Přechozené vztahy

Napsat příspěvek
Velikost písma:
8038
3.2.19 22:26
@teerax píše:
To je ale absolutně logický, že chlap s novou má třeba hned dítě. On ten chlap třeba doopravdy po dítěti nějak zvlášť sám od sebe netouží, ale čerstvá zamilovanost dělá divy..jinak podle mě nic jako přechozený vztah neexistuje, respektive je to spíš citový vyšumění, které se dostaví v drtivé většině vztahů.
Samozřejmě, že když si do té doby člověk stihne pořídit dítě, tak je nějaký důvod, proč ve vztahu setrvávat, bez dítěte už žádný není.
Ale nevidim to tak, že dítě ten vztah udrží krásný, spíš nutí dva lidi, kteří by se spolu jinak pravděpodobně rozešli, to spolu vydržet, to je vše. Proto v tolika vztazích bují nevěry.

Hezky a pravdivě napsané.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.2.19 22:27

Ale on ví ze děti chci ale oba jsme se shodli ze nejdříve za 3 roky. Chci se vdávat aby se to posunulo. Ale o to tu neslo. Vyjádřila jsem obavu ze jsme spolu uz dlouho bez nějakých větších posunu a ze jeho muže ještě chytnout touha poznat víc žen. Já vůbec nechtela řešit děti. A na svatbě taky extra nelpím. Vim ze me muže nechat i pak anebo já jeho. Me spis zajímaly zkušenosti lidi a v jaký fázi to začal byt prechozeny vzath

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
3.2.19 22:27

Prechozene x lete vztahy jsou kolem me docela casty jev a nedopada to dobre. Napr.muj manzel chodil prede mnou 7 let se slecnou a nic, nikam to nevedlo. No a 4 mesice na to uz jsem byla tehotna (poznala jsem ho po rozchodu az). Jeho ex to hodne dlouho rozdychavala a manzela kontaktovala. Ted mame druhe dite a ona je porad sama… dal asi nema cenu rozebirat… Anonym, info o manzelovi

  • Citovat
  • Upravit
231
3.2.19 22:39

@P4ja ale to je právě ono… v 17 jsme se seznámili, v 26 ( stále zamilovaní a společně na cestách) děti ano ale ještě ne teď, a ve 32 už bylo po zamilovanosti, vztah v zajetých kolejích, rutina…a nic ho nedrželo, nestmelovalo (nic kromě minulosti). Troufám si říct, že kdyby jsme měli ve třiceti děti, nestalo by se to.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1757
3.2.19 22:50
@Anonymní píše:
Ale on ví ze děti chci ale oba jsme se shodli ze nejdříve za 3 roky. Chci se vdávat aby se to posunulo. Ale o to tu neslo. Vyjádřila jsem obavu ze jsme spolu uz dlouho bez nějakých větších posunu a ze jeho muže ještě chytnout touha poznat víc žen. Já vůbec nechtela řešit děti. A na svatbě taky extra nelpím. Vim ze me muže nechat i pak anebo já jeho. Me spis zajímaly zkušenosti lidi a v jaký fázi to začal byt prechozeny vzath
šest let spolu chodit bez ničeho je hodně. Jak už jsem psala, realita není tak romantická jak by si člověk přál a jen minimum vztahů drží dlouhodobě čistá láska k sobě.
Takže pokud si rozhodnutá, že chceš svatbu a rodinu, tak bys měla opravdu trvat na vyjádření, aby tě zbytečně neobíral o čas. Kdy to začne jít do háje je asi individuální, ale doporučuje se posunout vztah ideálně tak po 2-3 letech, ne v největší zamilovanosti, ale ještě před tím, než ti dva přijdou na to, že ten druhý zas až tak výjimečný není, a že kolem je spousta jiných, možná i lákavějších možností :D …samozřejmě se to ale nedá takhle u všech stanovit.
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
231
3.2.19 22:52
@carola píše:
Hezky a pravdivě napsané.

Ano, tak nějak… z mých zkušeností : Z toho vztahu se stává rutina a potřebuje nové podněty nové " stmelovače" …Ty děti patří mezi ty stmelovače:-) …pokud ve fázi odmilovanosti nejsou, jste spolu už řadu let, téměř nic Vás nenutí držet ve vztahu. Je to zjednodušeně napsané ale je to tak… A proto mám první dítě až ve 40:-) (viz další diskuze :-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.2.19 22:57

S tim uplne souhlasim. Deti jsou stmelovac, pokud v manzelstvi, jeste vetsi. Jinak se ale taky hodne paru pak po narozeni ditete rozejde (az me to sokovalo), kvuli zmenam. Ale bez ditete by to byla nuda a taky bysme spolu zcela jiste jiz nebyli. Navic po tolika letech jsme se hodne zmenili, ale deti to drzi a vyvyjime se dal. Svatba nic moc nezmenila teda :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
1757
3.2.19 23:05
@hanyketty píše:
Ano, tak nějak… z mých zkušeností : Z toho vztahu se stává rutina a potřebuje nové podněty nové " stmelovače" …Ty děti patří mezi ty stmelovače:-) …pokud ve fázi odmilovanosti nejsou, jste spolu už řadu let, téměř nic Vás nenutí držet ve vztahu. Je to zjednodušeně napsané ale je to tak… A proto mám první dítě až ve 40:-) (viz další diskuze :-)

nejsem si jistá, jestli jsou děti úplně stmelovače, často naopak ten partnerský vztah dost nabourají, z dvou milenců se stává mamka a taťka, dva kamarádi.
Spíš má člověk pak za někoho odpovědnost a přestává myslet hlavně na sebe, je nucený toho víc překousnout, na co by se jinak třeba dávno vybodl..ale zároveň je to samozřejmě určitá výplň toho vztahu a společná hodnota.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
231
3.2.19 23:20
@teerax píše:
nejsem si jistá, jestli jsou děti úplně stmelovače, často naopak ten partnerský vztah dost nabourají, z dvou milenců se stává mamka a taťka, dva kamarádi.
Spíš má člověk pak za někoho odpovědnost a přestává myslet hlavně na sebe, je nucený toho víc překousnout, na co by se jinak třeba dávno vybodl..ale zároveň je to samozřejmě určitá výplň toho vztahu a společná hodnota.

Stmelovače přesně v tom smyslu jaks napsala ..... Děti jako stmelovaće v tom dobrém i špatném :-) Jste na jedné lodi, musíte tu loď kormidlovat… Pokud jste oba rozumní.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
11565
4.2.19 00:04

My spolu byli šest let, cítili jsme se na dítě, svatbu jsme ani neplánovali. Pak jsme zjistili, že se s dítětem musí dva roky počkat, a protože jsem měla pocit, že je třeba vztah posunout, tak jsem souhlasila se svatbou. A teď jsem ráda, že jsme se vzali. Dítě přišlo po třech letech od svatby.

Ale u nás byla jiná situace, muž si mě brát chtěl. Píšu to proto, že chápu, že posun ten vztah opravdu chce. (Když ne svatba, možná společný byt?)

Příspěvek upraven 04.02.19 v 07:47

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
225
4.2.19 00:35
@Anonymní píše:
Ahoj,

jsme spolu s partnerem 6 let, je nám 30. Máme se rádi. Moc. Sex je ok i když uz to není jak dřív. A já se hrozne bojím ze místo svatby budeme řešit rozchod. Nevim proč ale asi mam okolo sebe moc lidi kteří mají tzv prechozene vztahy. Partner navíc pracuje ve velké agentuře a o zájem žen nemá teda vůbec nouzi, dokonce vim ze s nim jedna flirtuje.

Verim mu ale tak nějak si říkám proč se nerozhoupe a nevezmeme se. A nejsem ten typ co do toho chlapa dotlačí, nechci ani naznačovat ze me to štve. A ze se vdávat chci ví.

Mam strach ze jsme se poznali brzy a ze mi ho vyfoukne nějaká nová se kterou bude mít pak do roka dite :zed:

Položte si zásadní otázku, proč by se měl chtít vlastně ženit? Mně třeba nedává manželství bez dětí velký smysl. Taky bych něco takového, pro mě nepříjemného, jako je svatba, co nejvíc odkládal. Pokud je to pro Vás tak důležité, musíte to mu to dát jasně najevo, jinak se nedočkáte. I když chápu, že je právě to asi těžké, abyste neměla pocit,že jste si to vynutila vlastně sama, že nechtěl sám od sebe..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
581
4.2.19 08:38

Taky je mi 30. Momentálně jsem těhotná, ale čekala jsem na to 3 roky. Když se rozhoupete za pár let a nekam se posunete myslím, že případné neúspěchy spolu neustojite. Bohužel v dnešní době málokomu vyjde plánování rodiny tak jak si představuje.
Jsme spolu 8 let, ale pravidelně jsme se ve vztahu přirozeně posouvali (společné auto, koupě bytu, svatba..) prostě vím a i od začátku vztahu jsem věděla, že se mnou počítá.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6872
4.2.19 09:27

Nepročítám celé, jen napíšu svůj názor: lidé, by se měli brát v období největší zamilovanosti, to nemyslím do roka od seznámení, ale v horizontu 2-4 let max. Plus se nebavíme o 17letých „dětech“. Takže na férovku se tvého přítele zeptat, jak to vidí a podle toho se zachovat. Já jsem zastánce manželství, život na Psí knížku se mi zcela příčí a nechci svému dlouholetému příteli říkat - druh, partner a bla bla. Prostě manžel. :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21091
4.2.19 10:13
@Anonymní píše:
Ale on ví ze děti chci ale oba jsme se shodli ze nejdříve za 3 roky. Chci se vdávat aby se to posunulo. Ale o to tu neslo. Vyjádřila jsem obavu ze jsme spolu uz dlouho bez nějakých větších posunu a ze jeho muže ještě chytnout touha poznat víc žen. Já vůbec nechtela řešit děti. A na svatbě taky extra nelpím. Vim ze me muže nechat i pak anebo já jeho. Me spis zajímaly zkušenosti lidi a v jaký fázi to začal byt prechozeny vzath

No, to je u každého jiné. U tebe bych řekla, že to cítíš, a nebo si to aspoň uvědomuješ. Ale nemyslím si, že svatba jen proto, že se chceš někam posunout to vylepší. A co je na tom nejhorší, on to teď jako přechozený vztah ani vnímat nemusí, ale stačí, aby přišla jiná, která mu nabídne něco víc, a uvědomí si tu přechozenost a pustí tě k vodě.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.5.19 18:27

Oživuji diskuzi, neboť potřebuji poradit :think:. S přítelem spolu žijeme 7 let. Oběma je 39 let. Asi po roce bydlení v jeho garsonce jsme si řekli, že by bylo fajn koupit si spolu větší byt. Nadšeně jsme si vybírali, oba si v bance a v práci vyřídili všechny potřebné formality k hypotéce, přičemž jsem příteli dala všechny mé papíry, které měl jen zanést do banky, abych nám hypotéku přiklepli. Byt se koupil, nicméně až při podepisování papírů v realitce jsem zjistila, že si vzal přítel hypotéku jen na sebe.
Možná jsem hloupá a všechno moc prožívám, ale tak nějak to ve mě i po těch letech zůstalo. Nicméně bylo nám spolu fajn a tak nějak jsem se snažila to vstřebat, byť jsem moc neměla chuť do bytu investovat. Chtěla jsem mít prostě něco společného. Žádný byt nevlastním a s návrhem, že si teda koupím něco malého, co budu pronajímat, jsem doma nepohodila.
Po sedmi letech vztahu to na mě najednou nějak padlo a cítím velkou úzkost. Je mi 39 let, mám dceru z předchozího vztahu, tak alespoň to dítě ano. Ale nemám vlastní byt, nejsem vdaná (pro přítele je to jen zbytečný papír) a je mi z toho tak nějak smutno. Možná to na mě jen teď všechno padlo a potřebuji odreagovat a možná prostě dělám v osobním životě něco špatně. Nešťastné je, že v posledních dvou letech se všechny kamarádky kolem mě vdaly a nebo jsou vdané už x let, spokojené, něco ve vztahu materiálně budují. Já se pořád točím jakoby na začátku a nikam se neposouvám :nevim:.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Aktuálně na Instagramu

Umožňuje to nová legislativa. Zjistěte podrobnosti.

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová