Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
K-a-č-i-k píše:Bábi Zlopočasná píše:
Otazka je hlavne, ci si schopna to dieta za vsetkych okolnosti milovat a chranit. Ci v pripade ze ten chlap rodicovstvo nezvladne a odide, Ty dokazes neobvinovat z toho dieta. Ci si si ista ze to dieta nikdy z Tvojich ust nebude pocut „skazil/a si mi zivot“, „skazil/a si mi postavu“, „vzal/a si mi krasu“, „keby si nebol/a bolo by vsetko lepsie“.Ja viem, vsetky sa tu do mna obuju ze taka matka nemoze byt. Ale ja bohuzial poznam deti takychto matiek. Netvrdim ze by bolo lepsie keby sa nenarodili. Ale ze u takejto matky ten potrat nie je az tak zavrhnutiahodny.Bábi, souhlas. Vždycky záleží na situaci, na lidech, na možnostech…
Stejně mám tak trochu pocit, že zakladatelka potřebovala tak trochu podpořit, ale to je asi opravdu jen můj pocitKaždopádně potrat není jen tak, má i svojí negativní stránku…
Jenže to má i si dítě nechat a nevědět jak ho zajistit
Já stále říkám, že kdybych si mohla vybrat, tak se potratím(I když u nás to byl fakt šílenej extrém). Dětství jsem měla úplně na prd. Šikana od dětí. Doma teror, neměly jsme ani co jíst. Rodiče odjížděly třeba i na týden pryč, nenechaly nám doma nic k jídlu a já se měla postarat(bylo mi 12 a nejmladšímu bráchovy 2 roky).Když mě bylo 18 začaly mi chodit exekuce z dopravnícxh podniků. Přibližně tak od věku 11ti let. Bylo to přez 100000. Tak yjsem měla narušené představy o normálním životě (špatný výběr prvního partnera). Mám základní vzdělání(školu si teda dodělávám), protože jsem v 15ti zkončila na ulici atd atd. Proto jsem zakladatelce psala, ať si hodně dobře promyslí, zda si je jistá v partnerovy a v sobě, že to zvládne… Ono jak se říká, že každej své dítě po narození miluje není pravda. Vlastní zkošenost.....
annamat9 píše:
Ahoj zakladatelko,
Spousta maminek ti tady píše ať si mimčo necháš. Přijde mi, že si to všichni představují jako hurvínek válku. Ano sice dítě ze začátku stojí málo peněz ale v 18ti ho nebudeš kojit (což taky není jistota, že ti to půjde, já nekojila ani jedno dítě) ani krmit mrkví. Dítě nemáš na rok ale minimálně do 18ti a ideálně do 27 aby jsi mu zajistila vysokoškolské vzdělání.
Nikdy nemůžeš předpokládat, že nebude dítko nic potřebovat (třeba u mé roční dcerky teď zjistily nemoc, a stále lítáme po doktorech, byly jsme i v nemocnici, platíme spoustu peněz za léky). Taky jde hodně o to, že jak bude dítě v dětství žít si ponese do dospělosti. Já jsem žila v hodně nuzných podmínkách a prostě si to sebou nesu stále. Sestry jsou obě dvě na peníze a partnery si vybírají podle stavu na kontě. Opravdu tě chudoba poznamená, a kor v dnešní době, kdy jsou děti zlí(pozdější šikana ve škole). Když se teď na vše podívám zpětně, radši jsem měla jít na potrat (rodila jsem v17ti), jenže tenkrát jsem si připadala hrozně dospělá a nepřemýšlela jsem dopředu. Z přítele se nakonec vyklubal alkoholik, který mě mlátil. Dcerka měla problémy při jakémkoliv zvýšení hlasu. Musíš se opravdu zamyslet. Jak dlouho s přítelem jste, jeslti věříš tomu, že s ním zůstaneš. Jeslti si seš jistá, že si práci najde a že bude pracovat. Jeslti bude schopnej zvládat stresovou finanční situaci a nezačne třeba pít nebo gemblovat (což je poměrně časté). A hlavně mysli dopředu, protože teď ti třeba někdo kočárek nebo oblečení daruje, ale až půjde dítě do školky, nebo do školy, kdo ti pomůže? Už budeš muset vše platit sama.
Mluv hodně s přítelem, jak se cítí, jeslti to zvládne a taky doporučuju návštěvu psychologa (obvoďačka by ti měla dát doporučení a pak by jsi měla mít sezení zdarma) poradí ti a pomůže ti se v sobě vyznat. A vůbec bych nedělala nic jen z výčitek. Teď máš výčitky z tohodle, ale až nebudeš mít dítěti co dát k jídlu tak budeš mít výčitky zase z něčeho úplně jiného. Oba jste mladí a nic vám neuteče…
Napiš si na papír pro a proti a uvidíš co ti z toho vyleze.![]()
Promiň, ale na tohle se nedá nereagovat. Z toho mála, co jsi napsala, jsem pochopila, že jsi neměla jednoduché dětství. Takže tvůj postoj částečně chápu, ale napsat tohle. Já sem žila v rozvedené rodině s matkou, která měla partnera a nebyla s ním moc šťastná a věčně jsem poslouchala, co je špatně, jak by to mělo být atd…tzn. dětství žádná sláva. A teď čekáme mimi, máme kde bydlet, máme práci, ale jak můžeš mluvit o budoucnosti, když NIKDY nevíš, co Ti život postaví do cesty???? Už to tu někdo psal, takže se budu opakovat, ale kdyby jsi měla myslet na to, co bude za 7, 10 let, tak bys v životě nemohla nic mít, ani to miminko. My jsme teď zajištění, ale vždycky můžeme přijít o práci, máme hypotéku do 50 let, takže můžeme přijít o bydlení a když už dítě mít budeme, tak co? Dáme ho do útulku??? Zakladatelka teď bude nutně řešit třeba výdaje na 4 roky, než začne chodit do práce a pak už na tom bude stejně jako kdokoliv jiný!!! Takže se bude moct postarat o krásné dětství jejího dítěte. A věř, že peníze nejsou všechno. Já osobně bych teda raději žila v rodině, kde se sice budu muset uskromnit, ale kde budu milovaná a chtěná…To je pro děti to nejdůležitější - láska rodičů. A co se vyklube z tvého partnera nikdy nemůžeš vědět. Já jsem teď šťastně vdaná, manžel je naprosto ukázkový a co…vždycky se může cokoliv pos…a já můžu skončit jako samoživitelka.
MacinkaCZ píše:
kdybys měla myslet jak radí annamat9 tak bys to dítě nikdy neměla. Je jasné že se o něj budeš starat pořád ale nikdy nevíš kdy se s partnerem rozejdete, rozvedete, kdy příjdeš o práci a kdesi cosi. Můžeš čekat do 30ti než budeš ,,za vodou" než si vyděláš na dítě… a teď si řekni bude to tak? co bude potom? jiný partner? manželství? půjde to po potratu? půjde to ve 30ti?
Je jasné, že žádný partner není stálý ap. Ale proč nepracuje teď? I kdyby měl jít kopat příkopy tak proč to nedělá? Když od ní partner odejde dejme tomu ve třech letech věku dítěte, už bude zase trošku jiná situace. Psala jsem ať si napíše pro a proti. To mi už hodněkrát pomohlo vyřešit spoustu problémů, jen člověk musí být k sobě upřímný…
annamat9: ale běž, život se přece nedá takhle naplánovat… Já otěhotněla po dvou letech vztahu s chlapem, který si děti do budoucna přál, byl zodpovědný atd. Ale zodpovědnost neustál, rozešli jsme se. Taky to byla pro všechny bezvýchodná situace, ale záleží jak má kdo nastavené priority. Teď se všechno naprosto otočilo a nebýt těhotná, tak jsem asi nepotkala chlapa, který nás má teď obě moc rád a stará se o nás. Na mateřské přece člověk nebude 27 let a první tři roky s mimčem zase nejsou tak nákladné. Přece nemůžeš nejdřív šetřit dva miliony kdyby náhodou miminko potřebovalo nákladnou operaci nebo když by náhodou přítel přišel o práci. Taky nemůžeš mít v zásobě další dva chlapy, kdyby náhodou přítel těhotenství neustál. Jistotu totiž nemáš nikdy v ničem. A žít celý život ve strachu je vážně opruz.
Neviem preco sa navazate do annamat9. V podstate pise to iste co ja, len trosku farbistejsie a katastrofickejsie.
A mimochodom, moja mama ako ucitelka riesila aj take deti, co nemali ulohy, lebo museli byt na dvore az do tmy, kym matke samozivitelke neodisla panska navsteva. A to urcite nebola chyba biologickeho otca ![]()
Samozřejmě, že naplánovat se to nedá. Ale trošku s něčím počítat jo. S tou nemocí jsem reagovala na to, že dítě na začátku moc nestojí. To jsem si myslela taky, ale máme od začátku problémy a dokonce se všema třema. Důležité je, aby zvážila, zda to ona i partner zvládne. Já jsem jen realista a i trochu negativista (vždy počítám i s horší variantou), napsala jsem co se může stát. Všichni píšete, jak je vše fajn a že se dá vše zvládnout, jenže ono je to občs opravdu hodně těžký a stát zrovna moc peněz nedává......
annamat taky jsem neměla dětství vůbec jednoduchý a podle tvých měřítek byhc místo třetího dítka asi neměla čekat ani první.....jenže pokud by měl člověk plánovat a čekat až se vše pdoaří spoustu lidí by děti nemělo vůbec
annamat, taky může vypuknout třetí světová válka a budeme mít po starostech všichni. A co bude za 18 let bych neřešila. Může být dobře i špatně, ale nejspíš bude tak nějak střídavě.
A ještě k těm dávkám. Co vlastně dostane, když bude bydlet u rodičů? Pokud se nemýlím, tak ho dostane jen pouze platí nájem. V tom případě, by jí rodiče musely poskytnout nájemní smlouvu a z té platit daně. Což pochybuju, že by udělaly. Přítel nepracuje, takže je na ÚP, předpokládám, že bez podpory. takže dostává tak maximálně 3000 životní minimum (dávka hmotné nouze myslím příspěvek na živobytí). A zakladatelka bude dostávat 9m 7600 a pak na 4 roky 3800 + 500 přídavek na dítě.
ondrůjka píše:annamat9 píše:Promiň, ale na tohle se nedá nereagovat. Z toho mála, co jsi napsala, jsem pochopila, že jsi neměla jednoduché dětství. Takže tvůj postoj částečně chápu, ale napsat tohle. Já sem žila v rozvedené rodině s matkou, která měla partnera a nebyla s ním moc šťastná a věčně jsem poslouchala, co je špatně, jak by to mělo být atd…tzn. dětství žádná sláva. A teď čekáme mimi, máme kde bydlet, máme práci, ale jak můžeš mluvit o budoucnosti, když NIKDY nevíš, co Ti život postaví do cesty???? Už to tu někdo psal, takže se budu opakovat, ale kdyby jsi měla myslet na to, co bude za 7, 10 let, tak bys v životě nemohla nic mít, ani to miminko. My jsme teď zajištění, ale vždycky můžeme přijít o práci, máme hypotéku do 50 let, takže můžeme přijít o bydlení a když už dítě mít budeme, tak co? Dáme ho do útulku??? Zakladatelka teď bude nutně řešit třeba výdaje na 4 roky, než začne chodit do práce a pak už na tom bude stejně jako kdokoliv jiný!!! Takže se bude moct postarat o krásné dětství jejího dítěte. A věř, že peníze nejsou všechno. Já osobně bych teda raději žila v rodině, kde se sice budu muset uskromnit, ale kde budu milovaná a chtěná…To je pro děti to nejdůležitější - láska rodičů. A co se vyklube z tvého partnera nikdy nemůžeš vědět. Já jsem teď šťastně vdaná, manžel je naprosto ukázkový a co…vždycky se může cokoliv pos…a já můžu skončit jako samoživitelka.
Ahoj zakladatelko,
Spousta maminek ti tady píše ať si mimčo necháš. Přijde mi, že si to všichni představují jako hurvínek válku. Ano sice dítě ze začátku stojí málo peněz ale v 18ti ho nebudeš kojit (což taky není jistota, že ti to půjde, já nekojila ani jedno dítě) ani krmit mrkví. Dítě nemáš na rok ale minimálně do 18ti a ideálně do 27 aby jsi mu zajistila vysokoškolské vzdělání.
Nikdy nemůžeš předpokládat, že nebude dítko nic potřebovat (třeba u mé roční dcerky teď zjistily nemoc, a stále lítáme po doktorech, byly jsme i v nemocnici, platíme spoustu peněz za léky). Taky jde hodně o to, že jak bude dítě v dětství žít si ponese do dospělosti. Já jsem žila v hodně nuzných podmínkách a prostě si to sebou nesu stále. Sestry jsou obě dvě na peníze a partnery si vybírají podle stavu na kontě. Opravdu tě chudoba poznamená, a kor v dnešní době, kdy jsou děti zlí(pozdější šikana ve škole). Když se teď na vše podívám zpětně, radši jsem měla jít na potrat (rodila jsem v17ti), jenže tenkrát jsem si připadala hrozně dospělá a nepřemýšlela jsem dopředu. Z přítele se nakonec vyklubal alkoholik, který mě mlátil. Dcerka měla problémy při jakémkoliv zvýšení hlasu. Musíš se opravdu zamyslet. Jak dlouho s přítelem jste, jeslti věříš tomu, že s ním zůstaneš. Jeslti si seš jistá, že si práci najde a že bude pracovat. Jeslti bude schopnej zvládat stresovou finanční situaci a nezačne třeba pít nebo gemblovat (což je poměrně časté). A hlavně mysli dopředu, protože teď ti třeba někdo kočárek nebo oblečení daruje, ale až půjde dítě do školky, nebo do školy, kdo ti pomůže? Už budeš muset vše platit sama.
Mluv hodně s přítelem, jak se cítí, jeslti to zvládne a taky doporučuju návštěvu psychologa (obvoďačka by ti měla dát doporučení a pak by jsi měla mít sezení zdarma) poradí ti a pomůže ti se v sobě vyznat. A vůbec bych nedělala nic jen z výčitek. Teď máš výčitky z tohodle, ale až nebudeš mít dítěti co dát k jídlu tak budeš mít výčitky zase z něčeho úplně jiného. Oba jste mladí a nic vám neuteče…
Napiš si na papír pro a proti a uvidíš co ti z toho vyleze.![]()
Peníze nejsou vše,ale z vlastní zkušenosti vím,že jsou velice důležité,přišla jsem o práci,neměla na nájem a dítě nepochopí,když mu řekneš nemáme na chleba..Donutila mě situace,že jsem neměla co dítěti dát na jídlo,tak jsem musela udělat nejhorší věc-dělat v bordelu!!!! Nikde mě nevzali do zaměstnání když jsem nemohla dělat odpolední kvůli dítěti,které by odpoledne neměl kdo pohlídat-školka byla do pěti…A v noci,abych mohla jít na ŠICHTU mi malou hlídala sousedka!!!! Prostě hnus hnus a zase hnus,pak jsem se z toho sesypala a skončila na psychině…
annamat9 píše:
A ještě k těm dávkám. Co vlastně dostane, když bude bydlet u rodičů? Pokud se nemýlím, tak ho dostane jen pouze platí nájem. V tom případě, by jí rodiče musely poskytnout nájemní smlouvu a z té platit daně. Což pochybuju, že by udělaly. Přítel nepracuje, takže je na ÚP, předpokládám, že bez podpory. takže dostává tak maximálně 3000 životní minimum (dávka hmotné nouze myslím příspěvek na živobytí). A zakladatelka bude dostávat 9m 7600 a pak na 4 roky 3800 + 500 přídavek na dítě.
Ahojky
já s tebou naprosto souhlasím,ale tady to nemá smysl řešit,vidíš,kam se ta debata dostala,prostě jsou tu maminky,který si to nedokážou představit ![]()
Tý jo holky tolik příspěvků jsem ani nečekala,ale děkuji moc za vaše názory,příspěvky.S annamat9 musím souhlasit s tím,že opravdu je to někdy hodně těžký hlavně tohle rozhodnutí.Vím,že tohle je jen na mém rozhodnutí a že vy za mě nerozhodnete.Teď v nejbližší době si to všechno vyložím,popřemýšlím určitě si o tom promluvím ještě jednou a pořádně s přítelem klady a zápory.Promluvím si o tom i s mámou,ta má přece jenom více zkušeností v tomhle a ví.Přítel se rozhoupal s tou prací a já bych chodila po brigádách třeba dokud bych mohla a dávala si peníze bokem, abych měla aspoň trochu nějaké zajíštění ať už menší či ne,ale bylo by.Kdybych si to nechala je jasné,že bych nelitovala a i kdyby to stálo strašně velké úsilí dala bych do toho vše a snažila bych se aby dítě mělo co by potřebovalo.Lásku by mělo na milion % mám strašně moc ráda děti a o té nejhorší situaci nechci ani přemýšlet.Dá se zvládnout cokoliv(skoro).Přineslo by mi to velké štěstí do života,ale ten strach z toho všeho je strašný!Snad mě holky chápete.
Kdyby mí rodiče uvažovali jako ty, nebyla bych tady. Mamka otěhotněla v 15, byla v prváku na učňáku, taťka je jen o měsíc starší. Mamka sice školu nedodělala, ale taťka v 16ti nastoupil do fabriky, chodil na 3směny a do toho dodělal i výučák. Rodiče jim pomáhali dokud taťka školu nedodělal, tedy do jejich 18ti let. Dál to zvládali sami. A zvládli to. Lehké to samozřejmě neměli,v 15ti a ještě i v těch 18ti letech byli děcka s děckem a co mi naši vyprávěli, že kočár byl za 2-3 měsíční platy, no obdivuju je za to. Zvládnout se dá všechno, kdyby bylo nejhůř, jistě máš milující rodinu, která by nedovolila aby jsi neměla dát dítěti co do pusy
. Mně je 21, jsem ve 4.měsíci a taky bez práce, přítel (sice pracující) ze začátku taky, přemýšlel nad tím, že ještě nejsme finančně zaopatření, nemáme našetřené ( upřímně nevěřím, že bychom na dítě někdy vůbec našetřili), ale teď se nemůže dočkat
. Zvládli to jiní, není důvod proč bysme to nezvládli my a vy také ![]()
Ahojky,nedělej to..nechoď na potrat..později se jen utrápíš výčitkami..
..mít mimi je dar..
.. a věř mi že to zvládneš,je ti 20,bydlet máš kde,přítele taky máš,rodina také jistě pomůže a nějaké peníze taky budou..ono to není zase až tak moc finančně náročné-nemusíte přece kupovat nové věci… a uvidíš že až si poprvé pochováš ten svůj uzlíček,tak budeš vědět že to všechno stálo za to a že vše zvládneš..
..tak držím palečky..
![]()
bojjjko píše:annamat9 píše:Ahojky
A ještě k těm dávkám. Co vlastně dostane, když bude bydlet u rodičů? Pokud se nemýlím, tak ho dostane jen pouze platí nájem. V tom případě, by jí rodiče musely poskytnout nájemní smlouvu a z té platit daně. Což pochybuju, že by udělaly. Přítel nepracuje, takže je na ÚP, předpokládám, že bez podpory. takže dostává tak maximálně 3000 životní minimum (dávka hmotné nouze myslím příspěvek na živobytí). A zakladatelka bude dostávat 9m 7600 a pak na 4 roky 3800 + 500 přídavek na dítě.já s tebou naprosto souhlasím,ale tady to nemá smysl řešit,vidíš,kam se ta debata dostala,prostě jsou tu maminky,který si to nedokážou představit
Myslím, že dokážou a některé chtějí pochopit i tvoje příspěvky, ale ty to bereš jako konflikt. Viz tvoje nová založená diskuze. Na svoji otázku asi odpověď nedostanu, škoda.
Jak říkám, nejsem odpůrce potratů, záleží na situaci a na lidech…Ale když vidím, jak tady některé holky marně touží po miminku, tak mě mrzí, když to někdo vyloženě zlehčuje a z tebe jsem takový pocit měla. Proto jsem chtěla vysvětlení, když už jsi to sem napsala. Tomu se říká diskuze ![]()