Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím holky.
S přítelem jsme se před pár měsíci domluvili, že oba chceme miminko. Já jsem pak řekla, že by bylo lepší počkat až po dovolené (byla to náročná dovolená a s nevolnostmi atd. by se špatně absolvovala). Neměl problém a chápal to. Pak do toho spadla zdravotní komplikace, která se vyřešila a je vše ok. Když jsme toto všechno „zvládli“ a obnovila jsem rozhovor kolem miminka, najednou se šprajcnul. Prý mimi chce, ale přijde mu, že nežiju ničím jiným než touhou po dítěti. Upřímně, je fakt, že pohled na těhulky, kočárky atd. mě nenechává klidnou a každý den v hlavě mi vypluje xxx myšlenek apod. Nezatěžovala jsem ho tím a nechávala jsem si to převážně pro sebe. Bohužel s každým sexem, kdy „to“ skončí mimo, je mi do pláče. Pořád mi tvrdí, jak se hrozně moc těší na prcka, ale že mu to přijde, že „musí“ na tom pracovat. Holky to se mám přetvařovat? Mám dělat, že už mě to netankuje? Neumím být neupřímná a bohužel jde to na mě hned vidět. Přece když něco chci a cítím to tak, tak nic není pro mě překážkou pokud to cítí ten druhý stejně. Nejsem ta, co by hrotila každý měsíc, že to nevyšlo. Chtěla bych tomu dát volný průběh, buď se zdaří hned nebo později…
@PalolaS No, asi bych mu řekla, že pokud se teda tak těší na miminko a chce ho, bez výstřiku dovnitř to nepůjde. Nebo pokud zatím dítě nechce, tak ať to ale řekne na rovinu.
A taky bych ho poučila o ovulaci, úspěšnosti oplodnění a tak, ať je informovaný. Já jsem zašla, když jsem se od většiny chlapů dozvěděla, že o ženském těle a cyklu prostě neví. Neví že může být ženská oplodněná jen pár dní v měsíci, plodné a neplodné dny jim nic neříkají a tak dále…
Ona ani ta úspěšnost při plodných dnech není zas tak extra velká, udává se 20%.
Přestaň řešit dítě a začni myslet na svatbu. Dítě je větší závazek než manželství.
@PalolaS Dělá to na mě dojem, že přítel jen hledá výmluvy a to dítě spíš moc nechce.
No jo holky, ale já se přetvařovala dobrý 4 měsíce! Víte jak jsem byla šťastná a vracela se od doktorky, že je vše v pořádku a že klidně můžeme začít pozvolna s tím mimi? Já byla jak v sedmém nebi a když jsem mu to říkala, tak on měl také radost, ale tím to haslo. Večer byl „tradiční“ sex s kapesníkem na konci.
A já si bohužel nedovedu s ním spát a dělat, že ty kapesníky jsou super.
Naprosto tě chápu. V mém případě pomohlo, když jsem příteli vysvětlila, že to není jen tak, to otěhotnění. Naivně žil v přesvědčení, že se jako nebudeme jeden měsíce párkrát chránit a je vymalováno. Vůbec nějaká ta pravděpodobnost otěhotnění, nějaké riziko potratu v prvních třech měsících, nebo nedej bože, že by byl u jednoho z nás problém s početím - nic z toho mu nepřišlo na mysl. Asi na ně platí grafy a čísla. ![]()
Jsem mu řekla, že jsem dospělá holka a že zvládnu pravdu. Klidně ať mi řekne, že se na to ještě necítí a že to vidí spíš třeba za rok za dva. Prý to tak není, že se těší. Buď se bojí, že o mě přijde nebo já Vám nevím. Ke každému kočárku se sklání a hraje si s každým dítětem a vždycky něco plácne že až my budeme mít… No dneska mi chtěl dát pusu a sáhnul mi tak na to břicho, že mi to evokovalo pocit až jsem měla na krajíčku a musela jsem odejít z místnosti jinak bych brečela.
@PalolaS píše:
Zdravím holky.S přítelem jsme se před pár měsíci domluvili, že oba chceme miminko. Já jsem pak řekla, že by bylo lepší počkat až po dovolené (byla to náročná dovolená a s nevolnostmi atd. by se špatně absolvovala). Neměl problém a chápal to. Pak do toho spadla zdravotní komplikace, která se vyřešila a je vše ok. Když jsme toto všechno „zvládli“ a obnovila jsem rozhovor kolem miminka, najednou se šprajcnul. Prý mimi chce, ale přijde mu, že nežiju ničím jiným než touhou po dítěti. Upřímně, je fakt, že pohled na těhulky, kočárky atd. mě nenechává klidnou a každý den v hlavě mi vypluje xxx myšlenek apod. Nezatěžovala jsem ho tím a nechávala jsem si to převážně pro sebe. Bohužel s každým sexem, kdy „to“ skončí mimo, je mi do pláče. Pořád mi tvrdí, jak se hrozně moc těší na prcka, ale že mu to přijde, že „musí“ na tom pracovat. Holky to se mám přetvařovat? Mám dělat, že už mě to netankuje? Neumím být neupřímná a bohužel jde to na mě hned vidět. Přece když něco chci a cítím to tak, tak nic není pro mě překážkou pokud to cítí ten druhý stejně. Nejsem ta, co by hrotila každý měsíc, že to nevyšlo. Chtěla bych tomu dát volný průběh, buď se zdaří hned nebo později…
no tak to bohuzel musi protoze bez toho to fakt nepujde
tak bud se tesi tak to bude do tebe a nebo se na to jeste necejti a hodi to vedle
jako nereknu kdyby to bylo hele mam ovulaci pojd jdeme na to.. ale takhle? co bude rikat az opravdu zacnete?
@PalolaS A proč nechceš dřív než dítě svatbu? Myslela bys na něco jiného a ulevilo by se ti.
@PalolaS píše:
Jsem mu řekla, že jsem dospělá holka a že zvládnu pravdu. Klidně ať mi řekne, že se na to ještě necítí a že to vidí spíš třeba za rok za dva. Prý to tak není, že se těší. Buď se bojí, že o mě přijde nebo já Vám nevím. Ke každému kočárku se sklání a hraje si s každým dítětem a vždycky něco plácne že až my budeme mít… No dneska mi chtěl dát pusu a sáhnul mi tak na to břicho, že mi to evokovalo pocit až jsem měla na krajíčku a musela jsem odejít z místnosti jinak bych brečela.
hele a vi on vubec jak se delaj deti?
nemysli si, ze se delaj tulenim? ![]()
Nepřetvařujte se, ale proboha - dlouze kontemplujte nad tím, jestli jste lidská bytost a nebo samice v říji a k nějkému důstojnějšímu postoji se doberte přirozeně.
Příspěvek upraven 22.09.16 v 18:51
@Petrolka píše:
@PalolaS A proč nechceš dřív než dítě svatbu? Myslela bys na něco jiného a ulevilo by se ti.
Tak o svatbě jsme také mluvili a tu chce taky. Mluví o tom, že někdy musí teda vybrat prstýnek a požádat mě oficiálně… Takže do toho se mu nepletu „abych působila překvapeně a nepřišel by o ten moment“. Vždycky se akorát utvrdí, jestli budu chtít být jako žena, tak mu řeknu, že ano a jak ráda.
@a12 píše:
hele a vi on vubec jak se delaj deti?nemysli si, ze se delaj tulenim?
ještě malá info, už to před tím půl rokem do mě poslal… pak jsme řešili to úskalí té dovolené atd… byla to dovolená na jachtě, takže tam by mi mohlo být s břichem ouvej. Tak proto jsme to probrali a shodli jsme na „odložení“.
@PalolaS píše:
Zdravím holky.S přítelem jsme se před pár měsíci domluvili, že oba chceme miminko. Já jsem pak řekla, že by bylo lepší počkat až po dovolené (byla to náročná dovolená a s nevolnostmi atd. by se špatně absolvovala). Neměl problém a chápal to. Pak do toho spadla zdravotní komplikace, která se vyřešila a je vše ok. Když jsme toto všechno „zvládli“ a obnovila jsem rozhovor kolem miminka, najednou se šprajcnul. Prý mimi chce, ale přijde mu, že nežiju ničím jiným než touhou po dítěti. Upřímně, je fakt, že pohled na těhulky, kočárky atd. mě nenechává klidnou a každý den v hlavě mi vypluje xxx myšlenek apod. Nezatěžovala jsem ho tím a nechávala jsem si to převážně pro sebe. Bohužel s každým sexem, kdy „to“ skončí mimo, je mi do pláče. Pořád mi tvrdí, jak se hrozně moc těší na prcka, ale že mu to přijde, že „musí“ na tom pracovat. Holky to se mám přetvařovat? Mám dělat, že už mě to netankuje? Neumím být neupřímná a bohužel jde to na mě hned vidět. Přece když něco chci a cítím to tak, tak nic není pro mě překážkou pokud to cítí ten druhý stejně. Nejsem ta, co by hrotila každý měsíc, že to nevyšlo. Chtěla bych tomu dát volný průběh, buď se zdaří hned nebo později…
Tak pokud chcete dítě, tak na tom pracovat fakt musí. Nečeká, že vám přijde poštou, že ne? Evidentně ho ještě moc nechce, bohužel.
@PalolaS píše:
Tak o svatbě jsme také mluvili a tu chce taky. Mluví o tom, že někdy musí teda vybrat prstýnek a požádat mě oficiálně… Takže do toho se mu nepletu „abych působila překvapeně a nepřišel by o ten moment“. Vždycky se akorát utvrdí, jestli budu chtít být jako žena, tak mu řeknu, že ano a jak ráda.
Tak až k tomu dojde, můžete začít myslet na dítě. Mluvit o něčem a skutečně to udělat jsou dvě různé věci. Spíš bys ty měla být ta, která se početí brání, dokud slova nezmění na činy a neuhánět ho o dítě. Působí to na chlapy jako ta nejspolehlivější antikoncepce.