Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odstěhuj se. Daleko. Ideálně na jiný kontinent a alespoň na několik let.
Jinak se prostě emocionálně neodstřihneš, pořád zůstaneš spíš malá holka co se bojí matky, než svéprávná, autonomní samostatná žena. Což je dost podstatné, aby se ti povedlo vlastní děti vychovávat s menší zátěží, než si dostala ty.
No dobře, tak alespoň vstup do psychoterapie a vztah s matkou tam pročisti a zkus ono odříznutí psychické pupeční šňůry řešit takhle.
Případně si pro začátek pořiď tuhle knihu
Odstěhovat
bydlíme pět let v nově postaveném domě samozřejmě s hypotékou. Každopádně i toto byl nápad mojí matky. „Děcka je tu zahrada za pár korun, nechcete postavit barák?“ No a v tu chvíli nám to přišlo jako super nápad ![]()
Mám něco podobného a mým otcem. To jsou kolikrát dedukce z jeho strany… Pak chce s něčím pomoct a běda jak nemám čas.. Pak slyším jak jsem se změnila, a že už nemám nabízet žádnou pomoc atd.
bydlím 17 km od něj a to mi dost pomohlo.
Dobře. Jednu důležitou věc jsem nezmínila a to je, že se nehodlám ze svého domu kamkoliv stěhovat, protože máme přesně takový dům jaký jsme chtěli a za super peníze, teď baráky stojí 1× tolik. Takže potřebuji radu ale ne se odstěhovat.
Já nejsem žádná neuctivá dcera, ale jsem schopná i vlastní matce na rovinu vpálit co mi vadí. Takže bych jí řekla, ať se stará o svoje, neroznáší drby. A že jí klidně pomůžete, ale až vy budete mít čas. A nebo s jejím přístupem jí nepomůžete už nikdy.
@Petula306 To už jsem zkoušela několikrát. Ovšem ona mě pak začne vydírat že až pojedeme na dovolenou. Tak nám nenakrmí rybičky a králíka… Několikrát jsem jí už řekla, nech nás žít jako samostatnou rodinu, až budeš něco potřebovat zavolej a domluvíme se… A ona začne ten svůj kolovrátek, jak jsme sobci… A že jsme jí dobří když něco potřebujeme, přitom po ní chceme krmit zvířata jednou za rok když jedem na dovolenou, ona sama teď jede do lázní a já jí budu krmit slepice a králíky a nevadí mi to
beru to jako normální věc, zaleju jí kytky atd… Prostě přesně to co bych po ní chtěla já, jenže jakmile my jedem pryč, začne nám i předělávat byt, minulý rok z dovolené jsem nemohla najít v kuchyni drobnosti, vařešky, prkýnka… Ona mi to dala na místa kde to má ona a ne já. Nebo jí napíšu co má dostat králík a ona mu stejně dá něco jiného podle sebe
jenže když jedem pryč tak nemám nikoho jiného kdo by k nám jezdil denně krmit a měnit vodu
a ona moc dobře ví, že ji jednou za čas prostě potřebuji abysme mohli jet aspoň na tu dovolenou ![]()
Prosím anonymně nebo smazat, dík.
Mám podobnou mámu. Taky sotva vytáhnem paty z domu, už u nás byla a dávala do pořádku věci. Někdy přeskládala skříňky, někdy uklidila (ale stylem, že u toho třeba zničila nějaké naše oblečení, protože si myslela, že je to na vyhození, a ono to bylo relativně nové, nebo se vrhla na hromadu prádla - kterou jsem ale měla roztříděnou na charitu / na prodej / na doma ještě dobrý…, takže moje hodiny práce byly v čudu) atd.
Jediná možnost je dát zvíře na hlídání někomu. Prostě vzít celý domeček a odnést ho někomu. Taky to tak děláme. A nehlásíme, kdy jedeme na dovolenou, mlžíme. To ale u vás asi nepůjde, když bydlíte tak blízko…
Od léta máme na zahradě ještě dva pejsky… Akvárium o objemu 400 l bohužel nemůžu vzít a přenést k někomu na hlídání, jediný co by šlo by byl ten králík
ale to mi prostě nijak nepomůže, zkrátka ona na nás má páku a to jsou ty zvířata, kterých se samozřejmě nevzdáme kvůli jednomu týdnu v roce.
@Anonymní píše:Od léta máme na zahradě ještě dva pejsky… Akvárium o objemu 400 l bohužel nemůžu vzít a přenést k někomu na hlídání, jediný co by šlo by byl ten králík
ale to mi prostě nijak nepomůže, zkrátka ona na nás má páku a to jsou ty zvířata, kterých se samozřejmě nevzdáme kvůli jednomu týdnu v roce.
Panebože a to nemáš nějakou kamarádku nebo jiné příbuzné, kteří by místo matky zašli a o zvířata se postarali?
jinak řešení není nijak zásadní, když se nelze stěhovat. Prostě být jako gramofonová deska, ať se vzteká jak chce. Ano mami, nakoupím ten a ten den. Pokud do té doby nevydrží, opakovat opakovat, byli jsme domluvení na ten a ten den, podívej, mám to napsané v kalendáři. Stát si asertivně za svým. No a na pomluvy prostě nereagovat.. ne nadarmo se říká, že kdo pomlouvá a řeší jiné, nemá svůj vlastní život dostatečně zajímavý.. takového člověka bych vůbec neřešila, byť by to byla moje matka.
@Yves6511 problém u mě je důvěra.
Nemám kamarádky. Žádné. Co se týče zvířat nevěřím ani bratrovi, ani jednomu, protože vím, že zvířata v oblibě nemá ani jeden, jeden vyloženě psy nemá rád, druhý se jich panicky bojí a nemáme na zahradě nějaké podkoleňáky, ale velké psy o váze cca 50 kg.
Mě prostě štve, že když se snažím nastavit mezi námi a matkou nějaká pravidla, chvíli to funguje ale potom plíživě to zase všechno začne… Třeba že zavolá a řekne „jedeš do města? A koupíš mi…“ A za pár dní už zase volá jako dřív, „kam jdeš? Kam jedeš? A proč??…“ A už v tom zase jedeme a je to neustále dokola. Třeba měsíc toleruje pravidla a pak zase pomalu začne. To samé s předěláváním věcí u nás doma. Nebo minulý týden jak už byl chladno. Máme krb s teplovodním výměníkem a akumulační nádrž, takže nemusíme topit denně a pouští se nám eo radiátorů dle termostatu. No a já jela pryč a ona šla k nám a začala nám větrat, samozřejmě jak nechala všude do průvanu tak se sepla nádrž a všechno teplo co bylo nastřádané a topilo nám to dva dny bylo pryč
a to jsou vždycky takové nějaké blbosti vyloženě. Jenže když je to furt něco tak to člověka začne šíleně štvát.
@Anonymní píše:
Dobře. Jednu důležitou věc jsem nezmínila a to je, že se nehodlám ze svého domu kamkoliv stěhovat, protože máme přesně takový dům jaký jsme chtěli a za super peníze, teď baráky stojí 1× tolik. Takže potřebuji radu ale ne se odstěhovat.
Pokud se ti jedine mozne reseni nelibi, v tom pripade budes muset tancit, jak tva matka piska cely zivot. Smir se s tim ![]()
No vidím, že tady mi nikdo ani nepomůže ani neporadí něco schůdného, jako bych se ani nikoho nezeptala. Nikdy nebudu tančit jak kdo píská. Hledám možnost jak se nerozhádat s rodinou na nože ale udržet si zdravý odstup, což tady asi nikdo nemáte, připadá mi, že buď s rodinou nekomunikujete nebo ano ale ovládat se necháte, já hledám jinou možnost, tady ji ovšem asi nedostanu.
Ano na jednu stranu ji jednou za čas potřebuji kvůli krmení zvířat, na druhou stranu ne, ale už tohle mi zní sakra divně, když napíšu, že rodiče nepotřebuji, jsme rodina, každý má rodinu jakkoliv normální nebo nenormální, ale pořád je to rodina. Budu se řídit svými pocity to bude nejlepší, bohužel budu muset matce občas připomenout že mi už není 10,20 ani 30 ale to zvládnu.
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu.
Moje matka byla vždycky šéfka domu. V práci se vždy dost úspěšně dokázala vyšplhat jak nejvýš její vzdělání ji pustilo. Z dětství mám smíšené pocity, ne že by nás rodiče neměli rádi ale nikdy se nás na nic neptali a vždycky nás ve všem postavili před hotovou věc, ikdyž už jsme nebyli úplně nejmenší a měli vlastní názory a zajmy…
No každopádně k věci. Bydlíme od rodičů o dva domy vedle. Takže se vidíme víc než je zdrávo, neustále špizuje za oknem. Jakmile někam jedem okamžitě nám volá kam jedeme, kdy se vrátíme… Každopádně naše milá maminka je už dva roky v důchodu a asi se nudí. V hlavě si udělá nějaké představy které pak nějakým způsobem zhmotňuje.Vymyslí si nějaký scénář třeba co si chceme koupit, nebo kam jsme chtěli jet na dovolenou a pak sedím u bráchy na kafe a jen hledím. Posledně mi říká že prej si budeme kupovat sušičku, pojedem na advent do Prahy, nebo možná do Vídně… Ovšem ani jednu věc nemáme v plánu
to je ta lepší část, ta druhá, horší že na střídačku z nás dělá neschopný bllbce. Jakmile něco potřebuje. Tak se vždycky domluvíme kdy a jak, jenže ona za pár dní dojde a že něco chce a musíme hned, přitom jsme se ofiko domluvili až za další den
takže ona se urazí. Zvedne telefon a obvolá všechny jestli někdo by mohl dojet pomoct, protože my jsme se na ni opět vykašlali a můj manžel je neschopný atd atd
prostě nechápu to, teď to bylo zas, jako malé děcko, já chci teď hned a běda jak to nebude, akorát že mě to dneska tak rozčílilo že jsem vletěla k nim a začala jsem na ni křičet že není normální a ona na mě klidným hlasem, nekřič na mě, jste s manželem sobci
Přitom ji vozím nákup, furt jí se vším pomáhám… Prostě jsem z toho na nervy.
Chápu, ale poradit nedokážu. Zkoušet to slušně. Ty pomluvy, že jedete do Vídně by mi ani nevadily, čemu to vadí? A aspoň lidi vidí, že si máma trochu vymyslí, když pak nikam nejedete, celkem naopak výhoda, ne? ![]()
Prosím o zachování anonymu.
Vymyslí si nějaký scénář třeba co si chceme koupit, nebo kam jsme chtěli jet na dovolenou a pak sedím u bráchy na kafe a jen hledím. Posledně mi říká že prej si budeme kupovat sušičku, pojedem na advent do Prahy, nebo možná do Vídně… Ovšem ani jednu věc nemáme v plánu
to je ta lepší část, ta druhá, horší že na střídačku z nás dělá neschopný bllbce. Jakmile něco potřebuje. Tak se vždycky domluvíme kdy a jak, jenže ona za pár dní dojde a že něco chce a musíme hned, přitom jsme se ofiko domluvili až za další den
takže ona se urazí. Zvedne telefon a obvolá všechny jestli někdo by mohl dojet pomoct, protože my jsme se na ni opět vykašlali a můj manžel je neschopný atd atd
prostě nechápu to, teď to bylo zas, jako malé děcko, já chci teď hned a běda jak to nebude, akorát že mě to dneska tak rozčílilo že jsem vletěla k nim a začala jsem na ni křičet že není normální a ona na mě klidným hlasem, nekřič na mě, jste s manželem sobci 
Moje matka byla vždycky šéfka domu. V práci se vždy dost úspěšně dokázala vyšplhat jak nejvýš její vzdělání ji pustilo. Z dětství mám smíšené pocity, ne že by nás rodiče neměli rádi ale nikdy se nás na nic neptali a vždycky nás ve všem postavili před hotovou věc, ikdyž už jsme nebyli úplně nejmenší a měli vlastní názory a zajmy…
No každopádně k věci. Bydlíme od rodičů o dva domy vedle. Takže se vidíme víc než je zdrávo, neustále špizuje za oknem. Jakmile někam jedem okamžitě nám volá kam jedeme, kdy se vrátíme… Každopádně naše milá maminka je už dva roky v důchodu a asi se nudí. V hlavě si udělá nějaké představy které pak nějakým způsobem zhmotňuje.
Přitom ji vozím nákup, furt jí se vším pomáhám… Prostě jsem z toho na nervy.