit hypotéku, poplatky za byt. Zbyde mi tak 10-12 tisíc na jídlo a ostatní výdaje. Manžel nastoupil do práce až teď, po x pohovorech konečně uspěl, nikde mu nechtěli dát šanci, nevěří, že chce pracovat a že hned nezdrhne zpět do podnikání, když se vše uklidní. Ale stále máme zbyleho zaměstnance, takže defakto bude vydělávat na jeho výplatu. S rodinou jsme se vždy normálně vidali, fungovali. I jsme jim půjčovali velmi často peníze, když jsme měli. A teď jsme jim naprosto ukradeni. Neozvou se dětem, ani je nenapadne, jestli něco nepotřebujeme, jestli jim nic nechybí. Na zahradě maji plno ovoce, měli zeleninu..nedostali jsme ani jablko, takže to děti maji jen ve velmi omezeném množství, protože na to prostě nemám. A mě to strašně mrzí. Nedokážu pochopit, co jsme provedli tak strašného, Teď musím pořídit nejstaršímu synovi zimní boty. Musí mít speciální, stojí dva a pul tisice a fakt nevim, kde na ně vzít. Plus teď, co jsou děti doma jsou zase náklady na jidlo mnohem vyšší, protože prostě jedí.
A do toho tchýně pořád šíje do manžela, že se ma na praci vykašlat, že má být doma a čekat, jestli mu stát něco da
A ja už nějak nemůžu. Vím, že děti jsme si pořídili my a jsme si za ně zodpovědní. Taky jsem donedávna po nikom nic nechtěla. Ale to, že je ani nenapadne nabídnout spadany jablka třeba..to je pro mě šíleně psychicky ubijejici
Jsem nenormální když čekám, že v rodině bude fungovat nějaká sounáležitost?