Pořád se cítím trapně

Anonymní
17.8.19 00:31

Pořád se cítím trapně

Ahoj, je mi 15 let a potřebovala bych poradit. Teď jsem byla týden na táboře, kde byli mimo jiné dva kluci (18). Oba byli typičtí třídní baviči, a ať tancovali jakkoliv špatně, zpívali falešně, nebo dělali cokoliv jiného, vždycky u toho vypadali strašně v pohodě. Kaam naopak problém, že se v čemkoliv co dělám cítím strašně trapně, představuji si, jak mě vidí ostatní, kdykoliv proti mně jde někdo na ulici nebo na úzkém chodníku, uhybam očima. Při nejlepším si ještě představuju, jak mě asi vidí- jak se tvářím, jak jdu, jak se koukám. Mám dojem, tě kdybych já udělala něco z toho, co dělali ti kluci, vypadala bych nepatřičně a trapně :(. Nevíte někdo, jak to změnit? V září jdu do prváku a nerada bych se tak cítila celou střední. :oops:

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
152
17.8.19 00:39
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 15 let a potřebovala bych poradit. Teď jsem byla týden na táboře, kde byli mimo jiné dva kluci (18). Oba byli typičtí třídní baviči, a ať tancovali jakkoliv špatně, zpívali falešně, nebo dělali cokoliv jiného, vždycky u toho vypadali strašně v pohodě. Kaam naopak problém, že se v čemkoliv co dělám cítím strašně trapně, představuji si, jak mě vidí ostatní, kdykoliv proti mně jde někdo na ulici nebo na úzkém chodníku, uhybam očima. Při nejlepším si ještě představuju, jak mě asi vidí- jak se tvářím, jak jdu, jak se koukám. Mám dojem, tě kdybych já udělala něco z toho, co dělali ti kluci, vypadala bych nepatřičně a trapně :(. Nevíte někdo, jak to změnit? V září jdu do prváku a nerada bych se tak cítila celou střední. :oops:

A co zkusit neřešit co vidí/ co si mysli jiní? A dělat to co té bavi, usmívat se a blbnout, jak ty uznas za vhodne? Proč příliš řešit jiné? Nejsou ve tvé kuzi, i kdyby se zdalo, ze ano, není tomu tak.
Má rada a doporučení- buď co nejvíce sáma sebou :-) ať jsi šťastná a pak ti muže být úplně jedno, co kdo si o tobě mysli či jak té vidí… Sak ty ses ráno v zrcadle viděla ;-) neres lidi, res sebe :-) a buď šťastná :-) to k tobě přitáhne ty správně lidi a ty ostatní u sebe snad ani nechceš nebo? :-)
Hodně štěstí v prvaku :-)
Já na nej vzpomínám rada :-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
37132
17.8.19 04:45

Buď přirozená, ostatni neřeš :D já byla jako ty, taková nesmělá, pořád upjatá, řešila sem co si kdo pomyslí a nakonec sem byla za tu nudnou co se neumí uvolnit :lol: přestala sem lidi řešit, ať si o mě říkají co chtěj a sem happy ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
26867
17.8.19 06:13

Zacni se mit rada takova jaka jsi. 15 je krasny vek. Uzivej si mladi, pubertu, bav se, smej se. Kazdy jsme nejaky. A na pomluvy apod. nedej. Vzdycky si rekni, ze pomlouvaji a kritizuji ti, kteri sami nejsou spokojeni. Protoze spokojeny clovek druhe lidi nehodnoti. Spokojeny clovek druhym preje, at jsou taky free :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
122406
17.8.19 06:18

Nedej na to, co si myslí ostatní - a hlavně se uvolni. I nervozita hraje svou roli - pak se pro své okolí můžeš zdát být upjatá. 8) :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
24138
17.8.19 06:47

V rámci dospívání je to úplně normální. Ale dost se hodí to nakonec překonat a zjistit že trapnost není konec světa a že se na ten strach být trapná dá vykašlat a paradoxně to dost zlepší vztahy s lidmi, protože se uvolníš a budeš se víc bavit a budeš schopnější víc vnímat druhé - teď máš mozek zaměstnantý panikařením o tom, abys něco neudělala blbě.

Fakt dobrá a bezpečná cesta jak takovéhle pocity překonat je zkusit věnovat se divadelní improvizaci. Zkus najít nějaký víkendový kurz, překonat paniku z toho, že bys měla jet někam, kde nikoho neznáš a budeš dělat věci, které si nikdy nezkoušela a uvidíš, jestli tě to chytne.

Jinak složitější a méně zábavný postup, než je impro najdeš třeba tady

https://obchod.portal.cz/…enecennosti/

jo a rozhodně taky tuhle knížku, aby si dokázala vidět ty dobré věci na své povaze.

https://www.kosmas.cz/…/ticha-sila/

Příspěvek upraven 17.08.19 v 06:55

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3478
17.8.19 06:52

Když dva dělají totéž, není to totéž. Ti dva kluci, jak o nich píšeš budou nejspíš extroverti a kdyby se někdo, kdo je založením introvert ( to já jsem taky ) snažil napodovovat něco, co je pro ně nepřirozené, tak to tak opravdu vypadat i bude.
Nervozitu a pocity trapnosti odbouráš časem postupně, neboj :-) ale, když to nemáš v povaze, tak se nepřemáhej dělat něco, co ti příjemné není, buď svá a udělej z toho svoji přednost, klidně přiznej, že jsi z něčeho nervózní.
Neřešit, co si myslí ostatní, je sice ok, ale jen tak se v hlavě vypnout nejde, já to úplně neumím doteď, něco se zlepší časem, něco zůstane ( pocit nějakých pohledů na sobě na ulici nemám ráda doteď :lol: )

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.8.19 07:13

Neporadim ti, ale mam to tak jeste ve 30ti :oops: a myslim, ze uz to jins nebude..
Ted jsem zrovna sla po ulici, na chodniku byla pani s kočárkem, cestou tam to bylo jeste v pohode, proste jsem pozdravila a sla.. No jenze za chvilku jsem sla zpátky a pani tam porad byla.. A to uz mi bylo trapny, ze kolem ni jen tak projdu.. Kam se mam divat? Kam mam dat ruce? Dobre, nebudu se divat na ni, budu se divat na druhou stranu, ne to je trapny, budu koukat do zeme.. Sakra, kouka na me..
Co s rukama? Do kapes? Nee to vypada silenej, chodím jak debil..
Uuuuf jsem doma, to bylo taaaak trapny.. :mrgreen:
Pritom úplně normální situace ktera se stava xkrat za den :mrgreen:
Ale nemám to ráda, casto musim chodit okolo hospody kde vysedavaj delnasove, a vždycky mam pocit, že na me cumi a je mi to hrozně neprijemny

  • Citovat
  • Upravit
53518
17.8.19 07:21
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 15 let a potřebovala bych poradit. Teď jsem byla týden na táboře, kde byli mimo jiné dva kluci (18). Oba byli typičtí třídní baviči, a ať tancovali jakkoliv špatně, zpívali falešně, nebo dělali cokoliv jiného, vždycky u toho vypadali strašně v pohodě. Kaam naopak problém, že se v čemkoliv co dělám cítím strašně trapně, představuji si, jak mě vidí ostatní, kdykoliv proti mně jde někdo na ulici nebo na úzkém chodníku, uhybam očima. Při nejlepším si ještě představuju, jak mě asi vidí- jak se tvářím, jak jdu, jak se koukám. Mám dojem, tě kdybych já udělala něco z toho, co dělali ti kluci, vypadala bych nepatřičně a trapně :(. Nevíte někdo, jak to změnit? V září jdu do prváku a nerada bych se tak cítila celou střední. :oops:

Neboj, co se teď zdá trapné, za pár let už takové nebude. Buď sama sebou, nějaké kamarády si najdeš. Nebo jinde mezi lidmi, se kterými tě pojí třeba stejné koníčky. V 15 jsem byla celkem stydlivá a „jiná“, ale i tak jsem si našla kamarádství, které přetrvalo do dnešních dní, tedy přes 25 let.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22614
17.8.19 07:36
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 15 let a potřebovala bych poradit. Teď jsem byla týden na táboře, kde byli mimo jiné dva kluci (18). Oba byli typičtí třídní baviči, a ať tancovali jakkoliv špatně, zpívali falešně, nebo dělali cokoliv jiného, vždycky u toho vypadali strašně v pohodě. Kaam naopak problém, že se v čemkoliv co dělám cítím strašně trapně, představuji si, jak mě vidí ostatní, kdykoliv proti mně jde někdo na ulici nebo na úzkém chodníku, uhybam očima. Při nejlepším si ještě představuju, jak mě asi vidí- jak se tvářím, jak jdu, jak se koukám. Mám dojem, tě kdybych já udělala něco z toho, co dělali ti kluci, vypadala bych nepatřičně a trapně :(. Nevíte někdo, jak to změnit? V září jdu do prváku a nerada bych se tak cítila celou střední. :oops:

Bxla jsem stejná, pořád jsem řešila okolí. Pak to nějak samo přišlo, že je mi okolí u zadečku, ať si myslí, co chtějí ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16961
17.8.19 07:52
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 15 let a potřebovala bych poradit. Teď jsem byla týden na táboře, kde byli mimo jiné dva kluci (18). Oba byli typičtí třídní baviči, a ať tancovali jakkoliv špatně, zpívali falešně, nebo dělali cokoliv jiného, vždycky u toho vypadali strašně v pohodě. Kaam naopak problém, že se v čemkoliv co dělám cítím strašně trapně, představuji si, jak mě vidí ostatní, kdykoliv proti mně jde někdo na ulici nebo na úzkém chodníku, uhybam očima. Při nejlepším si ještě představuju, jak mě asi vidí- jak se tvářím, jak jdu, jak se koukám. Mám dojem, tě kdybych já udělala něco z toho, co dělali ti kluci, vypadala bych nepatřičně a trapně :(. Nevíte někdo, jak to změnit? V září jdu do prváku a nerada bych se tak cítila celou střední. :oops:

Ahoj,

nástup na střední je nový začátek, skvělá šance. Všichni budete nervozni, o to se neboj :-) Ale hod to za hlavu, nikdo to neřeší, všem je to jedno a naopak jak ty sama píšeš - i kdyby jsi zpívala falešně, vypadala u toho hrozně, tak to sebevědomí uplně změní karmu a všichni to udou brát v pohodě a v legracia že je to vlastně super ;)

Jsi ve věku, kdy jsme se asi všichni styděli a měli nějaké zábrany a říkali si jak mě asi vidíokolí. Ale neboj, to opadne a pak už to řešit až tak moc nebudeš. Protože zjistíš, že v závěru si stejně každý hledí svého. A dnes je to doslova svého mobilu :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
578
17.8.19 08:03

Tridnich bavicu je jen male procento populace.. je zbytecne se s nima srovnavat. Od holek se ani moc neceka, ze budou buh vi jak zabavne. Spis te lidi budou resit, kdyz uvidi tvou nervozitu, tak se snaz ji nedavat najevo. Uzivej si, ze je ti 15, v tu dobu je kazda holka hezka, tak se je na co divat.. Jako bych odpovidala memu mladsimu ja :D byla jsem stejna

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6499
17.8.19 08:06

Je dobré si uvědomit, že většinou jsi těm ostatním úplně ukradená.

A to i ve 30. Tohle byla naprosto běžná situace, když někoho potkám v krátké chvíli podruhé, tak se na něj usměju, jakože máme na sebe štěstí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1351
17.8.19 08:16

Upřímně, většině lidí jsi úplně volná a ti, kteří řeší ostatní mají většinou dost svých mindráků a tak se léčí na ostatních, aby se sami cítili líp. Na druhou stranu každý nemusí být bavič pro ostatní a né každý má takové šašky v lásce. Nejlepší ráda už tu padla, vykašli se na to, co si myslí ostatní (i když vím, že je těžké se to naučit, je mi 33 a někdy s tím ještě taky bojuju), dělej a nos (nebo cokoliv dalšího), v čem je dobře tobě a v neposlední řadě je důležitý si uvědomit, když se nějaký trapas přihodí, že jsme jen lidi, že se to prostě stává, zasmát se sama sobě a mávnout nad tím rukou. Posledně jsem upadla v autobuse, protože jsem si čupla k dítěti a jak autobus cuknul, letěla jsem po zádech, no byla jsem v tu chvíli jako chrobák :) lidi koukali, jeden pán se snažil mi pomoct a já se jen začala hihňat, takže si museli myslet, že jsem před polednem na mol :mrgreen: no a co, take IT easy a bude to fajn :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.8.19 08:17
@Karleon píše:
Je dobré si uvědomit, že většinou jsi těm ostatním úplně ukradená.A to i ve 30. Tohle byla naprosto běžná situace, když někoho potkám v krátké chvíli podruhé, tak se na něj usměju, jakože máme na sebe štěstí.

Mne třeba taky tolik nevadi, ze oba jdeme a potkáme se po druhy během chvile, ale tahle pani tam celou dobu stala a vozila kocarek na miste, ja sla par metru od ni.. Koukala smerem ke mne, tak mi to bylo nepříjemný

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová