Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Znám zprostředkovaně, stalo se něco podobného kamarádce, taky krátce po porodu musela být hospitalizováná, doteď bere léky, má teď už i druhé dítě, babičky hodně pomáhají, tak to zvládají, ale je to běh na dlouhou trať. Hodně ji pomohla i organizace Úsměv mámy. Rozhodně nejsi sama, těhotenství a porod je takový mix hormonů, že to rozhodí hodně žen…někdo má „jen“ poporodní blues, někdo deprese a někdo ještě něco jiného. Bude líp! Dobře, že to řešíš s odborníky.
Prcek je s tátou a babičkou, tak se má dobře, ty se potřebuješ dostat z nejhoršího, abys tu pro něj taky mohla být. Výčitky neměj, ty za to nemůžeš, oni to doma zvládnou. Je lepší začít s léčbou hned, než to odkládat…novorozeně stejně většinu času spí, tak je mu jedno, že jsi v nemocnici. Já taky po porodu skončila v nemocnici (kvůli jiným zdravotním problemum) a mrňous byl doma s tátou a babi. Teď se soustřeď na sebe ![]()
A vlastně ještě jedna kamarádka taky skončila na antidepresivech, ale až skoro rok po porodu, a zpětně říkala, že byla blbá, že to neřešila dřív, že si neuvedomila, že by to mela řešit a nevěděla ani jak. Takže fakt děláš dobře, že to řešíš hned
ono to i chvíli trvá, než se správně nastaví léky, aby pomáhaly.
Ahoj, příběh s hospitalizací v okolí nemám, ale s poporodní depresí ano. Kamarádka také nemohla být s dítětem sama. Měla nějaká antidepresiva, ta jí ale nezabrala a ještě jí z nich bylo nějak špatně, pak měla další a na nich už se to postupně zlepšovalo, plus chodila na psychoterapii. Zlepšovalo se to v řádu měsíců.
Zkrátka těhotenství, porod a šestinedělí jsou rizikové pro vznik deprese, je pro to vytvořená dobrá půda. Teď mi přijde, že se to víc ví a víc o tom mluví, což je jedině dobře.
Prosím, neviň se z toho a nic si nevyčítej - je to nemoc jako jakákoliv jiná - když bys třeba měla apendicitidu a musela na operaci nebo třeba žloutenku a musela ležet na infekci, taky bys za to nemohla a tohle je stejné. Nemůžeš za to. Mělas prostě smůlu. Je dobře, že to řešíš, jak nejlépe to jde. To, že to řešíš, děláš jednak pro sebe, ale i pro svoje dítě a rodinu, je to to nejlepší, co můžeš teďkonc udělat. Držím palce, ať je brzy lépe
![]()
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
je to až tak moc? To mě mrzí. Nicméně ty se ted dej dohromady a bude zase dobře
ted se soustřed na sebe, věřím, že ti tam budou umět pomoct
@chs.jasmin píše: Více
Bohuzel ano. Verim, ze me tady snad daji do kupy.
@Anonymní píše: Více
Držím palce, ať ti pomůžou, není to žádné selhání, prostě ti není dobře a potřebuješ pomoc (no i když má zkušenost s Bohnicemi není moc valná, ale taky záleží, na jakém jsi pavilonu a co máš za lékaře). ![]()
@Lollitka píše: Více
Jo a pak bych kontaktovala tady: https://zahradaprodusi.cz/…usevni-pece/ mají tam psychology, psychiatry, sestry… vše pro klientky s potížemi v perinatálním období.
Ano, znám. Kolegyně z mé tehdejší brigády, už to je asi tak 12 let. Po porodu druhého dítěte byla hospitalizovaná v Bohnicích. Po propuštění a následující ambulantní péči se jí psychika vrátila do normálu, tedy stavu před onemocněním. Je to srdečná a veselá žena.
Moje kamarádka toto prožila s oběma dětma, i přesto, že jí to druhé vůbec nedoporučili kojit, stejně se opětovné laktační psychóze nevyhnula. Byla chvilku na psychiatrii, brala léky a zase se to spravilo. Už je celé roky ok. Držím palce. ![]()
Měla to moje známá, ale už je to tak 15 let, bylo to u našich prvních dětí. Měla dokonce zrakové halucinace, jak jim po stěnách a stropu lezou obří pavouci. Tenkrát ji odvezla rychlá, pak byla v Bohnicích. Byla tam minimálně dva měsíce, o dítě se tenkrát starala babička s pomocí otce (bydleli na jednom patře).
Dobrý den, v roce 2024 jsem skončila na 3 týdny v psychiatrické léčebně týden po porodu. Šťastný konec to má
sem to uplne psat všechno nechci, ale rada vám to napíšu do soukromé zprávy vse co se dělo
❤️
@ajoslava dobry den, budu rada kdyz se podelite v soukrome zprave o svou zkusenost. Dekuji. ![]()
Ahoj vsem,
Jsem 5 tydnu po porodu a uz od zacatku jsme se necitila moc dobre. Kolem 2. tydne jsem zacala mit uzkostne stavy. Pocit odcizeni od syna. Nedokazala jsem s nim byt sama. V tu chvili prisla panika, uzkost. Byla jsem u psychiatra. Dostala jsem AD Elycea, Rovitril a Trittico. Bohuzel se to nezlepsovalo a nakonec me vcera hospitalizovali v Bohnicich kvuli stabilizaci stavu a nastaveni medikace.
Zajimalo by me jestli si nekdo timto prosel, a zda to melo stastny konec. Mam velky strach. Syn je doma s manzelem a tchyni a ja ja mam strasne vycitky, ze jsem je v tom nechala. Chci se dat co nejdriv dohromady.