Problémové partnerství

2×

@Izumi Miyako Ahojky…jakoby jsi psala o mem partnerovi a prvním tehotentsví!! take jsem si až do posledního dne říkala „stejně s Tebou nebudu!“ nakonec si vše sedlo, a jsme spolu 6 let a čekáme druhe dítě. Neříkám že to u Tebe dopadne stejně… ale to, že to neřekl mamince… to bych neřešila.. pračku si musíš koupit, ja sháněla i byt „pro nas“ - platili jsme ho napůl a já ho pak cele tehotenství zařizovala… take jsem propadala panice že co to jako má být..když jsem třeba v 8 měsíci táhla do 3.patra sama 50 kg skřín apod samozřejmě jsem si musela sama smontovat.. měsíc před porodem přítel vymyslel dovolenou… s pupkem jsem sjížděla ve Švýcarsku divokou řeku.. všichni na mě čuměli ale přítelovi na tom nepřišlo nic divný takových story mám spousta… ale já bych ho neměnila.. zvykla jsem si jaký je - ale má to pro mě i spousta výhod… určitě bych ho nevyměnila a ted druhý jsme plánovali oba..a už je to lepší… občas se mě zeptá jak mi je nebo tak Držím palce at Vám to klapne.. každopadne nechtěj ho moc měnit…malinko se asi změní sám ale jinak zustane takový jaký je v základe a zkus toho využít ve svuj prospech… já treba mam absolutní svobodu… rozhoduji o všem já a přítelovi jen oznamuji…což mi vyhovuje a to zas ne každý chlap by snesl… dej tomu šanci a uvidíš:-)

@J_Doe Ten byt je města a já tam momentálně spíše než bydlím, pobývám. Je sem přihlášený jenom přítel. Já jsem tu jako návštěva.

Druhý věc je ta, že nejsem zrovna moc při penězích, abych si mohla dovolit si to vše koupit ze svého. Něco koupit samozřejmě můžu, ale všechno dohromady by bylo tak na půjčku. Přítel vydělává hodně. Navíc mi říkají rodiče, že to má kupovat on, že by se měl snažit. Moje rodina je hodně na ten klasický model rodiny. Kdy se stará převážně muž o takové věci.

Příteli jsem to kolikrát říkala, co je vše potřeba zařídit. Ale poslední dobou začal na to reagovat tím, že prostě nechodí domů. A já jsem z toho všeho zmatená. I z toho, jak to vše zvládnu. A on mi třeba vše odkývá, ale ve výsledku jsem z toho nejistá. Byla bych radši za poněkud jasnější odpověď. Takže nevím, jestli si pro prostě můžu dovolit. Jsem tak vychována z domova. Možná jsem „slušná“ až moc. Opravdu vám nevím.

A ještě si říkám, jestli na partnerovo chování a stavění k celé věci nemá vliv to, že je z neúplné rodiny. Momentálně si navíc než jako partnerka připadám jako člověk, co žije vedle druhého člověka. Jako spolubydlící.

@Modesta Svým způsobem ano i ne. Již nějaký čas jsme spolu trávili volný čas, ale nebydleli jsme spolu. Pak se po prvním našem společném sexu podařila dcera. Přítel věděl o tom, že nic neberu. Ale spíše se s tím na poprvé až tak nepočítalo. Sama jsem ani nevěděla, ve které fázi cyklu vlastně jsem. Navíc jsem v minulosti měla častý problém s tím, že mi na několik měsíců vynechávala ovulace.

Můžu vědět, kolik vám je? Kdo vymyslel společné bydlení, byl do toho dotlačen tvou rodinou?
Jsi ve složité situaci. Nastěhovala ses do cizího města, bytu, k prakticky cizímu člověku. Ty musíš vědět, jak se tam cítíš a jakou cítíš podporu partnera. Zkus odstavit svou rodinu, která ti radí ( v dobrém ), jak by vše mělo být a začni myslet, jak to chceš ty. A zkus za to bojovat. Chceš koupit postýlku a skříň? Řekni partnerovi " zlato, co kdybysme jeli o víkendu koupit spolu postýlku? ". Pokud se nenaučíte do porodu spolu fungovat jako partneři, těžko to změní narození dítěte, které je i pro fungující partnerský vztah zatěžkávací zkouškou. Chlap se nezmění po porodu jako mávnutím kouzelného proutku. Jestli se o vašem dítěti nehodlá bavit, zdrhá z domova a neřekl svojí matce, že bude otcem, je to trochu varování.

Já tě chápu a lituju. Očekáváš víc. Můj muž (kdysi partner) děti nechtěl, resp o nich nikdy nemluvil. Neřešil. Když jsem se zmínila o případném mimi, odpověděl, ale bylo to o ničem. Otěhotněla jsem náhodou, ani jsem to nevěděla, pak udělala test, on uviděl dvě čárky a otočil o 180st. Např každou chvilku mě upozorňoval že bych něco neměla jíst/pít, že to není zdravé, že bych neměla ponocovat… Já si stejně dělala podle sebe, jedním uchem sem, druhým tam… On to věděl. Ke konci těhu mu,,hráblo" a koupil postýlku, drahý kočárek, výbavičku (podle seznamu od sestry), zkrátka víc, než bylo potřeba. Jak ráda bych tehdy byla za to, kdyby těhu neřešil U druhého neřešil nic Z toho co píšeš, řekni mu jasná pravidla a zakonči je tím, že pokud není rozhodnutý pro rodinu, odejdeš. Žádný okliky.
Mimochodem, jaký zdravý styl stravování vyznává? Jen ze zvědavosti… 

@Izumi Miyako píše:
@J_Doe Ten byt je města a já tam momentálně spíše než bydlím, pobývám. Je sem přihlášený jenom přítel. Já jsem tu jako návštěva.

Druhý věc je ta, že nejsem zrovna moc při penězích, abych si mohla dovolit si to vše koupit ze svého. Něco koupit samozřejmě můžu, ale všechno dohromady by bylo tak na půjčku. Přítel vydělává hodně. Navíc mi říkají rodiče, že to má kupovat on, že by se měl snažit. Moje rodina je hodně na ten klasický model rodiny. Kdy se stará převážně muž o takové věci.

Příteli jsem to kolikrát říkala, co je vše potřeba zařídit. Ale poslední dobou začal na to reagovat tím, že prostě nechodí domů. A já jsem z toho všeho zmatená. I z toho, jak to vše zvládnu. A on mi třeba vše odkývá, ale ve výsledku jsem z toho nejistá. Byla bych radši za poněkud jasnější odpověď. Takže nevím, jestli si pro prostě můžu dovolit. Jsem tak vychována z domova. Možná jsem „slušná“ až moc. Opravdu vám nevím.

A ještě si říkám, jestli na partnerovo chování a stavění k celé věci nemá vliv to, že je z neúplné rodiny. Momentálně si navíc než jako partnerka připadám jako člověk, co žije vedle druhého člověka. Jako spolubydlící.

@Modesta Svým způsobem ano i ne. Již nějaký čas jsme spolu trávili volný čas, ale nebydleli jsme spolu. Pak se po prvním našem společném sexu podařila dcera. Přítel věděl o tom, že nic neberu. Ale spíše se s tím na poprvé až tak nepočítalo. Sama jsem ani nevěděla, ve které fázi cyklu vlastně jsem. Navíc jsem v minulosti měla častý problém s tím, že mi na několik měsíců vynechávala ovulace.

neznám moc mužů, kteří by sami aktivně kupovali výbavičku… u nás jsem si to všechno našla a objednala já, manžel zaplatil… kočárek jsme byli vybírat spolu, to ho velmi zajímaly technické detaily… prostě jsem sepsala, co bude potřeba, řekla mu, co je potřeba ještě koupit, poslala mu odkaz a on to zaplatil… když mu neřekneš, co je potřeba, nenapadne ho to… asi si říká, že kdyby bylo potřeba, tak mu to řekneš…

Ke způsobu otěhotnění se vyjadřovat nebudu, už to těžko vezmete zpátky…
Ale v partnerství je základem mluvit o případných problémech, nedorozuměních, nečekat, že se ten druhý dovtípí, že mu něco dojde, že si přečte myšlenky toho druhého… prostě komunikovat…