Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuju se vypovídat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.8.10 11:47
Hlavu vzhůru,jak píšeš bude líp-ale věřím,že je ta na palici 
A manžel nemá nějakou dovolenou,že by jste někam vypadli na 2-3dny,chápu že na víc to asi nepůjde,ale zapomenout na všechno.Nejlépe bez dětí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 11:48
ahoj,docel tě chápu…když babičky nefungují je to prostě na prd…člověk by si měl prostě odpočinout a chvilku přijít na jiné myšlenky:-) přeju hodně síly. Tereza a Karin
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
6.8.10 12:02
Ahoj anonymní, chápu moc dobře 
Taky stavíme a med to žádný není. Firmám jsme svěřili jen minimum a jak píšeš, lepší si to udělat sám. Kvůli jedné jsme museli dokonce měnit celý projekt.. S manželem se taky vídáme podstatně méně, přijde z práce, pohraje si pár minut s malým a je fuč, ze stavby přijde v devět a jde spát.
Chce to vydržet. Je to mezidobí, až postavíte, bude podstatně líp. Ono oddech na pár dní bych taky uvítala, jenže nelze to. Někdo se musí postarat o pracanty, uvařit jim a tak. A pak taky bych si to neužila, kdybych věděla, že já se válím a manžel dře na našem společném 
Hodně síly 
- Citovat
- Upravit
6.8.10 12:08
Uuuf, jsem tom stejně (až na ten domek a krásný vztah s manželem 
). Poslední dobou mám fakt pocit, že mi hrábne 
Navíc, jak mám děti normálně zdravý, tak teď jsme celá rodina nějak zdravotně zkolabovali - to taky na všeobecné náladě nepřidá …
A přiznám se, u nás se hodně naruší rovnováha, když starší dcera nechodí do školky, ale je dlouhodobě doma, což teď o prázdninách je …
Snad bude líp. Mladší přestane být taky příšerný mamánek, starší mě začne poslouchat (nebo si aspoň půjde ty svoje rozumy a věčné připomínky ventilovat v září do školy), manžel se aspoň občas zapojí do chodu domácnosti a do péče o děti … a ze strhané, uječené hysterky na pokraji nervového zhroucení se stane zase vlídná, usměvavá maminka:)
(A zazvonil zvonec a pohádky je konec:( )
Vydržať!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:13
Docela to chapu… jsou dovolene a prazdniny, coz v praxi znamena, ze starsi nechodi do skolky a manzel neni prakticky doma, casto se stava, ze chodi domu, kdyz deti spi… mladsi se zrovna rozchodila, takze je desne rychla a ja uz si pripadam uplne vyrizena… babicky sice mame, ale ne zrovna blizko a hlidaji jen, kdyz se jim chce, coz je malokdy… navic mladsi jeste kojim, takze vikend bez deti je scifi… obe deti najednou taky zadna babicka nechce,manzel moc nefunguje ani o vikendech… nebyla jsem bez deti vic nez dve hodiny ani nepamatuju…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:21
všechna období nejsou ideální a šťastná, myslím, že si tím každý projde… a nemusí se ani stavět! vydrž! věřím, že ještě počasí nepřidá! a je toho fakt hodně! ale zlepší se to! sama to víš.. jen potřebuješ dobít baterky.. však by to nějak šlo! odjeď aspoň na víkend! však se nic nepo… když se dva dny na stavbě přítel neobjeví.. a pohlídá děti.. nebo prostě dva dny ty budeš moct vypadnout! lehce si to fakt prosa´d bude hned líp!
my jsme stavěli úplně sami čtyři roky.. vím čím procházíš.. a ještě jsme měli hodně málo peněz.. a děti malé a já dělala dálkově školu cca 200 km od domova jezdila jsem 1× za týden! teď se divím, jak jsem vše zvládla a ty stavy jsem měla taky!
držím palečky ať je líp! co nejdřív! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:24
Ahojky 
taky tě uplně chápu,nám babičky taky nefungují,kámošky zaneprázdněné,chlap od rána do večera v práci,pak příjde domů ještě dělá na baráku,někdy si taky připadám na všechno sama,malej děsnej sígr a mamánek i když má tatínka doma tak hrát si s ním o samotě vydrží jen chvíli,musím si hrát s něma takže v klidu si nic neudělám skoro,jen se na moment vzdálím hned hysterický jekot 
je to kolikrát na palici.Rada bych s chlapem vypadla aspon na jeden večer někam se pobavit a odpočinout,jenže když není hlídání tak to nejde Naštěstí nejde hlava kolem jen mě ale i chlapovi 
když malej usne tak jsme rádi že máme nějákou chvilku pro sebe a můžem udělat UF 
Ale jednou tady ta honička nám všem skončí a bude líp až nám děti vyrostou,dostavíme a zrekonstruujem domy bude fajn,musíme jen vydržet a zas jen vydržet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:24
Já mám dítě sice jen jedno,ale k tomu dva psy 
S manželem oba děláme na směny.Denní a noční.Stane se že si 14dní podáváme v práci dveře-pracujeme i na stejném místě.Babičky hlídají jen když jsme oba spolu v práci,je toho do měsíce dost tak pak už je nechci zatěžovat.manžel má spousty koníčků takže doma taky moc nepobude.Adámek je prakticky každý měsíc nemocný nebo aspoň nachcípený takže taky žůžo.Lítání po doktorch,náročná práce,doma pak lítám jak hadr na holi.Dovolená taky nedopadla dobře,celou jí Adámek promarodil.Do školky teď nechodí takže měsíc vymýšlení programu…však to znáte
Taky mám někdy pocit,že tu fláknu dveřma a nikdo mě tu neuvidí tak týden.Máš štěstí,že máš hezký vztah s manželem.My se máme taky rádi,ale jak toho máme oba hodně tak se často hádáme kvůli blbostem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:31
Taky mám někdy pocit,že tu fláknu dveřma a nikdo mě tu neuvidí tak týden.Máš štěstí,že máš hezký vztah s manželem.My se máme taky rádi,ale jak toho máme oba hodně tak se často hádáme kvůli blbostem
Jo u nás doma to chodí taky tak,já utahná z malýho chlap z prace pak se o něčem bavíme většinou o blbosti a vznikne hádka 
někdy jsou to šílené dny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:40
Ahoj anonymní,
taky přestavujeme baráček a manžel taky lítá z práce na stavbu, ze stavby do postele nebo ještě lépe rovnou do práce. Já jsem doma na rizikovém těhotenství a tak mi je někdy smutno, ale vím, že to dělá pro nás abysme měli kde být.
Co poradit? Víš, když jsme do té přestavby šli, řekli jsme si spolu, že to nesmí ohrozit vztah, že ani jeden nechceme abysme se navzájem odcizili a pak najednou v přestavěným baráčku nevěděli vlastně „jak spolu žít“, jestli mi rozumíš. Takže jsme si domluvili providla už na začátku. I když toho času není mnoho, v létě a v zimě si manžel bral týden - 14dní dovolenou. Nemáme na to jet někam k moři nebo tak, ale i po Čechách je nádherně a vypadnout třeba na 3-4dny a vážně to člověka dobije a hlavně si užijete jeden druhého! Potom alespoň jedno odpoledne v týdnu je se mnou, někdy jedem někam na výlet, někdy se jen projít se psem, někdy jdeme do kina… Nevím, asi bych zkusila s přítelem promluvit, nic mu nevyčítat, ale prostě mu říct, jak se cítíš a jak už vlastně meleš z posledního. Vím, že mezi námi je hroznej rozdíl v tom, že já jsem teprve těhotná, kdežto ty máš už dvě děti a to je kupa práce, navíc když ještě babičky nefungují, tak je to asi někdy vážně očistec. Ale zkusila bych nejprve promluvit s přítelem, třeba společně najdete nějaké řešení. Hlavně to v sobě nedus, pak to jednoho dne bouchne a bude to opravdová bomba… Držím pěsti!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:46
Asi proto, že jsem zažila stavbu rodinného domku (jako dítě), tak jsem se zařekla, že rodinu ne dřív, dokud nebudu mít nad hlavou jistou střechu a vizi, že dluhy uplatíme tak, aby to co nejméně zatížilo běžný domácí rozpočet. Proto si taky všichni okolo nás plácali na hlavu, že jsme blbý, že nejdříve stavíme dům (nemlich to samý, termíny neexistovaly, do toho občas zablblo počasí, občas firma přivezla a namontovala úplně něco jinýho, než co jsme chtěli, občas nám jen ta přiznala, že je jen dealer a že tomu vlastně nerozumí … to známe všechy, co stavíme …), pak se bereme a teprve pak že si pořizujeme děti. Takže jsem „starší matka“. Máme domeček hotový, šolícháme něco venku (zahradu, příjezdy, plot … atd.) Přesto …
… přesto bych se mohla podepsat pod to, co píšeš. že ti chlap přijde domů v deset večer jen proto, aby se umyl, najedl, a padl únavou. On sice domů přijde v pět, ale nandá montérky, v sedm strčí hlavu dovnitř, kdeže je večeře, a umýt se jde hluboko po západu slunce. Taky si někdy připadám, že jsem na oba prcky pořád sama, taky si připadám jak otrok. Nejen co se týče uklízení, vaření, praní, nejen co se týče toho, že až na výjimky (těžce vybojované) nemám volný čas, ale i svého těla - taky kojím 
Myslím si, že jsou jisté životní milníky, které dají dost těžce zabrat. A často je lidé nezvládnou a rozejdou se. A nemusí se doma mlátit a hádat. Jen prostě zjistí, že budují věc (nebo rodinu) a přitom se úplně míjejí. A občas se v těchto milnících dokážou vzpeřít a „nějak“ toto údobí přežít. Doslova. Mateřská dovolená bych řekla, že je jedním z nich. A ať si mě kdo chce kamenuje, že mateřství je úžasná věc, tak já tvrdím, ano, to je, ale taky ta nejtvrdší. Kdy musí ženská absolutně popřít sama sebe, protože jinak by nepřežila. Hele, postavila jsem dům, ale jak mi dávají zabrat mí dva prckové (někdy i ten třetí … chlapisko), to se s těma pytlema cementu fakt nedá srovnat!!! 
Já myslím, že je to naprosto v pořádku, že sis postěžovala, že toho máš plné kecky. Kdo ne. Zvedněte ruku, kdo ne - stejně vám to nevěřím!!!!
Ale bohužel (a hlavně bohudík) táhneš káru. Plnou bohatsví. A těžkou jak prase. Jen jsi v úseku cesty, kdy si říkáš, jestli by nebylo lepší to prostě švihnout někam do příkopu a jít dál jentak nalehko. Protože ti nikdo nechce pomoct. A já si myslím, že sama moc dobře víš, že ne. že ta dřina má smysl. Jen si prostě zanadávala … To je v cajku. To taky přidává sílu, ne že ne!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.10 12:59
Nechápu proč anonym, proč čekáš, že zrovna na tebe číhá někdo koho tvoje bolístky potěší?
Myslím, že upřímná odpověď a trocha zamyšlení nad tématem by ti (vám) pomohlo. Stýkám se a svěřuji se lidem, kteří mi rozumí a můžou pomoci, obecným lamentacím se vyhýbám, závist a machrování před zbytkem světa jde mimo mně.
Jinak, tohle schema: já urvaná z péče o rodinu, on urvaný z práce a nereálně optimistických odhadů vlastních schopností, děti „dočasně“ trpící naší nervozitou a únavou a žádný společně trávený čas ("jen než postavíme, než zaplatíme, než…)…to nekončívá skoro nikdy dobře. Důležité je žít spolu, vždy a za všech okolností, ne přežívat, honit se, hamonit a hledět si každý svého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.8.10 13:09
uplne vas vsechny chapu. My predelavali radovku. Manzel sel z prace rovnou na barak. Z baraku na brigadu (nekolik let uklizime) a pak domu.Domu dorazil okolo pul 9,najedl se a usnul.No a z toho vysel veliky problem.PRestehovali jsme se.Jezdime na vylety,dovolenou.Ted mame tyden volna,ale je to takove bez nalady. On chodi do prace,ja jsem doma - mam privydelek,tak pracuji na PC.Prijde z prace,pracujeme,dodelavame co chybi atd. Vecer lehne a spi.Sex uz jsme nemeli 8 m. a uz jsem z toho mirne nervozni.Nevim vsak jak rozvinout debatu,aby se to vyresilo.Tak se v tom matlame dal. A myslim si,ze za to opravdu!!! mohla ta stavba. A k rozvodu staci malo a k cemu je nam barak 
- Citovat
- Upravit
bamba
6.8.10 13:12
BaraF píše:
Nechápu proč anonym, proč čekáš, že zrovna na tebe číhá někdo koho tvoje bolístky potěší?
Myslím, že upřímná odpověď a trocha zamyšlení nad tématem by ti (vám) pomohlo. Stýkám se a svěřuji se lidem, kteří mi rozumí a můžou pomoci, obecným lamentacím se vyhýbám, závist a machrování před zbytkem světa jde mimo mně.
Jinak, tohle schema: já urvaná z péče o rodinu, on urvaný z práce a nereálně optimistických odhadů vlastních schopností, děti „dočasně“ trpící naší nervozitou a únavou a žádný společně trávený čas ("jen než postavíme, než zaplatíme, než…)…to nekončívá skoro nikdy dobře. Důležité je žít spolu, vždy a za všech okolností, ne přežívat, honit se, hamonit a hledět si každý svého.
Tak trochu nechápu,proč jsi to napsala.Pisatelka se jen potřebovala vypovídat,dostat ze sebe právě i tu nervozitu,tak proč hnet takto? Škoda,že nevím odkud jsi,klíďo bych děti občas pohlídala,aby sis mohla dáchnout,třeba zajít ke kadeřnici a tak,ale virtuálně to nejde.
Samo že zadara.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, potřebuju se vypovídat. Jako anonym píšu proto, že nevím kdo všechno si to přečte a nechci být podle nicku „odhalena“ někým, komu by to co tu píšu udělalo radost.
Mám přítele, s ním dvě děti (předškolák a botle) a stavíme domek. Poslední rok a půl nemám zrovna šťastné období a nějak ztrácím chuť do života.
Navenek vypadá vše OK, ale už mě to zmáhá. Napřed jsme měli problémy s vyřízením stavebního povlení, táhlo se to neskutečnou dobu, pořád nějaké komplikace, než jsem to vyřídili, myslela jsem že zešedivím. Potom jsme začali stavět, ale začalo nám to hatit počasí a najaté firmy na různé práce. Něco děláme sami, něco různí řemeslníci + firmy. Mysleli jsme, že když to dáme firmám, tak si ušetříme starosti i čas. Bohužel to tak není, když někdo dodrží termín, je to skoro zázrak, práce je často odfláklá, dodané zboží neodpovídá, musíme reklamovat. Už mi z toho jde hlava kolem.
S přítelem máme hezký vztah. Možná i proto, že se ani nemáme kdy pohádat. Přítel je buď v práci nebo na stavbě, vídám ho jen po večerech, nebo na stavbě. Děti někdy ani to ne, když přijde domů v deset, děti už spí. Připadám si jako osamělá matka se dvěma dětma. Veškerá práce v domácnosti i kolem dětí je na mě. I díky tomu jsem pěkně vyčerpaná. Babičky nefungují, kamarádky věčně nemají čas, nebo ho pro změnu nemám já. Stejně nikam bez dětí nemůžu vyrazit na dýl jak 2 - 3 hodiny, protože mladšího potomka ještě kojím a je to docela mamánek.
Děti samozřejmě každou chvíli řvou, ječí, kvílí, plácají se rukama, bouchají se hračkama, kradou si je a pak brečí a běží za mnou a visí na mě. Ten neustálý řev mi neskutečně leze na nervy. K tomu období vzdoru - u obou, moc mě neposlouchají. Vím, že si za to do značné míry můžu sama, jsem nedůsledná, ale často už fakt nemám nervy na to věčné ječení a řvaní, do toho starosti s domem.
Moje osobnost se někam vytratila. Připadám si jako uklízečka, kuchařka, pradlena a zásobovatelka - zkrátka otrok.
Vím, že to všechno jednou skončí a já na to budu vzpomínat, ale potřebovala bych pauzu až teď, než mi z toho hrábne.
Když máme náhodou nějaký klidnější den, nebo se na stavbě něco povede bez problémů, tak už se z toho ani neumím pořádně radovat.
Ddíky, kdo jste dočetli až sem.