Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přemýšlíte někdy o smrti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.9.17 06:35
@Nymphetamine píše:
Od ty doby, co jsem 2× utekla hrobnikovi z lopaty a zjistila jsem, ze svetlo na konci tunelu skutecne existuje, tak ne
Co jsi přesně viděla? Klidně do SZ ☺
Jinak ano, přemýšlím. A největší strach a hrůzu mám ze smrti mých rodičů a přítele. Dá se říct, že s tím nejsem srovnaná a až to přijde, tak se asi zblázním. Neumím si představit to, že pak už prostě není vůbec nic. Tak trochu mě to děsí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 07:10
Bohužel dnes a denně 
@Nymphetamine taky by mě zajímalo, co jsi viděla, jestli mi to napíšeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.9.17 07:21
Přemýšlím hodně často, denně, ale je to asi proto, že mi ještě není ani 30 a už mi vymřela celá rodina kromě sourozence…a musím říct, že momentálně závidím všem a vidím jako velkou nespravedlnost, že všichni v okolí, koho znám, mají oba rodiče a já ani jednoho… 
- Citovat
- Upravit
2.9.17 07:25
@Nymphetamine i me to zajima. 
Jinak ja nad tim premyslela casto jako dite (kdo ne..) a ted sem tam, ale snazim se ty myslenky zahnat a myslet na to hezci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 07:32
@Mirka Dušínová píše:
Hele o smrti přemýšlí každý…ale bohužel v dnešní době přestala být součástí našeho života v reálné formě…co chci říct, jednou umřeš, ale bát se nemusíš nebudeš první…a užívej život, protože víckrát ti ho nikdo nenabídne..
Přesně tak 
smrt je součást života stejně jako narození, kdo se narodí ten i umře a vždycky to tak lidé přijímali. Hlavně dokud byla mezi lidmi víra. To jenom dneska se dělá ze stárnutí problém a ze smrti tragédie, nikdo nás neučí jak ji přijmout, jak se s ní smířit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 07:35
Jinak teda od té doby co mám dítě na sebe dávám větší pozor, nechci aby tu zbytečně zůstala bez mámy příliš brzy. Uvědomuju si
svou smrtelnost,, ale že bych obecně šílela z představy že jednou umřu, to ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 07:42
@Lucyanne @smutná máma @Innocence prisel ke me muj tata, ktery se pred 15lety objesil a vzal me za ruku a sli jame do svetla. Bylo to takovy silene ostry svetlo a ja se porad ohlizela na sebe a videla sem se na operacnim stole, jak tam lezim, ale sla jsem s nim dal a to svetlo bylo cim dal ostrejsi. Pamatuji si, ze mi bylo strasne dobre a byla sem takova klidna. No a pak jsem se ho pustila a sla jsem zpatky… Jeste jednou jsem se ohlidla, ale on sel porad dal a ani se za mnou neotocil…to bylo pri porodu. A pri operaci nadoru na mozku opet prisel, sedel u me a drzel me za ruku, ale ta ruka byla uplne mimo moje telo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 07:56
Minimálně. Dřív hodně často. Život mě nejspíš nějak extra neuspokojoval, ale teď, co jsem se vdala, mám úžasného manžela, děti a jsem šťastná už stáří a smrt beru tak nějak jako součástí života a nějak extra se toho nebojím. Náhodou to bude super se starat o vnoučátka s manželem chci zestárnout. Samozřejmě pokud bych skončila sama a nešťastná, asi bych takhle nemluvila. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 08:33
Občas si na smrt vzpomenu. Když umře někdo z blízkých, myslím na ni intenzivně. Pokud je to někdo starší, řeknu si, že měl hezký život a teď si jde prostě odpočinout. Nechápu smrt dětí a lidí, co by měli mít ještě čas.
To světlo na konci tunelu si nevysvětluju jako „ráj“ nebo tak něco, ale hru uprostřed mozku. Bojuje o život, rekapituluje - proto někdo řekne, že mu projel celý život před očima. „Vidí“ již zemřelé a cítí se jak mimo tělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 10:36
Přemýšlíte někdy o smrti?
@Nymphetamine
Páni 
Až z toho opravdu mrazí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 11:48
@Innocence píše:
Co jsi přesně viděla? Klidně do SZ ☺Jinak ano, přemýšlím. A největší strach a hrůzu mám ze smrti mých rodičů a přítele. Dá se říct, že s tím nejsem srovnaná a až to přijde, tak se asi zblázním. Neumím si představit to, že pak už prostě není vůbec nic. Tak trochu mě to děsí.
Nezblázníš. Protože je toho tolik co potom musíš zařídit a vůbec, že ti to situace nedovolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
