Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potraty kdysi dávno
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.8.18 20:00
No tak se zeptej otce, prarodicu… jestli te to tak trapi. Nebo nejake dobre zname matky ze starych dob… podle toho, jaky mate vztahy. Jinak to nezjistis, vypada to, ze matka ti to nerekne, popisujes ji tak, ze snad ani ona sama nevi, jak to bylo/je, nema to v sobe srovnany. Jinak chapu tu touhu znat pravdu. Ta te bude zrat dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rokris
24.8.18 20:18
@Markéta80 píše:
komise byly dost přísné a spíš potrat zamítli.
JJ, byly spíš proti. Ženský tam chodily se strachem, že to neprojde. Na něco to asi bylo i dobrý. Lidi si dávali víc bacha.
- Citovat
- Upravit
24.8.18 20:43
@rokris taky si myslím, ale je to divný a dost blbý když za mne rozhoduje někdo jiný 
Kdy to vůbec dovolili? Doufám že po znásilnění ano. Mne stačila komise kvůli sterilizaci při třetí sekci. Tam jich bylo, koukali na mne, pak do papírů a pak zase na mne a pak předseda komise že jsme tam měla být už před druhou sekcí že by mne to odklepli 
a to jsem jim řekla že to bych rozhodně nepřišla 
Prý vy máte těch zdravotních nějak moc, to jsou všechno vaše papíry 
a ještě to bylo v suterénu nemocnice, no nic moc pocit i když jsme věděla že je to formalita a myslím že za 2m se to rušilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.18 20:57
@Anonymní píše:
Jsem ročník 80. nechci v tom rýpat, ale přináší mi úlevu vědět, že je za tím něco lidsky pochopitelného, myslím za tím jejím chováním. Že to není má vina. Zakladatelka
A tebe to hodne trápí? Když ona mluvit nechce, zaměr se na to, aby si z toho neměla „následky“ ty. A třeba se dokážes povznést i nad jeji řeči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.18 20:57
@Markéta80 píše:
komise byly dost přísné a spíš potrat zamítli.
https://cs.wikipedia.org/…v_%C4%8Cesku
„jako regulátor zde fungovaly interrupční komise, které posuzovaly oprávněnost jednotlivých žádostí, avšak činnost komisí byla poměrně formální a povolovaly naprostou většinu žádostí.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rokris
24.8.18 21:22
@Markéta80 píše:
@rokris taky si myslím, ale je to divný a dost blbý když za mne rozhoduje někdo jiný
Tak bylo to asi potupný. Já to mám jen z okolí. Já si to odpustila. Nemusím mít všecko. 
Ale to, že se dá dnes zaběhnout na potrat, v podstatě libovolně, místo antikoncepce, to taky není dobře.
- Citovat
- Upravit
24.8.18 21:43
@Anonymní píše: ........jí přifařila do života. I kamarádkám o mě tak mluví. Že mateřství je oběť, že ale nelituje a furt zdůrazňuje že nelituje i když to je tak těžký a moje jídlo bylo tak drahý a neměla kvůli mě co na sebe a nečetla knížky a nechodila támhle a támhle. Jak jsem byla mladá, tak mi furt cpala, že kdybych to nedostala, že mi udělá ty bylinky, že jí to vždycky pomohlo. Mě z toho chodila chodí mráz po zádechbrrrr
......
tak tím pádem asi žádné nechtěné dítě neměla, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.18 21:46
Treba o potratu kdyz byla tehotna proste jen uvazovala a pak celej zivot proste zije v tom, ze premysli jaky by to bylo, kdyby na potrat sla. Asi nechtela nikdy deti a obe vas ma „omylem“ a porad se s tim nemuze smirit a prestat myslet na to co by bylo kdyby se rozhodla jinak.
Ja treba taky obcas premyslim jaky by to bylo, kdybych nemela dite, jak bysme zili, co bysme delali a tvoje mama o tom proste premysli vic treba prave proto, ze ma deti neplanovane
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.18 21:50
holky a to víte jistě s tou komisi? Já jsem ročník 84 a máma měla sbalenou tašku k nástupu na potrat (ano, vyprávěla mi to jako historku 
)a táta ji to den předem rozmluvil Takže to opravdu muselo být tak, že někde ještě obhajovala a prosazovala, že mě nechce??? 
Jinak klasický studený odchov, ale že jsem se neměla radši narodit nebo ji zkazila život, tak to tedy zas vůbec. Stejně nechápu, jak to nějaká máma může vůbec říct
- Citovat
- Upravit
24.8.18 21:57
Tvoje máma je nejspíš dost nevyzrálá a egocentrická osobnost. A zřejmě v mládí čelila rozporu mezi tím, co se od ní očekává a co cítí.
Mluvit před dítětem v náznacích o tom, že bylo nechtěné, že byla možnost potratu, která se nezdařila či ji nevyužila (a ty bud vděčná, zkazila jsi mi život, obětovala jsme se pro tebe) je velmi nedospělé a sobecké, sex snad měla dobrovolně. Tvá matka bude podivná osobnost a já bych po jejích pohnutkách raději ani nepátrala. Zbytečně budeš jitřit rány. Spíš se smiř s tím, že už se asi nezmění a pokus se na to adaptovat 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.18 21:59
Já jsem 80. ročník. Otec chtěl aby šla matka na potrat, ale ona vzhledem k svému věku 30.let a k své víře na potrat nešla. Ale několikrát jsem slyšela že jsem nechtěné dítě. V pubertě mě nikam nepouštěla a dlouho jsem slyšela, abych nedopadla jak ona. neřeším to. Moje děti jsou plánované, chtěné a milované, víc nepotřebuji.
Z osobních důvodů inko B
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.18 22:04
@Anonymní píše:
holky a to víte jistě s tou komisi? Já jsem ročník 84 amáma měla sbalenou tašku k nástupu na potrat (ano, vyprávěla mi to jako historku
to je šílené, něteré matky snad nemají kouska empatie. Mě zas svěřila informaci, jak mohutně skákala přes švihadlo, aby to dostala. Nedostala, udržela jsem se 
Taky celý život bojuju s tím, že jsme jí bránila ve štěstí, které získala až s druhým manželem (první by můj otec, brzy se rozvedli). I ve druhém manželství mi dávala najevo, at si považuju, že mě otčím živí, protože můj otec je mizera a neplatí…Vztahy máme problematické dodnes a to už jsme dávno dospělá. Neumím si představit, že bych tohle udělala svým dětem, chran Bůh 
Prosím o anonym, osobní údaje.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.18 22:20
@Anonymní píše:
to je šílené, něteré matky snad nemají kouska empatie. Mě zas svěřila informaci, jak mohutně skákala přes švihadlo, aby to dostala. Nedostala, udržela jsem se
Prosím o anonym, osobní údaje.
no tady teda čtu mnohem horší příběhy 
Je to fakt hnus…
A ještě pro zakladatelku.. já už se v tom nepatlam…nepřijedu na oběd a nezeptam se a mami jak to teda bylo? Prostě to takhle asi dvakrát vyprávěla, že jsem přes neplodne dny a brzo po první dceři a že babička ji to vlastně radila u nás obou a mně že si přemluvil táta. Vztahy jsou dobré, nikdy jsme si nic hnusného neřekly, vlastně popsala jak to bylo. Ale říkám, dost se mi tím vysvětlil ten odstup a chlad a pocit nemilovaneho dítěte, tak mi to aspoň trochu zapadlo dohromady v dospělosti. Uzavřeno… teď je pro mě priorita moje rodina a dětem dám vše, určitě budou hrozně rozmazlený
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.18 22:42
Hodne mi to pripomina matku moji kamaradky. Ta se vdala a mela dite jenom proto, ze se to ocekavalo. Kamaradka je sice chtena, ale rozhodne ne vytouzena. O kamaradku se starali spis prarodice. Matka ji od detstvi vypravela, jak strasny byl porod, jak byla potrhana…
Zakladatelko, asi bych zkusila matku vyprovokovat. Az zas zacne s tim, ze bys mela byt vdecna, ze nesla na potrat, tak ji rekni, ze na nej mela jit, ze byla spatna matka a radsi byses narodila nekomu jinemu. Mozna ji takova reakce rozmluvi.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.18 23:55
Holky děkuji všem za příspěvky, napsaly jste mi moc hezky podpůrně, daly podněty k zamyšlení. Mnohé z vás to mají podobné jako já, to mě mrzí…
Ptaly jste se na laktační psychozu-to neměla, o kojení mluví s klidem. Tam cítím, že nic extra zvláštního nebylo, nekojila dlouho, ale nemyslím, že to něco znamená.
S našim otcem se pak rozvedla. Vzali se, když byla těhotná, tehdy se to slušelo.
Napadá mě k tomu to, že buď jí to nepovolili ten potrat, a nebo věděla, že by jí to nepovolili. Bylo jí 32, na tehdejší dobu už celkem vysoký věk. To máte porod v 33! Byla bezdětná. U ségry zas už byla vdaná a měla jen jedno dítě. Mě na tomhle tématu zaráží, že o tom tak často má potřebu mluvit, ta možnost potratu. I po těch letech. Ožehavé je u nás téma potratu. Pak peněz jakože nás živila.O tom jídle hodně mluví a mluvila. Celkem i porod, taky jak byla potrhaná a hnisalo jí to. Hodně mi přijde, že vyčítala ty peníze. Ona asi snámi i dost často byla ráda, je tam takový rozpor, proto se mi to neuzavírá lehce, aniž bych věděla o co jde. Často říkala věci ve smyslu, že ona si své „odkroutila“jako tím myslí život s dětma. Ono je v podstatě asi jedno, jestli šla nebo nešla před komisi, je pro mě důležité, trochu se dopátrat toho, proč k nám má tak divný vztah. Při své vřelé povaze!
Asi bude pravda to, že ona tu roli matky nikdy nepřijala. Bu´d potrat nešel, nebo se bála zažádat, nebo se těšila ale představovala si to lehčí, než to pak bylo, hlavně finančně. Ona i dnes ráda mluví o otm, kolik jsme snědly, jaké svačiny musela dělat ségře a že jiné ženské měly víc oblečení a ona ne, protože musela kupovat jídlo. Asi se jí porodem změnil život k horšímu. Asi už pak nebyla nikdy tak šťastná. Ona třeba na porod a těhotenství sváděla všechno. Ztráta postavy, ztráta zubů, ztráta peněz, ztráta sobotního čtení knížek. Když mluví o něčem krásném, tak je to její dětství, nebo čas než se stala sama matkou. Když mluví o nás tak určitě padne, že to vyšlo draho, že jsme furt jedly, dodnes mám blbý pocit, když jím. Ona o tom jídle fakt mluvila snad každý den. A pak ty potraty řeší, že nebyla, jak je dobrá že nebyla a že teda to jídlo pak bylo drahé a tak kolem dokola. Někdy je ale hodná milá, něžná taky bývala, když měla náladu.
Ale cítím, že kolem toho těhotenství něco muselo být a z její strany. Ona kolikrát i v hádkách s náma jako dětma po nás řvala, že nemůže za to, že se jí to stalo. Jako těhotenství, že se jí stalo. Mluví o tom jak o autonehodě. A pak taky mluví o okolí, že snad rodina měla doporučovat potrat, což mi přijde přitažený za vlasy, ale ona to tvrdí. Rozhodně to téma potratu u nás nijak neslábne, na to, že už jsme obě dcery dospělé, máme děti, tak to téma furt ty naše rozhovory s mámou nějak provází.
Pokud to bylo tak, že to nepovolovaly na požádání, tak myslím, že 32 leté, bezdětné se zázemím v rodičích by potrat nepovolili.
V podstatě je mi jí líto. Vadí mi to asi méně, než kdyby nás měla dobrovolně a pak nám to furt otloukala o hlavu. Takhle si říkám, že to sama měla těžký, ale doba byla taková, že psychika nikoho moc nezajímala a ona nás musela mít. Já jsem ráda, že jsme. Samozřejmě. Ale lehčeji se mi žije s pocitem, že ona halt na to mateřství nebyla, než, že jsem nějak mámu zklamala, že jsem jí nedokázala udělat trochu šťastnou. Furt jen breky, že se jí TO stalo, to je na palici Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
