Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Možná mi už úplně hráblo, ale poslední týdny se zajímám o to, že si vlastně celý život špatně přeju. Jsem plná obav a často se mi vyplní. Občas si přeju něco, čeho pak lituju. Obecně se ale téměř všechno plní. Něco rychle, něco později, ale plní. Je docela děsivé si to rekapitulovat.A tak jsem se rozhodla, že si začnu přát správně, přečetla jsem o tom pár knih, viděla x videí, přečetla hromadu článků.
Otázka ale zní: věříte, že se nám všechna přání plní? A že občas to nejde, protože tomu prostě nevěříme (nebo alespoň podvědomě ne) a rozum nám to sám vyvrací? Anebo si to přejeme málo. Nebo je to celý blbost a osud je předem daný?
proč anonymně
Nemyslím si, že se splní úplně všechna přání. Ale věřím na to, že se neplní jen přání, ale i to, na co člověk třeba myslí, ne vysloveně přeje. Vlastní zkušenost.
Ja jsem do jiste miry fatalista a verim na osud. Ale jen na ty zakladni milniky, na to, ze potkame urcite lidi, ze jsou nam predurceny nase deti a neco se od lidi v nasem zivote mame naucit/poucit. At uz v dobrem ci zlem.
Ale neverim na takova ta materialni prani a silu myslenky.
Myslím, ze se mi splní to, na čem zamakam. Když budu sedět na zadku a přát si, tak budu mít tak max otlaceniny
Přání je první věc. Potřebuješ vědět, co chceš, pak si rozmyslet jak toho dosáhnout a pak začít jednat.
Tuna seberozvojové literatury,, 4D vizualizace a nejpropracovanější rituály nic nezmohou, pokud si budeš věci jen představovat a nebudeš reálně dělat něco proto, aby změna, kterou chceš nastala.
Nepřeju si člověk dostane to co potřebuje a né to co chce..takže nelpět a vážit si všeho i toho špatného,protože ve finále je to ponaučení a ty jsou pro nás ta nejlepší ![]()
Mě se nikdy nesplnilo co sem si jenom přála, vždycky sem pro to musela něco udělat, takže opravdu nevěřím že když si jen budu něco přát že se mi to splní.
@Anonymní píše:
Možná mi už úplně hráblo, ale poslední týdny se zajímám o to, že si vlastně celý život špatně přeju. Jsem plná obav a často se mi vyplní. Občas si přeju něco, čeho pak lituju. Obecně se ale téměř všechno plní. Něco rychle, něco později, ale plní. Je docela děsivé si to rekapitulovat.A tak jsem se rozhodla, že si začnu přát správně, přečetla jsem o tom pár knih, viděla x videí, přečetla hromadu článků.
Otázka ale zní: věříte, že se nám všechna přání plní? A že občas to nejde, protože tomu prostě nevěříme (nebo alespoň podvědomě ne) a rozum nám to sám vyvrací? Anebo si to přejeme málo. Nebo je to celý blbost a osud je předem daný?
Přeju si splnitelné věci. A dávám si pozor, co si přeju, protože by se mi to mohlo splnit. Na osud nevěřím. Jsem v životě spokojená.
Na sílu myšlenky a přání nevěřím, dokonce mi to zní jako totální hloupost. Na světě se děje tolik tragédií, že „přát si“ rozhodně nefunguje. Jak už psali ostatní přede mnou, jediné, co se počítá je práce.
Ne, nevěřím na takové to „přej si a vesmír ti to pošle“ a bla bla. Věřím v sebe a svoje schopnosti. Nesnáším řeči o osudu atd
Možná mi už úplně hráblo, ale poslední týdny se zajímám o to, že si vlastně celý život špatně přeju. Jsem plná obav a často se mi vyplní. Občas si přeju něco, čeho pak lituju. Obecně se ale téměř všechno plní. Něco rychle, něco později, ale plní. Je docela děsivé si to rekapitulovat.
A tak jsem se rozhodla, že si začnu přát správně, přečetla jsem o tom pár knih, viděla x videí, přečetla hromadu článků.
Otázka ale zní: věříte, že se nám všechna přání plní? A že občas to nejde, protože tomu prostě nevěříme (nebo alespoň podvědomě ne) a rozum nám to sám vyvrací? Anebo si to přejeme málo. Nebo je to celý blbost a osud je předem daný?