Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@fera21 Není to z tohohle filmu?
https://www.csfd.cz/…nky/galerie/?…
Přiznám se, že mě tam Havlová docela děsila. A Gottova fanynka ve Škodě lásky taky.Příspěvek upraven 25.05.20 v 09:53
Viděla jsem jen Škoda lásky a to byla celkem síla. Do takového stádia bych se teda nikdy dostat nechtěla.
Abys potkala i někoho jiného, chodila bych být tebou mezi lidi. Mezi ty s podobnými zájmy. Je fajn být doma a snít si, taky jsem to kdysi chvíli dělala, ale dlouhodobě to je spíš vysilující.
S odstupem času se ten, o kterém jsem kdysi snívala, stal úplně obyčejným smrtelníkem. Se všemi klady a zápory.
@Russet píše:
Viděla jsem jen Škoda lásky a to byla celkem síla. Do takového stádia bych se teda nikdy dostat nechtěla.Abys potkala i někoho jiného, chodila bych být tebou mezi lidi. Mezi ty s podobnými zájmy. Je fajn být doma a snít si, taky jsem to kdysi chvíli dělala, ale dlouhodobě to je spíš vysilující.
S odstupem času se ten, o kterém jsem kdysi snívala, stal úplně obyčejným smrtelníkem. Se všemi klady a zápory.
Pro mě je naopak vysilující kontakt s reálnými lidmi, omezuji ho jen na to nejnutnější.
@Anonymní píše:
Pro mě je naopak vysilující kontakt s reálnými lidmi, omezuji ho jen na to nejnutnější.
Otázka je, jestli se dokážeš uživit a postarat se o sebe. Nutit se do vídání s lidmi se asi nedá, ale obvykle je člověk tvor společenský. Nemůže to být sociální fóbie? Jsem sice ráda doma a nesnáším tlačenice, ale úplně izolovaná taky být nechci. Spíš je fajn to mít vyvážené. Mít možnost zalézt a i se vídat s jinými lidmi ![]()
@Russet A s tou sociální fobií je to pravděpodobné, ale diagnostikovanou ji nemám…
@Anonymní píše:
@Russet A s tou sociální fobií je to pravděpodobné, ale diagnostikovanou ji nemám…
Musí to být náročné i pro tvé okolí. Jestli se ve společnosti pohybuješ s myšlenkou „už abych byla doma sama“. Když je v práci blázinec, tak si přeju být už doma, ale většinou si lidi kolem sebe užívám a dokážou mi zlepšit náladu. Vzájemně se ovlivňujeme.
@Russet píše:
Musí to být náročné i pro tvé okolí. Jestli se ve společnosti pohybuješ s myšlenkou „už abych byla doma sama“. Když je v práci blázinec, tak si přeju být už doma, ale většinou si lidi kolem sebe užívám a dokážou mi zlepšit náladu. Vzájemně se ovlivňujeme.
To si nemyslím, já na nejsem nepříjemná. Pro mou práci není nutné s nikým příliš komunikovat, jen jsem vnitřně nervozní z přítomnosti jiných lidí. Jinak si myslím, že není moc lidí, co by chodila do práce ráda, většina ji spíš přetrpí.
Já takto snila od puberty pár let, potom jsem se bláznivě zamilovala do opravdového chlapa a snít jsem přestala. Přijde mi, že jsem snění měla jako náhradu opravdového vztahu. Ale ničemu to nevadí, až najdeš partnera, bude to zase jiné.
@Anonymní píše:
To si nemyslím, já na nejsem nepříjemná. Pro mou práci není nutné s nikým příliš komunikovat, jen jsem vnitřně nervozní z přítomnosti jiných lidí. Jinak si myslím, že není moc lidí, co by chodila do práce ráda, většina ji spíš přetrpí.
To si jen myslíš. To, co vysíláš, nemůže na druhé působit dobře. Nemusíš být „třídní šašek“, ale on stačí i výraz tváře a tón řeči.
Já v práci netrpím. V době koronodovolené bych dala nevím co za to chodit do práce a vést normální život. Nenosit všude plast na rukách a polévat se desinfekcí. V práci může být i legrace. Jasně že válečka na gauči nebo dovolená u moře je lepší než makat na noční, ale bez práce člověk zakrní, zleniví a má všelijaké myšlénky.
@Russet píše:
To si jen myslíš. To, co vysíláš, nemůže na druhé působit dobře. Nemusíš být „třídní šašek“, ale on stačí i výraz tváře a tón řeči.Já v práci netrpím. V době koronodovolené bych dala nevím co za to chodit do práce a vést normální život. Nenosit všude plast na rukách a polévat se desinfekcí. V práci může být i legrace. Jasně že válečka na gauči nebo dovolená u moře je lepší než makat na noční, ale bez práce člověk zakrní, zleniví a má všelijaké myšlénky.
Taky záleží na tom, jakou má člověk práci, já mám pocit, že v ní,,krním" víc než doma. Nicméně je pravda, že se v současné době, díky roušce, cítím v práci lépe, protože mi není pořádně vidět do obličeje, až jí budu muset odložit, budu si připadat, jak nahá.
@Anonymní píše:
@belladonna Mě něco takového asi nehrozí.
Pokud jsi nespokojená, tak bych to řešila s psychologem. Za pokus nic nedáš.
@belladonna píše:
Pokud jsi nespokojená, tak bych to řešila s psychologem. Za pokus nic nedáš.
Většinou jsem spokojená, ale někdy na mě padne strach, že se jednou probudím a budu litovat, děsí mě, že mě jednou moje,,obsese" opustí a já nebudu mít nic, co by mě naplňovalo.