Poporodní trauma

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 07:52
Poporodní trauma

Ahoj maminky,
chci se zeptat, je tady někdo, kdo si prochází poporodním traumatem nebo ho úspěšně překonal? Nevíte o nějaké podpůrné skupince třeba tady na emiminu?? Se mnou se to vleče už osm měsíců, jsou dny, kdy je lépe a mávnu nad tím rukou a dny (jako třeba dnes), kdy mi není moc do smíchu. Jsem hrozně vděčná za své zdravé a úžasné miminko, které miluji nejvíc na světě a proto mám výčitky i vůči ní, že jsem to lépe nezvládla. Uvažuji i nad psychoterapii, ale nevím, jak to chodí a chci si to nechat zatím až jako poslední možnost. Vím, že mají lide horší životní traumata a já můžu být vděčná, že to dopadlo nakonec moc dobře, ale pocity nejdou ovlivnit. Prosím o anonym, je tady rodina a nechci, aby to věděli, děkuji…

Přečtěte si článek: Poporodní deprese


Reklama

Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 08:18

Taky mam trauma jako blazen, dceri byly v prosinci 3 roky a porad se z toho nemuzu vzpamatovat, bylo to doost drsny! Napsala bych ti napis mi a pokecame, ale taky nechci, aby me tady nekdo poznal :lol:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 08:42

Uvažuji, že teď založím uzavřenou skupinku, kde se můžeme svěřit, třeba nás tam bude více a můžeme se vzájemně podporovat :)

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 09:11

Ahoj maminky, všechno se dá zvládnout, nebojte. Já měla poporodní deprese, ale takové, že i když jsem miminko moc milovala, přemýšlela jsem o adopci, nebyla jsem schopná se naprosto vžít do role matky, měla jsem každodenní depky a ani jsem se nebyla schopna usmát, jen jsem brečela. Byl to šílený paradox, dítě jsem milovala a chtěla pro něj to nejlepší a zároveň jsem chtěla všechno vrátit zpět. Pomohla psychoterapie, po necelých dvou měsících jsem doktorovi řekla, že už ho nepotřebuji a s úsměvem odešla domů za synem. Mohlo za to více věcí, i rodinné zázemí, které nebylo úplně v pohodě, vztahy s mámou, očekávání a požadavky okolí apod. Psycholog velice pomohl. Od té doby jsem srovnaná a když jsem měla obavy po pár letech u druhého dítěte, že by se to mohlo opakovat, tak bylo vše naprosto skvělé a od narození jsem fungovala na tisíc % a byla šťastná jako blecha. Šla bych v klidu i do 3 mimča. Sžijte se s miminkem, neřešte okolí, dělejte co je podle vás nejlepší, protože jen vy a vaše dítě jste to nejdůležitější. Ostatní hoďte za hlavu, není vůbec podstatné, co si někdo jiný myslí. Vy jste zodpovědné za sebe i dítě a vy rozhodujete. Usmívejte se a myslete pozitivně, dítě to cítí a je pro něj hodně důležitá pohodová maminka. S odstupem času se všem problémům zasmějete a mávnete nad tím rukou. :mavam:

 
martina.se
Hvězda diskuse 56898 příspěvků 23.03.18 09:14
@Anonymní píše:
Ahoj maminky,
chci se zeptat, je tady někdo, kdo si prochází poporodním traumatem nebo ho úspěšně překonal? Nevíte o nějaké podpůrné skupince třeba tady na emiminu?? Se mnou se to vleče už osm měsíců, jsou dny, kdy je lépe a mávnu nad tím rukou a dny (jako třeba dnes), kdy mi není moc do smíchu. Jsem hrozně vděčná za své zdravé a úžasné miminko, které miluji nejvíc na světě a proto mám výčitky i vůči ní, že jsem to lépe nezvládla. Uvažuji i nad psychoterapii, ale nevím, jak to chodí a chci si to nechat zatím až jako poslední možnost. Vím, že mají lide horší životní traumata a já můžu být vděčná, že to dopadlo nakonec moc dobře, ale pocity nejdou ovlivnit. Prosím o anonym, je tady rodina a nechci, aby to věděli, děkuji…

náš porod byl peklo - pro mne, pro mládě, ale osobně výčitky nemám. Jsem jen hodně vděčná, že to malý přežil bez následků a doktorům za to, že jsem tu já.. osobně bych šla na tu psychoterapii, jsou to odborníci, pomůžou nejlépe :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 09:21
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, všechno se dá zvládnout, nebojte. Já měla poporodní deprese, ale takové, že i když jsem miminko moc milovala, přemýšlela jsem o adopci, nebyla jsem schopná se naprosto vžít do role matky, měla jsem každodenní depky a ani jsem se nebyla schopna usmát, jen jsem brečela. Byl to šílený paradox, dítě jsem milovala a chtěla pro něj to nejlepší a zároveň jsem chtěla všechno vrátit zpět. Pomohla psychoterapie, po necelých dvou měsících jsem doktorovi řekla, že už ho nepotřebuji a s úsměvem odešla domů za synem. Mohlo za to více věcí, i rodinné zázemí, které nebylo úplně v pohodě, vztahy s mámou, očekávání a požadavky okolí apod. Psycholog velice pomohl. Od té doby jsem srovnaná a když jsem měla obavy po pár letech u druhého dítěte, že by se to mohlo opakovat, tak bylo vše naprosto skvělé a od narození jsem fungovala na tisíc % a byla šťastná jako blecha. Šla bych v klidu i do 3 mimča. Sžijte se s miminkem, neřešte okolí, dělejte co je podle vás nejlepší, protože jen vy a vaše dítě jste to nejdůležitější. Ostatní hoďte za hlavu, není vůbec podstatné, co si někdo jiný myslí. Vy jste zodpovědné za sebe i dítě a vy rozhodujete. Usmívejte se a myslete pozitivně, dítě to cítí a je pro něj hodně důležitá pohodová maminka. S odstupem času se všem problémům zasmějete a mávnete nad tím rukou. :mavam:

To je skvělé, že jste to překonala, můžu se zeptat, jak často jsem tam chodila??

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 09:24

@martina.se To je super, že jste to takhle vzala :hug: já se právě taky snažila si říkat dokola, že můžu být ráda za to, jak to dopadlo, že mám úžasnou dceru a všechno to vím, ale nějak mi to bohužel nejde :nevim:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 09:27
@Anonymní píše:
To je skvělé, že jste to překonala, můžu se zeptat, jak často jsem tam chodila??

Je to už pár let, ale mám pocit, že jednou týdně. Bylo to příjemné, hodně věcí jsem si tak vyřešila, byla to vždycky moje chvilka psychohygieny a doteď z toho čerpám, když mám nějaký problém. Rozhodně není za co se stydět. :)

 
martina.se
Hvězda diskuse 56898 příspěvků 23.03.18 09:29
@Anonymní píše:
@martina.se To je super, že jste to takhle vzala :hug: já se právě taky snažila si říkat dokola, že můžu být ráda za to, jak to dopadlo, že mám úžasnou dceru a všechno to vím, ale nějak mi to bohužel nejde :nevim:

však jo, to se může stát :hug: :hug: proto vyhledej odbornou pomoc, netrap se zbytečně tím, co jsi nemohla ovlivnit :kytka:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.18 09:33

Tady je skupinka pro ty, co se chtějí podělit se svým trápením…:) https://www.emimino.cz/…ma-z-porodu/


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Aktovky do školy pro prvňáčky i ostřílené školáky

Prázdniny se pomalu chýlí ke konci a s blížícím se počátkem září nastává i... číst dále >

Naučte se cizí jazyk během mateřské. Snadno a bez učebnice

Domluvit se anglicky nebo francouzsky, než půjde vaše dítě do školy? Za dva... číst dále >

Články z Expres.cz

Pomeje zavolal do redakce Expresu kvůli milenci své ženy. Co vám chce říct?

Jak jsme vás jako první informovali, Andrea Pomeje již není sama. Po jejím... číst dále >

Try and buy Kiu Cee'd? Šprtka, které nejde konkurovat. Ale budete ji mít rádi?

O Kie se ví, že dělá dobrá spolehlivá auta, a o Kie Cee'd se ví, že když si... číst dále >

Články z Ona Dnes

Svět mě dřív štval, dospěla jsem teprve nedávno, říká Simona Babčáková

Proměna herečky Simony Babčákové na blondýnu se promítla i do chování lidí... číst dále >

Mámina péče už se nedala vydržet, říká Petr. Dětí jako on jsou tisíce

Některé děti prožijí víc, než mohou unést. Ozvat se není snadné. Je potřeba,... číst dále >


Reklama