Porovnávání a soutěživost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Jejej to mám. Je to švagrová. A dokonalejšího člověka na světě
nenajdeš. 
onehda jsme u nich byli na, pro mě
povinné, návštěvě a manžel, aby řeč nestála řekl, že jsem během RD
vystudovala další VŠ. A její odpověď - no pár absolventů té školy
mám v práci a jsou to nemehla. A pořád takovéhle řeči. Třeba studovali
jsme podobně zaměřenou školu, každá jinou a ona na začátku 90. let.
Říkám jí, že dnes to mají studenti super y mají internet, zahraničí
exkurze a její reakce - my jsme měli webové stránky naší školní skupiny
už tenkrát (v roce 93) když internet v ČR mělo pár vysokých škol
prostě madam dokonalá. A víš co, občas,
když mám slabou chvilku, mě to zamrzí, ale pak si řeknu, že je vlastně
chudák. Nemám potřebu se s někým přetahovat. Naštěstí se vídáme jen
na povinných rodinných akcích.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Zajímalo by mě, proč má někdo potřebu se srovnávat s ostatními, ve smyslu jakési prapodivné soutěživosti, dokazovat si, že je lepší apod? Děje se tak s jednou slečnou z rodiny. Já tohle tedy neznám nebo jsem si toho dříve tolik nevšímala. Se sestrou jsme nikdy v ničem nesoutěžily, každá jsme dobrá v něčem jiném a vzájemně se podporujeme a od kamarádek to také neznám. Dotyčná slečna je dost nepřející člověk, dělá jí dobře, když má navrch. Několikrát jsem ji třeba pochválila jídlo, oblečení i práci a když se jí něco povedlo nebo stalo něco hezkého, tak jsem upřímně měla radost s ní. Z její strany cítím spíše závist a když jsem s ní chtěla sdílet radost z čehokoliv z mého života, tak jen ztroha odpověď a hned začne mluvit o něčem jiném. Tak já už ani nevím, o čem se s ní kolikrát bavit. Za ty tři roky, co se známe se mě ani jednou nezeptala, jak se mám, co nového. Vídat se bohužel musíme.
Taky máte někoho takového v blízké rodině, jak s takovým člověkem vyjít?
Takový člověk má problém se sebepřijetím a sebevědomím. Nemáš povinnost se potkávat s lidmi, se kterými Ti není dobře, i když jsou to členové rodiny. Řešením je jí ignorovat a přerušit styky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Staci ji tolerovat. Neni treba se ji snazit vlisat za kazdou cenu. Ona o to
nestoji. Zkratka ji toleruj a nedavej ji zadny otazky, kdyz ti na ne stezi
odpovi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Je zakomplexovaná. To je celé. Mnohdy tito lidé patří do skupiny
histriónů. veškerá pozornost okolí se musí upírat jenom na ně, jsou
nepřejícní, hádaví. Něco si o těch poruchách přečti, budeš to potom
mít jednodušší.
A taky bych řekla, že není ničí povinností navštěvovat protivné lidi.
Nerozumím, proč by ses s ní vídat musela. A i kdybys musela setrvávat
nějakou dobu tam, kde ona, tak se s ní nemusíš moc bavit, jen to
nejnutnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mám v práci kolegu, který všechno ví a ve všem je nejlepší. Pár let mě to vytáčelo…ale po čase jsem si uvědomila, že ty nervy nemám za potřebí. Od té doby s ním souhlasím, usmívám se, v duchu si myslím svoje a mám klid. Taky se na ni vykašli.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mám v práci kolegu, který všechno ví a ve všem je nejlepší. Pár let mě to vytáčelo…ale po čase jsem si uvědomila, že ty nervy nemám za potřebí. Od té doby s ním souhlasím, usmívám se, v duchu si myslím svoje a mám klid. Taky se na ni vykašli.
V té práci je to jednodušší. Tam se člověk může těšit na konec
pracovní doby nebo dovolenou. Ale co s těmi domácími…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Porovnávání dětí
- Toxické kamarádství - soutěživost, srovnávání dětí
- Porovnávání obličejů
- Porovnávání přítele s ex?
Zajímalo by mě, proč má někdo potřebu se srovnávat s ostatními, ve smyslu jakési prapodivné soutěživosti, dokazovat si, že je lepší apod? Děje se tak s jednou slečnou z rodiny. Já tohle tedy neznám nebo jsem si toho dříve tolik nevšímala. Se sestrou jsme nikdy v ničem nesoutěžily, každá jsme dobrá v něčem jiném a vzájemně se podporujeme a od kamarádek to také neznám. Dotyčná slečna je dost nepřející člověk, dělá jí dobře, když má navrch. Několikrát jsem ji třeba pochválila jídlo, oblečení i práci a když se jí něco povedlo nebo stalo něco hezkého, tak jsem upřímně měla radost s ní. Z její strany cítím spíše závist a když jsem s ní chtěla sdílet radost z čehokoliv z mého života, tak jen ztroha odpověď a hned začne mluvit o něčem jiném. Tak já už ani nevím, o čem se s ní kolikrát bavit. Za ty tři roky, co se známe se mě ani jednou nezeptala, jak se mám, co nového. Vídat se bohužel musíme.
?
Taky máte někoho takového v blízké rodině, jak s takovým člověkem vyjít