Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Příbuzná - generál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.2.19 21:03
Prosím tě v jakém příbuzenském poměru je ona dáma a kolik ti je let? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.2.19 21:04
Prateta a mě je 20. Ale zkrátka tím, že je sama, tak je v podstatě blízký člen rodiny no.
- Citovat
- Upravit
7.2.19 21:06
Ale ty jsi plnoletá a předpokládám, že i svéprávná. Tak proč bys měla zatajovat nějaké koníčky a poslouchat kibicování? Jen ze slušnosti? A kolik je jí let?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.2.19 21:09
Ona má 71. Já nesnáším konflikty. Navíc prarodiče už jsou staří a nechci je zatěžovat zbytečnými rozbroji (bydlíme všichni v jednom domě). Zároveň je mi jasné, že tímhle ustupováním, jsme si ji „vychovali“.
Proč zatajovat koníčky? Protože mě ten její rozhodně-opovržlivý tón nad tím co dělám úplně uzemnil.
- Citovat
- Upravit
7.2.19 21:14
@Anonymní píše:
Prateta a mě je 20. Ale zkrátka tím, že je sama, tak je v podstatě blízký člen rodiny no.
A takhle řídí život všem členům Vaší rodiny nebo jen tobě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.19 21:14
@Anonymní píše:
Ona má 71. Já nesnáším konflikty. Navíc prarodiče už jsou staří a nechci je zatěžovat zbytečnými rozbroji (bydlíme všichni v jednom domě). Zároveň je mi jasné, že tímhle ustupováním, jsme si ji „vychovali“.Proč zatajovat koníčky? Protože mě ten její rozhodně-opovržlivý tón nad tím co dělám úplně uzemnil.
Nebuď tak útlocitná. Máš odpovědět, no vidíš teto a teď je to zrovna moderní a budeš mít klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.19 21:15
no vidíš, tak je na čase, abys pratetě ukázala, že jsi dospělá mladá žená, žádné děcko, které potřebuje vychovávat a usměrňovat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.2.19 21:21
@divine woman
Nebudu 
protože ona určuje, co je moderní. Na tohle by se urazila, tři dny by nemluvila a pak by hodila opovržlivou ponižující poznámku pokaždé, když bych z toho měla radost, aby mi to zkazila, protože nebylo po jejím a ona se s tím, co dělám nemůže chlubit před kamarádkama, protože i podle nich je to blbost
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.2.19 21:30
@lorelai947 píše:
A takhle řídí život všem členům Vaší rodiny nebo jen tobě?
V podstatě všem. Neustále vydává povely typu „no tak se zvedněte a jeďte na ten nákup“ (tedy v překladu, má pocit, že na nákup můžeme jet, až když ona vydá příkaz). Většina si dělá všechno po svým, ale já díky tomu, že jsem mladší, tak jsem tak nějak nejakčnější, tudíž je na mě nejvíc vidět. Ale spoustu věcí před ní zatajují všichni. A ona si ještě pochvaluje, jak se v jiných rodinách hádají a my se nehádáme vůbec.
- Citovat
- Upravit
7.2.19 21:30
@Anonymní píše:
@divine woman
Nebudu
Tak ať nemluví, to ji budeš poslouchat do smrti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.19 21:32
Moje zkusenost je, ze nekteri lide potrebuji komandovat, kritizovat a hadat se proste k zivotu, a snaha vyhnout se s nimi jakemukoliv konfliktu je vzdy znova neuspesna, protoze oni ten konflikt vzdycky nejak vyvolaji, i kdyby ti meli vynadat za to, ze s nimi souhlasis. Mam podobnou babicku, je to skvela a uzitecna zenska, ale kdyz ji je mizerne nebo se nudi, zacne taky takhle lidem otravovat zivot, vycitat, organizovat, vychovavat, to je pak hruza. Odhaduji, ze snazit se zit svuj zivot podle tetinych predstav, nebo se tak aspon tvarit, je asi hodne vycerpavajici a na tvem miste bych se asi snazila tajit co nejmin veco a jeji komentare poustet jednim uchem dovnitr, druhym vem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.19 21:33
Vůbec bych to s ní neřešila… Jo, žijete v jednom domě, ale konverzaci s ní bych omezila jen na základní a neutrální témata a informace… Pokud by ti začala vrtat do toho, co děláš, řekla bych jí jen „Děkuji teto za tvůj názor (za tvou radu), nicméně tenhle koníček mě baví a budu ho dělat dál.“ Otočila bych se a odešla. Konec diskuze…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.19 21:37
Odpověď ve smyslu, já to dělat chci a dělat to budu, protože se mi to líbí a baví … je nepřípustná jo? Nauč se nezpovídat, nemusíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jdu si sem s dovolením spíš postěžovat. Máme v rodině jednu příbuznou, je to už starší paní, bezdětná vdova, je to člověk velice pracovitý, dá se říct i obětavý a dokáže se postarat o mé prarodiče tak, jako bychom to my nikdy nedokázali. Má ovšem jednu, aspoň pro mě nepřekousnutelnou vlastnost. Je to baba generál. Všechno, co člověk dělá mimo běžné záležitosti, je dle ní na prd, tedy absolutně zbytečná činnost, která člověka odvádí od toho, co by dělat měl (to, co by dělat měl, je tedy to, co ona uzná za vhodné). Když jsem byla ještě na střední škole, tak jsem před ní musel spousty věcí zatajovat, protože ke všemu byla kupa připomínek, že se učím málo atd. Nakonec to občas dospělo do fáze, kdy se mě třeba před písemkou zeptala, jestli má smysl do té školy jít, když to stejně napíšu blbě. Člověk to vžycky hodil za hlavu, ale poslední dobou už mě to přestává jít, protože to poměrně dost vrcholí. Už léta mám jednoho koníčka a když jsem se mu chtěla začít věnovat aktivně, bylo mi z její strany řečeno, že je to naprosto zbytečná věc, která mě bude odvádět od učení, navíc já se tomu stejně nikdy věnovat nebudu, teď bych měla myslet na dokončení vzdělání a pak si konečně pořídit rodinu a nevymýšlet (dle ní) hlouposti. Věc, pomocí které bych mohla toho koníčka vykonávat, mi byla nabídnuta od širší rodiny, měla jsem to rozjednáno (patrně bych to stejně nekoupila, nebylo to pro mě za přijatelných podmínek, nicméně tehdy ještě nic nebylo rozhodnuto). Pak mi jednou při obědě jen tak při řeči oznámila, že mluvila s tím daným příbuzným (jednou za čas si volávají) a že jim slušně poděkovala a řekla, že MY nic takového nechceme, tak ať to prodají jinde. Byl to pro mě docela šok, ale řekla jsem si, že bych to stejně nekoupila, takže je to fuk. Poohlédla jsem se jinde a tu věc potřebnou k danému koníčku jsem si koupila za výhodnějších podmínek jinak, muselo se to před ní tutlat až do okamžiku, kdy už to utajit nešlo. Nakonec byla ráda, že se mi to podařilo sehnat docela výhodně a mě se ulevilo, že aspoň něco před ní nemusím tajit. Minulý týden se mi v tom daném koníčku něco nepodařilo (ale mě baví i ty neúspěchy, od toho je to hobby) a když jsem na druhý den řešila s babičkou jak to napravím, slyšela jsem docela zřetelně jak říká polohlasně dědovi, že je celý můj koníček blbost, která je na prd (přitom asi deset minut předtím mluvila, jakoby se mnou soucítila). Musím říct, že mě to dožralo a od té doby to nosím v sobě, přehrávám si, co bych jí měla říct a neřekla. V podstatě pokaždé, když udělám něco, co jí se nelíbí, tak je to se spoustou výčitek, posměšků, rýpání. Když se někdo zmíní, byť zdánlivě negativně o jejím koníčku, urazí se a začne brečet, že ona toho pro nás dělá tolik, nic z toho nemá a ani ten její koníček jí nedopřejeme. Spoustu věcí ze svého života musím tajit, protože to zkrátka nedělám podle ní (ona tvrdí, že jsem mladá a blbá a ona jako stará a zkušená musí hlídat, abych neudělala nějakou chybu), když se jí něco řekne, spustí se lavina výčitek a urazí se. Když se stejně jako ona chová nějaká její kamarádka, tak ji sprdne a odsoudí, že je panovačná, protože ona by se takhle nikdy nechovala a ještě ji před námi pomluví, jak je ta kamarádka blbá a jak ona jí to musela všecko říct. Takže v podstatě žiju život ve lži, na lékárnických vahách odvažuju, co můžu říct, co musím zatajit a o čem musím lhát (lež nesnáším). Je to strašně unavující, pamatovat si, co jsem kdy řekla, abych náhodou neřekla pravdu. Kdyby věděla o mých skutečných snech a přáních, nebo kdybych podle toho snad chtěla žít, spustil by se kolotoč výčitek a bědování „jak teď budeme vypadat před lidma“ (nechci dělat nic nemravného, ani nečestného, prostě jenom trošičku změnit život, věnovat se něčemu jinému, co ona nenaplánovala). Člověka ale ta představa toho několikanásobného přísunu výčitek, posměšků a rýpání ale nakonec odradí. Už několikátý den jsem se přistihla, že se jí při hovoru s ní nedokážu podívat do očí. Jako rodina jsme dost pospolití a ona je to příbuzná dost blízká, takže zase nechci odstřihávat celou rodinu jen kvůli ní. Omlouvám se, že je to tak dlouhé a zmatené, ale asi jsem to ze sebe potřebovala dostat.