Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Vis co bys mela delat a co nedelat, tk se do toho proste pust!
Taky jsem sport nemela rada (telocvik ve skole me ho totalne znechutil)a ted mi nevadi.kolo,brusle, plavani, chuze, posilovani doma..
Mrkni na kaloricke tabulky.
Nepomuze ti dieta, ale celkova zmena zivot. stylu.
Presne, je to o prenastaveni v hlavě.
A k tomu, kdyz budeš mit dobře složený jídelníček, hlad mit nebudeš.
Endorfiny místo jidla dodá sport.
Nevím odkud jsi, ale já mám cca 30 kg nadváhu a nikdy mě nikdo cizí na ulici neurazil, nebo neměl blbý komentář
Pokud se ti to fakt děje, tak to je masakr.
V minulosti jsem shodila skoro 45 kg, ale v posledních pár letech jsem dost z toho nabrala zpět částečně nabraná díky IVF a hlavně díky tendenci zajídat stress, takže teď jedu nanovo. Pokud bys o tom chtěla s někým mluvit, klidně napiš sz.
Zdá se mi že tak nějak víš co bys měla dělat/nedělat, ale že to bereš jako něco co je hrozné a do čeho se musíš nutit. S tímhle přístupem sice třeba zhubneš, ale zase to přibereš zpět. Musíš pracovat se svým nastavením mysli, neuvažovat nad zdravějším životním stylem jako že je to něco dočasného, nebo jenom jako o nástroji na hubnutí. Nemůžeš to brát jenom jako dietu, ale jako změnu životního stylu, která by měla být pokud možno trvalá a udržitelná. Protože pokud ne, tak až zhubneš, tak se vrátíš do současného režimu u kterého přibíráš.
Pokud víš že se často necháš zlákat bagetou, nebo něčím takovým, tak se musíš naučit si to jídlo plánovat abys neměla hlad a bylo jednodušší takovým pokušením odolat. Ta závislost na jídle je reálná, o tom žádná, ale když si nastavíš jídelníček tak, abys měla střízlivý kalorický deficit a máš vyvážené makroživiny, tak je ta vůle důležitá v prvních cca 14 dnech, pokud opravdu poctivě vyřadíš sladké a alkohol, tak chuť na to se po cca 10 dnech razantně sníží u většiny lidí. Cukr je totiž droga a tělo si na něj velmi rychle zvykne.
Doporučila bych ti teda pokračovat s počítáním kalorií a pokud nemáš, tak koupit digitální kuchyňskou váhu (stačí obyč za 200) a to jídlo si vážit. Člověk tak zjistí jak mizerný odhad na porce má.
Píšeš že máš odpor k pohybu a že hubnutí bez pohybu nejde… To ale není pravda, pokud budeš mít nižší kalorický výdej než příjem, tak prostě hubnout budeš, ať už sportuješ a nebo ne. Ano, pohyb pomáhá, díky němu pálíš víc kalorií a shodíš méně svaloviny, ale rozhodně se dá zhubnout i bez chození do fitka a dělání něčeho k čemu máš odpor. Byla jsem na tom podobně jako ty, byla jsem oplácaná už jako dítě, tak hodny tělocviku byly výživné a dlouho jsem k jakémukoliv sportu měla odpor. To se ale změnilo když jsem se začala hýbat podle svého bez toho aby mě někdo shazoval, nebo zesměšňoval. Třeba ta chůze kterou zmiňuješ je neskutečně super, takže pokud se dokopeš jít byť jen na procházku, tak je to neskutečný pokrok. Snaž se na tom najít to hezké, já mám ráda přírodu, tak vždycky vyrazím někam do lesa a krásně mi to vyčistí hlavu. Do sluchátek si pustím nějakou dobrou hudbu nebo podcast a jdu a užívám si klid a přírodu. Musíš najít něco, co tě bude bavit a nebudeš to brát jen jako nějakou nutnost. Ono postupem času pak zjistíš že pohyb může být vlastně fajn a ten odpor pomalu zeslábne.
V práci mám pohybu dost, dělám uklízečku. Jenže měla bych i po práci jít na procházku a ne jen ležet a jíst.
A o vikendu také a nejen sedět doma a jít max na nákup. Prostě jsem přijímala víc kalorií než spálím. Ty procházky by mě mohly uklidnit. Nechapu, jak jsem to mohla nechat být tak dlouho, že jsem přibrala 20 kg.
Hlavne břicho mám odporné. Stydím se v práci mezi kolegyněmi. Silnější je tam jen jedna žena. Ostatní vypadají dobře.
Stydím se jít po ulici…muži dokážou mít drsné poznámky, sice mají pravdu, ale co z toho mají, že se smějí tlusté ženské na ulici?
teď mám sebevědomí už pod nulou, ale zase jsem jim za to vděčná, možná dostávám impuls s tím něco delat
Víš, co máš dělat, tak to prostě dělej! Důležité je prostě to nevzdát. Každopádně, držím ti moc palce ![]()
@Anonymní píše: Více
dobře, že ses odhodlala… holt někdo se musí hlídat celý život (třeba já
)
nějak si ale neumím představit, že pokud teda píšeš, že máš 20kg nadváhu, tak dejme tomu máš kolem 80-90kg, to je sice dost, ale že by se ti posmívali běžně lidi na ulici??
u dětí ve třídě je to třeba celkem časté… ale dospělí lidé? nepřeháníš trochu? nebo tomu „pomáháš“ třeba uplýma legínama a nevhodným oděvem? jinak si to neumím vysvětlit.. nevážíš přece jako v Extrémních proměnách - tam už to opravdu bylo morbidní a tam by se člověk zřejmě i na ulici nevěřícně ohlédl.. ale 20kg navíc?? ono to bude trochu jinak, ne?
@Anonymní píše: Více
Základ hubnutí je:
Musíš to nakombinovat - upravit jídelníček, jíst málo a více často, hodně zeleniny. Vynech sladké, alkohol, čokolády a podobné sračky. Hýbej se každý den. Pořid si hodinky a sleduj jak se hýbeš. Jednou týdně se važ a zapisuj pokroky ve shazování. Relaxuj po výkonu.
No a jak se namotivovat: třeba tak, že se podíváš nahá na sebe do zrcadla a řekneš si, že takhle už vypadat nechceš.
Stáhni si kalorické tabulky a začni makat na sobě. Jde to. Je to jen a jen o nastavení v hlavě.
Vím o čem píšu.
To emoční zajídání stresu se nauč řešit jinak. ![]()
@MartinL45 Pokud má nadváhu a není zvyklá na pohyb, tak ji pravidelné procházky v nějakém normálním tempu (ne šnek) pomohou. Minimálně na začátku.
Ono i pouze stravou ( a kalor. deficitem ) se dá hubnout.
Příspěvek upraven 17.06.25 v 10:27
Jinak si stáhni kalorické tabulky. Na FB je přímo k nim skupina, kde Ti pomohou je nastavit. Najdeš tam i dost rad - recepty a motivaci od ostatních ![]()
Mám 91 kg. Ne, nepřeháním, včera mě urazil nějaký opilý chlap na lavičce. Ne, nenosím legíny ani minisukně a ani nic provokativního, nic upnuteho.
Neurazí mě ti lide denne. Včera ten pán a předtím ten kluk, to už je dýl.
Když jsem měla kolem 70 kg, uz jsem nebyla oplacana. Hodně se stydím mezi lidma. Bojím se, že mi venku zas někdo něco řekne.
Na ulici vás může urážet kdo chce a vy musíte mlčet a odejít
ale aspoň řekl pravdu. Není to vůbec pěkně, že vypadám takto.
@Anonymní píše: Více
Nevěřím že tě někdo na ulici uráží. Ty už si sem psala že? Je to prostě v hlavě, sama moc dobře víš co děláš špatně.
Tabulky už mám. Dřív jsem je používala, pomohly mi. Včera jsem si vše poctivě zapsala. Budu zase poctivě psát každý den
@Anonymní píše: Více
Ono také záleží, jak jsi vysoká a jak máš tu tloušťku rozmístěnou. Třeba na hodně vysoké se ta tloušťka nějak lépe snese než na malé. Nebo spíš než celkově tlustá je častěji častována poznámkama mužů, ale i žen taková ta neforemná, která má třeba hodně tlustý zadek a stehna nebo velké břicho.
Čau. Jsem velmi obézní, mám 21 kg nadváhy a je to moje vina, protože jsem zajídala stres. Ale když už i cizí lidi mě venku uráží tak to už je trochu moc. Už mě to donutilo se nad sebou zamyslet.
Povídala jsem si na lavičce s kámošem a nejaký cizí týpek mu řekl:„kámo kam jsi dal oči?“ Nebo včera jsem šla z práce na autobus a na lavičce byl nějakej opilej chlap a měl dost nepříjemné narážky na moji postavu.
Včera jsem si počítala kalorie a dodržela to, už nebudu pit žádné sladké nápoje.
Měla bych pit vodu nebo minerálku místo energy drinků a limonád.
Také si musím připravovat zdravější jídlo.
Vím, bude to velmi těžké. Ale já se sama sobě nelíbím a uráží mě už i cizí muži na ulici. Možná je to dobře, že mě uráží, aspoň vím, co si o mě lidé myslí když mě vidí.
Na jídle vzniká vážně velmi silná závislost.
Jedině po čem jsem neměla takový hlad bylo kafe a cigára, ale ja už moc nekourim, jen když jsem velmi nervózní, ráda bych přestala, ale nechci přibrat ještě víc. Když jsem kouřila denně, nejedla jsem tolik.
Asi neumím zpracovávat stres.
Je to o vůli no, prostě nejít do lahůdek a nekoupit si ty bagety.
Mám nulové sebevědomí a díky obezitě si ho ještě snižuji.
Co bylo u vás tím impulsem, že musíte zhubnout?
Bohužel nesnáším sport, ale chci začít chodit aspoň na procházky a ne jen po práci ležet. V tělocviku jsem byla vždy nejhorší a smáli se mi, tak jsem si získala ke sportu odpor a to je škoda, bez pohybu to nejde a ten pohyb by mi pomohl na stres.
Jako dítě jsem měla spíš podvahu a rodiče mi říkali, ať víc jim.
Neměla jsem takové žravé chute, jedla jsem trochu a stačilo mi. V pubertě jsem začala jíst hodně tak od 16-17, bagetu, semtam celou čokoládu, přibrala jsem, ale ještě to nebylo tak šílene.
Tlustá jsem tak 13 let s tím, že za tu dobu se mi podařilo jen 2× zhubnout 20 kg a to bylo tím, že jsem vynechala absolutně alkohol, víc chodila pěšky, semtam kolo. Na kole jsem nejezdila dlouho.
Ikdyz jsem nepila nikdy denně, chlast mi zpomalí metabolismus a potom několik dní, i týden žeru dvakrát tolik, nevím proč.
A také jsem si počítala kalorie tehdy když jsem zhubla.
Chci vypadat zase dobře a nechci aby se mi smáli lidé na ulici.
Podarilo se vám zvítězit nad obezitou? Jaká byla motivace a kolik jste měli nadváhu? Bojím se, že za chvíli budu mít 100 nebo 150 kg když nic neudělám