Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kamarádit se dá akorát s gayem. Jinak jsou vždy postranní úmysly a nebo se urazej.
@Anonymní píše:
Ahoj, holky, retrospektivně řeším otázku, která je uvedená v nadpise. Není to nic vážného, samozřejmě:) spíš alespoň pro mně taková zajímavá otázka k zamyšlení.
Když vezmu svůj první a nejdelší vztah, rozešli jsme se v dobrém - prostě jsme to po pěti letech začali vidět každý jinak a nemělo to společnýho jmenovatele. Vše proběhlo v klidu, bez jakýchkoli výčitek…ač to bolelo, nechtěla jsem s tím člověkem přestat být v kontaktu -ne že bych si od toho slibovala opět něco víc, chtěla jsem jít dál, ale byl to mimo milence a člověka, kterého jsem milovala, zároveň můj nejlepší kamarád (doopravdy jsme si neublížili a ukončit to chtěl on) a přišlo mi škoda to prostě jen tak celé zahodit. Se svými ex se stýkal čas od času naprosto v pohodě i celkem krátce po rozchodu, kdy měli vše vyříkané (to my měli taky). My se za rok a tři čtvrtě viděli…3×? A to jen že jsme byli pozváni na společnou akci, jednou mi dost pomohl, pravda, jelikož to před tím slíbil, a na tu poslední akci za mojí přítomnosti odmítl přijít.
Druhý vztah skončil tím, že se chlapec absolutně přestal ozývat. Nebyla jsem žádná stíhačka, byli jsme spolu cca půl roku a on z ničeho nic najednou přestal komunikovat. Nakonec jsem ho zastihla a vysvětlil mi, že začal cítit vážnost toho vztahu, asi se zalekl závazku, a přišlo mu to lepší vyřešit takhle. Už jsme se neviděli.
Poslední, s kým jsem něco měla, měl celkem podobný scénář, jako předchozí vztah, akorát jsem na to naštěstí přišla včas - něco začalo, já v tom začala lítat, on chtěl přátelství s výhodou. Ještě chvíli jsem v tom setrvala, jelikož jsem slepě doufala a věřila, a když mi došlo, že ze sebe dělám akorát matraci, ukončila jsem to - ale naprosto v klidu, s vysvětlením a bez jediné výčitky. On to sice vzal, ale pak měl tendence se ke mně mít, když jsme zůstali sami - jenže po nějaké době, co zjistil, že to já to nevyvolávám, sice ho nebrzdím, ale něžnosti nevracím a atd., došlo mu, že to asi fakt myslím vážně, začal absolutně ochládat. Já se chtěla vrátit do starých kolejí - a i přes tu tíhu toho citu bych to dokázala, ale on mně spíš už jen respektuje. Když se někde potkáme, je to fajn, ale žádné vybavování se, sám mě nikam nevytáhne jen tak na kus řeči jako dřív. Nedávno jsem byla zvědavá, jak se mu daří, tak jsem mu napsala (to nedělám nijak často, prostě se k němu chovám jako k ostatním) a připojila jsem, že jestli se chce vidět někdy osobně, ať se ozve (nechala jsem to na něm, nechtěla jsem být vtíravá) - a on že mi dá vědět, ale i když ví, že má čas, nechal to u ledu.Je mi jasné, že pokud někdo nemá zájem o mojí společnost, ať si, svět je plný dalších lidí, ale mně tohle přijde tak trochu jako přes kopírák - proč tohle chlapi dělají? Mně to jen prostě přijde líto, člověk s nimi něco zažije, případně stráví kus života a oni to takhle zatlučou…vždyť je to přeci jen život, co jsme si, to jsme si a jede se dál…anebo někde dělám chybu já?
Je to úplně jedno Chlap nebo žena. Stává se tak když ten jeden ten rozchod nemá vyřešen v sobě úplně.
@Anonymní píše:
@TSHB2 Pro mně je však paradox, že tak vždycky udělá ten, kdo odešel. Resp. v tom posledním případě jsem odešla já, ale od někoho, kdo mě nemiloval.
Možná s tim nepočítal a dotklo se to jeho mužského ega.
@Anonymní píše:
@Fantagirro to asi jo. Ale nechápu proč, nějak těm chlapům nerozumím. Vždyť mu šlo přeci jen o sextak jsem z toho aspoň nakonec vylezla trošku s frňákem nahoru…i když mi to chvíli trvalo, ten sex byl fakt dobrej:))
Taky jim nerozumím. Když člověk hraje na ferovku, tak se chovají jinak než by čekal. Jj, furt lepší z toho vylézt s noblesou. Úplně Te chápu celkove.
@ zakladatelka
Tak osobně teda mosty nepalím - ale co z toho, když půjdu s bejvalkou na kafe? Jak by to vůbec mělo probíhat? Že bychom se hezky zasmáli, řekli si, že se musíme vídat častějc - a pak tady zase bude příspěvek „Přítel se schází s ex“? Zajít si pokecat chci s tolika lidma, že to ani nestíhám - takže jít si pokecat z bejvalkou je to poslední, na co bych myslel.
O dceři se s býv. manželkou bavit musím - na zbytek mam současnou přítelkyni… Radči budu investovat svůj čas do něčeho, co má snad budoucnost, než do něčeho, co už vím že nefungovalo…
Příspěvek upraven 12.06.17 v 14:49
Pokud zajímá autorku tématu můj pohled muže, tak ať čte dále.
Rozcházím se se ženou a nejraději bych ji už nikdy neviděl a zapomněl i její jméno. Ale nejde to, máme tříletého syna. A důvod?
Vzájemně přehlíženou a vzájemně způsobenou krizi vztahu vyřešila jednorázovou nevěrou (tvrdila, že to bylo jen jednou). Pak tvrdila, že chce naše manželství zachránit, ale zamilovala se do dalšího milence. Stále tvrdila, že to tak není, jen na ni tlačím, chtěla mi dát šanci, ale nejde a, že za vše stejně můžu já. Uznal jsem, že to opravdu nemá dále smysl a ukončil to.
Teď jsem zjistil, že je s milencem těhotná. Asi náhoda po měsíci jejich scházení, tedy v době, kdy stále chtěla náš vztah zachránit. Ona to zatím nepřiznala, a očekávám, že to přizná, až to bude jasně vidět, ale nepozná se, kdy otěhotněla.
Před rodinou to taky tají a navíc jim tvrdí, že mám přítelkyni, tak od ní odcházím.
Kvůli syna most spálit nelze, ale nemůžu se na ni ani podívat.
Já si teda myslím, že tohle častěji dělají ženy, chlapi nejsou takové hysterky. Z mých ex nejsem v kontaktu jen s jedním, s ostatními se vídáme naprosto normálně, se dvěma sedím v kanceláři
Nemáme s tím doma problém.
@michal.fzs píše:
Pokud zajímá autorku tématu můj pohled muže, tak ať čte dále.
Rozcházím se se ženou a nejraději bych ji už nikdy neviděl a zapomněl i její jméno. Ale nejde to, máme tříletého syna. A důvod?
Vzájemně přehlíženou a vzájemně způsobenou krizi vztahu vyřešila jednorázovou nevěrou (tvrdila, že to bylo jen jednou). Pak tvrdila, že chce naše manželství zachránit, ale zamilovala se do dalšího milence. Stále tvrdila, že to tak není, jen na ni tlačím, chtěla mi dát šanci, ale nejde a, že za vše stejně můžu já. Uznal jsem, že to opravdu nemá dále smysl a ukončil to.
Teď jsem zjistil, že je s milencem těhotná. Asi náhoda po měsíci jejich scházení, tedy v době, kdy stále chtěla náš vztah zachránit. Ona to zatím nepřiznala, a očekávám, že to přizná, až to bude jasně vidět, ale nepozná se, kdy otěhotněla.
Před rodinou to taky tají a navíc jim tvrdí, že mám přítelkyni, tak od ní odcházím.
Kvůli syna most spálit nelze, ale nemůžu se na ni ani podívat.
Teprve se rozcházíš a byli jste manželé a máte dítě. To je poněkud jiný případ než když lidé spolu jen chodí a pak se rozejdou, dětí nemaje.
Teď jsi plný vzteku a bolesti, ale jednou jí možná poděkuješ.
A osobní otázka: proč ji tak nenávidíš? Jaký je ten prvotní důvod? Ono jich totiž může být mnoho. Možná jsi nestál za nic. ![]()
Je to různý. Jednu bejvalku jsem si našel na FB a přátelství mi schválila okamžitě. Pak mne po půl roce zrušila, tak jsem jí naťuk znova a už se neozvala. Ale ten vztah a rozchod nebyl dobrej, tak je na mne asi ještě nas raná.
Mrzí mne to, spát bych s ní nechtěl, jen bych byl rád v kontaktu, já nerad ztrácím lidi co jsem znal.
@Anonymní píše:
Ahoj, holky, retrospektivně řeším otázku, která je uvedená v nadpise. Není to nic vážného, samozřejmě:) spíš alespoň pro mně taková zajímavá otázka k zamyšlení.
Když vezmu svůj první a nejdelší vztah, rozešli jsme se v dobrém - prostě jsme to po pěti letech začali vidět každý jinak a nemělo to společnýho jmenovatele. Vše proběhlo v klidu, bez jakýchkoli výčitek…ač to bolelo, nechtěla jsem s tím člověkem přestat být v kontaktu -ne že bych si od toho slibovala opět něco víc, chtěla jsem jít dál, ale byl to mimo milence a člověka, kterého jsem milovala, zároveň můj nejlepší kamarád (doopravdy jsme si neublížili a ukončit to chtěl on) a přišlo mi škoda to prostě jen tak celé zahodit. Se svými ex se stýkal čas od času naprosto v pohodě i celkem krátce po rozchodu, kdy měli vše vyříkané (to my měli taky). My se za rok a tři čtvrtě viděli…3×? A to jen že jsme byli pozváni na společnou akci, jednou mi dost pomohl, pravda, jelikož to před tím slíbil, a na tu poslední akci za mojí přítomnosti odmítl přijít.
Druhý vztah skončil tím, že se chlapec absolutně přestal ozývat. Nebyla jsem žádná stíhačka, byli jsme spolu cca půl roku a on z ničeho nic najednou přestal komunikovat. Nakonec jsem ho zastihla a vysvětlil mi, že začal cítit vážnost toho vztahu, asi se zalekl závazku, a přišlo mu to lepší vyřešit takhle. Už jsme se neviděli.
Poslední, s kým jsem něco měla, měl celkem podobný scénář, jako předchozí vztah, akorát jsem na to naštěstí přišla včas - něco začalo, já v tom začala lítat, on chtěl přátelství s výhodou. Ještě chvíli jsem v tom setrvala, jelikož jsem slepě doufala a věřila, a když mi došlo, že ze sebe dělám akorát matraci, ukončila jsem to - ale naprosto v klidu, s vysvětlením a bez jediné výčitky. On to sice vzal, ale pak měl tendence se ke mně mít, když jsme zůstali sami - jenže po nějaké době, co zjistil, že to já to nevyvolávám, sice ho nebrzdím, ale něžnosti nevracím a atd., došlo mu, že to asi fakt myslím vážně, začal absolutně ochládat. Já se chtěla vrátit do starých kolejí - a i přes tu tíhu toho citu bych to dokázala, ale on mně spíš už jen respektuje. Když se někde potkáme, je to fajn, ale žádné vybavování se, sám mě nikam nevytáhne jen tak na kus řeči jako dřív. Nedávno jsem byla zvědavá, jak se mu daří, tak jsem mu napsala (to nedělám nijak často, prostě se k němu chovám jako k ostatním) a připojila jsem, že jestli se chce vidět někdy osobně, ať se ozve (nechala jsem to na něm, nechtěla jsem být vtíravá) - a on že mi dá vědět, ale i když ví, že má čas, nechal to u ledu.Je mi jasné, že pokud někdo nemá zájem o mojí společnost, ať si, svět je plný dalších lidí, ale mně tohle přijde tak trochu jako přes kopírák - proč tohle chlapi dělají? Mně to jen prostě přijde líto, člověk s nimi něco zažije, případně stráví kus života a oni to takhle zatlučou…vždyť je to přeci jen život, co jsme si, to jsme si a jede se dál…anebo někde dělám chybu já?
Tohle celé téma je naprostý nesmysl. My ženy taky pálíme mosty, a je to tak správně. Proč udržovat vztahy se svými bývalými??? A jak se asi udržování vztahů s bývalými partnery může líbit partnerům současným???
@Kobliha51 píše:
Nemůžou se s tebou vyspat a tak je nezajímáš. Oni přemýšlejí úplně jinak. Kdybys jim nabídla přátelství se sexem, to bys viděla to kamarádství. A i kdybys byla fakt hodně nepříjemná ať už psychicky a nebo fyzicky, stačilo by pár piv a už by by se chtěli kamarádit. Sex je pro většinu chlapů prioritou v každém věku, na ostatní mají kamarády chlapy.
Nabídni přátelství s výhodami a uvidíš.
to je docela nesmysl,…ale zajímalo by mě to procento dobrých duší. kolikpach jich tedy je? kteří tak nesmýšlí ![]()
@Anonymní píše:
@Osmička8 A proč je neudržovat? Pokud se dva rozejdou v dobrém a mají společné kamarády, proč dělat zbytečná dramata? Ono totiž tenhle případ je docela častý. A že to pak současný partner nedokáže překousnout? Pak je asi na čase zapracovat na vlastním sebevědomí…@ontario7 já si taky nemyslím, že chlapi přemýšlí jenom kde by co vojeli. Nebo aspoň ne všichni:)) jak říkám, mám několik kamarádů, kteří naše přátelství ctí možná víc než kdejaká holka
tak to nemůžu posoudit, já takovou kámošku nikdy neměl, ale věřím, že tak to je ![]()
@Anonymní píše:
@Osmička8 A proč je neudržovat? Pokud se dva rozejdou v dobrém a mají společné kamarády, proč dělat zbytečná dramata? Ono totiž tenhle případ je docela častý. A že to pak současný partner nedokáže překousnout? Pak je asi na čase zapracovat na vlastním sebevědomí…@ontario7 já si taky nemyslím, že chlapi přemýšlí jenom kde by co vojeli. Nebo aspoň ne všichni:)) jak říkám, mám několik kamarádů, kteří naše přátelství ctí možná víc než kdejaká holka
Při kamarádství s ex vždycky hrozí. zkrat
@Venetia píše:
Při kamarádství s ex vždycky hrozí. zkrat
to nemusí být, až tak pravda ![]()
Baby a dědové mají jiný pohled na sex. A to od puberty do smrti. Jak jeden můj kamarád říká, zkusit se to musí…
