Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Překonali jste krizi v manželství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.12.14 19:51
Hlavně to nevzdávejte!!! Obi dva, ve zlom i dobrom sa robi sobáše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 19:52
Je dobře, že má snahu to řešit. Snad se dočkáš dobrého konce. Hodně štěstí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 19:53
Krizi jsme nepřekonali, šli jsme od sebe…nevěra a dluhy (mlžení, nesplácení, utrácení za blbosti atd…)A dobře jsem udělala…Nelituju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 19:56
Jeeejda, ja překonala nejednu krizi 
a to myslím vážně, ale člověk to musí překousnout ja vím, je to těžky ale snaž si uvědomit svoje nedostatky a jemu taky řekni na rovinu jak se věci maji sex je základ bez toho chlapa moc neudržíš 
a jídlo taky to musí být taky, možná jsem to mela podobný chápu te ja to zvládla jsem spolu staram se o něho, domacnost a sex je taky a co mám ja? peníze, ted uz jsem po md a plat ale stejne s chlapem alespon s tim mym mam o vse postarano, tak jsem v klidu kdyz zustanes sama budes to mit moc tězky no rozmysli se ale neres veci s horkou hlavou, ja vim o no se mi to ted pise ale opravdu se zkus sklidnit a popřemyšlet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.12.14 19:58
Krize jak hrom, několikaletá. A problém stejný, pocit chlapa, že byl odsunut na pozici „kasička“. Nedokázal pochopit, že abych se nastartovala já do jiných režimů než jen uklízečka/matka/kuchařka, potřebuju jeho pomoc. Ani ne fyzickou, ale psychickou. Zamotaný kruh.
Stačilo, když jsem to pochopila. Že on musí pocit, že je hlava, ale já jsem ten krk, co s ní kroutí - a tak dobře, že to nepozná.
Mimochodem, spoustu „triků“ mi poradila moje babička.
Ovšem je fakt, že zádrhel byl jen v tomto „nepochopení se“, naštěstí v tom nebyly nevěry, dluhy, atd.
eM.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.14 20:00
Zakladatelka
Bavili jsme se i o sexu, on by taky chtěl..já teda na něj mám chuť, ale nevím jestli s ním mám spát, aby tady neměl hotel se vším 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.12.14 20:02
My jsme krizi překonali, manžel mě asi rok a půl zanedbával, ale to rozepisovat nebudu. Nejdřív jsem se snažila, potom jsem to vzdala. Platonicky jsem se zakoukala i do jinýho chlapa, kterej ani není můj obvyklý typ Jiskry lítaly jak blázen, ale nikdy z toho nic nebylo, oba jsme měli rozum. Manžel mi byl ukradenej, byla jsem s ním jen kvůli dceři. Ale překonali jsme to 
Asi viděl, že mu utíkám a začal si mě zase všímat. Krize je už dávno pryč, teď jsme opravdu šťastní a milujeme se.
Podle popisu je tvůj muž v situaci, v jaké jsem byla já tenkrát, nebo se tak aspoň cítí.
Bojuj o něho, udělejte si čas jen pro sebe, pokud je to možné. Snažte se oba, určitě to půjde a uvidíš, že za rok, dva nebudeš chápat co se to dělo a bude zase všechno dobré
- Citovat
- Upravit
28.12.14 20:07
Hlavně by neměl mít tvůj muž pocit, že to na něm stojí, že ať se rozhodne jakkoliv, ty přiběhneš, skočíš mu kolem krku a vše bude jako dřív, je potřeba aby si uvědimil, že kdyby o tě přišel nechyběla by mu jen dcera…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 20:09
Nás krize přešla se třetím dítětem 
Jinak doporučuju třeba knížku 5 jazyků lásky, je tam hodně povzbuzujících rad a příkladů od zkušeného psychologa, že se na manželství dá vždy pracovat, ač je to těžké…
Přeju hodně energie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
midlajs
28.12.14 20:10
Chtela bych se zeptat, zda je opravdu pravda, zda jsi ho hodila na vedlejsi kolej?!
Vztah se musi budovat a necekat, ze „laska hory prenasi“, prd prenasi. Za lasku si chleba nekoupis!
My meli krizi trochu jinou…manzel se mi nevenoval jak jsem chtela. Nesmirila jsem se s tim a zacala se tomu venovat. Manzel to pochopil a mame se skvele.
- Citovat
- Upravit
midlajs
28.12.14 20:12
@Anonymní píše:
Bojuj o něho, udělejte si čas jen pro sebe, pokud je to možné.
Ja to nevzdala, nedokazala jsem to, milovala jsem ho a on me taky, jen si nedokazal naplanovat cas. Je fakt, ze jsem se citila jako chudinka, ktera nevydrzi bez chlapa. Vsechno dobre dopadlo a na ten pocit uz ani vzpominat nechci, koukam se dopredu.
- Citovat
- Upravit
28.12.14 20:26
Zkusenost s timto nemam. Ale zajimalo by me, jak muz dojde k zaveru/pocitu, ze je odsoupnut na druhou kolej 
Mate cas pro sebe? Neco jako v sedm ulozime dite, udelame si spolu vecu, najime, popovidame, pustime film a vinem se k sobe? Nebo ulozis dite a jdes do jedenacti skakat kolem domacnosti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 20:26
U nás nastal podobný problém s dopisováním, a prasklo to v září. Jestli bylo i něco víc než dopisování, nevím. Rozdíl od tvé situace je v tom, že i nadále chce zůstat se mnou nejen kvůli dětem. Můj muž potřebuje být hodně obdivován a chválen. To u nás jaksi pokulhávalo, obecně nejsem chválící typ. U dětí to chápu, ale u dospělých chlapů… už jsem teda poučena. No krizi snad zvládám, někdy mě ovšem ta sviňácká depka přepadne, a nejsem v pohodě.
Obecně asi muži potřebují dostatek péče, chválení, jídla, sexu a domácí pohody. A nejvíce paradoxní na tom je, že ačkoliv měl úlet on, já musím šlapat a vytvářet pohodu, aby neměl důvod s ní opět začít komunikovat. Jak NEFÉR!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.14 20:29
@Anonymní píše:
Omluvte prosím anonym.. Čím začít, klasický případ..jsme spolu 6let, ani ne rok manželé a máme 8měsíční holčičku.
Doteď jsem žila v domnění, že je vše v pořádku, dozvěděla jsem se že manžel si s někým píše, uhodila jsem na něj, ale nic mi pořádně neřekl, ale nic spolu nemají, je to ženská od dětí a má manžela.. To je vedlejší.
Jádro věci je, že z něj vypadlo, že už mě nemiluje, že to není jako dřív, že je na prvním místě dcera..že prostě nezvládl, že je po narození dcery na druhé koleji. Odejít nechce, chce to vše napravit a zkusit znovu. Já ho miluji a teď nám nezbývá nic jiného, než spolu minimálně bydlet, on nemá kam jít a já bych to sama nezvládla. Věřím, že to bude dobrý, ale nevím jak dlouho dokážu žít ve vztahu bez lásky, jestli je ještě nějaká naděje, že mu to dojde, co má doma a že mě snad také miluje. Jinak byl vždycky hodný, doma i s dcerou mi pomáhá. Ani nemá na to mi to říct doslova, jen mi napsal že v tuhle chvíli je se mnou jen kvůli dceři.
Já to teda trošku nezvládám, už druhý den nespím a ve slabších chvilkách brečím
Je tu prosím někdo, kdo zažil něco podobného a bylo to pak dobrý? potřebuju si o tom s někým nazaujatým popovídat. Díky všem, co přečetli a třeba přispějí.
Hezký večer a zbytek roku přeji
Tohle se stává, taky jsem takový pocti měl, je to chyba, která se v manželství dělá celkem běžně. po narození dítěte se ženě změní život a z manžela, do té doby odoby číslo 1 v jejím životě, se stává pomocník. Né každý muž je z narozeného děcka tak paf, aby toto přešel, zvlášť pokud to vypadá, že to bude pořád (a ono to bude trvat 15 let). U nás to bylo jen přechodné a řešit jsme to nemuseli, ale ten pocit tam byl. Jak to bude dál závisí na zakladatelce, pokud bude vidět v manželovi víc než jen toho, kdo iednorázově poskytl genetický materiál, nosí domu výplatu, je šance na záchranu vztahu veliká. Bral bych to jako maželovo volání SOS a když čtu, co to s Vámi udělalo, tak snad i manželovi došlo, že Vám na něm záleží. Chce si to vyhradit čas i na mažela a přemýšlet o něm o v jiněm kontextu než jako dovozci plenek z obchodu. Tak držím palec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omluvte prosím anonym.. Čím začít, klasický případ..jsme spolu 6let, ani ne rok manželé a máme 8měsíční holčičku.
Doteď jsem žila v domnění, že je vše v pořádku, dozvěděla jsem se že manžel si s někým píše, uhodila jsem na něj, ale nic mi pořádně neřekl, ale nic spolu nemají, je to ženská od dětí a má manžela.. To je vedlejší.
Jádro věci je, že z něj vypadlo, že už mě nemiluje, že to není jako dřív, že je na prvním místě dcera..že prostě nezvládl, že je po narození dcery na druhé koleji. Odejít nechce, chce to vše napravit a zkusit znovu. Já ho miluji a teď nám nezbývá nic jiného, než spolu minimálně bydlet, on nemá kam jít a já bych to sama nezvládla. Věřím, že to bude dobrý, ale nevím jak dlouho dokážu žít ve vztahu bez lásky, jestli je ještě nějaká naděje, že mu to dojde, co má doma a že mě snad také miluje. Jinak byl vždycky hodný, doma i s dcerou mi pomáhá. Ani nemá na to mi to říct doslova, jen mi napsal že v tuhle chvíli je se mnou jen kvůli dceři.
Já to teda trošku nezvládám, už druhý den nespím a ve slabších chvilkách brečím
Je tu prosím někdo, kdo zažil něco podobného a bylo to pak dobrý? potřebuju si o tom s někým nazaujatým popovídat. Díky všem, co přečetli a třeba přispějí.
Hezký večer a zbytek roku přeji