Přítel je cholerik

Anonymní
6.4.21 15:34

Přítel je cholerik

Zdravím holky. Už nějakou dobu si lámu hlavu nad mým přítelem.

Jsme spolu od 15 let (teď je nám oboum 24) a na začátku to bylo hodně divoké. Byl egoistický cholerik a strašně nestabilní. Pořad jsme se rozcházeli, pak zase scházeli. Já jsem vždycky tíhla ke stabilním lidem (jsem spíš melancholik)

Rodinu jsem měla skvělou. On ale takové štětí neměl. V 6 letech si ho z dětského domova vzal otec (stejný cholerik, ale agresor) a vyrůstal s alkoholickou a agresivní „matkou“ (biologická o něj neměla zájem). Měl dětství hromadu stresů. Často u nich doma byla sociálka, policie, chodil k psychologům kvůli častým hádkám. Otec ho často bil a jeho manželka se k němu pod vlivem alkoholu přidávala. Jinak ho přehlížela. Znám je oba a přesvedli se mi v pravém světle.

Nehádali jsme se nějak často a ani jsem mu nedělala hromosvod. Většinou jsem ho uklidnila. Po smrti mých rodičů jsem v něm měla velkou oporu a cítila jsem v něj mír. Už nebyl tak náladový a nestabilní, takže jsem brala, že nás to celé posílilo a dospěli jsme.

V poslední době ale jeho cholerická povaha se projevuje víc než kdy jindy. V práci to je teď těžký, takže se snažím, aby doma byla pohoda. Stejně ale křičí, práská věcma a během vteřiny je schopen házet vtipy. Ten jeho rapl mě vždycky tak vynervuje a rozhodčí, že se začneme hádat, vyčte mi, že ho moralizuju a já se nakonec uzavřu do sebe, což ho ještě víc naštve.

Někdy mam pocit, jak kdyby mu bylo zase 16 a byl naštvaný na všechny kolem sebe.

Jednou se to vyhrotilo tak, že jsem se sbalila a jela k sestře. Došlo nám, že se milujeme a nejde nám žít jeden bez druhého. Přece jen jsme spolu prožívali bolesti toho druhého, kterých nebylo málo. Časem chceme založit rodinu, takže jsme se rozhodli na tom začít pracovat. Ale jak? Určitě taky někde dělám něco spatně, ale nevím co. Sám mi to neřekne, protože ho prý nic nenapadá. Nemáte nějaké rady? Kdyby nám to nešlo, tak zajdeme za odborníkem. Ani jeden z nás to nechce vzdát.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
13090
6.4.21 15:42

S timhle clovekem nebudes mit nikdy klid. S detma se to jeste vyeskaluje. Bude se rozcilovat, utrhovat, bude ho stvat krik a plac. Deti se budou muset koukat na jeho agresivni vypady. Muzes to vsechno obalit do medu, ale on bude cholerickej porad. Tohle neni laska, ale zavislost. Nepoznala si jinej vztah, ale takhle to fungovat fakt nemusi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6.4.21 15:43
@Anonymní píše:
Zdravím holky. Už nějakou dobu si lámu hlavu nad mým přítelem.

Jsme spolu od 15 let (teď je nám oboum 24) a na začátku to bylo hodně divoké. Byl egoistický cholerik a strašně nestabilní. Pořad jsme se rozcházeli, pak zase scházeli. Já jsem vždycky tíhla ke stabilním lidem (jsem spíš melancholik)

Rodinu jsem měla skvělou. On ale takové štětí neměl. V 6 letech si ho z dětského domova vzal otec (stejný cholerik, ale agresor) a vyrůstal s alkoholickou a agresivní „matkou“ (biologická o něj neměla zájem). Měl dětství hromadu stresů. Často u nich doma byla sociálka, policie, chodil k psychologům kvůli častým hádkám. Otec ho často bil a jeho manželka se k němu pod vlivem alkoholu přidávala. Jinak ho přehlížela. Znám je oba a přesvedli se mi v pravém světle.

Nehádali jsme se nějak často a ani jsem mu nedělala hromosvod. Většinou jsem ho uklidnila. Po smrti mých rodičů jsem v něm měla velkou oporu a cítila jsem v něj mír. Už nebyl tak náladový a nestabilní, takže jsem brala, že nás to celé posílilo a dospěli jsme.

V poslední době ale jeho cholerická povaha se projevuje víc než kdy jindy. V práci to je teď těžký, takže se snažím, aby doma byla pohoda. Stejně ale křičí, práská věcma a během vteřiny je schopen házet vtipy. Ten jeho rapl mě vždycky tak vynervuje a rozhodčí, že se začneme hádat, vyčte mi, že ho moralizuju a já se nakonec uzavřu do sebe, což ho ještě víc naštve.

Někdy mam pocit, jak kdyby mu bylo zase 16 a byl naštvaný na všechny kolem sebe.

Jednou se to vyhrotilo tak, že jsem se sbalila a jela k sestře. Došlo nám, že se milujeme a nejde nám žít jeden bez druhého. Přece jen jsme spolu prožívali bolesti toho druhého, kterých nebylo málo. Časem chceme založit rodinu, takže jsme se rozhodli na tom začít pracovat. Ale jak? Určitě taky někde dělám něco spatně, ale nevím co. Sám mi to neřekne, protože ho prý nic nenapadá. Nemáte nějaké rady? Kdyby nám to nešlo, tak zajdeme za odborníkem. Ani jeden z nás to nechce vzdát.

Bude jen větší a větší cholerik. Bude řvát i na děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
459
6.4.21 15:46

Založit rodinu s cholerikem, který vybuchuje, křičí a hází věcmi? Jako dítě bych v takové rodině žít nechtěla.

Hlavně prosím tě nehledej chybu u sebe. Máš být jeho přítelkyně a partnerka, ne jeho terapeutka ani obhájkyně, která ho bude donekonečna omlouvat.

Pokud to chce řešit, ať si najde terapeuta a pustí se do toho - ať ti ukáže, že mu na nápravě skutečně záleží a odvede na tom práci. Odmávnout to s tím, že ho nic nenapadá, je jednoduché. Vypadá to, že mu ty cholerické výbuchy ve skutečnosti moc nevadí, jen se tak snaží tvářit před tebou. Ale když někoho miluju, nedělám přece věci, které ho viditelně stresují. Možná tě má rád, ale nerespektuje tě, a to je pro dlouhodobý vztah sakra problém.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.21 15:47
@Šarlota4 píše:
S timhle clovekem nebudes mit nikdy klid. S detma se to jeste vyeskaluje. Bude se rozcilovat, utrhovat, bude ho stvat krik a plac. Deti se budou muset koukat na jeho agresivni vypady. Muzes to vsechno obalit do medu, ale on bude cholerickej porad. Tohle neni laska, ale zavislost. Nepoznala si jinej vztah, ale takhle to fungovat fakt nemusi.

Ale od smrti mých rodičů byl klidný. Něco ho vytočilo, ale obešlo se to do bez křiku a rozbijení věcí a rychle se zase uklidnil. Celé to začalo teď.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.21 15:52
@Ellie píše:
Založit rodinu s cholerikem, který vybuchuje, křičí a hází věcmi? Jako dítě bych v takové rodině žít nechtěla.

Hlavně prosím tě nehledej chybu u sebe. Máš být jeho přítelkyně a partnerka, ne jeho terapeutka ani obhájkyně, která ho bude donekonečna omlouvat.

Pokud to chce řešit, ať si najde terapeuta a pustí se do toho - ať ti ukáže, že mu na nápravě skutečně záleží a odvede na tom práci. Odmávnout to s tím, že ho nic nenapadá, je jednoduché. Vypadá to, že mu ty cholerické výbuchy ve skutečnosti moc nevadí, jen se tak snaží tvářit před tebou. Ale když někoho miluju, nedělám přece věci, které ho viditelně stresují. Možná tě má rád, ale nerespektuje tě, a to je pro dlouhodobý vztah sakra problém.

Rodinu takto zakládat nechci. To jsem řekla hned. Zároveň nejsem v pasti, že bych nemohla odejít. Mám sestru, která mě vždy příjme. Myslíš tedy, že by měl začít rovnou s odborníkem? Protože návrh, že to prvně zkusíme spolu byl z mé hlavy.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
17073
6.4.21 15:53

No potřebujete se s tím oba učit zacházet - ty nebrat si to osobně a umět se vymezit, on učit se řešit stres a frustraci včas a jinak, než že se bude chovat jako kretén vůči svým nejbližším.

A ano - pokud je člověk ve stresu/nadměrné zátěži, tak se maže to co se naučil a co zvládá v klidu a vrací se k tomu, co má vryté z dětství - v jeho případě je to ona choleričnost.

Dá se s tím pracovat, ale musí si být vědom toho co dělá (to si neuvědomí když je v afektu, ale nejsnáze to přizní íkdyž se zrovna omlouvá za to, že se choval jako debiůl) a musí se začít učit rozumět tomu jak funguje a jak tomu předcházet - to zahrnuje zejména nějakou živtosprávu a dostatek možnosti vybít ze sebe co potřebuje a nějaké změny v tom jak ne-řeší problémy.

Lomáci mívali moc fajn setkání právě pro vzteklé muže, ale koukám že už se to nabízí jen pro firmy, ne pro veřejnost - imho by stálo za dotaz, jestli to třeba neplánují nějak vypsat. David Čáp je na to fakt dobrej.

https://ilom.cz/…d-cap-v-cro/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
17073
6.4.21 15:58

A jinak ne - ty jsi partnerka, nechtěj být terapeutka. Vztahy které se dostaou do smyčky, kdy jeden je „pacient“ a druhý mu „pomáhá“ většinou bývají dost patologické a primárně se v tom že jeden je ten porouchaný a druháý je ten dobrý opravář zaseknou.

To že spolu klient a terapeut nemají mít sex není jen tak bez důvodu :mrgreen:

Až to půjde, tak ať začne chodit třeba na aikdo a nebo jiné bojové umění, kde je klíčovější spíš ta filosfie, než sportovní výkon. To může docela dost ulevit.

Pokud je pro něj stravitelná forma vstřebávání informací kniha, tak tohle by mohlo být užitečné

https://obchod.portal.cz/…d-kontrolou/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.21 16:05
@Ou píše:
A jinak ne - ty jsi partnerka, nechtěj být terapeutka. Vztahy které se dostaou do smyčky, kdy jeden je „pacient“ a druhý mu „pomáhá“ většinou bývají dost patologické a primárně se v tom že jeden je ten porouchaný a druháý je ten dobrý opravář zaseknou.

To že spolu klient a terapeut nemají mít sex není jen tak bez důvodu :mrgreen:

Až to půjde, tak ať začne chodit třeba na aikdo a nebo jiné bojové umění, kde je klíčovější spíš ta filosfie, než sportovní výkon. To může docela dost ulevit.

Pokud je pro něj stravitelná forma vstřebávání informací kniha, tak tohle by mohlo být užitečné

https://obchod.portal.cz/…d-kontrolou/

Kniha je pro něj rozhodně stravitelná. :D Děkuji. Pošlu mu to.

  • Citovat
  • Nahlásit
952
6.4.21 17:51

Jsme spolu od 15 let (teď je nám oboum 24)
Co třeba přechozený vztah? Nevím, ale ta čísla mi teda moc nesedí. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5588
6.4.21 18:57

Vůbec nechápu, jak někdo dobrovolně zamrzne v takovém vztahu a ještě věří v nápravu. A ještě děti do toho? Jsi mladá, máš tohle zapotřebí? Aneb jak si zadělat na hodně těžký život.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.21 19:36
@Trojlístek píše:
Vůbec nechápu, jak někdo dobrovolně zamrzne v takovém vztahu a ještě věří v nápravu. A ještě děti do toho? Jsi mladá, máš tohle zapotřebí? Aneb jak si zadělat na hodně těžký život.
@Trojlístek píše:
Vůbec nechápu, jak někdo dobrovolně zamrzne v takovém vztahu a ještě věří v nápravu. A ještě děti do toho? Jsi mladá, máš tohle zapotřebí? Aneb jak si zadělat na hodně těžký život.
Četla jsi to celé? Asi ne. Celou dobu to bylo v pohodě, všechno se začalo kazit až teď. Proto věřím v nápravu. Protože se takhle nechoval ve vztahu celou dobu. Děti chceme až se oba budeme cítit v pohodě. Teď řešíme sebe, takže by to nebylo rozumné. To sem si myslela jde z textu cítit. :roll:
  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.21 19:45
@Rosebery píše:
Jsme spolu od 15 let (teď je nám oboum 24)
Co třeba přechozený vztah? Nevím, ale ta čísla mi teda moc nesedí. :)

Není přechozený. Volný čas spolu trávíme, máme stále o čem si povídat. Co konkrétně nesedí?

  • Citovat
  • Nahlásit
5588
6.4.21 19:50
@Anonymní píše: Četla jsi to celé? Asi ne. Celou dobu to bylo v pohodě, všechno se začalo kazit až teď. Proto věřím v nápravu. Protože se takhle nechoval ve vztahu celou dobu. Děti chceme až se oba budeme cítit v pohodě. Teď řešíme sebe, takže by to nebylo rozumné. To sem si myslela jde z textu cítit. :roll:

Četla. Lidi se nemění. Jen se chvilku vydržel chovat „správně“. Teď je to on. Je to tvůj život, dělej jak myslíš, mně osobně je to jedno :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.4.21 19:54
@Trojlístek píše: Četla. Lidi se nemění. Jen se chvilku vydržel chovat „správně“. Teď je to on. Je to tvůj život, dělej jak myslíš, mně osobně je to jedno :roll:

Chvilka co trvala 7 let. Rodiče mi umřeli v 17.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat