Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No jak, sorry, ale vybodnout se na ně. Takhle skončí špatně nejen oni, ale i on/vy.
Starší bráchové udělali to nejlepší, co mohli.Sama jsi napsala, že se o syny nestarali, tak jaképak výčitky, syn bude dotovat rodiče, kteří se nestarali, když měli??Jedině, že by měl hóódně nadstandartní příjmy, jinak s tímhle mladíkem zapláčeš a žít z ruky do huby na úkor nemakačenko rodičů, to není zrovna výhra. ![]()
No, tak jedna věc je, že se o rodiče starat musíme… druhá věc je, že bych si za každý větší obnos nechala napsat směnku. Co je špatného na tom, že by skončili v azylovém domě? Pokud nespadnou na hubu, tak se nikdy neponaučí.
Tohle se pěstuje možná někde v Africe, kde je nouze všeobecně, ale aby u nás zdravý člověk nepracoval a ještě chtěl peníze po dítěti? Jsem pro, aby jim pomáhal třeba v domácnosti, opravy, zavezl je na nákup, k lékaři apod, ale peníze ať jim nedává.
Je to sice tvrdé, ale já bych udělala to, co starší bráchové tvého partnera. Vykašlala bych se na ně, nedotovala bych je. Nakoupila bych jim, to ano, ale peníze na ruku nikdy. Ono pokud takoví lidé nespadnou až na dno, nic se nezmění a když je bude pořád někdo dotovat, nikdy nebudou kopat sami za sebe a stáhnou na dno i tvého partnera.
Kolik jim dává peněz měsíčně
. Vždyt se zničí
Sám si ani nepořídí vlastní rodinu
Jim se makat nechce a počítají že je bude živit jejich dítě. On to bude muset rozseknout nebo je taky budeš financovat?
Max bych jim nakoupila nějaký základní potraviny a jinak nazdar. Kdyby byli staří a nemohoucí tak bych neměla problém jim dát to co by potřebovali, ale takto fakt ne.
@Anonymní píše:
Zdravim, jsem tu nová, občas si tu něco přečtu ale zatím jsem nikdy nepotřebovala pomoc, až teď. Rodiče mého přítele nás teda hlavně přítele dost zneužívají, mám pocit. Abych to uvedla úplně od začátku, přítele pochází z pětičlenné rodiny. Tři bráchové on nejmladší, z toho co mi říkal mi došlo že v rodině nebylo nikdy vše úplně v pohodě hlavně po finanční stránce. Už od cca 15 let kdy chodili každý na brigády vlastně padla celá jejich výplata na náklady domácnosti. Otec ani matka nepracovali, nikdy, dávky byli pod jejich úroveň. On sám ani neví z čeho rodiče předtím brali peníze. Teď mu je přes 20, starší bráchové už se na rodiče vykašlali ale on toho pořád není schopne, pořád je dotuje, rodiče to berou jako samozřejmost. Je fakt že otci pomohl najít práci, několikrát tak třeba 2 - 3 měsíce je klid ale pak udělá Otec v práci ňákou botu, něco ukradne a je to zpátky na začátku, přítel pomůže, poplatí, najde práci a pár měsícu je klid. Nechci mu říkat ať se na rodiče vykašle ale dost ho to ničí, jak finančně tak psychicky. Nechce být jako ti 2 starší kteří „utekli“ a nekomunikují. Ví že kdyby to udělal i on dřív nebo později skončí rodiče špatně, na ulici, v azyláku. Nemáte s tímhle někdo zkušenost. Jak to řešit? Děkuji
Ať udělá přesně to, co starší bráchové, jinak na to jedině doplatí. Už včera bylo pozdě.
Jen ať je nechá, nemůže celý život živit někoho, kdo pracovat může a nechce nebo v práci krade apod. To mi hlava nebere. Když už práci mám, tak se snažím si ji udržet… Ne krást tam a čekat, že to zaplatí rodina, ještě k tomu dítě. ![]()
Dokud je bude živit, nechají se živit a nebudou mít důvod to změnit. Nechala bych je v tom vykoupat. Čekat, až jim dojde, že je to nepatřičné, může až do smrti. Když jim to nedošlo dosud, nevěřím, že se to změní jinak, než, že je přestane dotovat.
Děkuji za názory, jsems stejného názoru ale bohužel přítel si to nechce připustit, bere to jako zradu, svou neschopnost se postarat…fakt nevím co s tím ani on sám ne, zkuste si to představit ze by jste odřízli rodiče nebo někoho blízkého s tim že je tím odsoudit defakto k životu na ulici nebo i něčemu horšímu
@Anonymní píše:
Děkuji za názory, jsems stejného názoru ale bohužel přítel si to nechce připustit, bere to jako zradu, svou neschopnost se postarat…fakt nevím co s tím ani on sám ne, zkuste si to představit ze by jste odřízli rodiče nebo někoho blízkého s tim že je tím odsoudit defakto k životu na ulici nebo i něčemu horšímu
Potřeboval by to probrat s nějakým psychologem. ![]()
Proti vykořisťování pomůže jedině založit v rodině odbory… Ale teď vážně : nechat rodiče úplně padnout asi nejde, tak by jim měl přítel zajistit základní stravu (třeba dovozem) a přežívání, a případné další dluhy a škody nechat dojít třeba až do insolvence, aby rodiče viděli, že to není žádná sranda…
@Anonymní píše:
Děkuji za názory, jsems stejného názoru ale bohužel přítel si to nechce připustit, bere to jako zradu, svou neschopnost se postarat…fakt nevím co s tím ani on sám ne, zkuste si to představit ze by jste odřízli rodiče nebo někoho blízkého s tim že je tím odsoudit defakto k životu na ulici nebo i něčemu horšímu
proč by to bral jako svojí neschopnost se postarat? Psala si, že od 15ti chodil na brigády on i jeho bratři a všechny peníze padly na domácnost. Tedˇje dospělý a má už svůj život, pomáhat rodičům, je hezká věc, ale ne se nechat takhle zneužívat. Jak a kde jeho rodiče skončí, přece není jeho vina. Jeho bratři to udělaly dobře, ono to s těma rodičema asi ani jinak nepůjde
Až budete mít třeba dítě, tak jak to pak bude dělat? Bude dotovat líné rodiče a doma budete okusovat zdi? Potřeboval by, aby mu tohle někdo vysvětlil, jinak zůstane sám a bude jen makat na rodiče a sám bude mít prd.
Zdravim, jsem tu nová, občas si tu něco přečtu ale zatím jsem nikdy nepotřebovala pomoc, až teď. Rodiče mého přítele nás teda hlavně přítele dost zneužívají, mám pocit. Abych to uvedla úplně od začátku, přítele pochází z pětičlenné rodiny. Tři bráchové on nejmladší, z toho co mi říkal mi došlo že v rodině nebylo nikdy vše úplně v pohodě hlavně po finanční stránce. Už od cca 15 let kdy chodili každý na brigády vlastně padla celá jejich výplata na náklady domácnosti. Otec ani matka nepracovali, nikdy, dávky byli pod jejich úroveň. On sám ani neví z čeho rodiče předtím brali peníze. Teď mu je přes 20, starší bráchové už se na rodiče vykašlali ale on toho pořád není schopne, pořád je dotuje, rodiče to berou jako samozřejmost. Je fakt že otci pomohl najít práci, několikrát tak třeba 2 - 3 měsíce je klid ale pak udělá Otec v práci ňákou botu, něco ukradne a je to zpátky na začátku, přítel pomůže, poplatí, najde práci a pár měsícu je klid. Nechci mu říkat ať se na rodiče vykašle ale dost ho to ničí, jak finančně tak psychicky. Nechce být jako ti 2 starší kteří „utekli“ a nekomunikují. Ví že kdyby to udělal i on dřív nebo později skončí rodiče špatně, na ulici, v azyláku. Nemáte s tímhle někdo zkušenost. Jak to řešit? Děkuji