Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zajímalo by mně, jak se chováte ke svým dětem nejen na veřejnosti. vím že když jsem byla malá a jeli jsme třeba tramvají, máma si s nama pořád povídala, ukazovala nam věci kolem, vysvětlova… teď jsem viděla v supermarketu paní, která se na děti osopila ve smyslu „teď na mně nemluvte, musím nakupovat!“ tak jsem si říkala, jestli je to normalní…
Povídám, téměř neustále, ale přesně si dovedu představit i situaci, kdy je okřiknu, ať jsou chvíli zticha ![]()
Buď když se musím na něco soustředit, nebo když už mi z toho povídání opravdu bzučí hlava, myslím, že je to normální.
Nebo jsem možná příšerná matka ![]()
@zelenaprisera Jo, povídám si. Nebo teda starší spíš poslouchám, páč ta pusu nezavře
. Ale ta v supermarketu bych taky klidně mohla být já - když nakupuju, čtu složení a přemýšlím, co jsem ještě zapomněla. Takže občas svoje děti při nákupu taky okřikuju, že potřebuju v klidu nakoupit, abychom mohli rychle zase pryč.
Ahoj, úplně jsem viděla sebe, jak mám oba dva v košíku, přehazují mi tam nákupo a pořád dokola do mě něco hučí a opakují jednu a tu stejnou větu třeba 10×. Já se snažím nic nezapomenout a ve chvíli zoufalství a vzteku je taky okřikuji, ať jsou proboha chvíli zticha. ![]()
Jinak s dětmi mluvím nonstop, jakmile se vzbudí, tak začnou mluvit a pusu nezavřou do večera, když si jdou lehnout. A ukazuji, vysvětluji, povídám, popisuji a večer mám hlavu jak balon a těším se na to božské ticho a že nebudu muset otevřít pusu.
Tak my si povídáme. Teda já povídám, zatím.
Malej na všechno ukazuje, takže má věčně nataženou ruku s ukazováčkem a já mu musím na všechno odpovídat - co to je, co to dělá, na co to je, jakou to má barvu… no, hlavně, že si rozumíme. Asi je spokojenej, když mu odpovím, je klid.
Na dvě vteřiny.
Ale třeba když se na něco soustředím nebo kolikrát nad něčím přemýšlím, tak jsem taky zticha a nereaguju. Ať už třeba v tom obchodě nebo doma u plotny.
Já se starší sedumnáctiletou povídám pořád, v obchodě ji dám část lístku s nákupem ať to najde a já mám zatím klid nakoupit s pětiměsíčním synem zbytek-ten naštěstí ještě nekecá. Jak chodím s kočárkem po venku tak kecám do kočárku pořád, myslím že si řada lidí klepe na čelo proč vykládám, když mi zatím malej neodpoví ![]()
@zelenaprisera je to normální
taky malého občas okřikuju, ať na chvíli ztichne, nejde to vydržet non-stop. Když se potřebuju na něco soustředit
nebo jsem zlá matka?
Mám pocit, že povídáme nonstop od rána do večera. S tím rozdílem, že malá je večer v naprosté pohodě a já nemám sílu ani muže pozdravit, když přijde domu
. Nakupování máme dneska zrovna za sebou a probíhá - troufnu si říct- v naprosté pohodě. Chvíli sedí v košíku, chvíli ťape. Dělám z toho bojovku, co všechno v tom krámě musíme najít a dávám ji najevo, že ji tam potřebuji a proto taky potřebuji, aby spolupracovala
Jinak spolu komunikujeme o všem, jako kdyby byla dospělá. Říkám ji co máme v plánu a co a jak by mělo probíhat. KDyž se potřebuji soustředit zrovna na řízení, poprosím ji ať chvíli počká, že se teĎ potřebuji soustředit. Když mluví nereaguju. ALe jakmile je to zase jen možné, sama ji oslovím, co mi to chtěla ještě říct ![]()
Příspěvek upraven 08.10.12 v 18:42
Řekla bych, že je to úplně normální… osobně bych si nikdy netroufla hodnotit jaká je kdo matka, jen podle jedné věty v supermarketu.
To bych já musela být matka netvor, protože v obchodě, když něco hledám nebo když řídím úplně nesnáším, když do mě někdo mluví, takže to okřikuju taky a pěkně nahlas. Ale jinak si samozřejmě s dětma povídám, ukazuju, vysvětluju, ale musí na to být klid ![]()
@Michaela23 píše: Řekla bych, že je to úplně normální… osobně bych si nikdy netroufla hodnotit jaká je kdo matka, jen podle jedné věty v supermarketu.To bych já musela být matka netvor, protože v obchodě, když něco hledám nebo když řídím úplně nesnáším, když do mě někdo mluví, takže to okřikuju taky a pěkně nahlas. Ale jinak si samozřejmě s dětma povídám, ukazuju, vysvětluju, ale musí na to být klid
No auto je kapitola sama pro sebe. To kolikrát vřískám, že mě je snad slyšet až ven. Hlavně, když se vzadu začnou rvát spolu nebo ubližují psovi mezi sedačkama a ten kvičí. A nejlépe tohle všechno na dálnici. Už jsem párkrát dceři, která hystericky ječela, že chce ihned něco podat, vyhrožovala, že ji z toho auta vyhodím a odjedu. DOkonce jsem párkrát zastavila u krajnice a šla si pro ni, ta koukala jak puk a do konce cesty ani nepípla. ![]()
Povidam vetsinou vsude, krom auta. Tam je klid
a pristihla jsem se, ze kdyz nahodou vencim psy sama bez prcka, tak obcas reknu neco i jim ![]()
@mayerka píše:
@zelenaprisera je to normálnítaky malého občas okřikuju, ať na chvíli ztichne, nejde to vydržet non-stop. Když se potřebuju na něco soustředit
nebo jsem zlá matka?
ja vim, ze deti obcas okrikne kazdej a neni kvuli tomu spatna mama.
ale kdyz okrikuje takovym tonem jak ta pani v tom obchode, tak je to strasny
Ahoj, mám skoro roční holčičku a už teď na ni mluvím, ale určitě jsou chvilky, kdy se potřebuju soustředit na jednu věc. JEstli budu vlastním dětem odsekávat, nevím.
Já taky pořád povídám..když nemluvím se starším tak mluvím do kočáru, ale já takhle mluvím pořád už co se narodil první, a „ticho!“ říkám jen když telefonuju a potřebuju slyšet druhou stranu
já si prostě ráda povídám ![]()
@zelenaprisera píše:
ja vim, ze deti obcas okrikne kazdej a neni kvuli tomu spatna mama.
ale kdyz okrikuje takovym tonem jak ta pani v tom obchode, tak je to strasny
Většině rupnou nervy. Já se na malou taky už obořila… bylo mi to líto, ale prostě jsem měla dost.