Stěhování a jeho rodina

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 10:59
Stěhování a jeho rodina

Dobrý den, s přítelem jsme spolu půl roku. Jsme z daleka a já se za ním přistěhovala, abychom mohli být spolu. Až po zařízení společného bydlení jsem byla představena u nich doma. A musím říct, že jsem z toho celkem dost rozpolcená. Jezdíme k nim pravidelně a nikdo neprojevil zájem o moji osobu, nezeptal se mě na práci, zájmy ani mou rodinu. Všichni žijí jenom vnoučaty od jeho sourozenců a už padly i narážky na naše společné děti. Připadám si pouze jako potencionální matka jejich vnoučat. Navíc jsem zvyklá na celkem aktivní způsob života a oni jsou všichni spíš takoví peciválové. Prostě si s nimi nemám moc co říct, opravdu se snažím zavést rozhovor a zajímám se o ně, ale zpětná odezva není skoro žádná. Sem ráda, že jsme s přítelem spolu, ale doma jsem nechala svoji rodinu a přátelé a teď je moje jediná možná společnost jeho rodina a popravdě už bych tam nejraději jezdila co nejméně. Tak často jsem nenavštěvoval ani svoje příbuzné doma. Když byl vztah na dálku, užívala jsem si aktivity co jsem mohla podnikat u nás v okolí a trávila hodně času s přáteli. Když jsme na pár dnů u nás, cítím se zamilovaná jako blázen a cítím, že s ním chci být do konce života a pak se vrátíme sem a je to pořád dobré a pak strávíme pár dnů s jeho rodinou a já bych nejraději balila kufry. Dostanu strach, že se něco zvrtne a budeme žít taky tak, jen práce, sedět doma na zadku a život nám proteče mezi prsty. Pořídíme si děti a nebudu mít podporu v tom, žít dál aktivně, protože oni na to nejsou zvyklí. Prostě si myslím, že kdybychom se časem přesunuli ke mě, budeme obklopeni lidmi, se kterými můžeme něco podniknout a co se více zajímají o člověka jako o osobnost. Přítele mají všichni moji příbuzní rádi, hrozně ho chválí a snaží se s ním zavést rozhovor a zajímají se o něj. Babičky mi samy říkaly, jak moc se jim líbí, že vypadá jako hodný a šikovný kluk a on to ví, ptal se mě co na něj příbuzní říkali. Ne mě prý nikdo nic neříkal. Ano možná jsem i trochu egoistická a zhrzená. Hlavně je mi líto, že se svou vlastní rodinou jsem tolik času nebyla zvyklá trávit a teď ten čas věnuji lidem co sice chtějí ať za nimi společně jezdíme co nejvíce, ale přijedeme a už po mě neštěkne ani pes. Navíc ve vzduchu pořád visí, že přítel měl rekonstruovat část domu a bydlet v budoucnu s rodiči, což jsme mu už na začátku řekla, že bydlet nebudeme s žádnými rodiči. Odsouhlasil mi to, že to také nechce, ale čas od času to u nich doma zase vypluje a už i on s tím občas začne. Jsem už z toho hrozně vyčerpaná, pořád přemýšlím co změnit, aby si člověk užíval tu zamilovanost a nebyla zastíněná strachem, že se můj život bude ubírat jinak než bych si přála. Pak se ptám sama sebe, jestli ho opravdu miluji, když nejsem schopná s ním být šťastná ať už jsme spolu kdekoli, vždyť hlavní by pro mě mělo být, že jsme spolu nebo ne? Je hrozně hodný, zodpovědný, udělal by pro mě cokoli, ale já nevím, jestli mám právo po něm to cokoli chtít, když jsem teď na pochybách po tom přestěhování, nerada bych mu ublížila a aby se i on cítil tak jako já teď. Na druhou stranu si říkám, jestli by to pro mě udělal i on, že by se za mnou přestěhoval, abychom mohli být spolu…

Reakce:
Jana525
Kelišová 5238 příspěvků 05.02.19 11:39

Ver svemu instinktu a nenech se tahnout smerem, kam nechces. Uvedom si, ze jeho rodina se stane i tvoji rodinou a ze vybiras i budoucnost pro sve deti. Neboj se a na rovinu si s nim promluv o svych obavach a o tom, ze takhle si budoucnost nepredstavujes.
Pokud ti tam neni dobre, tak tam nezustavej, chlap za to nestoji, jednou by jsi moc litovala.

Meredithx
Stálice 87 příspěvků 05.02.19 11:46

Ne nadarmo se říká, že základem vztahu je otevřená komunikace. Sedni si s přítelem a co jsi napsala nám tady řekni jemu, poděl se o své obavy a podle toho jak se zachová, bych se zachovala i já. Zeptej se ho na jeho plány s rekonstrukcí domu a nenech ho mlžit. Čím dříve budeš mít odpovědi, tím spíš poznáš, jestli se vaše plány do budoucna shodují. Asi bych nebyla s člověkem, pokud by nebral ohledy na to co chci já. A rozhodně bych nebydlela s jeho rodinou, pokud si s nimi nerozumíš a pokud se o tebe nezajímají. Nějaký minimální zájem nebo snaha by tam měly být vždy. Zkus si najít nějaké aktivity v místě, poznáš nové lidi, zkamarádíš se.. :hug:

Lalelale
Závislačka 3459 příspěvků 05.02.19 11:47

Myslím si, že pokud máš po půl roce vztahu špatný pocit, tak to není dobré. To je prece doba největší zamilovanosti. Nenech se tlačit tam, kam nechceš. Můj názor je, že spolu s partnerem si člověk bere i jeho rodinu, a tak bych byla hodně opatrná, pokud ti jeho rodina nesedí. Mnoho lidí s věkem začne víc a víc připomínat své rodiče, i když sami nechtějí…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 12:01

No právě, jako já nejsem typický mateřský typ, co bude žít jen dětmi. Ale jednou děti chci a už teď pro ně chci to nejlepší a mám strach, že by byli stáhnuti prostředím. A u nich v rodině má silné slovo potencionální tchán a ten není zrovna zářný vzor, vnoučata jsou rozmazlení spratci a on pán tvorstva s patentem na moudrost, co neustále radaruje celou rodinu. Jenže přítele miluji a nemůžu mu přece říct, že tu s ním nechci žít, protože bychom byli pod přílišným vlivem jeho rodiny a necítím se v jejich přítomnosti dobře a nechci žít jako oni :,( Je tu někdo kdo zažíval podobné pocity, že zamilovanost šla stranou, po tom, co jste poznaly zbytek rodiny a styl jejich života? Vyřešilo se to odstěhováním daleko? Přijdu si hrozně zaujatá a zkouším se přijít na to, co je špatně ve mě, ale jasné je, že momentálně se bohužel necítím spokojeně.

Jana525
Kelišová 5238 příspěvků 05.02.19 12:05
@Anonymní píše:
No právě, jako já nejsem typický mateřský typ, co bude žít jen dětmi. Ale jednou děti chci a už teď pro ně chci to nejlepší a mám strach, že by byli stáhnuti prostředím. A u nich v rodině má silné slovo potencionální tchán a ten není zrovna zářný vzor, vnoučata jsou rozmazlení spratci a on pán tvorstva s patentem na moudrost, co neustále radaruje celou rodinu. Jenže přítele miluji a nemůžu mu přece říct, že tu s ním nechci žít, protože bychom byli pod přílišným vlivem jeho rodiny a necítím se v jejich přítomnosti dobře a nechci žít jako oni :,( Je tu někdo kdo zažíval podobné pocity, že zamilovanost šla stranou, po tom, co jste poznaly zbytek rodiny a styl jejich života? Vyřešilo se to odstěhováním daleko? Přijdu si hrozně zaujatá a zkouším se přijít na to, co je špatně ve mě, ale jasné je, že momentálně se bohužel necítím spokojeně.

Samozrejme, ze mu to muzes rict, proc by ne ? Tohle je pouze zacatek, uvedomujes si, ze budete muset umet resit zavaznejsi problemy a ty uz ted mas problem resit relativne jednoduchou vec ? To je preci spolecna budoucnost a on by mel znat tve pocity, preci to je o vas obou. Navic jste spolu teprve pul roku, teprve spolu zacinate zit, takze se jedna zatim jen o zamilovanost. Ale, to ze nekoho milujes neznamena, ze ztratis sama sebe, ze sama sebe popres. Vztah musi byt vyrovnany a pokud se mu to bojis rict, tak je neco sakra spatne.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 13:32

Když já mám strach, že když mu řeknu promiň, ale nemyslím si, že tady budu chtít zůstat bydlet napořád, ráda bych se v budoucnu vrátila do svého rodného města, že vlastně rovnou začneme plánovat jak se rozejít :(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 13:39

Take jsem nebyla spokojena po prestehovani do rodneho mesta muze a hlavnim duvodem byl rozdil mezi nasimi rodinami - oni jsou zvykli byt neustale pohromade a nechapou, ze nekdo to muze citit jinak. A ano, spolecny cas znamena sezeni u tv v obyvaku nebo jidlo v kuchyni(kde je druha tv). Zadne vylety,nebo aspon prochazky, nebo aspon spolecenske hry,nuda nuda nuda, pasivita. Vikend - automaticke ocekavani spolecneho traveni a nutnost velkeho obhajovani, kdyz jsme neco podnikali(s nama nikdy nechteli).

Videla jsem i dopad na dite - svagrova si hlidat nechala velmi casu, v sede u tv. Zaroven jsou to dobri a milujici lide, ale takovou zivotni zmenu nechtel ani manzel (sam jiz zil sedm let zahranici uplne jinak), prijal zajimavou pracovni nabidku a prestehovali jsme se na „neutralni“ misto(nechtela jsem, aby muz nezazil podobne, jako ja) a od te doby ideal, tv nemame :mrgreen: volny cas travime venku i se synem. Jsem si jista, ze diky prestehovani se mame porad vsichni radi a kdyz se po delsi dobe vidime, snazime si to uzit.

Takze radim, prestehovani zacni resit driv, nez na nem zacnes byt zavisla - kdyz nebude chtit k vam, muzete si spolecne vybrat mesto snu, kde nebudete obhajovat kazdy odreknuty obed. Nesnaz se to vydrzet, zalozite rodinu, opadnou ruzove bryle a najednou budes tlacena do spolecneho bydleni s rodici..

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 13:49
@Anonymní píše:
Když já mám strach, že když mu řeknu promiň, ale nemyslím si, že tady budu chtít zůstat bydlet napořád, ráda bych se v budoucnu vrátila do svého rodného města, že vlastně rovnou začneme plánovat jak se rozejít :(

Jste spolu pul roku, teprve se poradne poznavate, je potreba naucit se vcas resit i neprijemny veci. Kdyby to melo znamenat konec, proste jste se vzajemne na zacatku spatne odhadli a neklapalo by to ani v jinych ohledech. Ted si vezmu kristalovou kouli - podle tech par vet to na me pusobi, ze se na zacatku mozna pretvarel vic, nez zdravo(nechci bydlet s rodici), ted te ma u sebe a vyplavava na povrch, co si mysli doopravdy

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 13:53
@Anonymní píše:
Take jsem nebyla spokojena po prestehovani do rodneho mesta muze a hlavnim duvodem byl rozdil mezi nasimi rodinami - oni jsou zvykli byt neustale pohromade a nechapou, ze nekdo to muze citit jinak. A ano, spolecny cas znamena sezeni u tv v obyvaku nebo jidlo v kuchyni(kde je druha tv). Zadne vylety,nebo aspon prochazky, nebo aspon spolecenske hry,nuda nuda nuda, pasivita. Vikend - automaticke ocekavani spolecneho traveni a nutnost velkeho obhajovani, kdyz jsme neco podnikali(s nama nikdy nechteli).

Videla jsem i dopad na dite - svagrova si hlidat nechala velmi casu, v sede u tv. Zaroven jsou to dobri a milujici lide, ale takovou zivotni zmenu nechtel ani manzel (sam jiz zil sedm let zahranici uplne jinak), prijal zajimavou pracovni nabidku a prestehovali jsme se na „neutralni“ misto(nechtela jsem, aby muz nezazil podobne, jako ja) a od te doby ideal, tv nemame :mrgreen: volny cas travime venku i se synem. Jsem si jista, ze diky prestehovani se mame porad vsichni radi a kdyz se po delsi dobe vidime, snazime si to uzit.

Takze radim, prestehovani zacni resit driv, nez na nem zacnes byt zavisla - kdyz nebude chtit k vam, muzete si spolecne vybrat mesto snu, kde nebudete obhajovat kazdy odreknuty obed. Nesnaz se to vydrzet, zalozite rodinu, opadnou ruzove bryle a najednou budes tlacena do spolecneho bydleni s rodici..

Nepíšeš o té stejné rodině? Taky neříkám, že jsou špatní, jsou to milující rodiče a prarodiče, ale jsme mladí a bezdětní a můžeme si to užívat a je jasné z čí hlavy to je, že u nich nepřespíme, že když jsme u nich byli od pátku do soboty, že neděli už chceme strávit po svém. Každé loučení je zakončeno důrazným přijeďte zase brzo. V podstatě jediná jejich aktivita jsou společné návštěvy mezi sebou. Až tady jsem zažila, že se s někým potkám dopoledne na jedné návštěvě a odpoledne znova na druhé. Mladí popojedou kousek za humna na dovolenou a prarodičové je dojedou ještě navštívit. Pokud bych sebou nechala vláčet, měli bychom program na každý víkend jasný a to i s přespáním. Přítel je chlap, který by se dnes dal vyvážit zlatem, ale snaží se všem vyjít vstříc, i když sám přiznal, že návštěvy dvakrát nemusí. Takže zůstat poblíž by znamenalo jak říkáte obhajovat každé odřeknuté pozvání a byla bych za černou ovci.

Jana525
Kelišová 5238 příspěvků 05.02.19 14:04
@Anonymní píše:
Když já mám strach, že když mu řeknu promiň, ale nemyslím si, že tady budu chtít zůstat bydlet napořád, ráda bych se v budoucnu vrátila do svého rodného města, že vlastně rovnou začneme plánovat jak se rozejít :(

No, tak asi lepsi nez si zkazit cely zivot, ne ? Nebo ti vazne zalezi na cloveku, ktereho nezajima tvuj nazor a tvuj pocit stesti. Jak uz jsem psala, ted jde jeste o hov…pozdeji se resi mnohem zavaznejsi problemy. Mozna na vazny vztah jeste nejsi zrala, mozna by jsi spis mela zapracovat na vlastnim sebevedomi. To je tvuj prvni vztah ?
Preci je normalni si rict, jak si kdo ten vztah predstavuje.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 14:15
@Jana525 píše:
No, tak asi lepsi nez si zkazit cely zivot, ne ? Nebo ti vazne zalezi na cloveku, ktereho nezajima tvuj nazor a tvuj pocit stesti. Jak uz jsem psala, ted jde jeste o hov…pozdeji se resi mnohem zavaznejsi problemy. Mozna na vazny vztah jeste nejsi zrala, mozna by jsi spis mela zapracovat na vlastnim sebevedomi. To je tvuj prvni vztah ?
Preci je normalni si rict, jak si kdo ten vztah predstavuje.

První vztah to není, ten první dlouholetý o kterém jsem myslela, že bude i jediný skončil z druhé strany, třetí osobou. Právě že z předchozího vztahu sem vyškolená a už se nechci někomu moc podřizovat a na něco čekat, zase na druhou stranu si říkám, že nemůžu všechno někam tlačit a měla bych nechat věci trochu vyvíjet. Jenže teď jsem se sama vlastním přičiněním s nejlepšími úmysly dostala někam, kde se necítím dobře. Hodně je to asi v mojí hlavě, že pořád maluji co by kdyby, ale zase když se mi něco nejeví už na začátku. Máte pravdu, chce to dát řeč a uvidím, jak to přijme, jestli bude ochotný přijmout i myšlenku, že když to tady nepůjde, tak by se to řešilo jinak.

Jana525
Kelišová 5238 příspěvků 05.02.19 14:21

No nepoucila jsi se moc. Bojis se, pochybujes o sobe. Bojis se druhemu rict, co chces.
Co takhle nejake knizky o asertivite nebo zajit k psychoterape­utovi ?

Pokud svoji intuici potlacis a zatlacis nekam dozadu, jenom kvuli strachu z vlastniho selhani a konfliktu, tak ver, ze te to dozene.
Hlavne prosim zadne deti, dokud si tohle vsechno nevyresis, pak uz neni cesta zpatky.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.02.19 14:48
@Anonymní píše:
První vztah to není, ten první dlouholetý o kterém jsem myslela, že bude i jediný skončil z druhé strany, třetí osobou. Právě že z předchozího vztahu sem vyškolená a už se nechci někomu moc podřizovat a na něco čekat, zase na druhou stranu si říkám, že nemůžu všechno někam tlačit a měla bych nechat věci trochu vyvíjet. Jenže teď jsem se sama vlastním přičiněním s nejlepšími úmysly dostala někam, kde se necítím dobře. Hodně je to asi v mojí hlavě, že pořád maluji co by kdyby, ale zase když se mi něco nejeví už na začátku. Máte pravdu, chce to dát řeč a uvidím, jak to přijme, jestli bude ochotný přijmout i myšlenku, že když to tady nepůjde, tak by se to řešilo jinak.

To je hned a na zacatku to nevypada spatne, pozdeji cloveku dojde, do ceho se dostal. Jsi v dobre pozici, deti jeste nemate, ted je ten pravy cas. Rodice se nezmeni, pokud zustanete, tlak zustane stejny a s detmi se zvysi. To prezijou jen tri typy: smeckovy bez potreby dalsich konicku (tzn stejny jako oni), totalni flegmatik nebo ostrejsi zena s hrosi kuzi, kterou nebude ubijet opakovane si prosazovat svoje. Ostatni musi pryc a chlapem nebo bez, jinak budou nestastne.

dedrichov
Závislačka 3232 příspěvků 05.02.19 21:55

O jak Ti rozumím. Dokonale jsi popsala co cítíš, svoje pocity a mě se ihned vybavilo vše za uplynulých 10 let, kdy jsem se za manželem přestěhovala. No … nezvykla jsem si. Rodina podobného typu, tv a sezení a jedení, navíc rodiče rozvedení …
Pořád jen vyprávění o svých zájmech, životech, známých a o tom, jak byl manžel malý. Všechno už jsem slyšela 1000×, nuda nuda nuda.
No jo, jsem nevděčná a sobecká, oni jsou taky hodní, milující. Ale mě stačí je vidět opravdu jen občas.
Uchytila jsem se tu jedině kvůli dětem, které mají zázemí ve školce/škole.
Přeju hodně štěstí, nenech se dostrkat nikam, kam nechceš. Mohu se soukromě zeptat, o jaká města se jedná?

Váš příspěvek

Poslední články

Nejčastější chyby při usazování dětí do autasedačky

Téměř denně cestuje většina rodičů se svými dětmi autem. Snad žádný z nich by... číst dále >

Opepřete Valentýn lehce hříšnými kartami, stačí si je stáhnout

Valentýn je za dveřmi. Připravili jsme pro vás proto karty ke stažení, se... číst dále >

Články z Expres.cz

Překvapení, které vylezlo z tanečnice Lálové: Nevypadám, ale dělám MMA!

Krásná tanečnice Veronika Lálová (27) vypadá něžně až křehce, ale v rozhovoru... číst dále >

Atrej z Nekonečného příběhu po 35 letech: Všude tetování, ale pořád stejná tvář!

Fantasy film Nekonečný příběh svého času oslovil snad všechny generace: děti,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Horoskop 2019: Lvice si užijí ctitelů, ženy v Kozorohu vydělají peníze

Rok, na jehož prahu stojíme, slibuje, že bude sice na práci náročnější, ale... číst dále >

Kvůli šikaně jsem začala boxovat, říká šampionka Martina Ptáčková

Než se světová šampionka v kickoboxu, Martina Ptáčková (21), naučila rány... číst dále >