Pro záchranu dítěte dokážu i nemožné?

27.4.10 17:11

Pro záchranu dítěte dokážu nemožné?

Ahoj,
zase si tady tak přemýšlím a napadlo mě se vás zeptat, jka to máte vy…
Párkrát jsem se přesvědčila, že když je mé dítě v ohrožení, dokážu věci, které v normálním stavu prostě nezvládnu - odehnala jsem štěkajícího vlčáka (ano, i jsem do něj kopla), skočila z výšky 2,5 metru (na hřišti ve vysokém domečku, ze kterého vede skluzavka, malá sjela, ale vydala se k potoku, tak mi přišlo rychlejší skočit za ní než sjet..brrr, šílená výška) a taky jsem přetrhla takový ten polyesterový tkaloun, když si ho malá v nestřežené minutě utahovala kolem krku… Máte nějaké příhody jako vystřižené z bondovky (haha, vtip) :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

xzuzkax
27.4.10 17:24

Ahoj! Tohle asi není vystřižené z bondovky. Dcera byla ještě miminko, netočila se na bříško, nepohybovala se. Spala se mnou v posteli (no ale byly to matrace položené na zemi, u mých rodičů). Spinkali jsme a já se vzbudila se strašným pocitem. Malá byla na kraji té matrace a ještě chyběl kousíček aby jí spadla hlavička dolů. Tak jsem jí na poslední chvíli chytila.Asi šestý smysl, ten mateřský :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
50730
27.4.10 17:45

Já jsem vzala do ruky pavouka, abych ho odhodila, když lezl na Samíka. To bych normálně nikdy neudělala :lol: :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31726
27.4.10 17:58
Angua píše:
Já jsem vzala do ruky pavouka, abych ho odhodila, když lezl na Samíka. To bych normálně nikdy neudělala :lol: :lol: :lol:

Nápodobně. A ani sem u toho neječela, protože Munkki spala :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
50730
27.4.10 18:28
Baba píše:
Angua píše:
Já jsem vzala do ruky pavouka, abych ho odhodila, když lezl na Samíka. To bych normálně nikdy neudělala :lol: :lol: :lol:
Nápodobně. A ani sem u toho neječela, protože Munkki spala :mrgreen:

Jj, taky tak :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7662
27.4.10 18:35

Zatím jsem měla jedinou šanci spáchat mateřský hrdinský čin a musim se přiznat, že jsem naprosto a beze zbytku selhala. Bylo to vloni v létě, kdy jsem na procházce po útoku stáda asi pěti vos opustila kočárek s novorozenětem a prchla do bezpečí. :oops: Budiž mi omluvou, že na kočárku byla instalovaná síťka proti hmyzu a navíc byl s námi manžel, který zůstal a statečně bojoval i za mě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4471
27.4.10 18:44

Bersabo, kdyby nebyla síťka a manžel, tak bys bojovala. :-)
To s těmi pavouky si představuji velmi živě - při mé fobii. Stalo se mi to ne při záchraně vlastních dětí, ale při mé au-pair kariéře. Takže nasazení vlastního života funguje nejen při péči o svěřené děti…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
35127
27.4.10 19:22

no ja mam taky zatim pocti, ze mam reflexy opacne. treba po odsavani mam chut nechat ho lezet v revu a jit prvni vymyt odsavacku, nebo kdyz bleje, tak s nim vselijak manipuluji hlavne aby me netrefil…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3201
27.4.10 19:25

Tak zrovna dnes mi pri prochazce tresnovou aleji, vletela vosa do satku......lepe receno do prostoru mezi mou hrudi a Sofi oblicejem. Prestoze mne tento hnusny hmyz desi, rukou jsem jej rychle vytahla.....mala to povazovala za ohromnou a podnetnou zabavu :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20662
27.4.10 19:34

Tak já jsem taky párkrát překonala nesnesitelný odpor k pavoukům a několik jich vyndavala třeba z kočárků,měla potyčku se vzteklým psem,s partou podnapilých puberťáků :roll: A když byl synovi asi rok a půl,tak jsem kráva špatně zavřela dveře na balkon,šla na wc a synáček si pěkně hrál v pokojíčku.Po chvilce jsem slyšela z dálky jak syn volá bába (babička byla na zahradě),z kalhotama pod kolema a kouskem toaletního papíru u prdele jsem vystřelila směrem k balkonu-kde ještě ke všemu byla odmotovaná spodní zábrana kvůli rekonstrukci a syn stál na druhé šprušli poskakoval a volal na babičku.Bylo mi jedno,že mě takhle vidí půl vesnice,skočila po synovi a v duchu jsem měla sto chutí se zfackovat.Stačil jeden jediný blbý pohyb a syn byl zkončil dole na betonu z druhého patra.Ještě měsíc jsem měla z toho trauma.A to bych se zapřísahla,že mě se nikdy nic takového stát nemůže,že přece takovou pitomost jako špatně zavřít dveře na balkon může udělat jenom nezodpovědná krkavčí matka :roll: .

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2044
27.4.10 19:39

Já, jako alergik na vosí a včelí bodnutí, jsem umlátila holou rukou sršeň, když mi otravovala Anežku. 6× jsem ji (sršeň, ne Anežku :lol: ) plácla a naštěstí nepíchla. Adrenalin mi snad tekl i z uší :wink: (dodnes se mi o tom zdá)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7662
27.4.10 19:44
LucaLuca píše:
Bersabo, kdyby nebyla síťka a manžel, tak bys bojovala. :-)

Vzhledem k tomu, že už ty mrchy zase začínají lítat a já mám malou už ve sporťáku bez síťky, možná ještě budu mít šanci vyspravit si reputaci. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2069
27.4.10 20:12

hmm, pekna diskuse. Nevybavuju si zadny adrenalinovy zazitek, ale samozrejme porad probihaji zachrany z ruznych prolejzacek, snaseni z vysek, instinktivni podstrceni ruky pred neco tvrdeho, kam by v dalsi vterine dopadla hlava Emci nebo Tomika…
Ale dodneska jsem hrda na to, jak jsem zvladla 6ti tydenni pobyt v jedne pidimistnostni s Emcou a dalsi maminkou a jeji holcickou na Bulovce pri lecbe kycli. Nastupovali jsme, kdyz byl Emce 9 tydnu, a misty to bylo opravdu psycho, lehka ponorka, plac deti, upoutanych nozickama nahoru 23 hodin denne, ktere jsme nemohly pochovat, priserna strava, zadne soukromi atd. Ale za zdrave kycle to urcite stalo

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2457
27.4.10 20:12

Se synovcem jsem byli shazovat kaštany. Hodil pěkným polínkem současně s vykřikem pozor. Jen jsem malou stačila strčit pod sebe a polínkem dostala za ucho. Já jsem měla před očima hvězdičky, natož co by se pak stalo Terce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
354
27.4.10 21:00

Tak já mám za sebou taky jeden adrenalinový zážitek, na který, když si vzpomenu, tak mi ještě dnes (jsou to přibližně 3 roky zpátky) naskakuje husí kůže. Stalo se to v zimě při bobování. Manžel pustil dcerku (tou dobou 2,5 roku) na bobech z docela prudkého kratšího kopce, který končil mírně svažující se delší rovinkou. Já jsem dcerku dole chytala, tedy měla jsem ji chytat, brzdit tehdy ještě neuměla. Hned při první jízdě mě překvapila rychlost, jakou na tom kopečku nabrala, že jsem ji nechala kolem sebe prosvištět, než jsem si s hůzou uvědomila, že „rovinka“ končí betonovým plotem. Holky, v životě jsem takovou rychlostí neběžela jako tehdy ve sněhulích a na zmrzlém sněhu. Své číslo jsem zakončila rybičkou a dcerku chytila za bundu asi 1 metr před tím betonem. Ona vysmátá, spokojená ze super rychlé jízdy, já polomrtvá hrůzou. Na otázku, jak to manžel, který to divadlo pozoroval z toho kopce, vnímal, mi s klidem sobě vlastním řekl, že to věděl, že TO PROSTĚ STIHNU!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama