Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@J.Holas píše:
Takže možnost, že je to škola je veliká?
Asi si myslím, že to bude škola..
Tak co, už víš?
Přečetla jsem diskusi a jsem napjatá jak kšandy! Kdo psal? Vypátrál jsi, kdo si zašel až do depa, i když je v pusté části města? A co na to maminka?
Není to první diskuze na téma “bojím si převzít dopis, nevíte, kdo mi ho poslal?”… a nikdy se dotyčný už neozval, tak si nedělám naděje
.
@Ba-stet píše:…slunce toho dne pálilo ještě víc než obvykle, jižní vítr hnal ulicí kupku sena a prašiví kojoti se líně povalovali ve stínu, čekajíc na svou příležitost. Jen jeden muž, s brašnou proklatě nízko, se odvážil tam, kde i nejdrsnějším chlapům Západu spadlo srdce do podvlíkaček. Poštovní depo. Nedíval se vlevo ani vpravo, kšiltovku s logem university si narazil hlouběji do čela a doufal, že zkušenosti z večerních kurzů sebeobrany dnes nebude muset využít. Při vstupu do depa přímo cítil, jak se mu pohledy zaměstnanců zařezávají do zad. Stačí jeden chybný krok a vezmou to jako záminku. Přistoupil k přepážce, stará známá tvář za okénkem… Jen na sebe tiše kývli. „Zásilka… Tentokrát doporučeně a Karle, ne že se s tím budete courat jako minule.“ Dotkl se prstem kšiltovky na znamení toho, že transakce je u konce. Otočil se a jeho tělo zaplavila úleva, že se už brzo nechá tu podivnou ospalou díru za sebou v prachu. Když v tom se ozval hlas od přepážky za jeho zády. „Ještě minutku, seňore…“ Zastavil se a tušil problémy. Zavřel oči, prsty se mu nervózně chvěly na zavírání brašny. „Budete to chtít na účet?“ S úlevou se pro sebe usmál a vydechl, slzák zůstal v útrobách brašny. „Jasně Karle, připiš mi to.“ The End
Přečetla jsem diskusi a jsem napjatá jak kšandy! Kdo psal? Vypátrál jsi, kdo si zašel až do depa, i když je v pusté části města? A co na to maminka?