Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Sany80s píše:
Mediátor by pomoci opravdu mohl.
Soud je až ta poslední možnost, kdy se to nebude dát nějak řešit.
Aby si tchyně nechala vyčítat to, že chce dítě pochovat, to prostě není možné. Za daných okolností si prostě myslím, že řešením je, aby tam zakladatelka nechodila a nestála dceři za zadkem.
Ono už to, jak popisuje, že dcera začne brečet a ona to řeší tak, že se ji snaží zaujmout hračkou.
To je přesně to, co je špatně. To dítě ji má nejradši(samozřejmě), začne natahovat a ona mu dá odměnu.
Mně z toho popisu přijde, že právě tchýně dělá věci špatně, pokud vnouče ještě více rozplakává, dělá něco, co dítěti vadí a to brečí o to víc. To jako je tak nějak úplně jasné a náprava snadná, nedělat to. Pokud má matka averzi na tchýni, s tím se bude bojovat velice obtížně, spíš bych počkala, až dítě dozraje a situace se vyklidní. Syn dělal v tom věku něco podobného, žádnou averzi na tchýni jsem neměla a nemám, takže zakladatelku v tomto chápu. Naštěstí tchýně byla velice rozumná, pozorovala a nešla k dítěti, to se po pár minutách uklidnilo. ( I když to byl uřvánek celkově, ale kdyby na něho šla, jako zakladatelčina tchýně, rozbrečelo by ho to o to víc, trvalo by to zbytečně dlouho a taky by se mi to nelíbilo). Tady vidím více vinu na tchýni, stačilo by trochu ustoupit a počkat.
@Anonymní píše:
Naposledy když tam byla malá na noc tak si stěžovala,že malá pořád kňoura a pisti, tak jsem ji řekla že to občas dělá i doma… Ale že by tam proplakala celou noc to ne. @smurfka
Tak proč tam malou nechavas pres noc,kdyz ti vadi,ze u tchyne breci?
@Anonymní píše:
Nejhorší je že už jsme jednou takový podobný konflikt měli, já jí řekla co mi vadí a ona mi rekla, že to bude respektovat no a je to tady zas tak už fakt nevím
Moje je taky natvrdla. Něco slibi, že bude dodržovat a za 5 vteřin to je jinak… A ty kecy tady… Je to o tchyni. Na svoji mám alergií a když tam přijedeme, tak se na ni culi už mezi dverma a to je vidí jednou za 2 měsíce kvůli vzdálenosti. Moji mámu vidí každý týden a ze začátku se na něj nesmí ani podívat, jinak hyterak. Akorát obě jsou soudné a jakmile brečí, tak ho nechají. Za mě je to prostě dítětem a tvůj postoj to fakt ovlivnit nemůže.
Diskuzi nedočítám, některé útočné příspěvky na autorku mi přijdou teda hodně mimo. Z tvého vyjadřování mi přijde, že jsi poměrně normální, rozumná ženská. Že se snažíš to řešit a nefunguje to. Přijde mi, že času s tchýní trávíš opravdu hodně (jednou týdně, roční dítě na noc, víkendy!, to je fakt nadstandart) na to, jak vám to neklape. Osobně bych takto častý kontakt s někým, kdo mě a mé děti neustále vytáčí, nesnesla
Takže pokud to nejde po dobrém (čili začne plakat, tak s ní klidně na chvilku jdi vedle, babičce řekni, ať chvilinku počká, než se rozkouká), tak bych kontakt omezila a přečkala tak tohle období. Ono je celkem normální, že takhle malé dítě pláče u kohokoli jiného, než rodičů
Brzy to přejde a pak se ukáže, nakolik je babička „dobrá babička“ a umí si k vnučce najít cestu.
Tchýně si člověk bohužel nevybere
Ta moje není o nic moc lepší.. Nebudu ti sem psát nic, co je nahoře už zmíněné, že je to tvoje chyba, že jsi zbytečně hysterická atd. Protože to, že tchýni nesneseš nemusí mít ani tak příčinu z tvé strany, jen to prostě v sobě někde máš
Já k tomu bohužel důvod mám a to, že si s tou mojí tak nějak nesedneme od začátku.. Kdyby bylo po jejím, nemáme děti, protože na to prostě nemáme(věk, zkušenosti..), dělám věci špatně, hračku dokonce dokáže dotáhnout domů od popelnic, co tam někdo vyhodí, už ne jednou dokonce řekla že bůh ví s kým mám mladší z děti a mám jít okamžitě na potrat, jen porto že jsem měla s jejím synem vztahovy problém v době otěhotnění… Vlastní dceru si postavila proti sobě, syna na nějaký čas taky a od začátku je to z obou stran celkem napnuté včetně našeho seznámení.. Ale zkus to vydržet, zatnout zuby a i když se ti to nelíbí, tak to akceptovat
Je to partnerova matka a hádkami si to budeš dělat jen horší
Já vždycky jen připomenu, že jsme rodiče já a on a výchova je na nás, veškerý rozhodnutí jsou na nás a ostatní to musí akceptovat(+nevyžádané rady, poděkovat a udělat si po svém)
@Anonymní píše:
Ahoj holky, nevím jak začít… Máme roční holčičku a už rok se trápím kvůli tchýně a už nevím jak dál.. Přišel den kdy se ve mě všechno nakupilo a já jsem jí řekla svoje.. je to ale pořád dokola ta samá písnicka, prostě moje dcera když vidí tchýni nebo tchána tak začne plakat a co udělá tchýně začne na ní ještě sahat nebo ji poďubuje a ta spustí v ještě větší pláč, když něco tchýni řeknu buď se urazí nebo to dělá ještě vice.. když byla malá menší vždy když jsme přišli nebo oni tak mi ji vytrhla z ruky a dcera opět spustila plac, pořád říkám dejte jí cas ona se rozkouka, ale ne jakoby mě nikdo neslyšel.. pořád mi tchýně tvrdí že si dcera na ní nezvykla protože se vidame málo, no nevím vídáme se jednou týdně pravidelně a nepřijde mi to zrovna málo, moje příbuzné vida mnohem méně a nikdy nespustí v takový pláč, už nevím jak dál. Manžel se do toho nechce moc míchat na jednu stranu ho chápu ale někdy bych uvítala kdyby se mě zastal, po hádce s tchýni se stalo to že mě nechce vídat a já jsem za největší pi** protože údajně mám na ní averzi ale už manželovi neřekla že během hádky se urazila a odesla.. prostě už nevím jak dál jak to mám resit, je mi z toho do place, nic nemůžu říct a když něco řeknu tak je problém.. co s tím mám dělat? Nějaké rady? A omlouvám se za tak dlouhý příspěvek ale potřebovala jsem se z toho vypsat… A to tu není ještě úplně všechno..
Nečetla jsem vše, ale averzi na tchyni máš a vše přenášís na dítě, které vnímá tvé pocity, nervozitu a proto pláče. Akorat nicis budoucí vztah vnučky s babičkou. Sama mám teď rok a půl staré dítě a tchanovce miluje a oni miluji ji, já jim do ničeho nemluvím, malá u nich prespava, chodí na výlety apod
@Aradhell píše:
Nečetla jsem vše, ale averzi na tchyni máš a vše přenášís na dítě, které vnímá tvé pocity, nervozitu a proto pláče. Akorat nicis budoucí vztah vnučky s babičkou. Sama mám teď rok a půl staré dítě a tchanovce miluje a oni miluji ji, já jim do ničeho nemluvím, malá u nich prespava, chodí na výlety apod
Ze by to bylo tim,ze mas normalni tchanovce??
taky si tu muzu honit ego,ti moji si berou obe deti od malicka i na vikendy,ted klidne 14dni.A co to pomuze zakladatelce?I kdyby ted uz mela averzi na tchyni,tak ta nejspis musela nekde z neceho vzniknout,ne?
@unuděná také bych mohla hledat chyby, mouchy, co dělají jinak, co dělají po svém, co nedodržují. Jenže je nehledám. Když hlídaji, nezkoumám, nepatram, nediktuji a nekontrolují. Také u nich někdy plakala, když nemohla usnout. To ale pláče i někdy doma. Proste normalni dítě. Zakladatelka nerozebírá averzi, ale základ je přijmout tchany za svoji rodinu a chovat se k nim přesně tak, jako ke svým.
@Aradhell Ja chapu,jak to myslis,na druhou stranu ona pise,ze se na navsteve na vnucku vrhaji hned mezi dvermi,berou ji ji z naruce,delaji na ni blbosti,ktere ji rozplakavaji jeste vic a nenechaji si vysvetlit,jak na ni
Jako neresit,co s ditetem babicka vyvadi,kdyz ho hlida se da praktikovat az v pozdejsim veku,ne u kojencu prece
a je jedno,zda jde o maminku,nebo tchyni ![]()
@Anonymní píše:
Ikdyz je tam manžel sám tak pláče takže mnou to asi nebude
Zakladatelko, tebou to není! Ať si tu píše kdo chce co chce.
Podle mě si spoustu dětí v tomhle věku najde někoho, kdo mu prostě „nesedí“ a reaguje takhle! Naše malá také jeden čas strašně plakala, když viděla mojí babi (dodnes nevím proč, trvalo to asi tři měsíce, pak ze dne na den byl klid) a nebo tchýni. U ní to probíhalo přesně jak ty popisuješ. Sotva tchýně vešla do dveří, hned k dceři letěla, vytáhla jí z křesílka a začala se na ní pitvořit, dělat cukrbliky, šišlala, žvatlala, mačkala jí tváře … no výsledek byl, že malá na ní chvíli civěla s otevřenou pusou a pak začala řvát. Upřímně, dělat tohle někdo na mě, řvu taky!
Mohla jsem to tchýni vysvětlovat milionkrát, že malá na tohle není zvyklá, že my na ní doma mluvíme všichni normálně, že jí nejspíš vadí ten vysoký (nepříjemně ječivý) tón hlasu. Po X návštěvách se to zhoršilo a už jen stačilo, když se tchýně objevila ve dveřích a dcerka začala hned řvát.
Nakonec jsme to vyřešili tak, že když přijela tchýně na návštěvu (nebo my k ní), pozdravili jsme se, uvařilo se kafe, začali jsme si povídat a malou jsme nechali, ať se rozkouká. Většinou jsem jí nechala ležet na dece nebo v křesílku, odkud pozorovala okolí. Po chvíli se sama přihlásila o pozornost. Tchýně pak vytáhla třeba křupky nebo nějakou hračku, já malý řekla: „Jůůů, hele co ti babi přinesla!“ … a žádný pláč se nekonal!
Tchýně si s malou začala povídat, ukazovat jí něco a za chvíli už s ní obcházela pokoj a byly kámošky. Prostě to chtělo dát dceři prostor. Zkuste to také doma, možná to pomůže.
Každopádně to ale chce být za jedno s manželem. Aby stál za tebou a byl schopný hájit tebe i vaše dítě! (přece ho nenechá plakat jen proto, že je tchýně nedočkavá a nevydrží pár minut nechat dítě rozkoukat
) Ta naše nakonec sama uznala, že je lepší počkat pár minut (ze začátku 30 min, později stačilo 10 min), až za ní dcera „přijde“ sama a ráda, než poslouchat hodinový řev a marně se snažit o její pozornost. ![]()