Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojky. Dítě je dar, prostě stalo se, měli jste si dát pozor, ale teď už je pozdě bycha honit. Jednou už to prostě přišlo, je tedy na čase postavit se k tomu čelem a řešit danou situaci.
Byla jsem v podobné situaci s tím rozdílem, že můj přítel dítě nechtěl, odmítal jej a poslal mě na potrat. Zrovna tak jsem přemýšlela, zda jsem schopná dítěti poskytnout vše co bude potřebovat, zda budu dobrá máma, zda to zvládnu, když na to budu sama, bez práce atd.
Dítě sem si nechala, termín máme 4.5. a já věřím, že vše zvládnu a bude dobře. Potkala jsem skvělého muže, který mě miluje a těší se i na dítě. A vlastně jsem ho potkala právě díky tomu dítěti.
Co se zdá být neřešitelné, vyřeší se samo a snad i díky mému rozhodnutí dítě si nechat přes všechny překážky, jsem nakonec potkala i lásku. Věřím tomu, že kdybych se rozhodla jinak, litovala bych celý život.
Jo,také jsem na tom takhle byla.V 19ti,na Vš,s klukem,se kterým to bylo jen omylem.Já na potrat šla,prostě jsem v tu chvíli věděla,že nejde nic jiného.Problém byl až potom,měla jsem strašné výčitky a bylo mi to líto,pořád jsem na to myslela…Úplně mě to psYchicky rozhodilo.Trvalo dlouho,než jsem se sebrala.Už je to spousta let,mám tři děti…nevím,jestli bych to udělala znovu,v té situaci asi ano.Rizika jistě znáš,nemá cenu nic si namlouvat.
Tyhle otázky si pokládám stále,když si to nechám zvládnu/zvládneme to?Oba dva ještě na to nejsme připraveni,nevím co si počít.Milujeme se,vzájemná opora prostě všechno.Nedokážu to
Pak si to celý život vyčítat co jsem to proboha udělala něco tak škaredého.
Moc přemejšlíš a vlastně nemáš o čem. Dítě už je tu, tak co řešíš. Řeš, jakej si koupíte kočár, to je lepší.
Pokud se milujete, chcete být spolu, pak není myslím co řešit. Já to měla o hodně těžší, zůstala jsem na všechno sama. Přítel mě opustil.
A přesto přeze všechno jsem si dítě nechala. Prostě nedokázala bych jej dát pryč.
Můžu se zeptak kolik ti je let a kolik let je tvému příteli?
On na to nemá bojí se možná toho více než já.Jsi statečná holka luciperko. Je nám 20 let.
Ono to ze začátku vypadá jako velká věc - mít miminko. Kde vzít peníze, jak se o něj budete starat… Já byla ve stejné situaci jako Luciperka. Ty máš výhodu, že aspoň přítel zůstal s Tebou. Myslím si, že je jediná důležitá otázka - budete ho mít rádi? Se vším všudy? Pokud ano, tak máte vše, co je potřeba. Výbavička se nakonec nějak seskládá, budeš se sama divit, kolik lidí přinese miminku dárečky. Spousta věcí se dá koupit z druhé ruky velmi levně a mnohdy jsou to krásné skoro nepoužité věci. Mně stálo oblečení pro mimi na prvních 6 měsíců asi 2000 (a máme toho víc, než zvládá unosit
), hluboký kočárek 1500, plíny mám látkové… Asi budeš mít nárok na porodné, příspěvek na byt, na dítě… Zjisti si, na co máš nárok a nenech se odbýt. Mně i na úřadě mnohdy tvrdili nesmysly.
Malá má už skoro 5 měsíců a i když máme mnohdy rozpočet hodně napjatý, stačí se na ni kouknout a je mi to fuk. Nevyměnila bych ji ani za všechny peníze světa. Vždycky nějak bude
Držím palce, ať se rozhodneš správně a nemusíš nikdy litovat. Ať už to znamená cokoliv, volba je na Tobě…
Jasně, že se přítel bojí víc, než Ty. On to miminko v sobě nenosí, necítí co Ty. V tomhle to mají chlapi paradoxně horší…
Nic proti, ale co čekáš, že Ti kdo napíše? Tohle je portál pro maminky:) Jasné, že ti napíšou ať si to necháš. A já se k nim přidávám. ![]()
Mě je 18, přítelovi 19, bydlíme u mojí maminky a kdybych otěhotněla, tak na potrat nejdu.
Oba jsme bez práce. Ale já si pořád říkám, že by se to nějak dalo, přítelovi se teď rozjíždí práce, takže.. ![]()
Za mě, dítě si nech, později by si mohla litovat.
A neboj, zvládnete to. ![]()
Anonymní píše:
On na to nemá bojí se možná toho více než já.Jsi statečná holka luciperko. Je nám 20 let.
Pak už nejste děti a myslím, že je třeba se teď zajímat, jak se na děťátko co nejlépe připravit.
Jak píše Zdeňka K. vše se dá koupit z druhé ruky. I já takto vše řeším, na aukru či na bazošu a jiných portálech se dají sehnat krásné věci. ![]()
Teď už se jen soustřeď na miminko a užívej si těhu období, je to krásné cítit jak v tobě roste nový život.
![]()
eva valoi píše:
Moc přemejšlíš a vlastně nemáš o čem. Dítě už je tu, tak co řešíš. Řeš, jakej si koupíte kočár, to je lepší.
přesně tak ![]()
určitě si přečti tohle
https://www.emimino.cz/…nstvi-89997/
je holčina co řešila něco podobného
Podle mě je hlavní, že to mimčo chcete - nebo chtěli byste, kdybyste se nebáli.
Jak už tady bylo řečeno - mít dítě se zdá jako velká věc, ale ono to tak vůbec není. Ano, stojí peníze, ale určitě to není tak strašné, jak si člověk říká na začátku. A hlavně - člověk se rád uskromní, najednou mu nevadí chodit pár let ve stejných riflí ani přestat kouřit ani jíst na snídani rohlík s máslem bez salámu.. Prostě všechno je najednou vedlejší a na prvním místě je miminko a jeho potřeby. Je moc fajn, že máte babičku a dědečka, určitě pomohou a ne že musí, ale proto, že budou vnouče milovat a budou ho chtít „rozmazlovat“, jak to jenom půjde.
Ono v dnešní době není problém kupovat oblečení i ostatní potřebné věci v bazarech nebo se poptat kamarádek, určitě se některá zbavuje věcí po miminku a když ne přímo ona, tak má kamarádku, která ano. Doporučuju hned teď kouknout na internetové bazárky, až uvidíš, za jaké směšné částky se dá všechno koupit, strach tě trošku přejde.
Navíc než se mimčo narodí, to máš minimálně půl roku, za tu dobu se změní spousta věcí, přítel nejspíš narazí na nějakou fajn práci. Dost možná se vám i vyplatí najít si podnájem - zeptejte se na sociálce, pokud máš možnost napsat se např. k babičce nebo v tom podnájmu budou souhlasit s tvým trvalým bydlištěm, máš vystaráno, peněz dostaneš dost.
Prostě - když budete chtít, zvládnete to, neboj! A na druhou stranu - já mám dojem, že už teď tušíš, že pokud bys dala to mimčo pryč, litovala bys toho..
Růžové perspektivy už tu byly vymalovaný líp než ve Čtyřlístku ![]()
Je taky dost možné, že tě přítel opustí a zůstaneš s děckem sama. U rodičů věčně bydlet nemůžete, co pak bude dál? Jistě tě nevyhodí, ale vejdete se? Budete se několik let snášet? Anebo tě přítel neopustí a zůstanete spolu, ale on bez práce, ty jen s nuzným rodičákem, kde budete brát peníze? Nejlevnější podnájem s inkasem 6-7 tis., 3 tis. potraviny, 2 tis. pro dítě a dalších x výdajů.
Nemyslím si, že by sis někdy vyčítala, že sis to děcko nechala. I když i takové ženy jsou. Ale dalo by se to možná udělat líp, kdyby miminko přišlo později.
Nechávat si ho jen proto, že se bojíš výčitek svědomí, to fakt není dobré řešení. Měla bys přestat myslet tolik na sebe, ale spíš položit i otázku, jestli nebudeš mít výčitky, když dítě bude event. vyrůstat bez otce, s prarodiči, třeba s minimem finančních prostředků. Fakt není vždycky pravda, že tím, že porodíš dítě, ti přestane vadit, že žvýkáš suchou housku, tím se radši neutěšuj ![]()
Prostě při rozhodování vzít v úvahu i ty horší scénáře.
Kdybys bydlela někde poblíž, darovalabych ti sporťák. Není to sice novota, ale je super velký - asahi scirocco.
Já bych si miminko nechala, o jedno se právě snažíme, a zatím se nedaří. V září jsem po revizi - těhu ukončené ve čtvrtém měsíci z důvodu vývojové vady, a můžu ti říct, že výčitky jsou velké a moc to bolí.....
Ahoj holky, vůbec nevím co teď dělat.Byla jste některá z Vás v takové situaci?Přemýšlela jste nad takovým škaredým přístupem?Jde totiž o to, že jsem po nechráněném pohlavním styku otěhotněla a dítko je teprve na začátku na cestě jak se říká a já se bojím toho,že bych nebyla tak dobrá matka,že bych dítěti nedala vše co by potřebovalo.Jsem totiž bez práce,bydlím u rodičů.Přítele mám,jenže ten je úplně na tom stejně jako já.Teď se sice trošku rozhoupal,hledá si práci,ale oba se bojíme že by jsme to nezvládli.Na jednu stranu by jsme si děťátko moc rádi nechali ale na druhou stranu z toho máme hrozný strach jsme přece jenom mladý pár.Je možnost,že by rodina pomohla,ale to by bylo jen do určité doby a u rodičů taky nemůžu být večně natož s dítětem.Nemůžu spát,stále nad tím musím přemýšlet.Nemám odvahu dát dítě pryč, když za nic nemůže!
Přítel říká že nám nic jiného nezbývá, ale já si tohle připouštět nechci.Děkuji. 