Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Docela často se poslední dobou rozhodujeme kolem oběda. Jsme tam třeba celý den a dobrý. Neplánované akce vždycky patří k nejlepším. Možná tím, že od toho dne člověk nic nečeká a tím ho nic nebrzdi.
takhle když něco jo plánuju tak hledám třeba: trasy, parkování, dopravu… Pá přemýšlím o čase, jídle, terénu a to mě kolikrát zabrzdi tak, že se rozhodnu nejet protože mi to přijde příliš komplikovaný.
Ano, taky to tak mám. A když něco máme v plánu, je nejlepší to zrušit a dělat/jet někam jinam.
Já to mám zase obráceně. Musím plánovat. Jak nemám něco 10× potvrzené tak jsem na nervy. Neplanovane akce nesnáším. ![]()
@Tajemnadama píše: Více
Jako takhle..,. Pokud mám jet sama někam, kde jsem ještě jako řidič nebyla tak tu trasu musím mít nastudovanou do poslední křižovatky. Musím si být jistá směrem pro případ, že by něco…
Pokud jedeme na dovolenou tak si maluju okolí abych jako věděla co ode je, kdyby náhodou. Vůbec to neznamená, že nutně potřebuju projít úplně všechno co v tom místě je.
Mám podobný problém, spontánní aktivity mě baví víc než plánované. Pomáhá mi soustředit se na to, jak dobře se cítím během a po těch aktivitách, které mě stresují předem. Také si plánuji krátké, jednoduché aktivity, abych se postupně naučila snášet ten stres z plánování.
Někdo je spontánní, někdo potřebuje plánovat. Každý je jiný a potřebuje věci jinak.
Já jsem třeba spíš plánovací typ, mám radši akce, o kterých vím dopředu.
@Anonymní píše: Více
Ani nahodou, musim mit vse naplanovane. Nemam rada neplanovane vetsi akce. Takze presnenaopak nez zakladatelka.
@Anonymní píše: Více
mam to naopak, neplanovane pozvani na mou oblibenou cinnost obvykle odmitnu, protoze mam nejake jine plany, byt nicotne. A taky bych s tim neco chtela udelat.
Ahoj, roky o tom přemýšlím a musím se nakonec zeptat.
Má taky někdo problém s tím, že pokud nějakou aktivitu dělá spontánně, tzn rozhodne se, sedne do auta a jede na stěnu, na bazén, neplánovaný sraz s přáteli, tak je to úplně v pořádku, užije si to, ale pokud to plánuje (klidně opakující se kroužek ve stejnou dobu, naplánovaná dovolená, naplánovaný výlet a podobně), tak se u něj projeví vyhýbavé chování a nechce se mu do toho, stresuje ho to, byť jde o činnosti, které nakonec jsou zábavné? Trvá to u mě odmalička, díky tomu jsem nikdy nevydržela ani u zájmových kroužků, v dospělosti kvůli tomu ruším nebo minimálně mě stresují plánované výlety, cesty atd? V zaměstnání mě to neomezuje, když opravdu musím, tak se prostě přemůžu, ale jak cítím skulinu, že to není povinné, tak se u mě opět projeví ta silná nechuť.
Jak s tím bojujete? Úplně se mi nelíbí představa, že před výletem budu stresovat, nebudu spát, i když to je příjemná činnost… trošku s tím bojuju tak, že předem si nechávám otevřená vrátka časově, ale to taky vždy nejde..