Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sice ti neporadím co dělat dál, ale já mám podobného tátu, to člověk nikdy nevěděl jaká kravina ho naštve a urazí se. A abych řekla pravdu, jsem ráda, že už jsem dospělá a už nikdy v životě nebudu muset prožívat tu hnusnou napjatou atmosféru před výbuchem. A dala jsem si hodně velký pozor při výběru partnera abych to už nikdy neměla doma.
Nejsi zakoukana prilis do sebe? Podle toho co pises, mi prijde, ze ho rozciluje tva nadmerna pece
tohle je tezke soudit ale kdyz clovek nezna i jeho nazor, je tezke ti poradit. Chce si to s nim predne promluvit a zjistit, co ho stve, od toho se potom odpichnout. Zenska se materstvim zmeni a ne vsichni chlapi to ustoji.
To, co popisuješ, podle mě není normální klasická rodina, ale pěkný psycho. Myslím, že jediná cesta je ukázat mu, že na to, abys trávila život s člověkem, který pro tebe nemá dobré slovo a hezký pohled je tě škoda a že není na světě jediný. Nebo je? Držím pěsti.
Mám to samé doma, možná ještě v horším provedení, je nakrklý permanentně pořád, už to neřeším a raději po něm nic nechci
,než se dívat na nakvašený obličej, udělám to všechno sama
@Anushka píše:
Nejsi zakoukana prilis do sebe? Podle toho co pises, mi prijde, ze ho rozciluje tva nadmerna pecetohle je tezke soudit ale kdyz clovek nezna i jeho nazor, je tezke ti poradit. Chce si to s nim predne promluvit a zjistit, co ho stve, od toho se potom odpichnout. Zenska se materstvim zmeni a ne vsichni chlapi to ustoji.
Souhlasim, taky tam vidim takovy nevinny komsndovani, ktery mu asi vadi…
prte bylo planovane a z jeho strany chtene? Ze by si treba prisel svazany…
Taky byvam spis zastance zen v techto diskuzich, ale ja myslim, ze to nebude tak horke… Si vem, jak jsou chlapy vseobecne jesitni… rict nekteremu, vem si navigaci, kdyz se jede na nezname misto / to je jako hodit hrach o zed… Dyt oni vedi nejlepe kam maji jet a hlavne vzdy CO MAJI DELAT… tohle bych asi jenom vzdy okomentovala, ze se zase chova jako neskutecny jesita, a ze se s nim budu bavit, kdyz se uklidni… ale v takovem lehcim tonu, ja nezvyknu hystercit…
jina vec je, ze se mi mezi radkama u tebe zda, ze proste mate rutinu, chlap ma jistotu, a tak se chova podle neho NORMALNE… muj nazor je, ze nic si nevynutis, takze nejake rozhovory atd jsou naprosto zbytecne. Ale tak snad si pamatujes, proc jste se dali dohromady, co se mu na tobe libilo atd… zkus tu atmosku doma odlehcit… ja nevim, uvar mu co ma rad, zapni obibenej porad, ja nevim co… to vis ty.. kazdopadne pokud chces slyset ze te ma rad, tak mu to rekni sama
nebo se pritul atd… spousta zenskych ocekava od chlapu, ze se budou chovat jako z americkych romantickych filmu, ale ony pro to, aby se chlapovi libily nedelaji nic…
Co kdybys mu neříkala furt co má dělat?
prostě se sním normáně bavit, jako na zkoušku, já tě chápu
taky přítelovi říkám, co má dělat, když on to dělá blbě
a chci mu poradit. Ale třeba ho to nebaví už, má stres v práci
nějaká poradna by pomohla ![]()
Asi nejsi jediná. kdo to má tak a nebo podobně. Já mám to samé. Mimi čekáme co nevidět a já připravuju vše tak nějak sama… Když po ěnm neco chci, tak pořád něco vymýšlím, furt po něm něco chci. Pro mě je to sexy chlap a tak se ho ráda dotýkám, ale on ěm pak sjede, že si připadá jak kus masa, že na něj furt šahám. Dnes ráno jsem ho jen pohladila po tváři a on se zrovna otočil, takže sjem ho pohladila víceméně přes obličej a on na mě hodil takovej zlej pohled… A víš co, pak jedeme na nákup a on mě drží za ruku, pro mimi koupí cokoliv, když dojde na milování ej to ten nejpozornější chlap co znám… Taky chodí kouřit a hraje,,primitivní hry´´ a nebo si pouští videa. Ale když si poručím na co mám chuť, tak jde a uvaří a s úsměvem mi to přinese až pod nos. Je na mě pyšný, že ještě před narozením mimi vydělávám víc, než by mi dal stát-na mateřskou nárok nemám. Ale pak mi vynadá, že jsem utratila tisícovku za věci do intriéru…
Věř mi, že někdy ho taky nechápu a nerozumím mu…
Tak já nevim…ale…cokoliv on dělá, stojíš mu za zadkem a kontroluješ…skříňka špatně…jablko špatně…já bych už taky byla vzteklá…On není malý kluk…a ty nejsi jeho máma…proč ho nenecháš aby si „to“ vyžral sám…proč ho opravuješ?
Vždyť jde o prkotiny, ať si na to přijde sám…syn z toho neumře a skříňka bude za týden stejně od syna odřená a ušmudlaná…
Mě teda jako normální rodina nepříjdete, ale budiž.
Buď se s ním rozejdi a nebo zůstaň.
Podle mě on je urážlivý a ty mu do všeho kecáš. Snad není úplně blbej, aby nezvládl dát klukovi svačinu. Pokud po něm něco chceš, tak ho nech, ať to udělá podle sebe. Já teda taky nesnáším, když jdu vařit a přijde chlap a začne mi do toho kecat. Stejně tak nesnáším, když mi dělá naschvály a škádlí mě a přitom moc dobře ví, že mám třeba špatnou náladu.
Zamyslete se nad sebou oba a hlavně KOMUNIKUJTE SPOLU** " .{color:red}" **
No problém bude, že chceš po něm aby něco dělal ale i tak chceš aby to bylo po tvém, si představ, že bys měla vařit někdo stal za tebou a říkal ti, dej míň vody do toho hrnce a ty brambory krájej na menší
, já nevím já bych s tím práskla a odešla. Jestli chceš aby se staral o dítě a ty máš nějakou představu tak se musíte domluvit dopředu - ty už máš nějakou zkušenost, dítě ti nejí větší kusy, ale to on neví a pod. A ty se nauč přijímat kritiku, ano není přijemné když někdo řve tak se se ozvi ano chápu, že jseš naštvaný, ale nekřič na mně a pod. Vše je o komunikaci.
A neni on blizenec? Ja jsem a taky nesnasim kdyz mi nekdo rika jak mam co delat, proste to udelam podle sebe
mu asi fakt vadi jak mu rikas jak to ma delat i kdyz to myslis dobre, je to tezke kdyz jsi na materske, tak jsi rada za kazdou chvilku s nim, ale myslim ze ho tim trosku dusis
zkus to brat s vetsim klidem, byt vesela a treba se to zlepsi
Dobry den. Mozna se potrebuju jen vypsat, ale i poslechnout nejake rady. Pokud jsou. Mam o deset let starsiho pritele (36) a mame spolu krasnyho 15m synka. On me ale kazdy ten nesmirne psychicky trapi. Jsme klasicka rodina, zadny ruzovy oblack, obcas fajn apod, ditetem super, hraje si, pracuje vechno, to jo. Ale je neskutecne urazlivy a sprosty na me. Kazdy den nekolikrat se na me urazi kvuli uplne malickosti a ja uz to nemuzu vydrzet. Napriklad jsme nedavno koupili diteti skrinku na hracky a ja se tesila, ze az maly usne tak ji spolu postavime (pritel chodi z prace kazdy den tak kolem 5,6 a rano odchazi vetsinou driv nez vstanem, takze se jinak moc nevidime, po praci si hraje s malym a kdyz jde v osm spat, vetsinou si sedne pred barak a kouri a hraje si na mobilu nejake primitivni hry. nem potrebu ani chut se mnou travit nejak cas, apson mi to tak pripada) tak jsem se tesila, ze konecne je neco, co muzem delat spolu a ze u toho muz byt i zabava. tak zacal a po chvilce koukani na nej jsem se zeptala, zda me u toho vubec potrebuje a on, ze ani ne. tak jsem byla trochu smutna, ale co.at si to teda postavi sam. jenze skrinka je potazena jen takovou tapetou tak jak jsem na nej koukala, videla jsem, ze to ma polozene predni stranou na zem a jak se s tim soupe, nechtela jsem, aby se to odrelo. tak jsem mu to UPLNE NORMALNE rekla, jestli by nemohl to otocit a montovat to obracene a on jako ze sem se zblaznila, ze navod je takhle a ze to bude delat takhle a ze obracene to v zanym pripade nejde atd a pak sme se pohadali a skrinku jsem musela smontovat sama ja. samozrejme uplne bez sebemensiho problemu to slo obratit, bylo to uplne stejne zpredu i zezadu totiz. prijde mi ze normalni mlujici partner by rekl treba ja to obracene neumim tak mi pojd rikat co kam dat a ja to tam dam. nebo proste cokoliv. nebo proste aspon na me nebejt hnusnej. Nic jsem mu nudelala. Jen jsem nechtela mit odrenou skrin jeste nez se vubec sestavi. A dneska treba jsem ho poprosila, jestli by malymu nedal svacu on. Tak jako ze teda jde, zaal mu strouhat jablko. Jen jsem prisla a rekla mu, at to jeste lzickou nakraji at ty kousky nejsou tak dlouhe, maly to potom plive, a on se nastval ze jako at mu nerikam co ma delat. A to jsem mu to rekla uplne normalne proste. Uz fakt nevim, jak s nim mluvit. Uplne porad na me jn vrci, je zly a hazi po me nastvane pohledy. Ja uz jen jak to vidim, tak je mi to dycky tak lito, roztresou se mi ruce a je mi skoro na zvraceni. Uplne mi to ubira silu, chut do zivota, proste vsechno. Nechapu, co mu furt delam tak hroznyho, ze je na me jenom zlej. A pri sebemensi hlouposti. Vcera jsme byli ok, normalne jsme se bavili, on sel do sprchy a kdyz vysel prisla jsem tam - sla jsem si puvodne umyt ruce, ale kdyz jsem videla ze se utira, jenom jsem mu sakla na zada, uplne obycejne, a on se hrozne nastval, ze at na nej nesaham, ze mam studeny ruce. Tohle je proste porad a uz to vazne nemuzu snest, jen jak vidim ten pohled jeho zlej tak mam skoro z nej uz i strach. Nevim, zda s tim neco jde udelat, nechci nicit rodinu, dite ma rd a vsechno, snazi se se starat, ale ja jsem mu prosteu plne ukradena asi uz.. Fakt nevim. Uz si ani nevzpominam jaky to je, kdyz se na vas nekdo koukne s pohledem mam te rad. A to jsme spolu tri roky, ne dvacet. On jen rika, ze za to muzu ja, ze kdyz mi rekne trikrat at neco nedelam tak to delat nemam, ale on to nestaci vetsinou rict ani jednou..