Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problémy s vlastním otcem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.1.18 17:26
Problémy s vlastním otcem
Ahoj holky, omlouvam se jestli to bude zase znít jako nejake stezovani, nebo litovani ale nikomu jinýmu se svěřit nemůžu…
Moje útlý detsvi nebylo moc šťastný… Hádky rodicu a můj otec
Nechci dělat z komara velblouda, ale fakt mě to tíží
K věci…Je mi 14 let, mam otce cholerika a když se napije, tak to je nesnesitelný… Vytočí jo sebemenší problem, buď neodpovím na otázku, protože neslysim a on to zopakuje ještě potisseji a je nastvanej, na to jsem si už zvykla, pokaždé když snim bohužel jedu někam nakupovat tak je to taky děs, není schopný stát dlouhou frontu a začne mít hned poznámky na lidi ve frontě atd…S mamou se taky hádá, nechci to vytahovat, ale už ji párkrát uhodil
Má dvě stránky…Jednu kdy se chová i fajn a rikam si že konečně máme rozumného tátu a pak zase ta jeho druhá…Bohužel ta špatná převažuje, když mi kamarádky vypráví, jak chodí se svým tátou na kafe, nebo spolu nakupují tak je to na nic, vždycky si vzpomenu jak se chová
Dnes jsem sním jela nakupovat, protože byl v pohode, tak jsem si sním chtěla užít, v obchodě nebyl nákupní kosik a začal mne obviňovat z toho že jsem ho nenašla a nepřinesla a udělal tam opět jeho scénku u kasy…Furt se mě ptal, co mám za problem, jestli jsem nasrana, nebo co mi je a takhle je to sním bohužel vždycky, mrzí mě to, že to sním prostě nejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.1.18 17:42
@Anonymkaa3 Tak s ním nechoď nakupovat a když ti něco vadí tak mu to řekni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.1.18 17:56
@Anonymkaa3 To je jak u nás.. a s věkem to je horší a horší. Ani nevíš, jak ti rozumím. Následovaly etapy, kdy jsme spolu několik let nemluvili. Svým chováním mě neustále ohrožoval, včetně mé pracovní dráhy. Chová se jako kverulant a podává stížnosti, které sám jako stížnosti nepovažuje a vrhá mě do obtížných situací. Teď spolu opět radši nemluvíme.
- Citovat
- Upravit
27.1.18 18:13
To už je tak, rodiče si nevybíráme… ani děti si nevybíráme 
. Zkus se naučit mu slušně a jasně říct, když se ti jeho jednání nelíbí. Třeba: Tati, cítím se trapně, když takto vyvádíš v obchoďáku, prosím tě, nedělej to, když jsi se mnou. Sama píšeš, že se tak nechová vždycky, tak mu zkus odpustit, protože je to taky jen člověk, může toho být na něj moc a řeší to třeba takovými úlety. Kdyby byla nějaká opravdu prekérní situace, zkus se poradit s paní psycholožkou na mailu: poradna@emimino.cz. Určitě ti ráda poradí a podpoří tě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.18 18:42
@Anonymkaa3 Jaký problém? Možná. Úplně stejně, jak jsi to napsala sem, tátovi řekni, co ti vadí a co očekáváš. Ovšem co se dětství týče, řekla jsi to mamce? Hádky rodičů není jen otec! Hádky rodičů je maminka a otec, to se vlastně tebe vůbec netýká.
Tak ty vlastně děláš, že neslyšíš? To ale také není hezké, tak se nediv, že je táta naštvaný. Ale stejně s tátou jezdíš nakupovat. Proč?
Dnes jsi jela s tátou nakupovat, že byl v pohodě víc, než jindy a kdybych se táty zeptala, jakou jsi měla náladu ty, co by mi asi odpověděl? Myslíš, že tvůj naštvaný, nepřístupný obličej ho podpořil?
Zapoj myslivnu! Cloumají s tebou hormony, prostě to tak je a časem to bude lepší. Kamarádky chodí opravdu s tátou na kafe, anebo spolu nakupují? Zapřemýšlej, toto jsi si vymyslela!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.21 13:14
Obnovujem diskusiu
Ahojte, prosim anonymne, pre mna velmi citliva tema… Idem si k vam po radu, kde hladat nejaku odbornu pomoc, ktora by nam pomohla s cholerickym otcom.
Som dospela zena, ktora zije svoj vlastny zivot v zahranici a k rodicom chodim tak 4 krat do roka na dlhsiu navstevu. S mamou mam vyborny vztah, je to zena, ktora by sa pre druhych rozkrajala, zial aj na ukor seba a svojich potrieb. Mama ma zdravotne problemy so srdcom. S otcom dobry vztah nemam, aj ked sa mu to snazim nedavat na javo. Vacsinu casu je normalny a da sa s nim vychadzat, ked si clovek dava pozor na jazyk. Ale potom sa mu nieco stane, niekto s nim nesuhlasi, nezareaguje, ako by si on predstavoval a jemu uplne prepne, je nepricenty, zurivy, nici a rozbija veci. Zatial fyzicky nikomu neublizil (alebo o tom aspon neviem), ale mam z neho strach a bojim sa hlavne o mamu. Tieto situacie su ojedinele, ale cim je starsi, tym je to horsie. Aby bol „klud v dome“, mama sa mu potom musi ospravedlnit. Nejakym pre mna zahadnym sposobom je totiz vzdy na vine ona.
Co s tym? Mama nechce, aby som sa ja o tomto nejak s otcom rozpravala. Moje pokusy z minulosti nikdy nepadli na urodnu podu. On ma svoju pravdu, on je ten ublizeny, neprizna si ani len to, ze reaguje prehnane. Mamu to ale samozrejme stresuje (jemne povedane) a ako ma problemy so srdcom, bojim sa, aby raz neskoncila v nemocnici… nedajboze horsie… 
Otca na nejaku terapiu alebo k psychologovi nedostanem. V minulosti uz psychologa navstevoval kvoli inemu problemu, takze to nie je o tom, ze by mu to bolo proti srsti, teraz ale „on problem nema“. Ako ublizuje druhym, nevidi.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
