Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přestala jsem si rozumět s mámou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.1.11 18:22
Z vlastni zkusenosti si myslim ,ze to co si tu napsala bys mela presne rict tvoji mamce,najit vhodny cas k rozmluve ,rict co citis a ze te to trapi,jestli jste spolu mely vzdy dobry vztah,urcite te vyslechne.Myslim si ,ze problemy v zamestnani ,muzou byt duvodem jejiho chovani a depresi a v te chvili si mozna opravdu neuvedomuje neco spatneho vuci tobe.Ono komunikace je nejlepsi ,jinak asi nevyresis nic. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 18:34
Já bych si s ní promluvila, když to bude vypadat, že má dobrou náladu. Pokud jste si rozuměly, tak by snad mohla pochopit, že je zbytečné ničit si vztahy.
Pokud by se dál chovala nějak špatně, tak bych si pro dceru sehnala nějaké hlídání (kamarádka), kterému bych za to měsíčně dala nějaké peníze a třeba sem tam nějaká vajíčka (když máš drůbež).
Ono to není její povinost hlídat, na druhou stranu se pak nebude moci divit, když k ní vnouče nebude mít dobrý vztah…
Příspěvek upraven 02.01.11 v 18:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 18:43
Souhlasim s Mertinkou.
Jinak to musí teda být šílené.Když je rozpor v rodině tak je to fakt strašný 
.Držim palce a jsi teda dobrá že jsi to vše vydržela aniž by si vybouchla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 18:51
Anonymní, myslím si, že na chování tvojí mamky se podepsal její psych. stav a zhroucení se. Vím, o čem mluvím, v práci jsem se zhroutila taky, okamžitě jsem odešla, doktor mi napsal neschopenku a nechal mě doma až do porodu, protože jsem byla už v 5. měsíci. Byla jsem hrozná, na manžela jsem nemluvila, prakticky jsem se nebavila s nikým, jen jsem byla zalezlá doma a chtěla mít klid. A to jsem mladá ženská. Prostě mamka chce mít klid, co si budem řikat, nemocné dítě taky moc nepřidá, může jít hned rozladit a nervy jsou zpátky. Nemyslí to určitě zle, snad to časem přejde a já držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.11 18:57
Ahoj, myslím si, že za to spíš může její psychická situace.
Moje máma měla taky psychické problémy - její bratr, se dostal do finanční tísně, volal ji , že se zabije a pod. samozřejmě ji to trápilo, byla nervní, vzala si půjčky a zadlužila se, začala se hádat s tátou. Já jsem to nevěděla - to mi bylo tak 17 let a táhlo se to tak 3 roky a řeknu ti, že jsem i v těch letech byla na dně, jak se ke mně chová, protože, jakmile jsem přišla a něco jí řekla, tak na mě vyjela, že má svoje starosti, že řeším blbiny a prostě odešla na balkon kouřit. Až pak jsem se dozvěděla, co v tom bylo.
Takže si myslím, že je v tom něco co jí prostě vadí, možná, že si opravbdu statečná ženská, která všechno vzládá ona ne 
Ono, když má někdo deprese s něčeho a ten druhý to zvládá dobře, tak to človběku nepřidá i když je to rodina.
Já bych to zkusila takto… prostě nejezdit, nemluvit, dítě nedávat, ale komunikovat, a možná sama dostane rozum a prostě projeví zájem.Ne se naštvat, ale prostě … obtěžuje tě to… tak nebudem jezdit, pokud ji to neobtěžuje, tak prostě zavolá, a bude se zajímat.
Já jsem měla to samé s moji mámou, protože se zvtahy pokazily a i toto jsem si prožila, kdy zájem neměla, ne o malé, ale já když jsem opravdu potřebovala mámu, tak se vykašlala. Snášela jsem to dlouho asi rok a pak jsem to udělala takto.. nezájem a ptom ji samotné došlo a začala nám volat, jezdit , hlídat..
- Citovat
- Upravit
2.1.11 18:57
Teda závidím mamince manžela - zbožňuje jí, zahrnuje dárečky, rozptyluje… to je úžasný.
Proč se to stalo, že se vaše vztahy tak změnily ? Třeba to neví ani ona sama. Chybí jí endorfiny? Optimismus ? Třeba je opravdu psych. nemocná… ? Promluvit si většinou nepomůže. Bude zapírat, možná i útočit, většina lidí v tomto stavu svou vinu nepřizná. Ale zkus to. Já bych zkusila jí napsat dopis. A když to nepomůže, zkus jí někdy nahrát, jak s tebou mluví, jak tě peskuje, že vše děláš špatně. A pusť jí to. Myslím, že když se uslyší, změní svůj projev k tobě.
A jak se chová k sestře ?
Obdivuju tě, že to zvládáš sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 19:02
Určitě souhlasím s holkama, že nejlepší by bylo si s mamkou promluvit mezi 4 očima, sdělit jí své pocity a popř. nabídnout pomocnou ruku. A pokud nemáš třeba odvahu, nebo se bojíš, že by tě nevyslechla, tak si o tom zkus promluvit s taťkou, jestli se tatka tak snaží, tak mu na vás na obou určitě záleží a může ti pomoct celou situaci nějak urovnat. Držím pěsti, ať to dobře dopadne a naleznete k sobě opět cestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 20:57
A trvá to dýl, než od doby tvého rozvodu? Možná, že i takto reaguje na to, že jsi sama, má tě třeba za neschopnou, co neudržela rodinu…nevím, napiš jí třeba dopis, který ji předáš, pokud nemáš odvahu s ní promluvit. Nevím, něco proti tobě má, třeba i to, že jako sama se dokážež postarat o sebe i odítě, byť to nemáš jednoduchý. A možná je takto zaujatá proti tobě, že ona sama nezůstala silná, odolná proti návalu v práci a psych. se zhroutila a zůstala v invalidním důchodu.Se sestrou ses o tom neradila, proč se tak mohl vztah tebe a matky pokazit????
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.11 21:04
Holky, dík za reakce,
já jsem taky přemýšlela nad tím, že si promluvím s tátou. S mamčou si to moc neumím představit, asi by se urazila a útočila. Ona je totiž hrozně vztahovačná (to teda byla vždycky, byla to její jediná špatná vlastnost). jak já bych ráda od nich vůbec nic nepotřebovala !!! Jenže já jsem v situaci, že bohužel to hlídání neumím ošéfovat jinak. Dvakrát v týdnu musím zůstat v práci do 18:00 hod. a školka je jen do 16:30. Jednou už to mám ošetřený jinak (kamarádka), ale podruhý nikoho jinýho nemám. A do práce dojíždím 30km, takže nejde, abych malou vyzvedla a potom jí měla u sebe v práci (jak bych to udělala, kdybych měla školku a práci v jednom městě). Jinak práci mám dobrou, dělám už jí léta a docela už jsem v ní dost dosáhla, navíc mám na ženskou celkem slušný příjem a jako státní zaměstnanec mám i jakés takés jistoty (včetně toho, že od ledna jdeme o 10%dolů 
), takže to prostě musím přizpůsobit. Já vím, že nejsou povinni hlídat, a taky jsem nikdy nechtěla hlídat, abych šla za zábavou, ale vždycky hlídají naši jenom, když jsem v práci.
Ale ono nejde jen o to hlídání, jde o všechno- máma se mě třeba za poslední cca 2 roky ani jednou nezeptala, jak mi to v práci jde, jestli vycházím finančně, jak se mám, prostě nic… Přijdu pro malou a je to jen:" Malá provedla tohle a tohle..... to je tím, jak jí vychováváš, to já jsem…" Vždyť já už jsem u nich nebyla ty dva roky ani na normální návštěvě (třeba o víkendu)- ani jednou jsem nebyla pozvaná. Jen když tam vysazuji malou a pak jí vyzvedávám. Oni ke mě taky přijedou jen málokdy (cca 5 krát za rok)- a vždycky je to jenom, když je něco potřeba, nikdy ne „jen tak“.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.1.11 21:09
Panndo: trvá to cca ty dva roky, což je doba , kdy má ty psych. problémy a já se v tu samou dobu shodou okolností rozváděla.
Jinak naši mého ex (a specielně máma) nikdy nemuseli a když jsem řekla, že jdeme od sebe, tak byli rádi- že prý jsem konečně dostala rozum. Do dneška mi má ale za zlé, že jsem si ho vůbec vzala- to mám taky na talíři pořád.
- Citovat
- Upravit
2.1.11 21:26
Něco s rozvodem souviset bude…možná, vše chtěli jinak, abys měla lehčí život, byla štastná..Moje mama je taky vztahovačná, ale vždy nějak vše dopadne v pohodě. Tvoje maminka asi špatně bere fakt, že jí s prací a inv.důchodem skončilo dobré období, možná si připadá méněcenná…chápat ji můžeš, ale ne snášet to jak se chová. Nezbyde, než aspon táty se zeptat, co se děje, jak to cítí on apod.
Vydrž, třeba čas vše vyřeší..ale něco tam vůči tobě od mamky něco bude, zášť, nepochopení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 21:59
Určitě je za změnou vztahu psychické rozpoložení ( nemoc) tvé matky. Lidé se tak dramaticky nemění , zvlášt k vlastním dětem.
Navíc důvod zhroucení byla práce a zrovinka ty jí máš jistou, dobrou a uživíš se sama.To je úspěch na ženu- nemyslíš??? A tvůj úspěch může být neustálá připomínka jejích problémů..Kdo by chtěl mít na očích někoho komu se pracovně daří, když on neuspěl.. 
Navíc je nadměrnou péčí tatínka takřka rozmazlována. Zvyklá, že se okolo ní našlapuje po špičkách..Aby byla spokojená, nenudila se, byla štastná..To člověk snadno zvykne a pak ho může obtěžovat každá maličkost.
Docela bych se bála, aby svůj negativní postoj nepřenášela na vnučku ( zvláš když píšeš, že si stěžuje jen na její chování apod)..
Nemohl by jí hlídat jen tatínek, zatímco matka bude mít jiný program??
I dopis, email - je řešení jak sdělit něco tak emočně náročného.Nebo skrz tatku.
A nebo se s tím smířit - obrnit se, nevnímat to zlé a svést to vše na nemoc s kterou ona nemůže nic dělat a ani ty.Brát to tak a netrápit se tím tolik..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nevím jak začít- potřebuju se asi jenom vypovídat… Vždycky jsme měli doma mezi sebou (rodiče, sestra, já) výborné vztahy. Samozřejmě každý má své chyby, ale drželi jsme všichni za jeden provaz a dali by jsme jeden za druhého ruku do ohně. Mámu s tátou jsem vždycky vnímala jako jistotu a zázemí, spřízněnou duši. Já jsem momentálně rozvedená, žiju sama se svojí dcerkou. A teď k problému- mamča cca před 2 lety začala mít velké problémy v práci, nakonec se úplně nervově zhroutila a skončila v péči psychiatrů a nyní má invalidní důchod (nervy, vys.tlak atd.) Nevím, jestli to souvisí s tím, že mám pocit, že se úplně změnil její vztah ke mně. Mám z ní pocit, že mě už nemá ráda
. Je vůči mě strašně odměřená, jedovatá, nepříjemná. A to jsme vždycky bývaly jako kámošky, věčně vysmáté a svěřovací. Nyní mám pocit, že jí obtěžuju. Přitom bydlím 30 km od našich- starám se sama o domek, malé hospodářství (drůbež, kočka, psi), 4 letou dceru- všechno táhnu finančně sama, chodím do práce- a jediná pomoc , kterou od našich chci (protože jinak to prostě nejde), je jednou týdně, kdy musím zůstávat dlouho v práci, pohlídat malou. (naši jsou oba už doma). Máma mi dává neustále najevo, že jí to obtěžuje. Když malá marodí, odmítá hlídat- musím si brát paragraf. Já se snažím si na nic nestěžovat a když někdy přeci jenom ano, tak si za všechno můžu sama, neměla jsem si brát vola a teď jsem nemusela být na všechno sama. Všechno (aůe opravdu úplně všechno), co udělám, dělala vždy ona lépe a já to dělám špatně. Přitom si s taťkou nežijí špatně- táta vždycky uměl vydělat peníze a vždycky rodinu výborně fin. zabezpečil, i teď vydělává k důchodu slušné peníze,s mamčou jsou stále na zábavách, tanečkách,výletech po obchodech, kavárny, vinárny… táta mámu zbožňuje a snaží se jí neustále rozptylovat, takže mají denně nějaký program+ jí zahrnuje dárečky , pozornostmi atd.
Nevím, chápu že má asi deprese pramenící z krachu v jejím bývalém zaměstnání, ale já za to přece nemůžu. Proč se tolik změnil její vztah ke mně ? Už si vůbec nemáme co říct- já se jí bojím cokoliv říkat, protože vím, že na mě bude útočit (je to téměř za každou větou) a je mi to moc líto, protože mám pocit, že na tom světě už nemám žádné zázemí a oporu
Anonymní K.